5 Tdo 1128/2005
Datum rozhodnutí: 05.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1128/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2005 o dovolání podaném obviněným R. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 5 To 227/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 255/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 102 T 255/2004, byl mj. obviněný R. Č. uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., za které mu byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné D. L. a podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný R. Č. zproštěn části obžaloby.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 5 To 227/2005, kterým k odvolání okresního státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněné D. L. ve výroku o vině pod bodem 4) a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu této obviněné. Dále byl napadený rozsudek podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. doplněn výrokem, jímž byl obviněnému R. Č. podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a podle § 256 tr. ř. bylo zamítnuto jeho odvolání.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný R. Č. ve výroku o vině i trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný napadenému rozhodnutí vytkl nejasnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávnost jejich vyhodnocení. Soud prvního stupně vyšel z výpovědi poškozené S. V. a nevzal v úvahu argumenty obhajoby, která poukazovala na nevěrohodnost této svědkyně. Obdobně v neprospěch obviněného soud vyhodnotil jeho alibi, neboť ten se dle svého tvrzení dne 3. 8. 2004 nacházel na jiném místě, konkrétně u E. Č. v B. Nebyl také proveden důkaz rekognicí in natura. K přepadení mělo dojít na frekventované ulici, kde však v inkriminovanou dobu nebyly jiné osoby a rovněž nedošlo k zajištění např. pachových stop na kabelce poškozené. Došlo tedy k procesnímu pochybení, neboť bylo porušeno právo obviněného na obhajobu a zásada in dubio pro reo. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že nevyrobil ani zrníčko omamné nebo psychotropní látky. Důkazy tedy nebyly objektivně vyhodnoceny a nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Závěrem svého dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů při ukládání trestu nezohlednily rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 103 T 92/2004, který zakládal povinnost uložení souhrnného trestu v předmětné trestní věci. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení trestního zákona. Relevantní námitky pak bylo nutno věcně přezkoumat.



Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci předpisů trestního práva procesního (viz zejm. § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Obviněný na podporu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázal na nejasnost a neúplnost skutkových zjištění, zejména na nesprávné hodnocení výpovědi poškozené S. V., návrhů obhajoby a alibi obviněného. Jak vyplývá z předchozích odstavců, námitky přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nezakládají vadu v hmotně právním posouzení. Obviněný také námitkami ve vztahu ke skutku pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně, nesledoval změnu právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale požadoval změnu ve skutkových zjištěních, důsledkem které měl být závěr, že nevyrobil ani zrníčko pervitinu a skutek nespáchal. Tento prosazovaný odlišný skutkový stav věci však nelze v řízení o dovolání posoudit a dovolatel se těmito námitkami ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V další námitce obviněný uvedl, že soudy obou stupňů nevzaly v potaz rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 103 T 92/2004, a obviněnému měl být uložen souhrnný trest. Otázka, zda jsou dva trestné činy spáchány v souběhu a zda za ně má být za podmínek § 35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, je hmotně právním posouzením, které lze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, T 501/2003]. Dovolací soud proto přezkoumal důvodnost této dovolací námitky a dospěl k závěru, že jí nelze přisvědčit.

Soud uloží podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uložený pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Také v případě mnohosti trestných činů téhož pachatele, o nichž bylo rozhodnuto ve více trestních řízeních, je základním kritériem pro uložení souhrnného trestu skutečnost, zda všechny trestné činy, za něž má být souhrnný trest uložen, byly spáchány dříve, než v prvním z těchto souběžně popř. následně probíhajících trestních řízeních byl vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudem prvního stupně. Soud tedy uloží souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. k již dříve uloženému souhrnnému trestu, ovšem jen za podmínky, že veškeré sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno samostatně v různých trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudem prvního stupně. Trestný čin téhož pachatele spáchaný po tomto okamžiku je vůči uvedeným sbíhajícím se trestným činům v poměru zpětnosti (recidivy), a soud za něj proto uloží samostatný trest (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 2 Tzn 58/97).

Dovolatel požadoval uložení souhrnného trestu v projednávané věci k trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 103 T 92/2004, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 7. 2004, sp. zn. 5 T 100/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jak bylo výše uvedeno, je podmínkou uložení souhrnného trestu skutečnost, že soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, a toto kritérium je třeba důsledně dodržet také v případě mnohosti trestných činů téhož pachatele, za které je souhrnný trest ukládán. Den 9. 7. 2004, kdy byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Karviné ve věci sp. zn. 5 T 100/2004, je tak v předmětné věci okamžikem, před kterým by musela být spáchána veškerá trestná činnost, za kterou by byl dovolatelem požadovaný souhrnný trest ukládán.

Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že rozhodujícím časovým mezníkem, do kterého v dané věci bylo možno uvažovat o souběhu trestných činů a tedy o nutnosti uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., je den 9. 7. 2004. Trestné činnosti ve věci posuzované Okresním soudem v Karviné, pobočkou v Havířově, vedené pod sp. zn. 2 T 255/2004, se však obviněný dopustil až později dne 3. 8. 2004 a dne 24. 8. 2004. Trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., za které byl v dané věci obviněnému uložen trest, tak nebyly v souběhu s trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterými byl uznán vinným Okresním soudem v Karviné ve věci 5 T 100/2004. Ve vztahu k těmto trestným činům se jedná o vzájemný vztah zpětnosti (recidivy).

Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, i Krajský soud v Ostravě tak odsuzovaly obviněného za trestné činy, které spáchal poté, co byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiné jeho trestné činy a nebyly tudíž naplněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestu uloženému za tyto trestné činy. Soudy obou stupňů proto při ukládání trestu nepochybily a dovolací námitky, podle kterých měl odvolací soud rozhodnout o uložení souhrnného trestu, neshledal Nejvyšší soud důvodnými.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž námitky dovolání stran dodržení podmínek uložení souhrnného trestu shledal Nejvyšší soud zjevně nedůvodnými a v ostatních námitkách nebyl uplatněn některý ze zákonných důvodů dovolání, rozhodl dovolací soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová