5 Tdo 1028/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1028/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. září 2003 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 6 To 34/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 31/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 1 T 31/2002, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. a byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v ambulantní formě. Trestné činy obviněný spáchal tím, že pod bodem 1. výroku rozsudku dne 6. 2. 2002 v době mezi 13.00 hod. a 14.00 hod. ve V. M., okres Ú. n. O., oslovil na ulici nezletilou K. P., kterou pod smyšlenou záminkou, že je lékař, vylákal do bytu své matky v panelovém domě v ulici Ch. 445/II, kde jí přikázal vysvléci se a lehnout si na stůl, poté ji v úmyslu pohlavního uspokojení osahával na zádech, hýždích, břichu a stehnech v blízkosti přirození, načež poškozená dostala strach a začala brečet, přitom obviněný z fyzické vizáže poškozené poznal, že poškozená je mladší 15-ti let; v důsledku jednání obviněného utrpěla nezletilá poškozená posttraumatickou stresovou poruchu, následkem které nezletilá do současné doby prožívá sociální fobii, prvky agorafobie, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, projevy zvýšené závislosti a omezení zájmu o sociální kontakty v nejširším slova smyslu. Pod bodem 2. výroku rozsudku byl obviněný uznán vinným, že dne 6. 2. 2002 ve stejné době a na témže místě ve V. M., okres Ú. n. O. v ulici Ch. 445/II v bytě své matky poté, co se mu nepodařilo dosáhnout sexuálního uspokojení na nezletilé poškozené K. P. zakrýval jí svou rukou ústa, aby utišil její pláč a druhou rukou ji rdousil, resp. posléze ji rdousil oběma rukama, čímž došlo k jejímu intenzivnímu dušení a ohrožení jejího života neuroreflexivní zástavou dechu a oběhu, k čemuž mohlo dojít v kterémkoli okamžiku jeho násilného útoku vůči ní, když jen díky nahodilým událostem k tomuto následku nedošlo.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný odvolání proti všem výrokům rozsudku, které odůvodnil jednak prostřednictvím svého obhájce a jednak osobně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 6 To 34/03, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. dovolání opírající se o § 265b odst. 1 písm.g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že podle jeho názoru byl trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák. krajským soudem nesprávně kvalifikován, neboť podle obviněného ze znaleckých posudků nelze jednoznačně konstatovat, že na straně poškozené došlo jeho jednáním k vážné poruše zdraví - těžké újmě na zdraví. Nelze tedy podle něj skutek posuzovat podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák., když není jisté, zda v budoucnu u poškozené nastanou nějaké potíže mající charakter těžké újmy na zdraví. Dále dovolatel namítl, že jak Vrchní soud v Praze, tak Krajský soud v Hradci Králové nedostatečně vyhodnotily skutečnosti, které svědčily o tom, že nebylo jeho úmyslem poškozenou usmrtit. Obviněný v dovolání poukázal zejména na to, že intenzita násilí na krku poškozené podle znaleckých posudků nebyla velká a že poranění poškozené nedosahovala svou závažností stupně ublížení na zdraví a jsou hodnocena jako poškození zdraví nepatrného významu. Dále obviněný uvedl, že z mechanismu útoku, tak jak ho uvedl ve svých výpovědích, nelze dovodit, že šlo o jednání s úmyslem poškozenou usmrtit, přestože ze znaleckých posudků vyplývá, že tupé násilí, které působilo na krk poškozené je nutno považovat za velice rizikové a schopné bezprostředně ohrozit život poškozené. Nebylo tedy podle obviněného prokázáno, že by měl v úmyslu poškozenou usmrtit, nebo že by byl srozuměn s následkem svého jednání.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 6 To 34/03, zrušil, a aby současně zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 1 T 31/2002, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 3 tr. řádu nařídil, aby věc byla projednána v jiném složení senátu a souhlasil s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného J. M. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265i odst. 1 písm g) tr. řádu, avšak tento důvod musí být skutečně v dovolání tvrzen a odůvodněn. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný v dovolání vyjadřuje pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a namítá nesprávné skutkové závěry soudů obou stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně dále poznamenala, že dovolací námitky obviněného jsou obsahově shodné s námitkami, které obviněný uplatnil již v odvolání. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně odvolací soud věnoval těmto námitkám v odůvodnění rozsudku veškerou pozornost a právem akceptoval, že právní posouzení věci zcela koresponduje s konkrétními skutkovými okolnostmi, tak jak jsou popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, a současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu, přičemž zákon připouští dovolání jako mimořádný opravný prostředek.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil jak námitky právní, týkající se posouzení újmy na zdraví poškozené podle § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. a subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák., tak námitky, které směřují proti správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů. Všemi těmito námitkami se odvolací soud zabýval ve svém rozhodnutí a v jeho odůvodnění. Shledal přitom neopodstatněnou námitku u skutku posouzeného jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák., pokud jde o způsobení těžké újmy na zdraví poškozené nezletilé K. P. Poukázal na správný závěr krajského soudu o těžké újmě na zdraví poškozené spočívající ve vážném po delší dobu trvajícím porušení jejího duševního zdraví podle § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., který soud opřel o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie a dětské psychologie znalkyň MUDr. H. M. a PhDr. J. M. Připomenul, že znalkyně při novém vyšetření duševního stavu nezletilé poškozené, tj. přibližně jeden rok po posuzovaném jednání obviněného, diagnostikovaly v souvislosti s jejími prožitky rezidua závažné posttraumatické stresové poruchy.

Nejvyšší soud dále zjistil, že odvolací soud se náležitě vypořádal také s námitkou obviněného, která se týkala naplnění subjektivní stránky trestného činu kvalifikovaného pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. Správnost závěru soudu prvního stupně o srozumění obviněného s usmrcením nezletilé poškozené (§ 4 písm. b) tr. zák.) vyplývá podle odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména z mechanismu násilného útoku obviněného spočívajícího v intenzivním a nikterak krátkodobém rdoušení a zakrývání úst, v jehož důsledku došlo u poškozené k dušení a ohrožení života neuroreflexivní zástavou dechu a oběhu a pouze náhodou nedošlo k usmrcení poškozené. Krajský soud tedy podle odůvodnění napadeného rozhodnutí nepochybil, když při rozhodování vycházel jak z výpovědi poškozené, jejíž věrohodnost byla objektivně potvrzena závěry znaleckého posudku z odvětví pedopsychologie, tak ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Podle posledně uvedeného znaleckého posudku šlo v tomto případě o dva rizikové faktory mechanismu napadení, a to jednak dušení a dále neuroreflexivní podráždění nervových pletení na bočních plochách krku. Ze soudně lékařského hlediska je nutno takové násilí považovat za vysoce rizikové a způsobilé vytvořit i smrtelný následek. Námitka týkající subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. již byla součástí obhajoby obviněného v řízení před soudem prvního stupně. Soudy obou stupňů se s touto námitkou ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu se zákonem vypořádaly.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265 r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek