5 Tdo 1000/2005
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1000/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. září 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 8 To 577/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 61/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 2 T 61/2004, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 223 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená MUDr. I. B., odkázána s nárokem na náhradu škody ve výši 189.189,- Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. tím, že dne 14. 11. 2003 kolem 17.00 hod. v P.- L. v prostoru parkoviště u obchodního domu Tesco ve směru k ulici V. řídil osobní vozidlo tov. zn. Nissan X-Trail, přičemž v důsledku nikoli řádného sledování situace v silničním provozu se střetl s osobním vozidlem tov. zn. Mitsubishi, který průjezdným koridorem zprava řídil J. K., který při následné dopravní nehodě utrpěl pohmoždění měkkých tkání hlavy a otřes mozku lehkého stupně, pohmoždění hrudníku a levé kyčelní krajiny lehkého stupně.

Obviněný podal odvolání proti všem výrokům rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 2 T 61/2004. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 8 To 577/2004, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.



Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. C. dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř.

Obviněný uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je naplněn tím, že usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá zákonné atributy, když v popisu skutku chybí jeden ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., a to porušení důležité povinnosti.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že neměl povinnost dát přednost v jízdě vozidlu přijíždějícímu zprava, které řídil J. K. podle § 22 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neboť místo střetu vozidel nebylo křižovatkou, ale vyústěním účelové komunikace na pozemní komunikaci vyšší kategorie, a proto řidič J. K. měl povinnost podle § 23 tohoto zákona dát přednost v jízdě vozidlu řízenému obviněným, které jelo po pozemní komunikaci. Své tvrzení opřel o znění § 2 písm. w) uvedeného zákona, podle kterého není křižovatkou vyústění jiné účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci vyšší kategorie, o čemž má údajně svědčit použité dopravní značení, tj. vodorovná podélně přerušovaná čára, kterou soud podle názoru obviněného nesprávně vyložil jako značku V 2b, která podle § 18 vyhl. č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, upozorňuje na nebezpečná místa (zatáčku, křižovatku apod.) , přestože ji měl posoudit jako značku V 4 vodící čáru , která vyznačuje okraj vozovky. Dále uvedl, že řidič J. K. vjížděl na pozemní komunikaci z parkoviště, které je podle § 12 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účelovou komunikací, což potvrzuje i znění § 1 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého úrovňové připojení parkoviště na silnici nebo místní komunikaci není křižovatkou. Ze shora uvedeného je podle obviněného zřejmé, že neporušil žádný právní předpis ani důležitou povinnost, když nedal přednost v jízdě řidiči J. K., který vjížděl z parkoviště na pozemní komunikaci, po které jel obviněný, a proto podle jeho názoru nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 8 To 577/2004, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odmítla námitku obviněného, že komunikace, ze které vyjížděl řidič J. K., neměla režim pozemní komunikace, a že proto neměl být aplikován § 22 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Odkázala na odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, který se zabýval režimem dané komunikace a dospěl k závěru, že vodorovná dopravní značka je podélnou čarou V 2b, která podle § 18 písm. b) vyhl. č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné upozorňuje na nebezpečná místa (zatáčku, křižovatku atd.), a nikoliv vodící čarou V4, která označuje okraj vozovky, případně odděluje vozovku od parkovacího pruhu. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou k provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Okolnosti, za nichž je trestní stíhání nepřípustné a nelze je zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. S poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze proto dovolání podat, bylo-li vedeno trestní stíhání, ač tomu bránila existence některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, které jsou uvedeny v § 11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř.

V ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. není uveden důvod nepřípustnosti trestního stíhání spočívající ve vedení trestního stíhání, které bylo zahájeno, aniž v usnesení o zahájení trestního stíhání byly uvedeny veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný následně uznán vinným. V popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. je doslova uvedeno: Svým jednáním tak řidič ing. K. porušil ust. § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), § 22 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. Z této formulace je zcela zřejmé, že obviněný porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Také odůvodnění tohoto usnesení obsahuje odkaz na porušení zmíněných ustanovení uvedeného zákona (č. l. 7 spisu). Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno dne 20. 2. 2004 (č. l. 8 spisu). V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v § 2 odst. 8 tr. ř., která je dále rozvedena v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. To však neznamená, že musí jít o úplnou shodu skutku, který je uveden v žalobním návrhu, se skutkem, který zjišťuje soud v hlavním líčení. Podstata skutku je určována účastí obviněného na určité události popsané v žalobním návrhu, z níž vzešel škodlivý následek, porušující nebo ohrožující tytéž společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Totožnost skutku je tedy zachována, je-li zachována alespoň částečně totožnost jednání, které je obsaženo ve znacích skutkové podstaty trestného činu a nebo následku, který jím byl způsoben (srov. č. 52/1979 Sb. rozh. tr.). Je tedy zřejmé, že skutek, o kterém rozhodovaly soudy obou stupňů je totožný se skutkem vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání, protože jednak byla zachována totožnost následku v rámci téhož skutku a jednak byl skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán tak, že bylo zřejmé, ohledně jakého konkrétního skutku se vede trestní řízení. Proto tato námitka nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. S námitkou obviněného, že se s vozidlem nepohyboval v prostoru parkoviště, ale jel po místní komunikaci, na kterou vjížděl z parkoviště J. K., se podrobně zabývaly již soudy v předcházejících řízeních, když na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že parkovištěm byl celý prostor, označený v pláncích A G (viz č. l. 100 spisu), a vodorovné dopravní značení bylo podélnou čarou V 2b, kterou byli řidiči upozorňováni na křižovatku. Na podkladě těchto skutečností je zřejmé, že se oba účastníci dopravní nehody pohybovali v prostoru parkoviště, a že tedy řidič J. K. nevjížděl na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, ale vjížděl z veřejně přístupné účelové komunikace na jinou veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Místo střetu vozidel tak bylo křižovatkou, na které byli účastníci provozu na pozemních komunikacích povinni podle § 22 odst. 2 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dát přednost v jízdě vozidlu přijíždějícímu zprava. Obviněný tedy byl povinen dát přednost v jízdě řidiči vozidla tov. zn. Mitsubishi, J. K., který přijížděl na křižovatku zprava. Protože obviněný Ing. J. K. tak neučinil, porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák.

Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek