5 Tdo 115/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 115/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání 18. února 2004 o dovoláních obviněných I. K. a L. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 9 To 148/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 345/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných I. K. a L. K. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 1 T 345/2002, byla obviněná I. K. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Obviněný L. K. byl uznán vinným tímto rozsudkem návodem podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestnému činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy byli obvinění odsouzeni každý podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. jim byl výkon trestu podmíněně odložen každému na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. řádu a § 229 odst. 2 tr. řádu o nároku poškozeného Z. S. ČR, a. s., G. B. na náhradu škody. Odvolání obviněných proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 9 To 148/2003, podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Proti tomuto usnesení podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, oba z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítli, že jediným usvědčujícím důkazem byla výpověď spoluobviněné L. Z., přičemž současně zpochybnili věrohodnost této výpovědi. Oba obvinění označili za nesprávné právní posouzení časových souvislostí mezi vybráním peněz z účtu obviněné I. K. dne 26. 8. 2003 a uložením peněz na jiné účty obviněných. Obvinění tvrdili, že peníze pocházely od J. D., bratra obviněné I. K. Dále namítli, že okolnost, že stavěli dům asi za 1.800.000,? Kč nemůže být důkazem o tom, že by zpronevěřili peníze. Poukázali také na protokol o předání funkce hospodářky, v němž obviněná L. Z. podepsala, že obviněná I. K. nedlužila nic odborové organizaci. Z těchto důvodů oba obvinění navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve všech výrokových částech a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelé neuvádějí jedinou námitku, která by se týkala nesprávného právního posouzení skutku nebo nesprávného posouzení jiné hmotně právní otázky. Dovolatelé se podle jejího názoru domáhají zásadní změny skutkového základu napadených soudních rozhodnutích a brojí výlučně proti hodnocení důkazů soudy. Jde tedy o námitky, které se nekryjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm g) tr. řádu ani s jiným dovolacím důvodem. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obvinění opírají dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obvinění sice uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění dovolání však namítali pouze způsob hodnocení důkazů a napadali tak soudy učiněná skutková zjištění. Obvinění se v dovoláních domáhali, aby na základě jiného skutkového zjištění, byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byli stíháni. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání obviněných přitom neuvádějí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněných uplatněné v dovoláních nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle § 265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. O dovolání obviněných rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek