5 Tdo 107/2009
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:




5 Tdo 107/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání podaném obviněnými Ing. J. J. a Ing. J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 6 To 165/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 25/2007, t a k t o :

Podle § 20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněných Ing. J. J. a Ing. J. J. p o s t u p u j e k r o z h o d n u t í velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 7 T 25/2007, byli obvinění Ing. J. J. a Ing. J. J. uznáni vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Podle § 255 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému Ing. J. J. uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. U obviněného Ing. J. J. soud podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let a trest zákazu činnosti ve formě zákazu funkce člena dozorčí rady akciové společnosti na dobu 5 let, uložený mu rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 4 T 5/2006, je dostatečný. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ing. J. K., CSc., správce konkursní podstaty společnosti E. G., a. s., odkázán se svým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění Ing. J. J. a Ing. J. J. a poškozený Ing. J. K., CSc., odvolání, o kterých Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 6 To 165/2008, tak, že z jejich podnětu podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 7 T 25/2007, zrušil ve výroku o vině a následujících výrocích o trestu a o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. J. J. uznal vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a Ing. J. J. uznal vinným pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustili v podstatě tím, že dne 3. 1. 2004 v Ch. Ing. J. J. jako jednatel společnosti P., spol. s r. o., uzavřel za uvedenou společnost smlouvu o převzetí dluhu jako nový dlužník na straně jedné s fyzickou nepodnikající osobou Ing. J. J. (tedy sám se sebou) coby původním dlužníkem na straně druhé, na jejímž základě společnost P., spol. s r. o., od původního dlužníka Ing. J. J. převzala závazek uhradit věřiteli společnosti E. G., a. s., dluh v celkové výši 537.934,30 Kč, a to za úplatu 10 % nominálu dluhu, kterou však ani do 26. 5. 2005 neuhradil, a Ing. J. J. jako samostatně jednající člen představenstva společnosti E. G., a. s., za tuto společnost coby věřitele dlužníka Ing. J. J. podle § 531 odst. 1 obč. zák. vyjádřil s tímto postupem souhlas, když za společnost E. G., a. s., souhlasil se změnou v osobě dlužníka a tím mu pomohl k uvedené transakci, neboť odstranil překážku k takovému neoprávněnému převodu jeho dluhu jako fyzické osoby na obchodní společnost P., spol. s r. o., ačkoli znal nepříznivou hospodářskou situaci společnosti P., spol. s r. o., která v té době byla dlouhodobým dlužníkem společnosti E. G., a. s., v rozsahu 76.000.000,- Kč, čímž Ing. J. J. poškodil společnost P., spol. s r. o., které způsobil škodu ve výši 537.834,30 Kč, a ohrozil uspokojení věřitele společnosti P., spol. s r. o., a to společnosti E. G., a. s., přičemž takto jednal bez souhlasu předběžného správce konkursní podstaty společnosti E. G., a. s., na kterou byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 29 K 23/2003, a zároveň tak ohrozili uspokojení jiných věřitelů společnosti E. G., a. s. V návaznosti na tento výrok o vině Krajský soud v Plzni u obviněného Ing. J. J. podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let a trest zákazu činnosti ve formě zákazu funkce člena dozorčí rady akciové společnosti na dobu 5 let, uložené rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 4 T 5/2006, shledal dostatečnými. Obviněnému Ing. J. J. uložil odvolací soud podle § 255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ing. J. K., CSc., správce konkursní podstaty společnosti E. G., a. s., odkazán se svým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozeného Ing. J. K., CSc., správce konkursní podstaty společnosti E. G., a. s., proti témuž rozsudku odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 6 To 165/2008, napadli oba obvinění v zákonné lhůtě prostřednictvím svých obhájců ve výroku o vině i o trestu, resp. upuštění od souhrnného trestu, dovoláními podanými z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. Obviněný Ing. J. J. prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. V. napadenému rozhodnutí především vytkl, že odvolací soud se nezabýval námitkou obhajoby, kde bylo poukázáno na souběh postavení jednatele a současně jediného společníka společnosti s ručením omezeným u obviněného Ing. J. J. V této souvislosti dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1081/2004, kde Nejvyšší soud dovodil, že pokud jednatel a současně jediný společník společnosti s ručením omezeným uzavře kupní smlouvy nevýhodné pro tuto společnost, na jejichž podkladě úmyslně sníží její majetek, a nejedná při tom v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, pak nelze učinit závěr, že tímto jednáním obviněný porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek ve smyslu § 255 tr. zák. Takové porušení je pak obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle ustanovení § 255 tr. zák. Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí dále uzavřel, že tomu, aby jednatel společnosti s ručením omezeným porušil povinnost opatrovat nebo spravovat majetek společnosti ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle § 255 odst. 1 tr. zák., musel by svou působnost danou mu zásadami a pokyny jediného společníka přinejmenším nevykonávat s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 obch. zák. Tento závěr je však za situace, kdy je jediný společník společnosti a zároveň její jednatel touž osobou, fakticky absurdní. S přihlédnutím k tomuto právnímu názoru dovolatel dospěl k závěru, že jednal-li obviněný Ing. J. J. na základě svého rozhodnutí nikoli v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou (resp. zakladatelskou listinou), i když v konečném důsledku pro společnost nevýhodně, nelze u něj shledat naplněný obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., spočívající v porušení povinnosti uložené mu zákonem nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat či spravovat cizí majetek.

V návaznosti na to dovolatel poukázal na napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, který jako soud odvolací, stejně jako předtím i Okresní soud v Chebu, v této věci neaplikovaly výše uvedené a pro obviněného příznivé rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale aplikovaly místo toho jiné rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, z něhož odvolací soud však použil pouze větu vytrženou z kontextu celého rozhodnutí a tak nesprávně dovodil, že ... akcionáře, a to i když je stoprocentním akcionářem, nelze ztotožňovat s akciovou společností jako právnickou osobou coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva odlišné subjekty. Jestliže obviněný, který je předsedou představenstva a stoprocentním akcionářem, způsobil trestným činem škodu akciové společnosti (srov. § 154 a násl. obch. zák.), nevznikla tím škoda současně obviněnému, jakožto jejímu akcionáři, protože majetek akciové společnosti jako právnické osoby je pro něj majetkem cizím, ale vznikla škoda pouze akciové společnosti. Za způsobení takové škody lze dovozovat trestní odpovědnost obviněného a stejně tak mu lze uložit povinnost ji nahradit. Podle názoru obhajoby však odvolací soud použil na projednávaný skutek judikát, který naprosto nelze aplikovat na trestné činy stíhané podle ustanovení § 255 tr. zák., což vyplývá z další právní věty tohoto judikátu, kterou již odvolací soud necitoval, ve které se uvádí: ... Jestliže povinnost obviněného vykonávat jako předseda představenstva akciové společnosti svou působnost s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 194 odst. 5 věta první obch. zák. spočívá v provádění kontroly, zda osoba, kterou představenstvo této akciové společnosti pověřilo provedením stavebních prací, postupuje na základě stavebního povolení, projektové dokumentace a s náležitým zajištěním realizace stavby oprávněnou osobou, a dojde-li i v důsledku vědomého neplnění této povinnosti ke zřícení stavby a ke škodě velkého rozsahu, naplní tím znaky trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí porušením důležité povinnosti vyplývající z jeho funkce předsedy představenstva akciové společnosti. Z této části citovaného judikátu vyplývá podle dovolatele, že v daném případě byl stíhaným skutkem trestný čin obecného ohrožení podle § 180 tr. zák., tedy trestný čin, jehož skutková podstata je naprosto odlišná od skutkové podstaty trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle ustanovení § 255 tr. zák. Podle názoru obhajoby je s ohledem na výše uvedené nutno na projednávaný případ aplikovat judikát přiléhavý, zabývající se problematikou stíhaného skutku, tedy již dříve citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 11 Tdo 1081/2004.

V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil tímto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný Ing. J. J. prostřednictvím obhájce JUDr. Z. S. ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí, stejně jako jeho spoluobviněný Ing. J. J., především vytkl, že podle názoru odvolacího soudu se měl jeho bratr Ing. J. J. dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. tím, že převedl svůj dluh za společností E., a. s., na společnost P., spol. s r. o., kterou 100 % vlastnil, čímž poškodil společnost P., spol. s r. o., přičemž obviněný Ing. J. J. přispěl k této transakci tím, že jako samostatně jednající člen představenstva za společnost E., a. s., s převodem tohoto dluhu souhlasil a tím mu pomohl k uskutečnění předmětného převzetí jeho osobního dluhu na společnost P., spol. s r. o. S tímto právním posouzením jednání obviněného Ing. J. J., který vykonával ve společnosti P., spol. s r. o., od počátku funkci jednatele a byl zde jediným společníkem, nemůže souhlasit s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1081/2004, kde Nejvyšší soud dovozuje, že pokud jednatel a současně jediný společník společnosti s ručením omezeným uzavře kupní smlouvy nevýhodné pro tuto společnost, na jejichž podkladě úmyslně sníží její majetek, a nejedná při tom v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, pak nelze učinit závěr, že tímto jednáním obviněný porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek ve smyslu § 255 tr. zák. Z toho je třeba dovodit, že Ing. J. J. na základě svého rozhodnutí převést svůj dluh na společnost, kde je jediným společníkem, nemohl jednat v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, i když v konečném důsledku jednal pro společnost P., a. s., nevýhodně. Jestliže tedy Ing. J. J. neporušil zákon, pak se ani on sám, tedy Ing. J. J. nemohl dopustit pomoci k porušení zákona tím, že dal souhlas za věřitele s převodem dluhu. V další části dovolání dovolatel Ing. J. J. v zásadě ze stejných důvodů jako spoluobviněný Ing. J. J., nesouhlasí s argumentací nalézacího i odvolacího soudu, které se opřely ve svém odůvodnění o jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, z něhož použily jen část vytrženou z kontextu a zcela pominuly, že tento judikát nelze použít v případě aplikace ustanovení § 255 tr. zák., když toto rozhodnutí se vztahuje k trestnému činu obecného ohrožení podle § 180 tr. zák. Krajský soud v Plzni se tedy dopustil pochybení, když při svém rozhodování nepoužil judikát Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1081/2004, který je citován výše.

V neposlední řadě dovolatel Ing. J. J. namítl, že dalším závažným nedostatkem napadeného rozhodnutí je skutečnost, že předmětným činem měla vzniknout značná škoda, aniž bylo v napadeném rozsudku uvedeno, komu taková škoda vznikla. Tato skutečnost je významná nejen pro určení povinnosti uhradit škodu určitému subjektu, ale i pro aplikaci příslušné právní kvalifikace, což je významné pro řádné posouzení viny či neviny dovolatele. Z podané obžaloby vyplývá, že dovolatel byl viněn z protiprávního jednání vůči společnosti E. G., a. s., kterou měl svým jednáním poškodit a tím naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že byl uznán vinným pomocí podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kde poškozeným je společnost P., spol. s r. o. Obhajoba je toho názoru, že v případě obviněného Ing. J. J. nebyla zachována totožnost skutku. Dovolatel byl stíhán za jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. v neprospěch společnosti E. G., a. s., a byl odsouzen za jednání vůči společnosti P., spol. s r. o., s použitím jiné právní kvalifikace. Pomoc je nepochybně rozdílná od pachatelství. Musí se jednat o zcela rozdílné jednání. Totožnost skutku v případě dovolatele nebyla udržena ani v totožnosti následku, k jehož způsobení jednání směřovalo. Obviněný Ing. J. J. tak byl odsouzen za jednání, pro něž mu nebylo sděleno obvinění.

S ohledem na výše uvedené proto dovolatel Ing. J. J. navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovoláním obviněných rovněž navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. K popsaným námitkám uvedl, že obvinění se dopustili předmětného jednání, což ani v rámci podaných dovolání v zásadě nezpochybňují. Pokud je v této souvislosti vyslovené tvrzení obviněného Ing. J. J., že byl odsouzen pro jiný skutek, než byl původně obviněn, poněvadž nebyla zachována zásada totožnosti skutku ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř., lze pouze krátce poukázat na výklad uvedené zásady provedený v rámci rozhodnutí publikovaného pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr. a konstatovat, že totožnost skutku byla nepochybně zachována. K jeho námitce spočívající v tom, že popis skutku uvedený ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu neobsahuje vyjádření, komu vznikla škoda, je na místě doplnit, že zmíněný výrok za poškozeného označuje společnost P., spol. s r. o., včetně výše způsobené škody, a zprostředkovaně i společnost E. G., a. s. Svého jednání se přitom oba obvinění dopustili především za situace, kdy obviněný Ing. J. J. byl jediným společníkem a současně i jednatelem společnosti P., spol. s r. o., ve vztahu k níž uzavřel nevýhodnou smlouvu (o převzetí dluhu za úplatu ve výši 10 % z celkové výše dluhu, která ani navíc nebyla uhrazena). Obdobnou problematiku již Nejvyšší soud posuzoval v rámci více rozhodnutí (kromě citovaných výše v dovolání obviněného např. v usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1432/2005, nebo v usnesení ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 746/2006). Státní zástupce ve svém vyjádření zkonstatoval přiléhavé části citovaných rozhodnutí a uzavřel, že vzhledem k tomu, že definičním znakem právnických osob je mimo jiné jejich majetková samostatnost, jejímž výrazem je jednak to, že mají vlastní majetek, a jednak to, že jen ve vztahu k tomuto majetku nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, do nichž vstupují, přičemž společníci jednotlivých obchodních společností nejsou vlastníky či podílovými spoluvlastníky majetku obchodní společnosti. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu. Za závazky kapitálových obchodních společností společníci neručí, anebo ručí jen omezeně, a proto nemohou být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, ale mohou se sami dopustit trestné činnosti ve vztahu k majetku obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky, protože ten je pro ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností o tzv. vlastnících těchto společností, např. o vlastnících společností s ručením omezeným či akciových společností. Ani takové osoby ovšem nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu. Dále státní zástupce poukázal na to, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1432/2005, rozvinul právní úvahy, v zásadě aplikovatelné i na předmětnou trestní věc, totiž zda může dojít ke spáchání trestného činu (a podle jakého ustanovení trestního zákona) jednáním fyzické osoby, která je jediným společníkem ve společnosti s ručením omezeným, a to jednáním s negativními dopady na majetek společnosti. V této souvislosti dovodil, že jestliže by měly jednočlenné společnosti s ručením omezeným nesplacené závazky vůči jiným osobám (věřitelům), bylo by třeba uvažovat především o trestní odpovědnosti pachatele v případě obdobných jednání (jako jediného společníka) za trestný čin poškozování věřitele podle § 256 tr. zák., pokud jednal s cílem zašantročit majetek společnosti použitelný k uspokojení věřitelů z těchto vzniklých závazků. Pokud by ovšem pachatel jako jediný společník a jednatel byl veden snahou zbavit společnost s ručením omezeným majetku za situace, kdy by tato společnost měla řádně vypořádány všechny závazky vůči ostatním osobám, pak by se jeho jednání de facto omezilo jen na vztah mezi ním a společností (resp. jejím majetkem), neboť žádné z třetích osob by se netýkalo. To znamená, že z formálního hlediska by bylo možno připustit naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. nebo trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák., pokud by se obviněný s majetkovou podstatou svých společností vypořádal naznačeným způsobem. Stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost (§ 3 odst. 2, 4 tr. zák.) by ovšem byl v takovém případě jen nepatrný, neboť čin by se třetích osob netýkal a veřejné zájmy by jím byly dotčeny jen okrajově. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se domnívá, že tyto závěry je na místě vztáhnout i na posuzované jednání obviněných. Zjištěný průběh skutkového děje dává podle státního zástupce dostatečný podklad pro závěr, že obviněný Ing. J. J. naplnil všechny znaky skutkové podstaty (tedy formální stránky) trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák., resp. obviněný Ing. J. J. všechny znaky skutkové podstaty pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. S ohledem na skutečnost, že však obviněný Ing. J. J. byl jediným jednatelem a současně jediným společníkem společnosti P., spol. s r. o., jejíž majetek objektivně poškodil, mělo být podrobnějším způsobem zjišťováno naplnění materiálních stránek těchto činů, a to zejména stran dopadu na další subjekty vně společnosti, ovládané obviněným. Teprve poté by bylo možno v konečném důsledku rozhodnout, zda obvinění svým jednáním spáchali zmíněný trestný čin ve smyslu § 255 tr. zák., resp. pomoc k němu, či nikoli. Současně by mělo být zohledněno, že společnost P., spol. s r.o., podle učiněných zjištění pravděpodobně byla v ekonomické ztrátě a se závazky po lhůtě splatnosti. Nabízí se tedy možnost, zda obviněný Ing. J. J. svým jednáním nespáchal za určité participace obviněného Ing. J. J. trestný čin poškozování věřitele podle § 256 tr. zák., jak zmiňuje výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, či předlužení podle § 256c tr. zák. Obdobnou úvahu by přitom bylo možné vést i ve vztahu k dopadům celé transakce na majetkovou situaci společnosti E. G., a. s., která zřejmě společným jednáním obou obviněných akceptovala změnu dlužníka ve svůj neprospěch, když se nacházela v situaci, na jejímž základě byl na její majetek dne 24. 1. 2004 prohlášen konkurs. Soudy dříve činné ve věci nepostupovaly správně, pokud obviněné za současného stavu skutkových zjištění uznaly vinnými ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., resp. pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měli dopustit skutkem konkrétně popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud (a v podstatě i soud prvního stupně) totiž nikoli plně v souladu s aktuální rozhodovací praxí vyhodnotil všechny související okolnosti, zejména pokud jde o postavení obviněného Ing. J. J. ve společnosti P., spol. s r.o. Současně je ovšem zřejmé, že zjištěný skutkový stav věci dává podklad pro možný závěr, že se obvinění přesto trestné činnosti dopustili, byť případně ve smyslu skutkové podstaty jiného trestného činu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že obě dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn oběma dovolateli v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.

