5 Tdo 1021/2002
Datum rozhodnutí: 17.12.2002
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1021/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2002 o dovolání obviněného B. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. května 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 165/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 4 T 165/2000, byl obviněný B. Ř. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle

§ 224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení a nošení střelných zbraní a střeliva do těchto zbraní podléhajících registraci, k nimž je zároveň potřeba zbrojního průkazu skupiny A, B, C, G podle § 29 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění na dobu čtyř let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks deformované střely, 3 ks vystřelených nábojů a 3 ks vystřelených nábojnic. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému

V. K., trvale bytem P. K. 1057, J. H., částku 19.320,- Kč. Podle § 229 odst. 2

tr. řádu byl poškozený V. K. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, O. p. se sídlem L. t. 5, Č. B. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2001 podali obviněný a poškozený V. K. odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, tak, že odvolání obviněného B. Ř. podle § 256 tr. řádu zamítl a k odvolání poškozeného V. K. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ve výroku o povinnosti obviněného B. Ř. zaplatit poškozenému částku 19.320,- Kč a ve výroku, jímž byl tento poškozený odkázán podle

§ 229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích znovu tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému B. Ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. K., trvale bytem P. K. 1057, J. H., částku 24.150,- Kč.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, napadl obviněný B. Ř. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel ve svém podání vytýká nepřesnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve srovnání se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně polohy poškozeného a vyvrhovaného srnce na místě činu a namítá, že za dané důkazní situace nelze konstatovat, že poškozený byl zasažen v okamžiku, kdy byl sehnut nad vyvrhovaným zvířetem a že byl tudíž v této poloze zjistitelný. Obviněný dále uvedl, že jeho výpovědi v trestním řízení, které jsou neměnné a potvrzené dalšími, zejména nepřímými důkazy, měly být soudy obou stupňů vzaty za základ skutkových zjištění. Obviněný dále namítl, že výsledky dokazování nevyvrátily jeho obhajobu spočívající v tom, že na místě činu v inkriminovanou dobu manipuloval se svou zbraní cíleně a vybíjel ji až poté, co se přesvědčil vizuálně i slovním dotazem, že na místě a v jeho blízkém okolí nikdo není. Pochybení soudů obou stupňů obviněný spatřuje v dovozování subjektivní stránky kumulativně s okolností umožňující použití přísnější právní kvalifikace a poukazuje na to, že by v této souvislosti měl být brán v úvahu tzv. princip omezené důvěry, který v daném případě znamená, že pokud si výše uvedeným způsobem ověřil, že na místě a v jeho okolí nikdo není, mohl důvodně také předpokládat, že i jiný subjekt, v tomto případě poškozený, si bude počínat stejně dovoleně. Obviněný dále uvedl, že nemohl porušit důležitou povinnost uloženou mu zákonem, pokud jednal v nevědomé nedbalosti.

Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného B. Ř. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle

§ 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný B. Ř. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný B. Ř. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud podotýká, že není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.

Ze spisu je patrné, že námitky obviněného uváděné v dovolání, jsou pouze opakováním jeho obhajoby v odvolání, s nimiž se odvolací soud podrobně ve svém rozhodnutí vypořádal. Obviněný zejména spatřuje pochybení soudů obou stupňů v otázce dovozování subjektivní stránky v souvislosti s okolností umožňující přísnější právní kvalifikaci.

Zavinění musí vždy zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Provedené dokazování a hodnocení důkazů bez pochybností prokázaly příčinnou souvislost mezi zaviněným jednáním obviněného a vzniklým následkem charakterizovaným jako těžká újma na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. e) i ch) tr. zák. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu prvního, příp. druhého stupně vyplývajících z provedeného dokazování. Soudy obou stupňů provedly podrobné dokazování, jehož výsledky vytvořily spolehlivý skutkový základ pro právní závěr o zavinění obviněného ve formě nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích věnoval této právní otázce v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, náležitou pozornost. Použití přísnější právní kvalifikace podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. je v daném případě odůvodněno tím, že obviněný svým jednáním porušil důležitou povinnost stanovenou v § 46 odst. 1 písm. a) zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je fyzická osoba, které byl vydán zbrojní průkaz, povinna dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní a střelivem, střelným prachem a zápalkami. Obviněný tuto povinnost porušil tím, že si nepočínal s patřičnou opatrností v okamžiku, kdy vybíjel zbraň, a to tak, že nikoliv ve smyslu cíleného míření v tu dobu mířil hlavní zbraně do prostoru, o kterém se důkladně nepřesvědčil, že se v něm nikdo nenachází. Nad to z výpovědi obviněného vyplynulo, že se předem neseznámil s návodem na používání zbraně, kterou ten den měl s sebou na lovu poprvé, a i jemu samotnému připadal následně divný způsob vypouštění zásobníku lučíku, když do té doby používal dvě kulové zbraně, které však měly jiný způsob jištění. Obviněný nedodržel též pravidla stanovená v odst. 13 a 15 bezpečnostních pokynů návodu k užívání předmětné zbraně.

Z uvedeného lze tedy závěrem k subjektivní stránce trestného činu konstatovat, že skutková zjištění soudů obou stupňů tak bezpochyby odůvodňují právní závěr o jednání obviněného ve formě nevědomé nedbalosti, jakož i použití přísnější právní kvalifikace ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť obviněný spáchal tento trestný čin ublížení na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle § 46 odst. 1 písm. a) zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného B. Ř. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný B. Ř. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného B. Ř. podané proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v

§ 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek