59 ICm 2866/2011
Číslo jednací: 59 ICm 2866/2011-30 KSPA 59 INS 6142/2011-C1-10

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00 proti žalovanému: JUDr. Eva Mlčochová, se sídlem Purkyňova 37, 568 02 Svitavy, insolvenční správce dlužníka Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem T.G. Masaryka 5/35, 568 02 Svitavy, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce pod označením P5/1 je po právu co do pravosti a výše v částce 34.663,-Kč, tedy celkem 49.681,-Kč, a to jako pohledávka nevykonatelná. Co do částky 1.100,-Kč se žaloba zamítá.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce pod označením P5/2 není v částce 30.835,-Kč po právu.

III. Žalobce a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou žalobou (žaloba doručena 27.10. 2011) se žalobce domáhal určení, že část jeho pohledávky č. P5/1 přihlášené do insolvenčního řízení za dlužníkem Michalem Komínkem, anonymizovano , bytem T.G. Masaryka 5/35, 568 02 Svitavy ve výši 35.763,-Kč a část jeho pohledávky č. P5/2 ve výši 30.835,-Kč jsou přihlášeny po právu. (KSPA 59 INS 6142/2011)

V žalobě uvedl, že dne 16.9. 2011 přihlásil pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení celkem ve výši celkem 83.021,-Kč. Pohledávka pod označením P5-1 byla z titulu nedoplatku na zesplatněné jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100287732, sestávající se z částky 47.966,-Kč, dále z částky 2.815,-Kč zákonný úrok z prodlení z této sumy (správně dle přihlášky to má být 1.715,-Kč) a z částky 1.100,-Kč jako nákladů rozhodčího řízení. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Při přezkumném jednání dne 12.10. 2011 byla pohledávka pod P5/1 insolvenčním správcem popřena co do pravosti a výše v částce 35.763,-Kč a v částce 15.018,-Kč uznána. Insolvenční správce pohledávku současně zařadil jako nevykonatelnou.

Pohledávka pod P5-2 byla přihlášena jako vykonatelná ve výši 32.240,-Kč, sestávající se z částky 31.127,-Kč představující smluvní pokuty a částky 1.113,-Kč jako úrok z prodlení ze sumy smluvních pokut. Insolvenčním správcem byla popřena co do pravosti a výše v částce 30.835,-Kč, uznána ve výši 1.405,-Kč a posouzena jako nevykonatelná. K oběma pohledávkám žalobce rozvedl své stanovisko proč by měly být i nadále považovány za vykonatelné. O popření pohledávek byl žalobce vyrozuměn dopisem doručeným mu 17.10. 2011. Žalobce má zato, že obě pohledávky jsou v žalované výši po právu.

Žalovaný ve svém vyjádření rozvedl důvody, které jej vedly posoudit obě pohledávky jako nevykonatelné. Pokud jde o důvody popření pohledávek vyjádřil se tak, že v případě části pohledávky žalobce pod označením P5-1 tato byla popřena po právu, neboť žalobce neprokázal právní důvod vzniku pohledávky, když do přihlášky uvedl, že přihlašuje toliko jistinu. Smluvní odměna není součástí jistiny a pokud jde o ujednání obsažené v čl. 10.1 Smluvních ujednání, je třeba je považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. S odkazem na rozhodnutí VS Praha č.j. 15 Cmo 162/2010 dovodil, že za přiměřenou lze považovat smluvní odměnu ve výši 1/3 z půjčené částky, tedy v daném případě 8.333,-Kč. K pohledávce pod označením P5-2 se vyjádřil tak, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 50% z nominální výše úvěru je neplatné dle ustanovení § 56 občanského zákona (zákon č. 40/1964 Sb.) a současně poukázal na rozhodnutí VS Praha č.j. 102 VSPH 14/2011, kde byl vyjádřen názor, že takto sjednaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. Proto byla popřena částka 29.772,-Kč představující smluvní pokutu a s tím i odpovídající část úroku z prodlení ve výši 1.063,-Kč. Navrhl žalobu zamítnout.

Na svých tvrzeních účastníci setrvali i při jednání.

Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav : Z rozhodnutí o úpadku bylo zjištěno, že bylo vydáno dne 25.8. 2011. Protokol o přezkumném jednání dokládá, že se konalo dne 12.10. 2011 a žalovaný popřel pohledávku žalobce pod označením P5-1 co do pravosti a výše v částce 35.763,-Kč a uznal co do výše 15.018,-Kč a pohledávku pod označením P5-2 popřel co do pravosti a výše v částce 30.835,-Kč a uznal co do výše 1.405,-Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývají skutečnosti tam uvedené zachycující výsledek přezkumného jednání a důvody popření části pohledávek. Z přihlášky žalobce pod označením P5 vyplývá, že přihlásil pohledávky v celkové výši 83.021,-Kč, a to ve dvou dílčích nárocích-pod značením P5-1 z titulu nedoplatku na zesplatněné jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100287732, zákonného úroku z prodlení a nákladů rozhodčího řízení ve výši 50.781,-Kč a pod označením P-2 z titulu nedoplatku na smluvních pokutách a zákonného úroku z prodlení ve výši 32.240,-Kč. (KSPA 59 INS 6142/2011) Z příloh k přihlášce pohledávky P5 se podává, že žalobce a dlužník uzavřeli dne 4.1. 2010 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100287732, na základě níž byl dlužníku poskytnut úvěr v celkové výši 59.544,-Kč, který měl dlužník splatit ve 36 splátkách po 1.654,-Kč. Smluvní ujednání jsou na rubové straně smlouvy. Splátkový kalendář dokládá časové rozložení jednotlivých splátek. Faktury č. 910022294 a č. 911007902 obsahují vyčíslení smluvních pokut ve výši 8 a 13 % z výše splátky. Z oznámení ze dne 20.2. 2011 vyplývá, že v důsledku neplnění splátkového kalendáře se stal úvěr okamžitě splatným, s tím, že je požadována okamžitá úhrada nesplacené části úvěru včetně smluvních pokut a pro případ, že tak nebude učiněno je avizována splatnost směnky vlastní dlužníkem vystavené. Dlužná částka je 79.093,-Kč. Fakturou č. 911014814 ze dne 20.2. 2011 byly vyčísleny smluvní pokuty v částce 30.251,-Kč. Dne 4.3. 2011 byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení. Dne 22.3. 2011 vydal Mgr. Jan Fišer, rozhodce zapsaný v seznamu vedeném Rozhodčí společností Pardubice, s.r.o. rozhodčí nález, kterým byl dlužník zavázán zaplatit částku 79.093,-Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Z karty klienta ke smlouvě č. 9100232788 vyplývají skutečnosti tam uvedené. Z výpisu z obchodního rejstříku jsou patrné rejstříkové údaje o společnosti žalobce. Vyrozumění o popření pohledávky vystavené žalovaným jako insolvenčním správcem ze dne 13.10. 2011 bylo doručeno žalobci 17.10. 2011.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěr: Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, vykonatelnosti pohledávky žalobce označené jako P5 a s ní související aktivní legitimací žalobce k podání žaloby o určení pravosti a výše pohledávky, když žalobce přihlásil pohledávky jako vykonatelné, přičemž insolvenčním správcem byly zařazeny do seznamu přihlášených pohledávek jako nevykonatelné. K námitkám žalobce, že tuto kvalifikaci přihlášené pohledávky není insolvenční správce oprávněn provést, když by měl pohledávky přezkoumat podle stavu v jakém byly přihlášeny, soud shodně s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 VSPH 1217/2010 ze dne 21. března 2011 uvádí, že prvotní posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší insolvenčnímu správci, jenž svoje stanovisko uvede v seznamu přihlášených pohledávek, kde dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a následně příslušného věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí, nebo tím, že sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Pokud tedy insolvenční správce věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu vyzve, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona.

K pohledávce žalobce vedené pod označením P5-1 a přihlášené z titulu nedoplatku na zesplatněné jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100287732 ze dne 4.1. 2010, na základě níž žalobce poskytl dlužníku úvěr v celkové výši 59.544,-Kč, který měl dlužník splatit ve 36 splátkách po 1.654,-Kč a dále zákonnému úroku z prodlení ve výši 1.715,-Kč a nákladům rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč, uvádí soud následující. Dlužník se zavázal zaplatit smluvní odměnu v částce 34.544,-Kč, která byla dle čl. 10.1 smluvních ujednání započtena proti nároku dlužníka na vyplacení částky 59.544,-Kč. Dlužníku ke dni podání přihlášky zbývalo zaplatit 47.966,-Kč, tj. 29 splátek po 1.654,-Kč. Žalovaný namítal, že žalobce neprokázal právní důvod vzniku pohledávky, když do přihlášky uvedl, že přihlašuje toliko jistinu. Smluvní odměna není součástí jistiny a pokud jde o ujednání obsažené v čl. 10.1 Smluvních ujednání, je třeba je považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a dále s odkazem na rozhodnutí VS Praha č.j. 15 Cmo 162/2010 dovodil, že za přiměřenou lze považovat smluvní odměnu ve výši 1/3 z půjčené částky. Soud se s námitkami žalovaného (KSPA 59 INS 6142/2011) neztotožnil. Se shora uvedených důkazů vyplývá, že dlužník uzavřel smlouvu o úvěru, kde byla vyčíslena celková výše úvěru, dohodnutá výše smluvní odměny a částka k vyplacení. Součástí smlouvy byla i smluvní ujednání. Z čl. 10.1 smluvních ujednání vyplývá, že žalobce byl oprávněn dohodnutou smluvní odměnu započítat proti celkové výši poskytnutých finančních prostředků představujících sumu úvěru. Toto ujednání koresponduje s ustanovením § 580 obč. zák. upravující započtení a soud jej neshledal neplatným. K započtení také ve skutečnosti došlo a částka 34.544,-Kč proti nároku dlužníka na vyplacení částky 59.544,-Kč započtena byla a dlužníku bylo o tuto sumu vyplaceno méně. Z hlediska přiměřenosti výše smluvní odměny soud při posuzování této věci přihlédl k okolnostem případu, k rizikovosti poskytnutí finančních prostředků bez zajištění, situaci na trhu s obdobnými produkty, k výši obvyklých bankovních poplatků a počtu splátek. Z konstrukce smluvní odměny je zjevné, že v sobě nezahrnuje toliko úrok, ale rovněž i další náklady spojené s administrativou správy úvěru. Při rozložení splátek do intervalu 36 měsíců představuje sjednaná smluvní odměna částku 960,-Kč měsíčně a tedy 32,-Kč denně, což za podmínek poskytnutí úvěru uvedených výše není suma odporující dobrým mravům. Proto soud rozhodl tak, že žalobcovu pohledávku v popřené části zahrnující smluvní odměnu a zákonný úrok z prodlení, vše celkem ve výši 34.663,-Kč, uznal jako přihlášenou po právu. Ve vztahu nákladům rozhodčího řízení, které žalobce rovněž uplatnil jako součást přihlášené pohledávky ve výši 1.100,-Kč, soud konstatuje, že tyto neshledal jako přihlášené po právu. Rozhodčí doložka byla součástí smluvních ujednání uvedených v čl. 18.. Tato smluvní ujednání jsou však psána tak malým písmem, že za běžné situace při podpisu smluv a bez použití pomůcek zvýrazňujících a zvětšujících text, jsou prakticky nečitelná. (srovnej např. Nález ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1081/2010 ze dne 12. srpna 2010). Dalším důvodem je skutečnost, že ve věci rozhodoval a rozhodčí nález vydal rozhodce Mgr. Jan Fišer, zapsaný v seznamu vedeném Rozhodčí společností Pardubice, s.r.o. a určený z tohoto seznamu, aniž by jeho jméno bylo uvedeno v citované rozhodčí doložce. Soud po posouzení věci a znění rozhodčí doložky výše citované, konstatuje, v souladu s rozhodovací praxí Vrchního soudu v Praze (např. usnesení sp. zn. 12 Cmo 496/2008 ze dne 28. května 2009), jakož i v kontextu s usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5. 2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, že takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná pro obcházení zákona, neboť neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, nebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou. V podrobnostech je odkazováno na odůvodnění citovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR. Vzhledem k tomuto závěru pak soud dovodil, že nebyla-li rozhodčí doložka platně sjednána, nebylo možné konat rozhodčí řízení a vydat platný a závazný rozhodčí nález, a tedy ani po právu uplatnit nálady rozhodčího řízení. Z téhož důvodu pak není možné na žalobcovy pohledávky pohlížet jako na pohledávky vykonatelné. Žaloba byla tedy co do částky 1.100,-Kč zamítnuta.

Pokud se jedná o pohledávku pod označením P5-2, jejíž popřená část představuje smluvní pokutu dle čl. 13.4 smluvních ujednání, tj. ve výši 50% z celkové částky poskytnutého úvěru, což je 29.772,-Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši 1.063,-Kč, uvádí soud následující. Ze shora podrobně popsaných skutkových zjištění vyplývá, že u smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru se jedná o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem podle občanského práva. Tato právní úprava umožňuje v případě nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty posoudit ujednání o takové smluvní pokutě jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku. V daných případech byly pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru v předmětné smlouvě (KSPA 59 INS 6142/2011) sjednány tři samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1. smluvních ujednání ve výši 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a dle bodu 13.4. smluvních ujednání ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení se zaplacením dvou splátek, nebo nastanou-li další skutečnosti tam uvedené. Po přezkoumání výše smluvních pokut dle čl. 13.4 smluvních ujednání ve vztahu k celkové výši poskytnutého úvěru a výši jednotlivých splátek soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 29.772,-Kč pro případ prodlení se zaplacením dvou splátek s ohledem na výši těchto splátek (1.654,-Kč měsíčně), na rozdíl od ujednání o dalších smluvních pokutách(ve výši 8 % a 13 % z výše splátky) pro porušení téže smluvní povinnosti, zcela postrádá svou prevenční funkci k řádnému splnění závazku a rovněž tak kompenzační funkci, kdy je nutno zdůraznit, že smluvní pokuta v občanském zákoníku je upravena jako paušalizovaná náhrada škody a sjednaná smluvní pokuta svou výší takovou náhradu značně přesahuje. Z uvedených důvodů soud shledal předmětnou smlouvu v bodě 13.4. smluvních ujednání o smluvní pokutě částečně absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 a § 41 občanského zákoníku a uzavřel, že nárok žalobce ve vztahu k části přihlášené pohledávky ve výši 29.772,-Kč po právu dán není. Z hlediska širší právní argumentace je odkazováno na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. VSOL 13 Cmo 3/2009-68 ze dne ze dne 18. února 2010, který se touto problematikou podrobně zabýval. V návaznosti na tento závěr pak není po právu ani ta část zákonného úroku z prodlení (1.063,-Kč), která odpovídá částce 29.772,-Kč.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce i žalovaný měli ve věci v podstatě stejný poměr úspěchu a neúspěchu. Ve vztahu k žalovanému je navíc třeba postupovat dle ustanovení § 202 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.). Proto soud rozhodl, že žalobce a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 30. března 2012

JUDr. Karel Kudláček, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Šafaříková Eva