5 Tdo 1115/2005
Datum rozhodnutí: 07.09.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1115/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 9. 2005 o dovolání obviněné D. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 19/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. N. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 19/2003, byla obviněná D. N. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustila tím, že v době od dubna 1996 do 13. 3. 2002 v B., okr. O., nejprve v Z. d. se sídlem v B. a následně ve firmě O., a. s., B., kde byla zaměstnána jako mzdová účetní, vykazovala fiktivní vyplácení mezd a dalších plateb, přičemž takto vykázané finanční prostředky si ponechala pro svou vlastní potřebu a způsobila tak Z. d. se sídlem v B. celkovou škodu ve výši 582.967,- Kč a firmě O., a. s., B., celkovou škodu ve výši 692.617,- Kč.

Za tento trestný čin byla obviněná D. N. odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Zároveň byla obviněné tímto rozsudkem též uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody Z. d. se sídlem v B., M., B., částku 582.967,- Kč a obchodní společnosti O., a. s., se sídlem v B., M., B., , částku 683.057,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly obě poškozené firmy odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněné D. N., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Opavě, rozhodl rozsudkem ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2004, tak, že z podnětu odvolání obviněné D. N. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o trestu a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnou při nezměněném výroku o vině podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byla obviněná podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 19/2003, podala obviněná D. N. prostřednictvím svého obhájce Mgr. T. S. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně k tomu uvedla, že musí opětovně poukázat na skutečnost, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že počítače obou poškozených společností, na nichž byly zpracovávány mzdy, nebyly řádně zabezpečeny proti vniknutí neoprávněných osob a přístupová hesla do těchto počítačů byla mezi zaměstnanci obecně známá. Na tuto skutečnost, vyplývající i z výpovědí svědků Ing. L. D., Ing. A. Š. a Ing. J. D., poukazovala obviněná již před soudem prvního stupně a opakovaně pak i v odvolání. Navíc z výpovědi svědka Ing. L. D. též vyplynulo, že tento opakovaně upozorňoval statutární orgány společnosti O., a. s., na neoprávněné vstupy do počítače obviněné a doložil toto tvrzení i listinnými důkazy a disketou. V této souvislosti dovolatelka dále zdůraznila, že i další ze zaměstnanců byli seznámeni s obsluhou počítačového programu H., jehož prostřednictvím byly mzdy společností zpracovávány. Ohledně hodnocení dalších důkazů provedených v řízení před soudem dovolatelka namítla, že z nich rozhodně nevyplývalo, že by to byla právě obviněná, která si skutečně ponechala předmětné prostředky pro svou vlastní potřebu. Přerozdělování mzdových prostředků se podle ní jednak účastnili ve většině případů i další zaměstnanci poškozených společností a jednak byly ve mzdové evidenci obou společností nesrovnalosti. Z výpovědí svědků podle obviněné vyplynulo, že v účetní evidenci například chyběly podepsané výplatní sáčky některých zaměstnanců. Tuto část svého dovolání obviněná uzavřela tím, že shora popsaným dokazováním tak nebylo jednoznačně prokázáno, že by pouze ona sama měla možnost zkreslovat a skutečně zkreslovala údaje ve mzdové evidenci, a proto nebylo bez pochyb prokázáno, že by se dopustila jednání, kterým by někoho uvedla v omyl. Vedle toho podle obviněné nebyla prokázána ani skutečnost, že by si ponechala neoprávněně vyplacené finanční prostředky pro svou potřebu a tímto jednáním se obohatila. Z výše uvedeného dovodila dovolatelka nesprávné právní posouzení skutku, jelikož soud při něm nevycházel z jedné ze základních zásad trestního řízení v pochybnostech ve prospěch obžalovaného . Pokud by totiž tuto zásadu uplatnil, musel by podle názoru obviněné dospět k závěru, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno naplnění základních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. V souvislosti s hmotně právním posouzením věci ve vztahu k náhradě škody dovolatelka soudu vytkla, že tento při ukládání povinnosti k náhradě škody ve vztahu k Z. d. se sídlem v B., M., B., vycházel z provedeného dokazování nesprávně, když obviněné uložil zaplatit částku 582.967,- Kč a tato částka zahrnovala i údajné neoprávněně vyplacené mzdy za rok 1996, i když sám předseda představenstva Z. d. B. vypověděl, že k tomuto období již neexistují účetní doklady a není tedy naprosto zřejmé, jak byly mzdové prostředky v tomto období použity, když je možné pouze dohledat rozdíly ve vyplacených mzdách. Tato skutečnost má podle dovolatelky i vliv na celkovou výši škody, kterou měla svým jednáním tomuto subjektu způsobit. V doplnění dovolání ještě navíc obviněná uvedla, že soud její obhajobu ohledně neoprávněných vstupů do jejího počítače vyvrátil s odkazem na to, že podle docházkového lístku svědek Ing. D. odcházel z pracoviště dříve než mělo docházet k těmto zásahům, a proto nemůže tento svědek vyloučit, že to nebyla sama obviněná, která ve shora uvedených případech do počítače vstupovala. Dovolatelka k tomu namítla, že tento docházkový lístek však nebyl před soudem prvního stupně čten jako listinný důkaz. V této souvislosti obviněná též namítla, že další dva svědkové doručili soudu písemná doplnění jejich svědeckých výpovědí, kdy zejména svědek Ing. D. (dovolatelka neupřesnila, který ze dvou možných svědků s odpovídajícím příjmením) poukazuje na některé další nesrovnalosti ve shora uvedené věci. Těmito podněty se soud nezabýval, nezahrnul je do prováděného dokazování a ani řádně nevyhodnotil skutečnost, že na svědky Ing. L. D. a Ing. J. D. byl před jejich výpovědí před soudem prvního stupně činěn ze strany zástupců společnosti O., a. s., nátlak, aby vypovídali ve prospěch této poškozené společnosti.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve všech jeho výrocích a sám podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněnou obžaloby v celém rozsahu zprostil, popřípadě věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněné D. N. dne 24. 8. 2005, se do doby rozhodnutí dovolacího soudu nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm uvedla důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, a celé dovolání obviněné se týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí soudem, což vyplývá i z námitky, že soud nevycházel z jedné ze základních zásad trestního řízení v pochybnostech ve prospěch obžalovaného , která je nepochybně námitkou procesní vztahující se pouze ke skutkovým otázkám (nikoli hmotně právním otázkám). Z její argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení svědeckých výpovědí, v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že se skutek nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho poté vyvozuje nesprávné právní posouzení jejího jednání soudy obou stupňů. Obviněná tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto její námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formulovala a o něž opřela dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod, jenž byl uplatněn dovolatelkou a který je vymezen v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě přesně určených procesních a právních vad rozhodnutí ve věci samé vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněné v podaném dovolání, nebyl obviněnou materiálně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve skutečnosti byl obviněnou v dovolání tvrzen důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. V té souvislosti je nutno též konstatovat, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné D. N. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. září 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.