5 Tdo 1100/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1100/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 o dovolání obviněného M. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 4 To 498/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 45/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k souhrnnému peněžitému trestu ve výši 14.000,- Kč. Peněžitý trest byl uložen i za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 T 13/2002. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců.

Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného M. Č., které směřovalo pouze do výroku o trestu. O odvolání státního zástupce rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 4 To 498/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b, e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu obviněného M. Č. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný M. Č. pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Trest odnětí svobody byl uložen i za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 T 13/2002. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 4 To 498/2002, napadl obviněný M. Č. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Obviněný v dovolání namítl, že poškozenému J. K. zranění nezpůsobil. Naopak bylo prokázáno, že to byl právě poškozený, který způsobil zranění jemu. Podle jeho názoru měl být poškozený J. K. rovněž obviněn pro stejný trestný čin a soudy obou stupňů nepřihlédly k výpovědím svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Tím bylo porušeno jeho právo na řádný proces a právo na obhajobu. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. a zprostil ho obžaloby pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., anebo aby byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu, jemu byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby a výkon trestu aby byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém písemném vyjádření uvedla, že dovolatel může napadnout podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat nebo změnit rozhodnutí soudu I. stupně. Odvoláním státního zástupce, které směřovalo pouze do výroku o trestu, bylo vymezeno právo i povinnost odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně ve výroku o trestu a správnosti postupu řízení, které mu předcházelo. Obviněný M. Č. proto mohl vznést dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které jeho vydání předcházelo. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o dovolání nepřípustné. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Č. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Předpokladem přípustnosti dovolání je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.

Dovolatel tak svým mimořádným opravným prostředkem napadá rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2T 45/2002, vyplývá, že obviněný nepodal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2T 45/2002. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči, a to v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu /§ 246 odst. l písm. a), § 247 odst. l, § 249 odst. l tr. ř./. Podle § 254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal řádný opravný prostředek, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.

Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že dovolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.

Odvoláním státního zástupce v předmětné trestní věci, které bylo podáno v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, tak byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně ve výroku o trestu. Obviněný pak tedy mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a jeho námitky směřovaly proti údajné nesprávnosti skutkových zjištění. Navrhl, aby byl zproštěn obžaloby, neboť se necítí vinným trestným činem, za který byl odsouzen.

Pokud obviněný tedy uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. Č. podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 4 To 498/2002, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Nepřípustnost podaného dovolání pak vedla i k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř., tj. k odložení výkonu trestu odnětí svobody u obviněného M. Č., když navíc obviněný tento svůj návrh ani nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem trestu odnětí svobody. Ostatně ani předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh na odložení výkonu trestu podle § 265h odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal