59 ICm 2211/2010
Čj.: 59 ICm 2211/2010-41 KSPA 59 INS 12519/2010-C1-5

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem v právní věci žalobců: 1. Libor Klacl, nar. 20. května 1977, 2. Gabriela Klaclová, nar. 27. března 1979, oba bytem Česká Třebová, Lidická 402, oba zastoupeni Mgr. Martinem Červinkou, advokátem v České Třebové, Čechova 396 proti žalovanému ESSOX s.r.o., IČO 26764652, se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, PSČ 370 21, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalovaného ve výši 67.192,06 Kč, přihlášená jako vykonatelná, není po právu, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 3.264,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění: Žalobou doručenou zdejšímu soudu 30. prosince 2010 (tedy podanou včas ve lhůtě 30 dnů, tak jak stanoví ust. § 199 ve spojení s ust. § 410 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon (dále též IZ )) se žalobci domáhali určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení za žalobcem žádnou pohledávku. Žalobci tvrdili, že při přezkumném jednání konaném dne 17. prosince 2010 popřeli pohledávku žalovaného z toho důvodu, že pohledávku považují za promlčenou v důsledku neuplatnění u soudu v promlčecí době, když rozhodčí nález, na jehož základě byla pohledávka žalovanému přiznána, považuje za nicotný. Žalobci dále uvedli, že rozhodčí nález, z něhož žalovaný vykonatelnost své pohledávky dovozuje, je nicotným právním aktem z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky dle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále též OZ ), když toto ustanovení by soud měl interpretovat komunitárně konformním způsobem s právem Evropské unie, především směrnicí Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 (dále též směrnice ), o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Podle článku 1. písmeno q) přílohy směrnice je nepřiměřeným požadavkem ve spotřebitelské smlouvě zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů. Směrnice pak dle názoru žalobce považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené, což je třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení k získání nefair výhody. Silnější postavení podnikatele je dáno tím, že spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně a není fakticky schopen prosadit jakékoli změny formulářových smluvních podmínek. Nefair výhodu pak žalobce spatřuje v přenesení sporu ze soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání a jsou vyloučeny opravné prostředky. Žalobci si ust. § 56 odst. 1 OZ vykládají jako zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, přičemž ke stejnému závěru je vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ. Žalobci dále odkázali na rozhodnutí Evropského soudního dvora C-168/05 ve věci Mostaza Claro a dovodili, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným dle ust. § 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů v platném znění (dále též ZRŘ ), ale že má soud kdykoli z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takového rozhodčího nálezu. Žalobci závěrem vyjádřili názor, že rozhodčí nález ze dne 6. června 2007, sp.zn. E/2007/00134 nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky, na základě dané listiny nelze vést výkon rozhodnutí, když se jedná o nicotný bezúčinný popsaný list papíru. Uplatnění pohledávky v rozhodčím řízení pak nemá vliv na běh promlčecí doby, pohledávka žalovaného nebyla uplatněna řádně a tím pádem ani včas a je tak v celé výši promlčena.

Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě vyjádřil tak, že mu svědčí pravomocný titul, a to rozhodčí nález sp. zn. E/2007/00134 rozhodce JUDr. Jiřího Nováka ze dne 6. června 2007. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci, a to dnem 4. července 2007 a je vykonatelný. Žalovaný dále uvedl, že smlouva o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru byla mezí ním a žalobci uzavřena platně, před uzavřením smlouvy měli žalobci prostor pro seznámení s jejím obsahem a obchodními podmínkami a svým podpisem potvrdili, že podmínky uzavřené smlouvy berou na vědomí. Žalovaný pak označil žalobce jako osoby, které podobné smlouvy (i s rozhodčími doložkami) uzavíraly opakovaně, a byly tak orientovány v uzavírání těchto smluv. Žalovaný současně poukázal, že žalobci při uzavírání smlouvy jednali svobodně a vážně. Smlouva byla uzavřena se souhlasem obou smluvních stran, ani jedné ze stran nic nebránilo smlouvu případně neuzavřít. Podpisem uvedené smlouvy pak vyjádřili souhlas s obchodními podmínkami a se sazebníkem poplatků, jelikož dle ust. § 273 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, tyto tvoří nedílnou součást předmětné smlouvy. Součástí takto přijatých obchodník podmínek je i článek označený Řešení sporů , který je rozhodčí doložkou. Strany závazku se zde dohodly mimo jiné, že majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců při Společenství pro rozhodčí řízení. Z hlediska platnosti smlouvy žalovaný vyjadřuje názor, že je třeba se zabývat tím, zda smlouva obstojí požadavkům dle § 39 OZ a rovněž zkoumat, zda tato spotřebitelská smlouva nevytváří nepřiměřenou nerovnováhu ve smluvním vztahu dle § 56 OZ.

K otázce, zda listinu označenou jako rozhodčí nález lze považovat za právně závazný dokument, žalovaný uvádí, že při hodnocení charakteru vychází z ust. § 51a a násl. OZ a směrnice č. 93/13/EHS. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaný následně připouští, že ujednání o rozhodčí doložce sice nebylo sjednáno individuálně, nicméně pro rozpor se zákonem by bylo nutné, aby nepřiměřenost dosáhla intenzity značné, resp. nerovnováhy výrazné. Muselo by tedy jít o ujednání značně ovlivňující vztah mezi žalobcem a žalovaným. Rozhodčí doložku nelze a priori pokládat za nepříznivé smluvní ustanovení. Jde toliko o alternativní možnost řešení sporných záležitostí mezi smluvními stranami, jehož cílem není omezení spotřebitele v jeho právech, ale vyřešení sporné situace, přičemž obě strany mají stejnou výchozí pozici. Žalovaný tak nesouhlasí s tvrzením žalobce, že cílem ujednání o rozhodčí doložce bylo zbavit spotřebitele přístupu k řádnému soudu. Naopak se žalovaný domnívá, že žalobci nebyla upřena možnost domáhat se práva žalobou k rozhodci určeného dle rozhodčí doložky. V tomto řízení pak měl žalobce postavení rovnocenné procesní strany, nebylo mu bráněno v hájení jeho práv. Ostatně ani ust. § 56 odst. 3 v demonstrativním výčtu nepřípustných smluvních ujednání neuvádí zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Žalovaný odkazuje na rozhodnutí Evropského soudního dvora C-478/99 Komise proti Švédskému království ze dne 7. května 2002, že příloha směrnice obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené, a o této nepřiměřenosti je pak povolán rozhodnout národní soud. Rozhodčí doložku tak nelze bez dalšího považovat ze neplatnou, ale vždy ji zkoumá rozhodce, potažmo soud. Pokud jde o způsob určení osoby rozhodce obsažené v rozhodčí doložce, odkazuje žalovaný na ust. § 7 odst. 1 ZRŘ. To, že rozhodnutí o osobě rozhodce je delegováno na správce seznamu jmenovaného Společností pro rozhodčí řízení, a.s., označuje žalovaný jako relativně složitý, ale jasný a srozumitelný mechanismus, který je v souladu s ust. § 7 odst. 1 ZRŘ. Žalovaný k tomu odkazuje na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 2282/2008 ze dne 31. července 2008. Rozhodčí doložka tak z pohledu žalovaného plně odpovídá po formální stránce požadavkům ZRŘ, tj. byla uzavřena písemně, ve věci, kde ji bylo možno uzavřít, a platná i co do způsobu určení osoby rozhodce. Rozhodčí doložka je tak dostatečně určitá a rozhodčí nález dle ní vydaný tak představuje pravomocné vykonatelné rozhodnutí. Žalovaný dále uvádí, že žalobce měl možnost neplatnost rozhodčí doložky namítat již v rozhodčím řízení samotném, nebo se žalobou domáhat zrušení rozhodčího nálezu. Dále žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 23 Cdo 1201/2009, tj. že ochranu spotřebitele nelze pojmout jako ochranu jeho lehkomyslnosti a nerozvážnosti. Navrhl, aby byla žaloba na určení popřené pohledávky zamítnuta.

Při jednání konaném dne 6. května 2011 zástupce žalobců k žalobě doplnil, že v rozhodčím řízení byla žalobcům poskytnuta nepřiměřená lhůta k vyjádření (sedm dnů), když o.s.ř. poskytuje lhůtu třicetidenní. V závěrečném návrhu navrhl, že pokud soud dospěje k závěru, že není pohledávka promlčena, tak aby ji uznal jako po právu do výše 22.280,02 Kč, což je jistina, s tím, že žalovaný nemá nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení a úroků z prodlení.

Zástupce žalovaného odkázal na písemné vyjádření k žalobě a své přednesy a navrhl žalobu zamítnout.

Z rozhodčího nálezu sp.zn. E/2007/00134 rozhodce JUDr. Jiřího Nováka ze dne 6. června 2007, právní moc dne 4. července 2007 soud zjistil, že žalobci byly zavázáni žalovanému zaplatit finanční částky tam uvedené, jakož i náhradu nákladů rozhodčího řízení. Z bodu 5. a 6. odůvodnění bylo zjištěno, že žalobci byli vyzváni k vyjádření k rozhodčí žalobě, avšak na výzvu nereagovali.

Z insolvenčního spisu sp.zn. KSPA 59 INS 12519/2010 soud zjistil, že žalobci dne 25.10. 2010 podali insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. Insolvenční řízení bylo spojeno ke společnému projednání usnesením ze dne 1.11. 2010. Dne 9.11. 2010 bylo vydáno usnesení, kterým byl zjištěn úpadek žalobců a povoleno jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem byla ustanovena ing. Jana Vodrážková.

Z přihlášky pohledávky vedené pod označením P 9 vyplývá, že žalovaný přihlásil dne 8.12. 2010 pohledávku v celkové výši 67.192,06 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí futuro karty a revolvingového úvěru.

Z této smlouvy č. 0100175166 a obchodních podmínek č. 100904 BF ze dne 1.9. 2004 k ní připojených bylo zjištěno, že k uzavření smlouvy dochází dle článku I. odstavec 2. a čl. III, odst. 1 akceptací žádosti ze strany společnosti, tj. okamžikem aktivace karty ze strany společnosti. Dále v obchodních podmínkách v části V. Závěrečná ustanovení je pod bodem 7. řešení sporů obsažená rozhodčí doložka ve vztahu k majetkovým sporům, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní. Dle rozhodčí doložky je mj. stanoveno, že spory budou řešeny jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu ze seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s., 120 00 Praha 2, Sokolská 60, IČ 26421381.

Ze seznamu přihlášených pohledávek jsou zjištěny údaje shodné s přihláškou pod P9, s tím, že insolvenční správce i dlužníci pohledávku žalovaného uznali.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 17. prosince 2010 soud zjistil, že pohledávka věřitele pod číslem P 9 byla při přezkumném jednání insolvenčním správcem uznána a dlužníky popřena z důvodů, že se nejedná o vykonatelnou pohledávku, když rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky a pohledávka je tak promlčená z důvodu neuplatnění u soudu.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že dlužníci Václav Holeček a Lenka Holečková uzavřeli se žalovaným smlouvu o poskytnutí futuro karty a revolvingového úvěru. Svými podpisy stvrdili, že se seznámili se zněním obchodních podmínek, které byly součástí uzavřené smlouvy. V těchto obchodních podmínkách je v části V. Závěrečná ustanovení je pod bodem 7. řešení sporů obsažená rozhodčí doložka ve vztahu k majetkovým sporům, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní. Dle rozhodčí doložky je mj. stanoveno, že spory budou řešeny jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu ze seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s., 120 00 Praha 2, Sokolská 60, IČ 26421381. Toto ujednání podle názoru soudu splňuje požadavky ustanovení § 7 odst. 1 ZRŘ, kde se uvádí, že rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, jakož i ustanovení § 13 odst. 2 ZRŘ, kde je uvedeno, že stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které ... mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Vzhledem k tomu, že z tohoto ustanovení nelze dovodit, že zmíněná činnost spadá do výhradní pravomoci stálých rozhodčích soudů, nelze pak činnost servisních společností rozhodců ad hoc shledávat obcházením tohoto zákona. Proto soud uvedená pravidla těchto soukromoprávních společností shledává jako jednu z možných forem dohody o způsobu, jak určit osoby rozhodců. Soud v této souvislosti nepřehlédl, že žalovaný tuto formu řešení sporů před žalobci nijak neskrýval a jak již výše uvedeno, žalobci svým podpisem s těmito ujednáními souhlasili. S ohledem na shora uvedené, jakož i s přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu České republiky I. ÚS 167/04 a II. ÚS 3/06 dospěl soud k závěru, že v dané situaci sjednání rozhodčí doložky značnou nerovnováhu (slovy obč. zákoníku-§ 56 odst. 1), ani významnou nerovnováhu (slovy směrnice č. 93/13/EHS) v právech a povinnostech stran nezpůsobuje. Rozhodčí doložka tedy byla sjednána platně, rozhodce JUDr. Jiří Novák byl určen v souladu s tímto ujednáním a v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 ZRŘ. Jím vydaný rozhodčí nález sp.zn. E/2007/00134 ze dne 6. června 2007, právní moc dne 4. července 2007 nebyl souden shledán neplatným, když rozhodčí řízení bylo vedeno po právu a v souladu se zákonem. Žalovaný tak má vůči žalobcům pohledávku, která je v souladu s ust. § 28 odst. 2 ZRŘ vykonatelná. Pokud jde o namítané promlčení, tak v kontextu těchto zjištění soud konstatuje, že pohledávka žalovaného není promlčena, dle ust. § 112 a § 110 OZ, protože byla uplatněna řádně a včas podanou žalobou u orgánu na němž se obě strany (žalobci i žalovaný) dohodli jako na orgánu příslušném pro řešení sporů, tedy u rozhodce. V této souvislosti soud poznamenává, že nepřehlédl, že žalobci na výzvu rozhodce k vyjádření k žalobě nereagovali a sami se tak připravili o možnost uplatnění svých práv na obranu proti podané žalobě. Rovněž nevyužili svého oprávnění podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 ZRŘ či návrh na zastavení výkonu rozhodčího nálezu podle ustanovení § 35 ZRŘ, čímž by mohli dosáhnout toho, aby věc byla projednána soudem. Pokud jde o žalobci namítanou krátkou lhůtu k vyjádření k žalobě a tedy rozpor s občanským soudním řádem, soud poukazuje na ustanovení § 30 ZRŘ, kde je upraveno toliko přiměřené použití občanského soudního řádu, pokud zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů nestanoví jinak. Soud rovněž neshledal důvodnou námitku žalobců obsaženou v tvrzení, že žalobci neměli jinou možnost než na podmínky předem připravené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru přistoupit, protože byli ve finanční tísni, neboť na tomto trhu působí celá řada poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a žalobci tedy mohli uzavřít smlouvu s tím, kdo by jim nabídl, z jejich pohledu, příznivější podmínky. Závěrem soud pro úplnost podotýká, že žalobci jsou účastni oddlužení, přičemž již ze samotného tohoto institutu, jak je insolvenčním zákonem konstruován, mají možnost splatit svým nezajištěným věřitelů toliko 30% svých závazků. V konkrétním případě žalobců se z hlediska jejich příjmů nebude plnění nezajištěným věřitelům od této zákonem stanovené hranice příliš vzdalovat. Na základě všech shora podrobně rozvedených důvodů tedy soud žalobu žalobců zamítl.

Pokud jde o náklady řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řízení (dále jen o.s.ř. ) a úspěšnému žalovanému přiznal nákladu nákladů řízení ve výši 3.264,--Kč, přičemž tato částka představuje cestovní náhradu dle ust. § 158 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění, pro cestu z Českých Budějovic (sídlo žalovaného) do Pardubic a zpět vypočtené v souladu s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 377/2010 Sb.. Dle ustanovení § 160 o.s.ř. ji uložil žalobcům zaplatit v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a to do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Tento rozsudek bude zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému začíná lhůta k podání odvolání běžet ode dne, kdy jim tento rozsudek bude

doručen zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 IZ ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 IZ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Pardubicích dne 6. května 2011

JUDr. Karel Kudláček, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Šafaříková Eva