5 Tdo 1135/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1135/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 o dovolání, které podal obviněný P. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 32/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 21/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. L. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 52 T 21/2002, uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost, aby společně s dalším obviněným nahradil poškozenému Ing. C. E. H. A. škodu ve výši 2.000,- Kč. Proti rozsudku si podal obviněný P. L. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2003, tak, že odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, jako odvolání, které bylo podáno opožděně.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný P. L. prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. (obviněný chybně neoznačil odstavec cit. ustanovení). Poukázal na to, že neměl v řízení před soudem obhájce, ačkoli ho měl mít a také byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení dne 16. 5. 2002, protože v době konání hlavního líčení byl ve vazbě, takže se hlavního líčení nemohl zúčastnit. Soud prvního stupně proto nemohl konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti a bez přítomnosti obhájce. Je přesvědčen, že nebyly dány podmínky § 202 odst. 4 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného a byly dány podmínky pro nutnou obhajobu podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ze všech těchto důvodů obviněný P. L. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření uvedla, že zásadní skutečností ve věci dovolání obviněného P. L. je zjištění, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podáno opožděně. Za tohoto stavu rozhodl odvolací soud správně a podané dovolání je třeba označit za zjevně neopodstatněné. Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutné odstranit dovoláním a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Předpokladem přípustnosti dovolání je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Dovolatel, který napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud v případě obviněného P. L. nemohl přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 52 T 21/2002, protože odvolání obviněného bylo podáno opožděně, takže odvolací soud neměl jinou možnost, než odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř.

Ve věci obviněného P. L. nedošlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí jak předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože odvolací soud v souladu s ustanovením § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, které bylo podáno opožděně. Nelze rovněž uplatnit dovolací důvod uvedený v tomtéž ustanovení a to ve druhé alternativě, neboť přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, přičemž v řízení mu předcházejícímu byl dán důvod uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod předpokládá věcné přezkoumání řádného opravného prostředku odvolacím soudem, jehož výsledkem je, že odvolací soud neshledal takový opravný prostředek důvodný a zamítl je podle § 256 tr. ř. V řízení proti obviněnému P. L. však k věcnému přezkoumání opravného prostředku nedošlo, neboť odvolání bylo podáno opožděně. Obviněný se tím, že podal odvolání jako řádný opravný prostředek po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně, zbavil možnosti přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, a v důsledku toho i přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. L. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 32/2003, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. října 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal