5 Tdo 1151/2003
Datum rozhodnutí: 22.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1151/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 7 To 211/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 106/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 7 To 211/2003, uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2002), kterého se dopustil tím, že dne 26. 6. 2002 kolem 15.00 hod. v obci H., okr. V., na zahradě u domu č. 171 vulgárně nadával své matce S. P. a když byl napomínán svým bratrem B. P. ke slušnému chování, rozběhl se proti němu s rycími vidlemi v rukou, zastavil se před ním ve vzdálenosti půl metru a křičel na něj, že ho těmito vidlemi propíchne, přičemž s nimi manipuloval tak nebezpečně, že B. P. dostal strach, a znovu dne 29. 6. 2002 kolem 15:30 hod. v domě č. 171 v obci H. v kuchyni své matky S. P. tuto praštil pěstí do zad a když začala plakat, vulgárně jí nadával a vyhrožoval jí, že ji zabije, a chtěl ji uhodit hrncem, který popadl na kamnech, v čemuž mu zabránila přítomná E. Č., která zde byla právě na návštěvě, a když krátce na to přišel za svou matkou S. P. B. P., který ho napomínal, rozběhl se proti němu po schodech do přízemí, vytáhl přitom z opasku připevněného u pasu nůž o délce 30 cm, uhodil ho silně prázdným plastovým kbelíkem do hlavy a křičel, že ho zabije, z čehož všichni přítomní dostali strach, a proto telefonicky přivolali policisty z Obvodního oddělení Policie České republiky v J.

Za to byl obviněný J. P. podle § 197a tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2002) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíce, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců.

Zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněného J. P. podaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 4 T 106/2002, kterým byl za spáchání téhož jednání uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest.

Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 16. 7. 2003, jeho obhájci dne 17. 7. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 15. 7. 2003.



Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný J. P. dne 25. 7. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že odvolací soud vycházel podle jeho názoru jedině a výlučně ze svědectví jeho matky a bratra a jeho tvrzení nebylo vůbec bráno v potaz. Má za to, že celá situace popsaná ve výroku o vině, která se měla stát dne 26. 6. 2002, se nezakládá na pravdě, přičemž se domnívá, že jeho verzi potvrzuje výslech jeho známé E. Č. Obviněný J. P. obdobně tvrdí, že ani jednání ze dne 29. 6. 2002 se nestalo tak, jak je popisováno, neboť to byl on, kdo byl napaden. Obviněný dále celý skutek rozebírá a uvádí odlišná tvrzení o jeho průběhu. Závěrem potom doplňuje, že se sice s bratrem a matkou hádávali, avšak není již pravdou, že by jim vyhrožoval ublížením na zdraví či zabitím, tudíž tomu odpovídající jednání mělo být hodnoceno toliko jako přestupek a nikoli jako trestný čin.

Obviněný J. P. ve svém dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby byl obviněný podle § 226 tr. řádu zproštěn obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. P. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že podle jejího názoru obviněný v dovolání popírá svoji vinu a zpochybňuje věrohodnost provedených důkazů. Podle státní zástupkyně je zřejmé, že použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v zásadě toliko formálně tvrzen, avšak nikoli materiálně odůvodněn, a to vyjma té části odůvodnění dovolání, kde obviněný namítá, že jeho jednání mělo být posouzeno jako přestupek. K tomu však dále státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že je vyloučen závěr, podle něhož by konkrétní stupeň nebezpečnosti pro společnost byl v daném případě nepatrný a v důsledku toho pod hranicí typové nebezpečnosti uvedeného trestného činu. Závěr o spáchání trestného činu proto považuje za přesvědčivý. Státní zástupkyně tudíž navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného J. P. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, jímž byl obviněný J. P. uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Vsetíně dne 25. 7. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný J. P. poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou námitek obviněného je především tvrzení, že se nedopustil takového jednání, jaké je mu kladeno za vinu, přičemž v této souvislosti zpochybňuje hodnocení důkazů provedené soudy činnými dříve ve věci. Připouští toliko jednání ve formě hádek s bratrem a matkou, které však podle jeho názoru může být pouze přestupkem. Podstatu tvrzeného dovolacího důvodu tak obviněný shledává primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z kterých vycházely soudy obou stupňů, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů. Předpoklady pro jinou právní kvalifikaci svého jednání, a to jako přestupku, dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno v rozsudku odvolacího soudu a blíže rozvedeno v jeho odůvodnění. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2002).

Shora zmíněnými námitkami obviněného J. P. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. P. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y