č. j. 5 Azs 222/2005-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Z. O., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005, č. j. 63 Az 146/2004-35,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností se žalobce (dále jen stěžovatel ) domáhá zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jehož výrokem I. nebyl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků a výrokem č. II. nebyl stěžovateli ustanoven právní zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 146/2004-23 ze dne 25. 1. 2005. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. 7. 2004, č. j. OAM-2290/VL-10-11-2004, kterým žalovaný zamítl žádost o azyl stěžovatele jako zjevně nedůvodnou ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ).

V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že při projednání žádosti o ustanovení právního zástupce došlo k pochybení a tudíž je usnesení nezákonné. Nezákonnost stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním usnesení a nesprávně posoudil žádost stěžovatele, důkazy, které si soud opatřil byly neúplné, rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Konkrétně stěžovatel uvedl, že soud ke zjištění majetkových a osobních poměrů zaslal stěžovateli tiskopis s výzvou. Tuto stěžovatel řádně převzal, vyplnil a odeslal zpět. Bohužel ne doporučeně a zřejmě nebyla soudu doručena, což nemůže nijak dokázat. Učinil tak znovu kopií tiskopisu.

Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku.

Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a žádá o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. § 109 s. ř. s., a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku-takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně)-ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v kasační stížnosti ze dne 11. 3. 2005, jež směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 146/2004-23 ze dne 25. 1. 2005, požádal mimo jiné o ustanovení bezplatného právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Na základě této žádosti krajský soud stěžovatele dne 16. 3. 2005 vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy zaslal soudu vyplněný formulář o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Výzva byla stěžovateli doručena dne 30. 3. 2005. Protože stěžovatel výzvě soudu nevyhověl a krajskému soudu v uložené lhůtě své majetkové poměry nedoložil, vydal krajský soud dne 22. 6. 2005 kasační stížností napadené usnesení, kterým stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu advokáta. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud konstatoval, že stěžovatel na výzvu soudu nedoložil své osobní, výdělkové a majetkové poměry, přesto, že výzvu k jejich předložení převzal.

Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval přípustností podané kasační stížnosti.

Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o advokáta je obecně přípustná. Podle § 103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést (§ 106 s. ř. s.).

Stěžovatel, ačkoli tak nečiní odkazem na konkrétní kasační důvod vymezený v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., uplatňuje, jak je patrno z obsahu kasační stížnosti, kasační důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Pokud má stěžovatel za to, že soud nesprávně posoudil podmínky pro zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení právního zástupce, namítá tak vadu řízení před soudem.

Nejvyšší správní soud tedy usoudil, že kasační stížnost je v daném případě přípustná a dále se zabýval posouzením, zda byly pro rozhodnutí krajského soudu splněny zákonné podmínky.

Dle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

Dle ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. ve znění platném v době vydání usnesení, navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být na návrh osvobozen od soudních poplatků účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky.

Ustanovením zástupce účastníku na jeho žádost soud plní povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv dle čl. 37 odst. 2 Listiny , podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení zástupce proto nezávisí na úvaze soudu, jsou-li splněny předpoklady uvedené zákoně, je soud povinen takové žádosti účastníka řízení vyhovět. Žadatel je naproti tomu povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.

Z ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. plyne, že účastníku lze ustanovit usnesením zástupce tehdy, jestliže jsou splněny současně dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmu. Obě tyto podmínky musí být splněny současně. Splnění pouze jedné z podmínek uvedených v § 35 odst. 7 s. ř. s. nepostačuje pro závěr o povinnosti soudu ustanovit advokáta v řízení o kasační stížnosti.

K posouzení naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků je třeba součinnosti účastníka, který musí doložit, že nemá dostatečné prostředky.

Jak vyplývá ze spisového materiálu stěžovatel tuto nezbytnou součinnost neposkytl, neboť na výzvu krajského soudu stran doložení osobních a majetkových poměrů ve lhůtě soudem stanovené, nereagoval. Tvrzení stěžovatele, že majetkové poměry soudu zaslal, nikoli však doporučeně, není doloženo žádnými důkazními prostředky a je v rozporu se spisovým materiálem. Sám stěžovatel připouští, že se nachází v důkazní nouzi a své tvrzení není schopen nijak doložit. Předmětnou námitku neshledal tedy Nejvyšší správní soud opodstatněnou, když její konstatování zůstalo pouze v rovině tvrzení.

Za této situace nelze než uzavřít, že v postupu Krajského soudu v Ostravě, ani v napadeném usnesení tohoto soudu, nebylo shledáno pochybení, jež má na mysli ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní uzavírá, že nečinností stěžovatele, který na výzvu soudu nedoložil své majetkové poměry, nebylo možno podmínku předpokladu pro osvobození od soudních poplatků přezkoumat, což ve svých důsledcích znamená, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nesplnil a nebylo mu možné dle dikce ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. ustanovit zástupce-advokáta pro řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud tedy za této situace neshledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhod Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Protože žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. února 2006

JUDr. Ludmila Valentová předsedkyně senátu