5 Tdo 1032/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1032/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2005 o dovolání, které podal obviněný L. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 5 To 117/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 116/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 103 T 116/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 5 To 117/2005, uznán vinným trestným činem podvodu dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že:

1. dne 19. 3. v H.-M. na ul. D. a jako fyzická osoba podnikající v oblasti realit pod firmou L. M. R. D. v době podpisu kupní smlouvy na nemovitost nacházející se obci T. mezi prodávajícím Mgr. L. M., nar. 23. 3. 1930, a kupujícími J. a D. K., veden úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch a v době, kdy převzal od nabyvatelů manželů K. zálohu na kupní cenu nemovitosti ve výši 100 000, Kč, jejíž součástí byla jeho provize ve výši 50 000,- Kč, takže kupní cena nemovitosti fakticky z původně dohodnuté částky 825 000,- Kč, určená pro jejího majitele Mgr. L. M., po odpočtu provize ve výši 50 000,- Kč se takto snížila z částky 775 000,- Kč, kterou měl Mgr. L. M. obdržet, na částku 725 000,- Kč, kterou skutečně obdržel, když se to Mgr. L. M. při samotném sepisu kupní smlouvy dozvěděl, nesouhlasil s tím a hodlal od smlouvy odstoupit a obviněný v úmyslu přimět Mgr. L. M. k podpisu smlouvy mu v jeho prospěch podepsal směnku na částku 50 000,- Kč, která měla vyrovnat vzniklý rozdíl, čímž dosáhl toho, že Mgr. L. M. podepsal kupní smlouvu, znějící na výslednou částku kupní ceny 825 000,- Kč, avšak obviněný vystavenou směnku v době splatnosti sjednané na den 22. 3. 2004 ani později neproplatil, neboť to neměl nikdy v úmyslu, a takto způsobil Mgr. L. M. škodu ve výši 50 000,- Kč,

2. dne 23. 3. 2004 v H.-Š. na ul. M. jako fyzická osoba podnikající v oblasti realit pod firmou L. M. R. D. opět v úmyslu získat neoprávněně majetkový prospěch a poté, co byla uzavřena kupní smlouva mezi Mgr. L. M. a manžely K. způsobem popsaným shora, pod záminkou, že je nutno upravit znění zprostředkovatelské smlouvy, vyhotovil novou zprostředkovatelskou smlouvu uzavřenou s Mgr. L. M., kterou antidatoval, když v té době opět uvedl datum jejího uzavření dne 23. 10. 2003, a dále podstatně změnil znění smlouvy v neprospěch Mgr. L. M., kterého ale slovně ujistil, že kromě opravy dohodnuté kupní ceny na částku 725 000,- Kč a provize ve výši 50 000,- Kč za zprostředkování prodeje nemovitosti realitní kanceláří zůstávají zbylá ustanovení smlouvy beze změny, když takto dosáhl podpisu smlouvy s Mgr. L. M., přestože tuto smlouvu rozšířil o zvýšení provize nad dohodnutou částku 50 000,- Kč o další platby vymezené v bodu 9. této smlouvy, kde přepsal část věty za tyto služby se zavazuje zaplatit zájemce , a na základě takto pozměněné zprostředkovatelské smlouvy se ke škodě Mgr. L. M. snažil neoprávněně obohatit o částku 104 155,- Kč, když poškozenému vystavil fakturu znějící na částku 154 155,- Kč splatnou dne 30. 3. 2004, přestože byli dohodnuti na provizi ve výši 50 000,- Kč, avšak k jeho obohacení nakonec nedošlo.

Za to byl obviněný L. M. odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, přičemž podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu realitní činnosti spočívající v nákupu, prodeji, pronájmu a zprostředkování nákupu, prodeje a pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor na dobu 3 roků.

Týmiž rozsudky bylo postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněného L. M. a poškozeného Mgr. L. M., když odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozeného ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem, odvolání obviněného potom podle § 256 tr. řádu zamítl. Opisy rozsudku odvolacího soudu byly obviněnému L. M., jeho obhájci i příslušnému státnímu zastupitelství doručeny dne 20. 4. 2005.

Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný L. M. prostřednictvím svého obhájce dne 16. 5. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného řízení před oběma soudy činnými dříve ve věci trpí podstatnými procesními vadami, nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí, zejména z důvodu porušení ustanovení § 2 odst. 2, 4, 5, 6 a 13 tr. řádu, přičemž se současně tyto soudy nevypořádaly s jeho obhajobou a všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, čímž mělo být porušeno právo obviněného na obhajobu. Obviněný tvrdí, že rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou řádně odůvodněna a že závěr o jeho vině byl učiněn toliko na základě svědecké výpovědi poškozeného Mgr. L. M. Přitom výpověď obviněného soudy vyhodnotily jako nevěrohodnou, a to mimo jiné s poukazem na jiné trestní řízení, které je proti němu vedeno, čímž byla porušena presumpce neviny, naopak poškozený byl vykreslen jako osoba důvěřivá a neznalá právních úkonů, ačkoli si smlouvy řádně přečetl a nechal vysvětlit. Rovněž listinné důkazy byly podle obviněného hodnoceny jednostranně s ohledem na výpověď poškozeného, kterou obviněný považuje za nevěrohodnou, protože zájmem poškozeného bylo poškodit osobu obviněného.

Obviněný L. M. následně cituje výše zmíněná ustanovení zejména § 2 tr. řádu, která podle jeho názoru soudy obou stupňů v řízení porušily, a uvádí, že tato pochybení již vytýkal v rámci svého odvolání, avšak odvolací soud se jimi blíže nezabýval a nevypořádal se s nimi, když automaticky vycházel z výpovědi poškozeného. Obviněný má za to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou závažné pochybnosti, a rovněž se soudy dříve činné ve věci dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou.

Obviněný L. M. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil podle § 265k tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout, pokud podle § 265m tr. řádu sám nerozhodne tak, že obviněného obžaloby zprostí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného L. M. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolací argumentace zcela zřejmě svojí povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, jestliže je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na tomto základě pokládá otázku, zda vůbec bylo prokázáno, že obviněný spáchal stíhaný skutek. Takový způsob odůvodnění dovolání přitom, jak uvedla státní zástupkyně, po své obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Státní zástupkyně tudíž navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný L. M. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný L. M. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, které je naplněno, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

V rámci své argumentace obviněný L. M. především nesouhlasí s procesním postupem soudů činných dříve ve věci, když namítá, že se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou a se všemi okolnostmi podstatnými pro rozhodnutí, nesprávně a jednostranně hodnotily svědecké výpovědi a listinné důkazy a nezjistily skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly závažné pochybnosti, tedy měly porušit ustanovení § 2 odst. 2, 4, 5, 6 a 13 tr. řádu. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v tomto rozsahu pouze v údajně vadných skutkových závěrech, které učinily soudy obou stupňů na základě chybného hodnocení důkazů a nesprávně provedeného dokazování, takže předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci zmíněných skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.

K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by snad mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný L. M., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný L. M. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen odlišné verze skutkového stavu a z jiného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací. Podle nich obviněný mimo jiné ve snaze získat neoprávněný majetkový prospěch přiměl poškozeného Mgr. L. M. k podpisu kupní smlouvy na nemovitost tím, že mu podepsal směnku, kterou neměl v úmyslu nikdy proplatit a také ji neproplatil (bod 1.), popřípadě že obviněný opět veden úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch a pod smyšlenou záminkou přiměl poškozeného k podpisu nové smlouvy o zprostředkování, slovně ho ujistil, že převážná část jejích ustanovení zůstává beze změny, a to ačkoli v ní především navýšil svoji provizi o další platby.

Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaných skutků, jak se toho ve svém dovolání obviněný L. M. domáhá, musel by modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu podvodu dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil, tudíž v uvedeném rozsahu bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký je vymezen v ustanovení § 265b tr. řádu, proto nemohl být ani naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Obviněný L. M. uplatnil ještě i druhý dovolací důvod, a to podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Jeho naplnění je možné ve dvou alternativách, přičemž není zcela zřejmé, kterou obviněný dovozuje. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného L. M. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.

Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V této souvislosti lze považovat za další uplatněný důvod ten, který je obsažen v již zmíněném ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, k jehož možnosti naplnění se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil výše.

Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný L. M. i přes své slovní vyjádření dovolacích důvodů obsažených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y