5 Tdo 1048/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1048/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání, které podal obviněný L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 5 To 320/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 102 T 12/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 102 T 12/2003, uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 6. 5. 2002 kolem 17.00 hod. v H. S., okr. K., na pokoji číslo 801 H. d. I., kam pozval A. K., tuto opakovaně žádal o pohlavní styk, chtěl, aby mu třela pohlavní úd a když toto poškozená odmítala, udeřil ji několikrát pěstí do obličeje a těla, držel ji za ruce, za pomoci prostěradla se ji snažil škrtit, následkem úderu do hlavy A. K. na chvíli upadla do bezvědomí, takže obviněný svého jednání zanechal, a tímto jednáním jí způsobil krevní podlitiny na krku a obou pažích, nedislokovanou zlomeninu nosních kůstek a zlomeninu pátého až sedmého žebra vlevo v čáře podpažní bez dislokace, s dobou léčení do pěti týdnů.

Za to a za jednání, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 4 T 182/2002, byl obviněný L. K. podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 4 T 182/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Zmíněný rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 5 To 320/2003, podle § 256 jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 10. 7. 2003, jeho obhájkyni a příslušnému státnímu zastupitelství dne 9. 6. 2003.



Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný L. K. dne 10. 7. 2003 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že od počátku trestního stíhání popírá, že by se dopustil zmíněného jednání tak, jak je mu kladeno za vinu. Podle jeho přesvědčení v uvedený den požíval s poškozenou alkoholické nápoje, přičemž poté s ním poškozená dobrovolně odešla na ubytovnu. Obviněný se dále domnívá, že tam došlo pouze k drobné šarvátce, při které však nezpůsobil poškozené žádná zranění, pouze v okamžiku, kdy ji uchopil za paže, jí zde mohl způsobit hematomy. Obviněný tvrdí, že rozhodně poškozené nezpůsobil poranění v takovém rozsahu, jak je výše uvedeno. Podle jeho názoru v této souvislosti i znalec ve svém posudku připustil více možností úrazových dějů, tudíž obviněný má za to, že tento znalecký posudek byl soudy činnými dříve ve věci vyhodnocen jednoznačně v jeho neprospěch. Obviněný rovněž uvádí, že požadoval doplnění dokazování v odvolacím řízení, to však soud druhého stupně neprovedl.

Závěrem svého dovolání obviněný L. K. opětovně připustil toliko drobnou šarvátku mezi ním a poškozenou a navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby tomuto soudu věc podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného L. K. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že v případě dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno, aby Nejvyšší soud vycházel ze skutkového zjištění soudů činných dříve ve věci a aby v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotil správnost hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání obviněného je však podle státního zástupce zřejmé, že obviněný opřel veškerou svoji argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodily. Státní zástupce proto dovozuje, že obviněný v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jejichž podobu dovolací soud již měnit nemůže, tudíž obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného L. K. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného L. K. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. P. P., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, dne 10. 7. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný L. K. poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou námitek obviněného je především tvrzení, že se nedopustil jednání tak, jak je mu kladeno za vinu, ale jiným, méně závažným způsobem. V návaznosti na zmíněné tvrzení potom obviněný uvádí i argumenty týkající se jeho názoru na správnost hodnocení důkazů soudy činnými dříve ve věci, případně na úplnost rozsahu dokazování. Podstatu tvrzeného dovolacího důvodu tak obviněný shledává primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z kterých vycházely soudy obou stupňů, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů. Předpoklady pro jinou právní kvalifikaci svého jednání dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný L. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný L. K. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně a blíže rozvedeno v jeho odůvodnění, přičemž s těmito skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Shora zmíněnými námitkami obviněného L. K. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný L. K. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y