Senát Nejvyššího soudu 5 Tdo, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, z obsahu trestního spisu zjistil, že nalézací soud na straně 6 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obvinění jednali v rozporu s ustanoveními obchodního zákoníku a především porušili povinnost zařizovat záležitosti předmětných obchodních společností s odbornou péčí a s péčí řádného hospodáře. Toto zahrnuje i to, aby jednáním jednatele takové společnosti nedošlo k poškození společnosti nejméně ve smyslu úbytku majetkových hodnot, zmenšení majetku společnosti. V této souvislosti soud prvního stupně zdůraznil, že společnost či její majetek je třeba oddělovat od majetku společníka, neboť společnost je samostatnou právnickou osobou a její majetek je tak majetkem cizím ve vztahu ke společníkovi uvedené společnosti.

Odvolací soud se k námitce obviněného na straně 7 a 8 odůvodnění svého rozhodnutí v předmětné otázce s výše uvedeným závěrem nalézacího soudu prakticky ztotožnil a dále jej podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, podle nějž nelze akcionáře ztotožňovat s akciovou společností jako právnickou osobou coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva zcela odlišné subjekty, a pokud obviněný trestným činem způsobil škodu akciové společnosti, u níž je předsedou představenstva a stoprocentním akcionářem, nevznikla tím škoda současně obviněnému jakožto jejímu akcionáři, protože majetek akciové společnosti je pro něj majetkem cizím a škoda mohla vzniknout v takovém případě právě jen předmětné akciové společnosti. Odvolací soud proto dovodil stejný právní vztah mezi majitelem, jediným zakladatelem a jednatelem vůči společnosti s ručením omezeným, a argumentace obou obviněných, že takovým jednáním by způsobil Ing. J. J. škodu jen sám sobě, není proto případná. S těmito závěry souhlasil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření. Ačkoli shledal určité pochybení v nedostatečném vypořádání se ze strany odvolacího soudu s naplněním materiální stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. u obviněného Ing. J. J., resp. pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. u obviněného Ing. J. J., postavil svou argumentaci na právních názorech obsažených právě v rozhodnutích odpovídajících či navazujících svým obsahem na odvolacím soudem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, o které se opíraly při svém rozhodování i obecné soudy nižších stupňů, ve věci rozhodující, a které právě požadují oba dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích neaplikovat, neboť je v rozporu se závěry uvedenými v jiném rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to konkrétně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1081/2004.

Vadu v právním posouzení tohoto skutku, jež odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., oba obvinění spatřovali mimo jiné právě v tom, že odvolací soud se nezabýval námitkou obhajoby, kde bylo poukázáno na souběh postavení jediného společníka a současně jednatele společnosti s ručením omezeným u hlavního pachatele obviněného Ing. J. J.. V této souvislosti oba dovolatelé zmínili usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1081/2004, kde Nejvyšší soud dovozuje, že pokud jednatel a současně jediný společník společnosti s ručením omezeným uzavře kupní smlouvy nevýhodné pro tuto společnost, na jejichž podkladě úmyslně sníží její majetek, a nejedná při tom v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, pak nelze učinit závěr, že tímto jednáním obviněný porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek ve smyslu § 255 tr. zák. Takové porušení je pak obligatorním znakem objektivní stránky tohoto trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Nejvyšší soud pak v uvedeném rozhodnutí dále vyvodil, že jednatel společnosti by musel svou působnost danou mu zásadami a pokyny jediného společníka přinejmenším nevykonávat s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 obch. zák. Tento závěr je za situace, kdy jediný společník společnosti a její jednatel jsou jedna a táž osoba, fakticky nepředstavitelný (v cit. usnesení bylo použito slovo absurdní ). Z uvedeného usnesení dovolatel dovodil, že jelikož se nacházel ve stejném postavení a nejednal v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, i když v konečném důsledku pro společnost nevýhodně, nelze u něj shledat naplněný obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., spočívající v porušení povinnosti uložené mu zákonem nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat či spravovat cizí majetek.

Podle názoru senátu 5 Tdo, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, je stěžejní otázkou pro posouzení dovolání obviněných Ing. J. J. a Ing. J. J. ta část jejich dovolacích námitek, která směřuje proti kvalifikaci jejich jednání jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., resp. pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., za situace, kdy obviněný Ing. J. J., jako jediný společník společnosti a současně její jednatel, nejednal podle názoru obhajoby v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, i když v konečném důsledku pro společnost nevýhodně, v důsledku čehož nelze dovodit, že tímto svým jednáním porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek této společnosti ve smyslu ustanovení § 255 tr. zák.

Dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve vztahu k této otázce je nejednotná, neboť na straně jedné se zastává například právě v dovolateli citovaném rozhodnutí ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1081/2004, názor, že pokud jednatel a současně jediný společník společnosti s ručením omezeným uzavře určité smlouvy nevýhodné pro tuto společnost, na jejichž podkladě úmyslně sníží její majetek, a nejedná při tom v rozporu s právními předpisy a společenskou smlouvou, pak nelze učinit závěr, že tímto jednáním obviněný porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek ve smyslu § 255 odst. 1 tr. zák., a to zejména proto, že by obviněný musel přinejmenším nejednat s péčí řádného hospodáře, přičemž takový závěr je za situace, kdy je jediný společník společnosti a její jednatel jedna a táž osoba, fakticky absurdní.

Naproti tomu v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, byť se týká trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., se uvádí, že akcionáře, a to i když je stoprocentním akcionářem, nelze ztotožňovat s akciovou společností jako právnickou osobou coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva odlišné subjekty. V souvislosti s tím se zdůrazňuje, že obviněného předsedu představenstva akciové společnosti lze činit odpovědným za činnost, která je v rozporu s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 194 odst. 5 věta první obch. zák., kterou lze považovat za porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho funkce předsedy představenstva akciové společnosti. Uvedené usnesení se sice vztahuje k akciové společnosti, ale vzhledem k návaznosti postavení jednatele společnosti s ručením omezeným na ustanovení o odpovědnosti představenstva akciové společnosti vzniká otázka, zda toto rozhodnutí je aplikovatelné i v případě obviněného Ing. J. J., který byl jednatelem společnosti s ručením omezeným a současně jediným společníkem, což může být do jisté míry srovnatelné s postavením jediného akcionáře u akciové společnosti. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že je třeba ohledně způsobení škody vycházet z obecných pravidel, podle kterých obchodní společnost jako samostatná právnická osoba má svůj vlastní majetek, odlišný od majetku svých akcionářů, a s tímto svým majetkem podniká a hospodaří (§ 6 obch. zák.). Definičním znakem právnických osob je totiž mimo jiné jejich majetková samostatnost, jejímž výrazem je jednak to, že mají vlastní majetek, a jednak to, že jen ve vztahu k tomuto majetku nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, do nichž vstupují. Společníci jednotlivých obchodních společností tedy nejsou podílovými spoluvlastníky (spolumajiteli) majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu (akcií). Za závazky kapitálových obchodních společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným), společníci neručí anebo ručí jen omezeně. Vzhledem k tomu společníci nemohou jednak být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, a jednak se sami mohou dopustit trestné činnosti ve vztahu k majetku obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky, protože ten je pro ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností o tzv. vlastnících těchto společností. Ani ti totiž nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu. Z uvedeného je patrné, že akcionář, byť se jedná o stoprocentního akcionáře, má zcela odlišné postavení oproti této právnické osobě. Obchodní společnost jako samostatná právnická osoba má vlastní majetek oddělený od majetku jejích akcionářů, jímž se má na mysli ve smyslu § 6 odst. 1 obch. zák. souhrn aktiv (majetkových hodnot), která patří podnikateli. U právnické osoby obchodní majetek zahrnuje veškerý majetek, bez ohledu na to, zda slouží nebo je určen k jejímu podnikání či nikoli. Podstatné je tedy v tomto případě to, že vzhledem k tomu, že majetek akcionářů a akciových společností zahrnuje jiné hodnoty (je odlišný), nelze osobu obviněného jako akcionáře ztotožnit s právnickou osobou, u níž je akcionářem, coby poškozeným. Majetek akciové společnosti jako právnické osoby je pro akcionáře majetkem cizím.

Shodný právní názor zaujal Nejvyšší soud i v dalších rozhodnutích, např. v usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1432/2005, které se týká majetkové samostatnosti a možnosti spáchání trestného činu jednáním fyzické osoby, která je jediným společníkem ve společnosti s ručením omezeným, nebo v usnesení ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 746/2006, jež se vztahuje k majetkové samostatnosti společnosti s ručením omezeným a možnosti způsobení škody jednáním jejích statutárních orgánů či společníků.

