59 ICm 872/2011
Č.j. 59 ICm 872/2011-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Zuzanou Svobodovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: JUDr. Rostislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Budovcova č. 429/16, Poděbrady, zastoupeného advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou, se sídlem Kvestorská č. 5, Praha 4, proti žalovanému: CÍSAŘ,ČEŠKA,SMUTNÝ a spol., IČO 481 18 753, se sídlem Hvězdova č. 1716/2b, Praha 4, insolvenční správce dlužníka PhDr. Petera anonymizovano , anonymizovano , bytem Imrychova č. 982/5, Praha 4, zastoupeného JUDr. Oldřichem Řeháčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Hvězdova č. 1716/2b, Praha 4, o určení existence pohledávky,

takto:

I. Žaloba, že se určuje že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu neuhrazené půjčky ve výši 8.360.000,00 Kč, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech právního zastoupení 10.900,00 Kč k rukám advokátní kanceláře JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph. D., do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 8. 4. 2011, kterou podal na výzvu učiněnou při přezkumném jednání konaném dne 8. 3. 2011, domáhal určení, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení je po právu jako neurazené plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 5. 10. 1992 ve výši 8.360.000,00 Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 8. 3. 2011 byla přihláška pohledávky žalobce zcela co do pravosti a výše nároku včetně zajištění žalovaným popřena. Žalobce s popřením pohledávky nesouhlasil. Žalobce spolu s dlužníkem od roku 1992 společně podnikali a žalobce vložil do společného projektu celkem částku ve výši 10.000.000,00 Kč. Dlužník převzal tuto částku jako svůj závazek a zavázal se ji žalobci vrátit. Tuto skutečnost potvrdil žalobce ve smlouvě o půjčce ze dne 5. 10. 1992, kterou zajistil směnkou. Dlužník k termínu ve směnce stanoveném, tj. do dne 5. 10. 2005, dlužnou částku nevrátil a dne 27. 2. 2006 došlo k dohodě o vypořádání závazků ze smlouvy o půjčce ze dne 5. 10. 1992. Dlužník na základě této dohody uhradil žalobci pouze částku ve výši 2.000.000,00 Kč. Následně došlo i k uzavření zástavní smlouvy mezi dlužníkem a žalobcem.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, protože žaloba je nedůvodná a žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce neprokázal poskytnutí peněžních prostředků, které byly předmětem smlouvy o půjčce ze dne 5. 10. 1992. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, a na Občanské právo hmotné. Závazkové právo. profesorů Knappové a Švestky, kde v kapitole o smlouvě o půjčce uvedli, že: Ke vzniku smlouvy o půjčce nestačí dohodnout se na jejím obsahu, neboť tato smlouva je smlouvou reálnou (kontraktem). K jejímu uzavření vyžaduje zákon odevzdání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi.

Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 59 INS 6744/2010 bylo zjištěno, že: -usnesením ze dne 7. 1. 2011, na čl. A-33 bylk návrhu žalobce zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, -žalobce jako věřitel č. 2 přihláškou pohledávky ze dne 30. 6. 2010, doručenou zdejšímu soudu téhož dne, přihlásil pohledávku ve výši 8.360.00,00 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5. 10. 1992 a dohody o vypořádání závazku ze dne 27. 2. 2006, -na listu seznamu pohledávky popřel žalovaný pravost pohledávky žalobce, protože pohledávka nevznikla, neb z přiložených dokladů nebylo zřejmé, zda byly finanční prostředky v tvrzené výši skutečně poskytnuty, -ze seznamu přihlášených pohledávek o výsledku přezkumného jednání jednání bylo zjištěno, že bylo přihlášeno celkem 6 věřitelů s celkovou výší pohledávek 24.229.794,61 Kč, -dle protokolu o přezkumném jednání ze dne 8. 3. 2011, čl. B-8 popřel žalovaný pravost pohledávky žalobce zcela co do pravosti, včetně výše a zajištění, neboť žalobce neprokázal nárok; žalobce se přezkumného jednání zúčastnil a bylo mu poskytnuto řádné poučení dle § 193 a § 198 IZ.

Z příloh přihlášky žalobce, z nichž některé přiložil i k žalobě, bylo zjištěno, že žalobce a dlužník sepsali smlouvu o půjčce datovanou dnem 5. 10. 1992, ale vzhledem k tomu, že nedošlo k odevzdání předmětu půjčky, resp. tuto skutečnost žalobce neprokázal, právní vztah z půjčky nevznikl. Z dalších příloh přihlášky: směnky ze dne 5. 10. 1992, dohody o vypořádání závazků ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 5. 10. 1992 mezi žalobcem a dlužníkem, z výzvy k úhradě splátky ze dne 25. 1. 2010 nebyly zjištěny skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu.

Ze zástavní smlouvy ze dne 2. 2. 2010, týkající se zřízení zástavního práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 598 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ pro obec a k. ú. Popovičky a dále ze zástavní smlouvy ze dne 2. 2. 2010, kterou mělo být zřízeno zástavní právo k nemovitostem zapsaným na LV č. 217 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun pro obec a k.ú. Nový Jáchymov soud dovodil úzkou časovou souvislost s dalšími úkony dlužníka zkracujícími uspokojení věřitelů učiněnými v krátkém časovém úseku v souvislosti s rozsudkem, který nabyl právní moci dne 14.2.2010 a jímž byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit společnosti ZKL, a.s., IČO 255 68 353, se sídlem Jedovnická 2346/8, Brno-Líšeň pohledávku přesahující 7.000.000,00 Kč s přísl. Soud má za to, že i podání insolvenčního návrhu žalobcem mělo stejný účel. Dalším podobným úkonem dlužníka byla dohoda o zúžení SJM dlužníka a jeho manželky až na věci osobní potřeby, když SJM bylo vypořádáno tak, že věci získala manželka dlužníka, který neobdržel na vyrovnání podílu ničeho (rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 2. 2012 čj. 59 Cm 733/2011-29, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2012, bylo rozhodnuto, že se jedná o neúčinný právní úkon), smlouvou o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 8. 2. 2010 byla členská práva převedena na manželku dlužníka (vedeno řízení o neúčinnost tohoto právního úkonu sp.zn. 59 Cm 922/2012). Dlužník byl prokazatelně v úpadku zejména formou insolvence, když jeho pohledávky v době uzavření obou výše uvedených zástavních smluv v únoru r. 2010 činily nejméně 14.179.091,80 Kč (bez započtení pohledávky žalobce) a dlužník nebyl schopen je splatit.

Dle ust. § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. musí návrh kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Dle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení a dle písm. b) tohoto ustanovení k dosažení účelu řízení jsou účastníci zejména povinni plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

Dle ust. § 657 obč. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou a k jejímu uzavření zákon vyžaduje odevzdání předmětu půjčky. Odevzdáním předmětu půjčky k němu dlužník nabývá vlastnické právo, a proto k jejímu řádnému vzniku bez tohoto odevzdání nedojde.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006, na který odkazoval rovněž žalovaný, je smlouva o půjčce tradičně považována za smlouvu reálnou, což znamená, že k této smlouvě nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním (slovy zákona přenecháním ) předmětu půjčky dlužníku. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích § 657 obč. z. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je). Předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení skutečnosti účastníkem (§101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení. Jestliže totiž účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Splnění povinnosti důkazní pak nemá bez předchozího splnění povinnosti tvrzení pro věc význam, což platí zejména (nejen však) v případech (mezi něž patří i tento), v nichž se uplatní zásada projednací. S přihlédnutím k tomu, že peníze lze dlužníku zapůjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku (srov. shodně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004 sp. zn. 29 Odo 350/2003, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a že způsob zapůjčení předznamenává také okruh skutečností, jež mají být v soudním řízení dokazovány, patří i on mezi rozhodující skutečnosti, jež mají být vylíčeny v žalobě o zaplacení půjčených peněz (§ 79 odst. 1 o. s. ř.).

Žalobce byl prostřednictvím svého právního zástupce dvakrát vyzýván, a to usnesením ze dne 24. 11. 2011 čj.-18 a usnesením ze dne 21. 2. 2011 čj.-24 k doplnění tvrzení a navržení důkazů ohledně poskytnutí a existence půjčky, ale ani jednou výzvě nevyhověl a k nařízeným ústním jednáním dne 21.2. a 26.3.2012 se ani jeden, ač oba řádně předvoláni, nedostavili ani se neomluvili.

S poukazem na citovaná ustanovení, výsledky dokazování a judikaturu dospěl soud k závěru, že je na místě žalobu v plném rozsahu zamítnout, protože nebylo prokázáno, že by pohledávka žalobce ve výši 8.360.000,00 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce skutečně vznikla. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nedostatečně vylíčil okolnosti ohledně půjčky a přes výzvy soudu nedoplnil skutečnosti týkající se doby a okolností, za jakých byla smlouva o půjčce ze dne 5. 10. 1992 uzavřena, způsob, jakým byly finanční prostředky poskytnuty a dlužníkovi předány, dobu splatnosti půjčky a ani nepředložil konkrétní důkazy k prokázání skutečností v žalobě uvedených, neprokázal uzavření platné smlouvy o půjčce ze dne 5. 10. 1992. Následné uzavření zástavních smluv k zajištění tvrzené pohledávky navíc v době úpadku dlužníka neprokazuje vznik pohledávky a její existenci. Jde o akcesorický závazek, jehož předpokladem vzniku je platný vznik zajišťované pohledávky, proto ani pohledávka nemůže být zajištěná.

Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní, protože neprokázal, že půjčka byla dlužníkovi skutečně poskytnuta.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 IZ, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch a náklady řízení mu vznikly za právní zastoupení spočívající v odměně za právní zastoupení podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění, sazba odměny činí 10.000,00 Kč, a za tři úkony právní služby dle § 2, 11 a 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění po 300,00 Kč, celkem 900,00 Kč, tedy celkem náklady právního zastoupení 10.900,00 Kč, splatné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátní kanceláře JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph. D.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve 2 vyhotovení.

V Praze dne 26. března 2012

JUDr. Zuzana S v o b o d o v á,v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Šenfeldová