5 Tdo 1053/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 212 odst. 1 tr. zákoník, § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoník, § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 260 odst. 1 tr. zákoník, § 260 odst. 5 tr. zákoník, § 348 odst. 1 tr. zákoník, § 348 odst. 3 písm. c) tr. zákoník, § 348 odst. 3 písm. d) tr. zákoník



5 Tdo 1053/2013-41

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný Ing. I. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 5 To 33/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 7/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. I. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 2 T 7/2012, byl obviněný Ing. I. B. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, dále pokusem zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku a pokusem zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 21 odst. 1 a § 348 odst. 1, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon soud podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu čtyř roků. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 1.000,- Kč, tj. 100.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné Š. K.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, ten v neprospěch obviněné Š. K. v rozsahu výroku o trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 5 To 33/2013, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. I. B. uznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a pokusem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 212 odst. 6, § 58 odst. 1, 2 písm. c) a § 43 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému Ing. I. B. odvolací soud uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou roků. Dále mu soud uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 60ti denních sazeb ve výši 1.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán, stanovil vrchní soud náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Znovu také vrchní soud rozhodoval o vině a trestu spoluobviněné Š. K.

Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vojtěcha Krejčíře. Svůj mimořádný opravný prostředek uplatnil obviněný z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci odůvodnění dovolání obviněný odmítl svou vinu s tím, že k ukončení své podnikatelské činnosti v zemědělské výrobě sám aktivně jednal, konkrétně požádal o vynětí z užívání zemědělské půdy a v dalším již spoléhal na spoluobviněnou Š. K., která na základě jeho zplnomocnění jednala s cílem získat konkrétní dotaci. Popřel, že by věděl o případném zfalšování potvrzení o vyřazení z evidence zemědělských podnikatelů. Teprve na policejním oddělení se dozvěděl o existenci předmětného potvrzení opatřeného skutečným datem oproti tomu, kterým předtím disponovala spoluobviněná Š. K. Ohradil se proti tvrzení Vrchního soudu v Praze, že jej usvědčuje plná moc ze dne 18. 11. 2011, neboť ta je pouze obecná pro jednání s Městským úřadem v Lounech. Závěrem svého podání zdůraznil, že nikdy nedal nikomu, tj. ani Š. K. pokyn či příkaz, který by byl v rozporu se zákonem, a v průběhu trestního řízení podle názoru obviněného nebylo ani nic jiného prokázáno. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí, event. aby sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

Nejvyšší státní zástupce využil svého práva písemně se vyjádřit k dovolání a učinil tak prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové. Podle jejího názoru jsou výhrady obviněného opakováním jeho dosavadní obhajoby, přičemž soudy se dostatečným způsobem vypořádaly s provedenými důkazy a výrok o vině ani o trestu tak není zatížen žádnou vadou v hmotně právním posouzení ani jinak. Námitky obviněného proti právní kvalifikaci skutkového stavu označila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za paušální, jež nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, přesto však závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání jako zjevně neopodstatněné, tj. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal naplnění formálních podmínek konání dovolacího řízení a zjistil, že jsou naplněny. Obviněný podal své dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas se všemi náležitostmi (§ 265e odst. 1 tr. ř. resp. § 265h odst. 1 a § 265f odst. 1 tr. ř.) a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.].

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétní výhrady proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu i řízení, jež mu předcházelo, však neodpovídají obsahu tohoto důvodu dovolání a směřují výlučně proti otázkám, které nemohou být předmětem dovolacího přezkumu.

Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým stavem, k němuž dospěly soudy nižších stupňů, a proto není oprávněn přezkoumávat způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy ani samotný rozsah dokazování.

Dovolání, v němž obviněný opakuje argumenty, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). V daném případě se však obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku snažil zahrnout čistě procesní otázky pod dovolací důvod, který slouží k nápravě pochybení soudů nižších stupňů při užití hmotného práva. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nebyl do právní úpravy zařazen proto, aby umožnil přezkumnou činnost pravomocných soudních rozhodnutí, neboť by tím byla popřena platná zásada stability rozhodnutí, jež nabyla právní moci, zejména při využití apelačního práva, tj. soudu druhé instance. Účel dovolání jako mimořádného opravného prostředku, mj. nedovoluje jeho široké uplatnění odpovídající řádnému opravnému prostředku (odvolání popř. stížnost), tudíž jeho uplatnění je v zákoně omezeno definovanými důvody. Ty jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř. a nejsou mezi ně zařazeny námitky proti způsobu hodnocení provedených důkazů ani rozsahu dokazování. Povinnost zjistit skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o vině a trestu, tj. zjistit skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, jak stanoví trestní řád v § 2 odst. 5 tr. ř. náleží soudům nižších instancí. Jde o vyjádření principu nezávislosti soudů zakotveného v čl. 81 Ústavy České republiky. Další zásada volného hodnocení důkazů upravená v § 2 odst. 6 tr. ř. pak určuje způsob, jímž musí soudy být vedeny při svých úvahách o výsledcích důkazů, jež v soudním řízení provedly.

Obviněný ve svém dovolání projevil nesouhlas s odsuzujícím výrokem o vině a to prostřednictvím výlučně skutkových námitek, tj. odmítl napadený rozsudek i jemu předcházející řízení ohledně své účasti na protiprávním jednání způsobem, který nekoresponduje žádnému z dovolacích důvodů. Z obsahu provedeného dokazování v dané trestní věci jasně vyplývá, že obviněný věděl o nepravdivém údaji v žádosti o poskytnutí dotace a to i přesto, že spoluobviněná Š. K. využila svého práva nevypovídat. Nicméně potvrdila, že v rámci výkonu své činnosti při naplňování smluvních ujednání dodržovala pravidlo seznámit klienta s obsahem písemnosti, kterou mu předkládala k podpisu. Obviněný také srozumitelně a především věrohodně nevyložil ve svém dovolání, proč by měla být plná moc, kterou spoluobviněné udělil dne 18. 11. 2011 důkazem, který by neosvědčoval jeho vědomí o účelu, k němuž mělo směřovat její naplnění. Text této plné moci totiž nedává žádnou pochybnost o tom, že až v době, která následovala po dni podání žádosti o přidělení předmětné dotace, pověřil spoluobviněnou Š. K. jednáním na Živnostenském úřadu v Lounech, jímž měla dosáhnout jeho vyřazení z evidence zemědělských podnikatelů, což bylo jednou z podmínek vyhovění jeho žádosti o dotaci. Důvodem k přijetí dovolání obviněného Ing. I. B. totiž nemůže být odmítnutí závěru soudů o jeho vině jenom proto, že takový výsledek hodnocení dokazování neodpovídá představě obviněného.

Z těchto stručně uvedených důvodů (srov. § 265i odst. 2 tr. ř.) dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných než zákonem definovaných důvodů. Mohl tak učinit jen na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumal napadený rozsudek podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Dovolání obviněného Ing. I. B. Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2013
Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová