5 Tdo 1048/2005
Datum rozhodnutí: 12.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1048/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. října 2005 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 31 To 53/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 287/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 6 T 287/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který spáchal společně s obviněným J. F. tak, že v L. dne 19. 6 2004 kolem 8.45 hodin v herně M. v ulici I. H., obviněný J. F. namířil na J. M., krátkou střelnou zbraň, donutil jej kleknout a přiložil mu ji na záda, přitom po něm oba obvinění požadovali sdělení o uložení peněz, které obviněný J. H. odcizoval a tak způsobili škodu v částce 148.370,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný J. H. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále tímto rozsudkem bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody tak, že oba obvinění jsou povinni společně a nerozdílně nahradit společnosti T.-J. , s. r. o., S. L., , škodu ve výši 148.370,- Kč. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 31 To 53/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že popis skutkových okolností v napadeném usnesení údajně neodpovídá tomu, že by trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchali dva pachatelé ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tr. zák. Obviněný se domnívá, že ke spáchání trestného činu došlo formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a k pochybení došlo tím, že soudy obou stupňů opomenuly posoudit z hmotně právního hlediska, jakou formou ve smyslu § 9 tr. zák. byl trestný čin spáchán. Podle názoru obviněného je s přihlédnutím k této skutečnosti zřejmé, že nebyla dostatečně posouzena míra účasti jednotlivých pachatelů na spáchání trestného činu a tato okolnost má vliv zejména na posouzení společenské nebezpečnosti jeho jednání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá podle obviněného v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. 3. 2005, č. j. 31 To 53/2005-288, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř., přičemž v řízení, které předcházelo tomuto rozhodnutí, byl podle názoru obviněného dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ten obviněný dovozuje z toho, že výslech obviněného J. F. dne 4. 8. 2004 se konal v nepřítomnosti jemu ustanoveného obhájce JUDr. J. V., přestože ve spisu není žádný záznam o tom, že by obviněný J. F. souhlasil s tím, že bude vypovídat v nepřítomnosti svého obhájce. Protože trestný čin byl podle názoru obviněného a zjištěného skutkového stavu spáchán ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., mohlo toto procesní pochybení mít následky pro druhého pachatele, zejména proto, že výpověď obviněného J. F. byla podle něj hlavním důkazem pro rozhodnutí o vině obviněného J. H. Na tuto procesní vadu však odvolací soud podle obviněného nereagoval.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 3. 2005, č. j. 31 To 53/2005-288, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla k první námitce obviněného, že nesprávným právním posouzením skutku není, jestliže ve výroku o vině není uvedeno, že obviněný spáchal trestný čin ve spolupachatelství nebo jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Navíc neúplné vyjádření tzv. právní věty ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není samo o sobě porušením hmotného práva, ale je porušením ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. S poukazem na správná skutková zjištění soudů obou stupňů, když námitky proti popisu skutku, ani okolnost, že ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebylo zmíněno ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., nenaplňují svým obsahem dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že dovolání obviněného je v této části zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

K druhé námitce, která podle obviněného naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tím, že u výslechu obviněného J. F. v přípravném řízení dne 4. 8. 2004 nebyl přítomen jeho obhájce, ačkoliv šlo o případ nutné obhajoby podle § 36 tr. ř., navrhla, aby v této části Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jako dovolání podané osobou neoprávněnou. Touto námitkou totiž obviněný J. H. netvrdí, že sám neměl v řízení obhájce, ač ho měl mít podle zákona, nýbrž uvádí, že obhájce neměl u výslechu obviněný J. F., přestože existovaly důvody nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. Takto formulovaná výhrada se podle ní nemůže logicky vztahovat k nesprávnosti výroků soudu, které se bezprostředně týkají obviněného J. H. , přestože obviněný J. F. usvědčoval obviněného J. H. ze spáchání trestné činnosti, což však znamená, že mezi obhajobou obou obviněných je kolize.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Pokud jde o první námitku obviněného, že ve výroku napadeného rozhodnutí mělo být uvedeno, že obvinění J. F. a obviněný J. H. spáchali trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., Nejvyšší soud uvádí, že na rozdíl od přípravy k trestnému činu podle § 7 tr. zák., pokusu trestného činu podle § 8 tr. zák. nebo organizátorství, návodu a pomoci k trestnému činu podle § 10 tr. zák., které trestní zákon výslovně označuje za zvláštní formy trestného činu (§ 89 odst. 1 tr. zák.), spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. tuto povahu nemá a žádné zákonné ustanovení nevyžaduje, aby bylo vyjádřeno ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku též výslovným právním závěrem o tom, že obviněný spáchal trestný čin jako spolupachatel. Absence takového závěru nečiní výrok o vině neúplným, resp. nejde o chybějící výrok, a proto tím není založen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 944/2003). Uvedená námitka obviněného je nedůvodná.

Další dovolací námitka obviněného svým obsahem neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ve vztahu k obviněnému J. H. nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho v řízení mít měl. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obhajoba obviněného J. H. byla od počátku vzniku důvodů nutné obhajoby řádně zajištěna, a proto se zmíněný dovolací důvod nemůže vztahovat k tomuto obviněnému.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když dovolání obviněného je zčásti nedůvodné a zčásti nenaplňuje uplatněný dovolací důvod, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek