5 Tdo 107/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



5 Tdo 107/2017-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2017 o dovolání, které podal obviněný T. R. , stíhaný jako uprchlý, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 8 To 336/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 112/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání T. R. odmítá.


Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 8 T 112/2015, byl obviněný T. R., stíhaný jako uprchlý, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem porušení autorských práv, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Skutek (zjednodušeně uvedeno) spočíval v tom, že obviněný v období od 4. do 8. 12. 2014 v B. a na dalších místech za pomoci vytvořeného falešného e-shopu na webových stránkách ., který grafickým zpracováním, doménovým jménem, uvedením kontaktních údajů, nabízeným druhem zboží i jinak napodoboval reálně fungující e-shop na webových stránkách , provozovatele obchodní společnosti Simple Solutions, s. r. o., se sídlem Račianska 1548/8, Bratislava, Slovenská republika, postupně vylákal od celkem 19 vyjmenovaných poškozených úhradu fiktivně nabízeného elektronického zboží (zejména mobilních telefonů a herních konzolí), ač věděl, že žádné zboží nedodá, a způsobil jim celkovou škodou ve výši 202 130 Kč (konkretizovanou u jednotlivých poškozených).

2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný T. R., stíhaný jako uprchlý, odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání usnesením ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 8 To 336/2016, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný T. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

4. Obviněný nejprve stručně zopakoval způsob rozhodnutí soudů nižších stupňů, pak nesprávně uváděl, že dovolání podává proti rozsudku, ač mínil usnesení odvolacího soudu, zároveň doplňoval, že dovoláním brojí i proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Dále namítl, že odvolací soud převzal a potvrdil argumentaci soudu prvního stupně, ač obhajoba poukazovala na zjevné nesprávnosti jeho závěrů, které byly podle obviněného v rozporu s provedeným dokazováním. V dalších pasážích dovolání vždy reprodukoval jednotlivé skutkové závěry soudu prvního stupně, s nimiž následně polemizoval. Předně nesouhlasil se zněním tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, kterou považoval za neprokázanou. Nebyla podle něj zjištěna žádná vazba obviněného na provozování falešného e-shopu. Dále se věnoval rozboru jednotlivých důkazních prostředků, z nichž podle obviněného nevyplývají závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Předně nebylo podle dovolatele prokázáno, že v inkriminovaném období žil v B. na uváděné adrese P. , což nevyplývá ani ze soudy označených důkazů (výpovědi svědků M. G. a F. R.). Stejně tak obviněný nezaložil bankovní účet, na který byly zasílány podvodně vylákané částky poškozenými, což podle něj nepotvrdil ani svědek M. V., jak dovozovaly soudy nižších stupňů. Odvolací soud se podle obviněného již dříve vznesenými stejnými námitkami nezabýval, ani se nevypořádal s rozpory, na které obviněný poukazoval v odvolání. Takový postup podle obviněného není v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak vyplývá z § 2 odst. 6 tr. řádu. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena toliko na důkazech nepřímých, z nichž ale nevyplývá žádná vazba na obviněného. Dále se obviněný věnoval rozboru jednotlivých okolností, které podle něj z provedených důkazů nijak nevyplývaly (neprokázání, že e-shop provozoval obviněný, neboť doména byla registrována na jinou osobu, nebylo prokázáno ani internetové připojení z konkrétní IP adresy z domu v P. , B., s uvedenými trestnými činy nijak obviněného nespojuje ani osoba zakládající bankovní účet na žádost další od obviněného odlišné osoby, pachatelství podvodů není prokázáno ani prostřednictvím dalšího účtu, z něhož byly převedeny finanční prostředky na účet jeho otce, nebyl ve spojení s žádným z poškozených). Obsáhle přitom reprodukoval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to jak jejich výrokovou část, tak i podstatné pasáže odůvodnění. Odůvodnění napadených rozhodnutí, především rozsudku soudu prvního stupně, jsou podle jeho přesvědčení založena na subjektivních dojmech a spekulacích soudů nižších stupňů, skutkové závěry jsou v příkrém rozporu se skutečným průběhem věcí a nejsou podloženy žádnými důkazy. Navíc obviněný namítl neúplnost skutkových zjištění, především se orgány činné v trestním řízení nijak nezabývaly e-mailovou adresou , z níž byly obsluhovány internetové stránky předmětného e-shopu, stejně tak se nezabývaly osobou vystupující pod jménem J. , pro niž měl být zakládán účet ve Fio bance, ani nebyl předložen důkaz, že by obchodní společnost Simple Solutions s. r. o. měla autorská práva k e-shopu ... . Nakonec obviněný provedl shrnutí dříve rozvedených námitek, z něhož vyplývá, že nesouhlasí se skutkovými závěry soudů, které mají stát ryze na nepřímých důkazech, což však podle něj není pravda a soud rozhodl o jeho vině za naprosté důkazní nouze, čímž porušil princip presumpce neviny. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně a obviněného zprostil obžaloby v celém rozsahu, popřípadě aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí (zřejmě tedy soudu druhého stupně).

5. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, které soudu následně zaslal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve upozornil, že obviněný se dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhal jen formálně, ve skutečnosti neuvedl jedinou námitku nesprávné aplikace trestního zákoníku, případně jiných norem hmotného práva, ale pouze vyjadřoval svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně a s jejich hodnocením důkazů. Ani s takovými z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nepřípustnými námitkami však státní zástupce v obecné rovině nesouhlasil, neboť provedené dokazování považoval za dostatečné pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž provedené důkazy hodnotily soudy po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V dané věci tak nebyl dán tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Proto nepovažoval za důvodnou ani námitku porušení principu presumpce neviny, kterou beztak nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Pokud šlo o hodnocení důkazů, odkázal na příslušné části rozhodnutí soudů nižších stupňů. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b trestního řádu. Zároveň i pro případ jiného rozhodnutí souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

6. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.

7. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.

8. Předně je třeba uvést, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti ale měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl podle jeho názoru v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. I kdyby však nebylo tohoto pochybení, pro které samo o sobě by Nejvyšší soud dovolání neodmítl, nebylo dovolání obviněného podáno důvodně ani z hlediska užité argumentace týkající se uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

9. Důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.

10. Dovolání podané obviněným však nebylo podáno důvodně a užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.

11. V daném případě se obviněný v rámci svého dovolání domáhal přezkumu soudem dovolacím, přičemž své námitky výlučně směřoval proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně, avšak nevznesl jediný argument vytýkající nesprávnou aplikaci konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu. Obviněný namítl, že zjištěný skutkový stav je neúplný, resp. že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že by stál za provozováním falešného e-shopu a inkasoval peníze zaslané poškozenými. Podle jeho přesvědčení nebyla prokázána spojitost s ovládáním webových stránek ze zjištěného počítače jeho osobou, resp. zakládání bankovních účtů jím osobně, ani následné převody peněz či pozdější výběry hotovosti, tedy fakticky nesouhlasil se závěry soudů nižších stupňů, že by nepřímé důkazy tvořily ucelený řetěz prokazující jeho vinu. Obviněný tak vycházel ze zcela jiného než soudy zjištěného skutku, a tvrdil, že nebylo prokázáno, že uvedený skutek spáchal a prostřednictvím jím ovládaných internetových stránek falešného e-shopu vylákal od poškozených peníze, o něž se obohatil. Činil tak na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů, a to jak výpovědí svědků, tak i listin, z nichž dovozoval jiný průběh skutku, než jaký je vyjádřen ve výroku o vině. D ovolával se tak případné aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily, což samo o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .

12. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.

13. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu otázkou správnosti právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů, nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu (z mnohých rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr.; z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 432/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 907/2014 ).

14. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Své hodnotící úvahy poté soudy pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci obsahu jednotlivých důkazních prostředků a závěr o pachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazů. V tomto směru lze odkázat zejména na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 až 8) i usnesení soudu druhého stupně (str. 4 až 6). Proti právní kvalifikaci takto zjištěného skutku a naplnění jednotlivých znaků trestného činu, který byl soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledán, obviněný v dovolání nevznesl žádnou konkrétní námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat a na jejím podkladě přezkoumat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení.

15. Nadto je třeba upozornit, že obviněný byl stíhán jako uprchlý ve smyslu § 302 a následujících tr. řádu, takže po jeho vypátrání a po doručení pravomocného rozsudku soudu prvního stupně má obviněný právo navrhnout zrušení tohoto rozsudku a provedení nového hlavního líčení, v němž může uplatnit svou verzi obhajoby, přičemž tomuto návrhu podanému v zákonné lhůtě musí soud prvního stupně vyhovět (srov. § 306a odst. 2 tr. řádu).

IV. Závěrečné shrnutí

16. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl obviněným napadán jen formálně, ve skutečnosti nelze obsahově uplatněné dovolací námitky podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, resp. proti údajným procesním chybám při dokazování, a nikoli proti hmotněprávnímu posouzení činu.

17. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2017

JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu

Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.