Senát 5 Tdo v rámci projednávání předmětného dovolání obviněných Ing. J. J. a Ing. J. J. se přiklání k závěrům o odlišení majetku obchodní společnosti od majetku jejích společníků, byť si je vědom specifičnosti problematiky v případě, kdy se jedná o společnost s ručením omezeným, která má jediného společníka (srov. § 132 obch. zák.). V tomto směru je však možno poukázat na usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1432/2005, které se týká právě možnosti spáchání trestného činu jednáním fyzické osoby, která je jediným společníkem a současně jednatelem ve společnosti s ručením omezeným, byť v této věci bylo jednání obviněného nakonec kvalifikováno jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., přičemž však v odůvodnění se Nejvyšší soud zmínil i o tom, že za této situace přichází v úvahu i právní kvalifikace jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. Současně je třeba poukázat na to, že zmíněná rozhodnutí neopomíjejí odpovědnost statutárního orgánu vůči předmětné společnosti (předsedy představenstva akciové společnosti nebo jednatele společnosti s ručením omezeným) přinejmenším na úrovni povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře (§ 194 odst. 5 obch. zák.), byť se v nyní posuzovaném případě jedná o společnost s ručením omezeným, kde ovšem se z hlediska základních povinností jednatele ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. ve smyslu § 135 odst. 2 obch. zák. použije obdobně.

Senát 5 Tdo si je vědom rozdílů v jednání a povinnostech představenstva akciové společnosti a v jednání a povinnostech jednatele společnosti s ručením omezeným. V tomto případě je však třeba vycházet také z ustanovení § 131 obch. zák., v němž je zejména v jeho odstavci prvním uvedeno, že každý společník, jednatel, likvidátor, insolvenční správce nebo člen dozorčí rady se může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami (srov. i odstavec 5 § 131 obch. zák.). S tímto ustanovením pak v případě obviněného Ing. J. J. (a v návaznosti na něj i pomocníka Ing. J. J.) velmi úzce souvisí i ustanovení § 132 odst. 1 obch. zák., v jehož větě první se stanoví, že má-li společnost jediného společníka, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Povinnosti, které zákon ukládá jednatelům, popřípadě členům dozorčí rady, ve vztahu k valné hromadě, mají, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, i ve vztahu k jedinému společníkovi. Skutečnost, že jediný společník společnosti je zároveň i jejím jediným jednatelem, je v praxi poměrně častá. Takto to bylo i v případě obviněného Ing. J. J., který jako jediný jednatel společnosti P., spol. s r. o., se v této trestní věci dopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí soudu druhé instance v pozici jediného jednatele této společnosti a v této souvislosti senát 5 Tdo poukazuje na ustanovení § 133 a násl. obch. zák., kde jsou upravena práva a povinnosti jednatelů, přičemž v ustanovení § 135 odst. 2 obch. zák. je uvedeno, že ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a tohoto zákona se použijí obdobně, čímž je v zásadě s využitím obdoby odkazováno na ustanovení upravující působnost představenstva akciové společnosti. Z uvedeného je tedy zřejmé, že i přes zmiňované určité odlišnosti přichází v úvahu na případ obviněného, týkající se souběhu postavení jediného jednatele a zároveň i jediného společníka, aplikovat obdobně též judikaturu týkající se postavení jediného akcionáře a působnosti představenstva (resp. předsedy představenstva) u akciové společnosti.

Senát Nejvyššího soudu 5 Tdo, jemuž byla věc obviněných Ing. J. J. a Ing. J. J. přidělena podle rozvrhu práce, tak v rámci neveřejného zasedání dospěl ohledně posouzení otázky možnosti způsobení škody nikoli malé, resp. značné škody, porušením podle zákona mu uložené povinnosti při správě cizího majetku jednáním jednatele společnosti s ručením omezeným, který je zároveň v předmětné společnosti jediným společníkem, k závěru, že tato hmotně právní otázka byla do současné doby různými senáty Nejvyššího soudu posuzována rozdílně, přičemž to má zásadní význam pro hmotně právní posouzení jednání, které je v napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 6 To 165/2008, oběma obviněným Ing. J. J. a Ing. J. Jelínkovi kladeno za vinu. Proto v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, postoupil věc obviněných Ing. J. J. a Ing. J. J. k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, aby byla tato důležitá otázka z hlediska sjednocování judikatury (srov. čl. 92 Úst a § 14 odst. 1 a § 19 zák. o soudech a soudcích) jednoznačně a závazně vyřešena (srov. i nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05, zejména str. 8 až 10).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2009

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.