č. j. 5 Azs 239/2005-46

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně O. Ch., zast. advokátem Mgr. Alešem Miklem, se sídlem AK Jiráskova 133, Turnov, pobočka AK Žižkovo nám. 58, Bílina, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, č. j. 64 Az 96/2004-19,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudem ustanovenému advokátovi Mgr. Aleši Miklovi s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1075 Kč, která bude uhrazena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 4. 2004 č. j. OAM-1338/VL-20-19-2004 byla jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ) zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě výše uvedeným rozsudkem zamítl; proti tomuto rozsudku podala žalobkyně-nyní stěžovatelka-kasační stížnost, v níž uplatňuje důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Namítá, že krajský soud nedostál závazkům vplývajícím pro Českou republiku z mezinárodních smluv, odkazuje přitom na čl. 10 Ústavy, podle kterého mají tyto přednost před zákonem. Konkrétně uvádí Úmluvu o právech dítěte. Namítá, že v současné době se na území České republiky ještě nachází její nezletilé dítě, jejímž jménem rovněž požádala o azyl; do doby, než byl stěžovatelce doručen rozsudek krajského soudu, však o něm nebylo rozhodnuto. Krajský soud zamítnutím žaloby zcela pominul tuto skutečnost, přitom zapříčinil nucené oddělení stěžovatelky od svého dítěte, což je v přímém rozporu s právy dítěte podle Úmluvy. Stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje řadou rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ohledně důsledků vypovězení cizinců, uvádí dokumenty týkající se mezinárodní ochrany uprchlíků; přitom ze všech dovozuje nutnost zachování principu jednoty rodiny, a to především za účelem ochrany práv dítěte. Krajský soud postupoval nezákonně, pokud žalobu zamítl, aniž by zohlednil probíhající řízení o žalobě podané ve věci její nezletilé dcery, přitom neaplikoval ani ust. § 91 zákona o azylu a nerozhodl, že je dána překážka vycestování.

Požaduje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil, současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl i rozsudek soudu považuje za správný a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

Ze spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka požádala dne 25. 3. 2004 o udělení azylu, v žádosti uvedla, že není členkou žádné politické strany, není ani nebyla trestně stíhána. Ukrajinu opustila v roce 2002, poté, kdy byl vykraden její obchod, který začala provozovat a poté věřitel začal pod pohrůžkami násilí požadovat vypůjčené peníze. Do České republiky přijela na základě dvacetidenního víza. O azyl požádala, aby zde legalizovala svůj pobyt. V pohovoru konaném dne 1. 4. 2004 opět tyto důvody zopakovala.

Žalovaný shledal žádost stěžovatelky o udělení azylu zjevně nedůvodnou ve smyslu ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. V podané žalobě stěžovatelka obecně vyjádřila nesouhlas s neudělením azylu a odkázala opět na důvody uvedené v pohovoru.

Krajský soud byl při rozhodování vázán skutkovým a právním stavem, z něhož vycházel správní orgán při vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 s. ř. s.).

V kasační stížnosti stěžovatelka odkazuje na důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení. O nezákonnost v tomto smyslu však se jedná tehdy, aplikoval-li soud na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl použít, nebo tehdy, pokud byl soudem sice aplikován správný předpis, tento byl však nesprávně vyložen. Jakkoli stěžovatelka označuje uvedený důvod-tedy nezákonnost rozhodnutí pro nesprávné posouzení právní otázky-v kasační stížnosti neuvádí nic, co by mělo souvislost s nesprávným právním posouzením stran aplikace ust. § 16 zákona o azylu, tedy žádné relevantní důvody pro které má za to, že jí měl být azyl udělen. V kasační stížnosti uvádí pouze skutečnosti jiné, neuplatněné ani ve správním řízení, ale ani v řízení před krajským soudem v řízení o žalobě.

Ustanovení § 104 odst. 4 in fine s. ř. s. brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno.

Ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. potom brání tomu, aby poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, byly uplatňovány skutkové novoty. K těmto skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost nelze projednat, a proto ji podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 s. ř. s. musel odmítnout, aniž by se jí zabýval věcně.

Podle ust. § 60 odst. 3 ve spojení s ust. § 120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Soud stěžovatelce pro toto řízení ustanovil zástupcem advokáta; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7, § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátka částkou 1000,-Kč za jeden úkon právní služby-převzetí věci

(§ 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhradu výdajů částkou 75,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 2. února 2006

JUDr. Václav Novotný předseda senátu