5 As 112/2015-60

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, č. j. 29 A 60/2015-26,

takto:

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále stěžovatel ) podal dne 28. 5. 2015 proti shora uvedenému usnesení krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti, byl proto vyzván usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j.-20, k zaplacení soudního poplatku. Současně byl vyzván k doložení splnění podmínky řízení podle § 105 odst. 2 s. ř. s. pro řízení o předmětné kasační stížnosti, a to buďto předložením plné moci udělené advokátovi nebo předložením dokladu o vysokoškolském právnickém vzdělání. Stěžovatel byl rovněž poučen o následcích nesplnění výzvy.

Výzva soudu stěžovateli byla doručena dne 9. 6. 2015. Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil a požádal dne 15. 6. 2015 o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta, a to z finančních důvodů; stěžovatel konstatoval, že se nemíní zadlužovat, aby si zaplatil právní pomoc, je dlouhodobě nezaměstnaný díky svévoli soudů a státního aparátu a od roku 2009 proto nemá žádný příjem, což dokládá v příloze. Stěžovatel doložil nevyplněnou, resp. v příslušných kolonkách přeškrtnutou přílohu o majetkových poměrech, v níž pouze uvedl, že je ženatý, manželka se nesoudí a nemá žádný finanční příjem z majetku, a že jedná podle čl. 23 LZPS. Dále doložil potvrzení Úřadu práce ve Vyškově o tom, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (dle čísla jednacího zřejmě z roku 2011 a z roku 2014, neboť zaslaná fotokopie potvrzení nezahrnuje za dnem i rok vydání).

Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. července 2015, č. j.-51, nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudního poplatku a současně byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení advokáta; stěžovatel byl opětovně vyzván ke splnění poplatkové povinnosti, současně byl poučen o právních následcích jejího nesplnění. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 7. 2015; stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek, tj. do 3. 8. 2015, neuhradil.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích ), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

Stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavit.

S ohledem na skutečnost, že zdejší soud řízení o stěžovatelově kasační stížnosti zastavil, je již nerozhodné, že stěžovatel rovněž nedoložil splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že s podáním kasační stížnosti stěžovatel spojil další podání, a to námitku podjatosti proti soudcům krajského soudu, konkr. JUDr. Zuzaně Bystřické, Mgr. Petru Pospíšilovi a JUDr. Kateřině Mrázové, kteří ve věci rozhodovali, a dále podnět ke kárnému řízení proti výše uvedeným soudcům.

V případě vznesené námitky podjatosti vzhledem k tomu, že řízení již bylo ukončeno usnesením, které bylo napadeno kasační stížností, nelze již samostatně rozhodovat o podjatosti či nepodjatosti soudců, kteří ve věci již rozhodli. Namítá-li účastník řízení podjatost soudce, může tak učinit pouze ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 5 soudního řádu správního, navíc do doby, než je rozhodnuto. Podal-li stěžovatel námitku až poté, kdy dotčení soudci rozhodli, nemůže Nejvyšší správní soud ex post samostatně zkoumat oprávněnost takové námitky, popř. soudce, který již rozhodnutí ve věci vydal, z řízení vyloučit; námitkou by se mohl NSS zabývat, pokud by posuzoval kasační stížnost meritorně, to se však nestalo, neboť řízení muselo být zastaveno.

Co se týče návrhu na zahájení kárného řízení s výše uvedenými soudci, Nejvyšší správní soud nemá v této věci pravomoc činit opatření. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem, a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Pravomoc správních soudů je pak upravena v § 4 s. ř. s., podle jehož odstavce 1 soudy ve správním soudnictví rozhodují o: a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) kompetenčních žalobách. Podle odstavce 2 cit. ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí a o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.

Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v § 12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.

Nejvyšší správní soud je sice kárným soudem ve smyslu § 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů; kárné senáty zdejšího soudu však pokračování rozhodují až o kárných návrzích podaných kárnými navrhovateli. Kárné řízení se zahajuje na návrh; podle § 8 odst. 2 cit. zákona návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce jsou oprávněni podat: a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci, b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci, c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší soud vrcholným soudním orgánem, d) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší správní soud vrcholným soudním orgánem, e) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále proti soudci soudu nižšího stupně, f) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti soudci okresního soudu, g) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného okresního soudu.

Má-li stěžovatel za to, že uvedení soudci se dopustili svým jednáním kárného provinění, je třeba a priori uplatnit podnět u předsedy Krajského soudu v Brně (popř. jiného kárného navrhovatele), který je v daném případě kompetentní k dalšímu postupu.

Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2015

JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu