5 Tdo 1133/2003
Datum rozhodnutí: 22.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1133/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 o dovolání, které podal obviněný V. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 7 To 11/2003, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 211/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněnému V. F. bylo usnesením Okresního soudu ve Frýdku?Místku, vydaným v hlavním líčení dne 16. 9. 2002 pod sp. zn. 2 T 211/2001 uloženo podle § 72 odst. 1 tr. zák. ochranné léčení, a to psychiatrické v ústavní formě. V tomtéž hlavním líčení byl obviněný současně rozsudkem pod stejnou spisovou značkou zproštěn obžaloby podle § 226 písm. d) tr. řádu pro skutky popsané pod body I. a II. ve výroku zmíněného rozsudku, v nichž obžaloba spatřovala trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák.

Uvedené usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jímž bylo uloženo ochranné opatření, napadl obviněný stížností, z jejíhož podnětu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 7 To 11/2003, zrušil podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené rozhodnutí a sám znovu rozhodl tak, že podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. se obviněnému V. F. ukládá ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě.

Opis usnesení stížnostního soudu byl obviněnému V. F. doručen dne 30. 6. 2003, jeho obhájci dne 18. 4. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 4. 2003.

Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný V. F. dne 26. 8. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel uvádí, že s ústavní formou léčení od počátku nesouhlasí. V dovolání připomíná, že rozhodnutím Okresního soudu v Opavě z roku 1999 mu bylo dříve uložené léčení v ústavní formě změněno na ambulantní, přičemž tuto formu považuje za dostatečnou. Obviněný poukazuje na svoji zdravotní dokumentaci a na dřívější průběh léčby a vyjadřuje přesvědčení, podle něhož vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem lze očekávat, že účelu ochranného psychiatrického léčení bude dosaženo i ambulantní formou. Podle názoru obviněného "znalecký posudek vypracovaný ve věci přeceňuje otázku jeho nedostatečné spolupráce s lékařem v minulých letech na úkor faktické potřeby ústavního léčení."

Závěrem svého dovolání obviněný V. F. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného V. F. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru lze výrok o uložení ochranného léčení napadat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, nikoli prostřednictvím důvodu podle písm. g) téhož ustanovení, jak učinil obviněný. Státní zástupce má však za to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je na místě pouze v případě, když je namítáno nenaplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného opatření, přičemž obvinění tvrdí pochybení pouze ve formě uloženého léčení. Proto se podle přesvědčení státního zástupce deklarované námitky nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem ani s dovolacím důvodem jiným a navrhuje podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného V. F. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako stížnostního soudu, kterým bylo obviněnému V. F. uloženo ochranné opatření [§ 265a odst. 2 písm. e) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. A. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 26. 8. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou konkrétních námitek obviněného je potom tvrzení, že ochranné léčení mělo být uloženo v ambulantní formě a nikoli v ústavní formě, neboť lze podle jeho názoru očekávat, že vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem bude účelu ochranného psychiatrického léčení dosaženo i ambulantní formou.

K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že dovolacím důvodem ve smyslu § 265b tr. řádu, který by odpovídal zmíněným konkrétním námitkám obviněného, je spíše dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu. K jeho naplnění dojde, bylo?li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Pokud se tedy obviněný domníval, že právě v jeho věci neexistovaly všechny zákonem stanovené podmínky pro uložení ochranného opatření, popřípadě pro jeho určitou formu, měl svůj podaný mimořádný opravný prostředek opřít o zmíněný speciální dovolací důvod. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy v napadeném usnesení Krajského soudu v Ostravě zjevně naplněn není.

Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného V. F. není opodstatněné ani ve vztahu k dovolacímu důvodu podle citovaného § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu. V obecném smyslu je třeba uvést, že s poukazem na zmíněný dovolací důvod lze dovoláním napadnout i rozhodnutí o určité formě uloženého ochranného léčení, pokud pro ni nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Forma ochranného léčení je totiž obligatorní náležitostí výroku, kterým bylo uloženo ochranné léčení, a soud o ní musí vždy rozhodnout (viz rozhodnutí pod č. 30/1972 Sb. rozh. tr.), takže je i nedílnou součástí příslušného rozhodnutí. Proto i neexistenci nutných podmínek pro uloženou ambulantní nebo ústavní formu ochranného léčení lze podřadit pod vadu zakládající existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu.

Jak uvedl v rámci svých skutkových zjištění soud prvního stupně, při hodnocení podmínek pro uložení ochranného léčení vycházel především z posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Dospěl při tom mimo jiné k závěru, že u obviněného V. F. je nutné uložení ochranného léčení v ústavní formě, neboť jen takové splňuje požadavek, aby se zabránilo v hrozící a možné recidivě společensky nekonformního jednání obviněného, ke kterému by mohlo dojít z důvodu jeho zdravotního postižení a nevypočitatelného jednání. Jen ústavní forma léčby totiž poskytuje v konkrétní situaci možnost komplexního léčení s řadou terapií, takže se neomezuje pouze na možnost léčby medikamentózní tak jako forma ambulantní (č. l. 122 a 123 trestního spisu). S těmito závěry soudu prvního stupně se potom ztotožnil i soud stížnostní, který sice zrušil usnesení Okresního soudu ve Frýdku?Místku, avšak toliko z formálních důvodů, přičemž po věcné stránce je považoval za správné (č. l. 134 trestního spisu). Popsaná skutková zjištění přitom dávají dostatečný podklad pro závěr, že podmínky pro uložení ochranného léčení ambulantní formou splněny nejsou a tudíž je namístě uložit je ve formě ústavní.

Navíc obviněný V. F. se ve svém dovolání domáhá změny rozhodnutí o formě uloženého ochranného léčení na podkladě odlišného hodnocení znaleckého důkazu, tj. znaleckého posudku a výpovědi znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. To jsou ovšem námitky, které nespadají do rámce uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je podmíněn nesprávným hmotně právním posouzením, nikoli případnými vadami ve skutkových zjištěních či v hodnocení důkazů.

Nejvyšší soud na podkladě těchto skutečností dospěl k závěru, že obviněný V. F. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle některého ze zákonných ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y