č. j. 5 As 15/2010-71

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: H. T. M., právně zast. JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Dlouhá 31/63, Teplice, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, č. j. 10 Ca 187/2009-54,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, č. j. 10 Ca 187/2009-54 byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě podané dne 17. 6. 2009, směřující proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Policie ČR ze dne 2. 6. 2009, č. j. CPR-7482-1/ČJ-2009-9CPR-C213. Tímto rozhodnutím byla zrušena platnost víza nad 90 dnů z důvodu neplnění účelu, pro který bylo vízum uděleno. Městský soud návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby zamítl s tím, že podmínky presumované ust. § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) nejsou v daném případě splněny, a s tvrzením, že by žalobci vznikla nenahraditelná újma, se soud neztotožnil. Stěžovatel rovněž byl poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

Žalobce (dále jen stěžovatel) podal kasační stížnost, kterou opírá o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Dle stěžovatele je usnesení soudu nesprávné, pokud se soud I. stupně domnívá, že se stěžovatel může bránit v rámci řízení o vyhoštění, když orgány cizinecké policie pouze vylepí výjezdní příkaz a žádné řízení o vyhoštění neprobíhá. Z uvedeného důvodu se stěžovatel domnívá, že v jeho případě nelze akceptovat způsob reparace uvedený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 156/05. Výkon rozhodnutí, které je předmětem přezkumu v řízení před Městským soudem v Praze, by pro stěžovatele znamenalo nenahraditelnou újmu, a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl ji z následujících důvodů:

Zdejší soud především odkazuje na důvody nepřípustnosti kasační stížnosti, jak jsou upraveny v ustanovení § 104 s. ř. s. Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí správního orgánu do skončení řízení před soudem (§ 73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný důsledek, který s sebou přináší aplikace § 38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jež zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu zrušit (§ 73 odst. 4 s. ř. s.), ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.

Rozhodnutí o odkladném účinku žaloby jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Soudní řád správní celé ustanovení § 104 koncipuje natolik jednoznačně, aby nevznikaly žádné pochybnosti o jeho správné aplikaci. Z dikce zákona je zřejmé, že zákonodárce, použil-li taxativní výčet případů, neposkytuje prostor pro další úvahy soudu, stran interpretace cit. ustanovení. Rovněž z hlediska právní teorie i soudní praxe je zcela zřejmé, co se míní např. vedením řízení i rozhodnutím dočasné povahy. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž byl, jako v případě stěžovatele, návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé; Městský soud v Praze proto bude pokračovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a Nejvyššímu správnímu soudu na tomto místě nepřísluší hodnotit věcnou správnost jeho rozhodnutí, nepřísluší mu proto ani hodnotit námitky, které stěžovatel v kasační stížnosti stran merita věci uvádí (nesprávnost postupu žalovaného při doručování).

Nejvyšší správní soud kasační stížnost ze shora uvedených důvodů odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu