5 Tdo 1133/2005
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1133/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2005 o dovolání obviněného V. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 3 To 22/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 11/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2005, sp. zn. 48 T 11/2004, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době, kdy vykonával funkci vedoucího organizační složky společnosti D. G. m. b. H. se sídlem P., V., v úmyslu opatřit majetkový prospěch firmě CZ D. S., s. r. o., na úkor firmy D. G. m. b. H. se sídlem ve V., R.-S.-S., R., založil bez vědomí tohoto zaměstnavatele společnost CZ D. S., s. r. o., se sídlem P., V. jíž se stal jednatelem a společníkem, kdy tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku ke dni 17. 11. 1994 se shodným předmětem činnosti zejména poradenskou činností v oblasti telekomunikací, a poté dne 13. 12. 1994 uzavřel jménem společnosti D. G. m. b. H. na straně postupitele a současně jménem společnosti CZ D. S., s. r. o., na straně postupníka smlouvu o postoupení a převzetí práv a povinností ze smluvního vztahu založeného smlouvou o provádění servisních činností ze dne 9. 3. 1994 mezi společnostmi D. G. m. b. H. a SPT T., a. s., I. A. T. P.,, o. z., se sídlem P., B., čímž převedl stávající konkrétně sjednané závazky mezi těmito společnostmi na nově založenou společnost CZ D. S., s. r. o., přičemž následně:

1.inkasoval v období od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1996 výnosy související s prováděním servisních činností při údržbě datové sítě v celkové výši 18.587.283,- Kč,

2.inkasoval za období leden 1995 až květen 1995 platby ve výši 2.360.997,- Kč uhrazené společností SPT T., a. s., za již ze strany D. G. m. b. H. realizovanou a smluvně sjednanou servisní činnost,

3.převzal za období březen 1995 až červenec 1995 již ze strany D. G. m. b. H. nasmlouvané dodávky o instalaci zařízení v částce výnosů pro CZ D. S., s. r. o., bez DPH ve výši minimálně 20.109.893,- Kč,

přičemž za období spolupráce mezi společností SPT T., a. s., a CZ D. S., s. r. o., (později D. C., a. s.) od 13. 12. 1994 do konce roku 1998 opatřil společnosti CZ D. S., s. r. o., celkový prospěch v objemu minimálně 31.049.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný V. R. odsouzen podle § 128 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená organizace K. A. G. organizační složka se sídlem Z., P. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací o odvolání obviněného V. R. , podaném proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, rozhodl rozsudkem ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 3 To 22/2005, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák. obviněného V. R. odsoudil podle ustanovení § 128 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž pro výkon tohoto trestu ho podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 3 To 22/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2005, sp. zn. 48 T 11/2004, podal obviněný V. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. S. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně rozvedl, že má za to, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s předloženými důkazy tak, jak jim ukládá trestní řád, zejména jejich hodnocení provedly při porušení zásady in dubio pro reo, a tato skutečnost se následně projevila v tom, že skutek nesprávně právně posoudily. Obviněný dále zdůraznil, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák. musí být současně dáno úmyslné jednání, smlouva musí být uzavřena na úkor jiné společnosti, a musí být způsobena škoda. K poslednímu znaku následně rozvedl, že škoda nebyla nikdy požadována ani vyčíslena, pouze v souvislosti s hlavním líčením a to jen formálně. Nikdy, pomineme-li formální přihlášku až těsně před zahájením hlavního líčení, také společnost D. G. m. b. H. nepovažovala jednání obviněného za rozporné s jejími zájmy, a proto neexistuje žádná písemná dokumentace, z níž by bylo patrno, že se zmíněná společnost cítí být poškozenou, a pokud se tedy předmětná společnost necítila být poškozenou, těžko lze s odkazem na ustanovení § 128 odst. 2, 4 tr. zák. považovat jednání obviněného v dané situaci za trestné. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zpochybnil částku 18.587.283,- Kč jako způsobenou škodu, a ze znaleckého posudku k tomuto dovodil, že aby bylo možno uvažovat o škodě, tak nelze v žádném případě hovořit o částkách odpovídajících obchodnímu styku, tedy že škoda nemůže být vyjádřena ve vyšší částce, než by odpovídalo čistému zisku z uskutečněných obchodů. Taktéž k tomu obviněný definoval své vlastní pojetí pojmu škoda ve vztahu k této konkrétní trestní věci a konstatoval, že takto správně nebyla škoda zjištěna a vyčíslena ani ve znaleckých posudcích, v trestní věci provedených. Pokud jde o fakturu na částku 2.360.997,- Kč, pak dovolatel namítl, že toto nemůže být považováno za žádnou škodu ani žádný zisk, neboť pokud byla ze strany společnosti CZ D. vystavena faktura neoprávněně, a když ji následně SPT T. této společnosti proplatil, byla následně předmětná částka přefakturována společnosti D. G. m. b. H., tudíž žádná škoda této společnosti nemohla vzniknout. K částce 20.109.893,- Kč týkající se převzetí pohledávek v této výši dovolatel stručně uvedl, že z obsahu napadeného rozsudku není vůbec patrno, jak k tomuto závěru bylo dospěno. Následně dovolatel konstatoval, že z hlediska vztahů mezi jednotlivými společnostmi je také podstatné, že do roku 1995 žádná ze společností výše uvedených neměla oprávnění k servisní činnosti. V té souvislosti také obviněný konstatoval, že smlouva mezi CZ D. a SPT T. byla uzavřena zcela platně v březnu 1995, tedy v době, kdy CZ D. měla k činnosti, na kterou tato smlouva byla uzavřena, povolení, z čehož je zřejmé, proč byla daná smlouva uzavírána se zpětnou účinností. Původní smlouva mezi D. G. m. b. H. a SPT T. byla vypovězena též zcela řádným způsobem v září 1994 a šlo v tomto případě o jednostranný právní úkon. Pokud by tento úkon byl neplatný jak dovodil nalézací soud, tak s ohledem na skutečnost, že by šlo o neplatnost relativní, které se strana poškozená nikdy nedovolala, má se za to, že úkon je stále platný. Tuto dovolatelovu námitku podle něj potvrzuje i jednání poškozené společnosti, kdy neexistuje jediný důkaz o tom, že by činila jakékoli kroky proti jednání obviněného a dovolala se této relativní neplatnosti. Proto není možné v žádném případě posuzovat jeho jednání tak, že by byl iniciátorem zrušení smlouvy, kterou on by následně převzal a měl by z toho prospěch na úkor toho, vůči němuž byla předmětná smlouva zrušena. V tomto směru soud první instance nesprávně hodnotil provedené důkazy a nesprávným směrem dovodil své nesprávné skutkové závěry. V návaznosti na to pak soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek obviněného. V další části svého dovolání obviněný poukázal na skutečnost, že uvedená smlouva byla převzata v identickém rozsahu, přičemž dodávky zařízení byly dokonce ze strany CZ D. výhodnější, smlouva mezi D. G. m. b. H. a SPT T. od 1. 1. 1995 neexistovala a smlouva cesní s ohledem na výše uvedenou výpověď původní smlouvy neměla nikdy žádné účinky. Následně obviněný s odkazem na harmonogram jednotlivých dodávek v určitých časových etapách a jednání Dr. N. zdůraznil, že pokud soud dovozuje jakýsi komplot odsouzeného, Dr. N. či jiných osob, pak je toto pouhým nepodloženým a nesprávným vývodem nemajícím žádný důkazní podklad.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovoláním napadené rozhodnutí bylo z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušeno a věc byla vrácena zpět k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Dále dovolatel též ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl, aby s ohledem na jeho zdravotní stav byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na odklad výkonu rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně, které bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného V. R. , se k němu do doby rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ČR nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto zásadně nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zhodnotí-li se z tohoto hlediska obsah dovolání obviněného V. R., je třeba konstatovat, že celé dovolání obviněného, včetně všech námitek v něm uvedených se týká nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení důkazů soudem, když obviněný v něm napadá věrohodnost a průkaznost provedených důkazů, zejména pokud se týká zjištění výše způsobené škody. Z argumentace obviněného obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z odlišného hodnocení důkazů provedených v předchozím řízení zejména před soudem prvního stupně. V souvislosti s tím poté předkládá své tvrzení, že se skutek nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho dále vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů. To vyplývá i z jeho vlastního vyjádření na str. 7 dovolání, kde uvedl, že právě hodnocení důkazů, jak je již výše opakovaně zdůrazňováno, má jednoznačně vliv na právní posouzení skutku, kdy bez zhodnocení důkazů není možno utvořit si názor na právní posouzení jednání . Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených jednotlivých důkazů, zejména výpovědí svědků, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale obviněným tvrzený důvod byl jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně neslučitelný. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu, pokud současně dovolatel učiní tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě se však tak nestalo, přičemž v této souvislosti považuje Nejvyšší soud zejména k námitkám obviněného týkajícím se skutečnosti, že společnost D. G. m. b. H. se sídlem ve V., R.-S.-S., R., nebyla poškozena a způsobená škoda nebyla ani řádně vyčíslena, jen pro úplnost zdůraznit, že způsobení škody není znakem skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich, a tímto činem získá pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu. Shora uvedené napadené rozsudky v souladu s tímto vymezením trestného činu shledaly u obviněného shora popsané jednání spočívající v tom, že dne 13. 12. 1994 uzavřel jménem společnosti D. G. m. b. H. na straně postupitele a současně jménem společnosti CZ D. S., s. r. o., na straně postupníka, ve shora uvedeném postavení v obou společnostech, smlouvu o postoupení a převzetí práv a povinností ze smluvního vztahu založeného smlouvou o provádění servisních činností ze dne 9. 3. 1994 mezi společnostmi D. G. m. b. H. a SPT T., a. s., I. A. T. P.,, o. z., se sídlem P., B., čímž převedl stávající konkrétně sjednané závazky mezi těmito společnostmi na nově založenou společnost CZ D. S., s. r. o. na úkor společnosti D. G. m. b. H. se sídlem ve V., R.-S.-S., R., čímž opatřil následným jednáním popsaným v bodech 1. až 3. shora společnosti CZ D. S., s. r. o., se sídlem P., V., celkový prospěch (nikoli škodu) v objemu minimálně 31.049.000,- Kč.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud pak jde o požadavek obsažený v dovolání na odklad výkonu rozhodnutí s ohledem na zdravotní stav obviněného, je třeba postupovat ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého předseda senátu soudu prvního stupně (§ 315 odst. 1, 2 tr. ř.) odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví. Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.