5 Tdo 1049/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1049/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 o dovolání podaném obviněnými J. K., A. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 5 To 516/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 71/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 2 T 71/2002, byli obvinění J. K., A. S. a J. H. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustili tím, že dne 26. dubna 2002 kolem 06:00 hodin po předchozí vzájemné dohodě v D. na ulici S. čp. 305 vyzvali J. K. a J. H., který prohlásil, že jsou pracovníky kriminální policie, V. K, aby je následoval k prověření svědectví týkajícího se vloupání do prodejny v D., této výzvě V. K. vyhověl a nasedl do vozidla značky Škoda Felicia, SPZ ULJ 15-83, ve kterém seděl A. S., po ujetí několika metrů do vozidla přistoupil P. P. a společně odjeli směrem do D., na odpočívadle D. zastavil J. K., který řídil vozidlo, všichni vystoupili z vozidla a pod pohrůžkou násilí, kdy J. K. udeřil V. K. otevřenou dlaní do obličeje a J. H. vyhrožoval dalším fyzickým násilím, donutili V. K. napsat směnku na zaplacení částky 30.000,- Kč, kterou určil pro sebe A. S., splatnou do 30. 6. 2002, datovanou dnem 15. 1. 2002, a pro případ, že by tuto směnku nezaplatil, nadále mu vyhrožovali a následně jej odvezli do D. a propustili. Za tento trestný čin byl obviněnému J. K. podle § 235 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců a obviněnému A. S. podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byli oba obvinění podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 5 To 516/2002, tak, že odvolání všech spoluobviněných a státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadli obvinění J. K. a A. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Obviněný J. K. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b písm. g) tr. ř. [správně § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uvedl, že nalézací i odvolací soud jej uznaly vinným pouze na základě výpovědi poškozeného, přičemž se podrobněji nezabývaly osobou poškozeného ani skutečností, že poškozený byl ve vztahu k dovolateli dlužníkem. Nesprávné právní posouzení bylo dovolatelem spatřováno v neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů, když na základě jejich neprovedení byl učiněn nesprávný závěr o vině a trestu. Z výše uvedených důvodů v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí příslušnému orgánu .

Obviněný A. S. označil jako důvod dovolání důvod uvedený v ustanovení § 265b písm. f) tr. ř. (rovněž bez uvedení odst. 1 cit. ustanovení), neboť podle jeho názoru rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z této formulace dovolacího důvodu Nejvyšší soud dovodil, že úmysl obviněného směřoval k uplatnění dovolání nikoli z důvodu § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., ale z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že svým jednáním v žádném případě nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když sepsání a podpis směnky učinil poškozený sám a dobrovolně, tedy bez jakéhokoliv psychického a fyzického násilí. Inkriminované jednání mělo navazovat na předchozí kontakty s poškozeným, když tento byl ve vztahu k obviněnému v postavení dlužníka. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že dovolací námitky J. K. po věcné stránce míjí použitý dovolací důvod, když navíc označení dovolacího důvodu jakož i formulace petitu dovolání vzbuzují pochybnosti o naplnění obsahových náležitostí dovolání. Také většina dovolacích námitek obviněného A. S. podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství prosazuje vlastní způsob hodnocení provedeného dokazování a neodpovídá deklarovanému důvodu dovolání ani jinému důvodu uvedenému v § 265b tr. ř., zatímco námitce absence znaku násilí či pohrůžky násilí jako znaku přisouzeného trestného činu nelze přisvědčit. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného A. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obsah dovolání J. K. shledal Nejvyšší soud i přes nedostatky označení dovolacího důvodu a formulace petitu dovolání dostačující zákonným předpokladům uvedeným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., zejména s ohledem na učiněné rozhodnutí dovolacího soudu, jak bude uvedeno níže.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

K dovolacím námitkám obou obviněných Nejvyšší soud shledal, že se jedná výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatelé spojili hmotně právní důsledky. Dovolatel J. K. ve svém dovolání soudům obou stupňů vytkl neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů a skutečnost, že jej uznaly vinným pouze na základě výpovědi poškozeného. Dovolatel A. S. podepřel své přesvědčení o nenaplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání absencí násilí směřujícího vůči poškozenému při sepsání a podpisu směnky. V obou případech je zpochybněn rozsah a hodnocení dokazování provedeného soudy obou stupňů, a z tohoto dokazování vzešlá skutková zjištění (stabilizovaná do skutkové věty výroku a příslušných pasáží odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a potvrzená usnesením odvolacího soudu), která však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněným A. S. uplatněný důvod dovolání označený zněním § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. se týká věcí, v nichž bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. O takový případ však jednoznačně v uvedené věci nejde.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovoláních spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová