59 ICm 205/2011
Č.j. 59 ICm 205/2011-130

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Zuzanou Svobodovou jako samosoudcem v právní věci žalobkyně: Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Azalková 22, Praha 10, zastoupená Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Praha 1-Malá Strana, proti žalované: Mgr. Gabriela Švecová, se sídlem Malá Štupartská 6, Praha 1, insolvenční správce dlužníka: Václav Půža-ANIVA, IČO 408 77 060, s místem podnikání Krajánkova 16, Praha 4, o určení popřených pohledávek,

takto:

I. Žaloba, že se určuje, že pohledávka žalobkyně ve výši 820.180,48 Kč přihlášená přihláškou pohledávky č. P7-1, pohledávka žalobkyně ve výši 345.000,00 Kč přihlášená přihláškou pohledávky P7-2, pohledávka žalobkyně ve výši 860.807,50 Kč přihlášená přihláškou pohledávky P7-3, existuje po právu co do pravosti a výše, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31.1.2011 domáhala určení, že její pohledávky přihlášené pod pořadovým číslem 7 jsou po právu, neboť žalovaná při přezkumném jednání dne 4.1.2011 všechny pohledávky popřela co do jejich důvodu a výše. Pouze přihláška pohledávky P7-1 zůstala nepopřena ve výši 2,00 Kč, přihláška pohledávky P7-2 zůstala nepopřena ve výši 1,00 Kč a přihláška pohledávky P7-3 byla popřena v celé výši. Žalobkyně dne 24.9.2010 přihlásila svoji pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 820.180,48 Kč, zveřejněnou pod pořadovým číslem P7-1, dne 2.11.2010 přihlásila svoji pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 345.000,00 Kč, zveřejněnou pod pořadovým číslem P7-2, a dne 2.12.2010 přihlásila svoji pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 860.807,50 Kč, která byla zveřejněna pod pořadovým číslem P7-3.

Přihlášky pohledávek č. P7-1 a P7-2 se týkají nároků na zaplacení smluvních pokut. Tyto nároky vznikly na základě tří smluv o dílo ze dne 1.9.2009-akce Sabinova, 1.10.2009-akce Doudova a 1.4.2010-akce Rokycanova, ve kterých se zhotovitel zavázal provést pro objednatele dílo v rozsahu, způsobem a ve lhůtách určených v jednotlivých smlouvách o dílo a v jejich přílohách. Pro případ prodlení s dokončením díla byla ve všech shora uvedených smlouvách o dílo stanovena smluvní pokuta ve výši 5.000,00 Kč za každý den prodlení s dokončením díla. Protože dlužník díla v dohodnutých termínech nedokončil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení výše uvedených smluvních pokut.

Přihláška pohledávky č. P7-3 se týká nároků na vypořádání práv a povinností z předmětných smluv o dílo, neboť dlužník jednotlivá díla v termínech nedokončil a žalobkyně již v celém rozsahu zaplatila zhotovení díla dle jednotlivých smluv o dílo. Dlužníkovi tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající neprovedeným pracím, jež byl dlužník povinen v rámci zhotovení jednotlivých děl provést. Výše bezdůvodného obohacení žalobkyně uplatňuje ve výši nákladů, které vznikly žalobkyni s dokončením děl, tj. dle fakturace či cenových nabídek za práce, které byl v souladu s uzavřenými smlouvami povinen provést dlužník, ale neučinil tak.

Žalobkyně doplnila podáním ze dne 6.6.2012, doručeným zdejšímu soudu 7.6.2012, tvrzení a důkazy. Poskytnutí zálohy ve výši 2.000.000,00 Kč bylo domluveno s dlužníkem pouze ústně a peníze byly zaslány otcem žalobkyně na účet, který dlužník označil. V jednotlivých smlouvách nebyla uvedena ani zmínka o dílo o poskytnuté záloze, neboť byl použit dostupný vzor z internetu, který tuto informaci neobsahoval, a žalobkyně nepovažovala za nutné to do jednotlivých smluv výslovně uvést. Dále byly soudu předloženy jednotlivé faktury, které vystavoval dlužník v průběhu plnění děl. Smluvní pokuta byla dlužníkovi vyúčtována v dopise ze dne 19.7.2010 a ze dne 8.9.2010. Vícepráce žalobkyně nepožadovala, neboť v čl. 4.2 jednotlivých smluv o dílo bylo ujednáno, že dohodnutá cena zahrnuje veškeré náklady zhotovitele související s provedením díla. Žalobkyně specifikovala vady a nedodělky na jednotlivých dílech a předložila soudu faktury či cenové nabídky dodavatelů na jejich odstranění.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože žaloba je neoprávněná. Na přezkumném jednání konaném dne 4.1.2011 žalovaná popřela všechny přihlášené pohledávky co do jejich důvodu a výše, pouze přihláška pohledávky P7-1 zůstala nepopřena ve výši 2,00 Kč, přihláška pohledávky P7-2 zůstala nepopřena ve výši 1,00 Kč. Žalovaná přihlášené pohledávky popřela, protože po odstoupení věřitelem od smluv o dílo nebylo provedeno vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně věřitele provedením podstatné části díla dlužníkem, a protože nárok na slevu z díla žalobkyni nevznikl, neboť od smluv o dílo ze dne 1.9.2009, 1.10.2009 a 1.4.2010 žalobkyní odstoupila dopisy ze dne 19.7.2010 (akce Doudova) a 8.9.2010 (akce Sabinova a Rokycanova). Pohledávku č. P7-3 žalovaná popřela i proto, že žalobkyně u nákladů na dokončení díla uvedla i položky, které nebyly součástí původních smluv o dílo. Žalobkyně neuhradila dlužníkovi plné ceny děl dle smluv o díla, když plnění z účtu pana Jiřího Dřízhala v celkové výši 2.000.000,00 Kč nebylo plněním na dané konkrétní smlouvy o dílo, ale tyto finanční prostředky byly určeny výhradně na úhradu ceny díla prováděného v objektu Žďárek č.p. 7. Na akci Sabinova byla stanovena cena díla dle rozpočtu ve výši 1.897.692,02 Kč bez DPH, na základě vystavených faktur bylo zaplaceno 1.206.783,00 Kč bez DPH, dlužník tak eviduje pohledávku za žalobkyní ve výši 822.181,73 Kč s DPH. Na akci Doudova byla stanovena cena díla dle rozpočtu ve výši 3.174.447,37 Kč bez DPH, zaplaceno bylo na základě vystavených faktur 2.251.530,00 Kč bez DPH, dlužník tedy eviduje pohledávku za žalobkyní ve výši 1.274.730,82 Kč s DPH. Na akci Rokycanova byla stanovena cena díla dle rozpočtu ve výši 338.978,00 Kč bez DPH, na základě vystavených faktur bylo zaplaceno 100.000,00 Kč bez DPH, dlužník eviduje pohledávku za žalobkyní ve výši 212.939,79 Kč s DPH.

Z podání účastníků a jejich přednesů při ústních jednáních konaných ve dnech 7.5.2012, 25.6.2012, 3.9.2012 a 22.10.2012 vyplývá, že mezi nimi není sporu ohledně skutkových okolností týkajících se zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu na jeho majetek a faktické provádění jednotlivých děl dlužníkem. Soud vzal proto tato skutková zjištění v souladu s ust. § 120 odst. 4 o.s.ř. za svá, a tedy za prokázaná. Strany mají rozdílný názor na uplatněné bezdůvodné obohacení, které dle tvrzení žalobkyně mělo vzniknout po odstoupení žalobkyní od smluv o díla na straně dlužníka, a na pravost sjednaných a řádně vyúčtovaných smluvních pokut. Sporným tedy zůstává, zda se jedná o pohledávky pravé v přihlášené výši nebo nikoliv, což bylo předmětem dokazování (§ 118 odst. 2 o.s.ř.).

Soud proto pro řádné zdůvodnění svého právního názoru považuje za nutné jednotlivě zmínit následující provedené důkazy a z nich vyplývající skutečnosti:

Usnesením zdejšího soudu ze dne 3.11.2010, č.j. MSPH 59 INS 8673/2010-A-26, byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz, insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná. Žalobkyně jako věřitel č. 7 přihlásila přihláškou pohledávku P7-1 ve výši 820.180,48 Kč ze dne 24.9.2010, pohledávku P7-2 ve výši 345.000,00 Kč ze dne 2.11.2010, a pohledávku P7-3 ve výši 860.807,50 Kč ze dne 2.12.2010. Celková výše přihlášených pohledávek činí 2.025.987,98 Kč.

Z výpovědi žalobkyně Lucie anonymizovano , která se svým výslechem jako účastníka řízení výslovně souhlasila, bylo zjištěno, že je výlučnou vlastnicí objektů, jejichž oprava byla předmětem všech 3 smluv o dílo. S dlužníkem se seznámila prostřednictvím svého otce, jehož byl velmi dobrým rodinným přítelem. Dlužník pro rodinu žalobkyně již dříve pracoval, a to na opravách objektu Sabinova.

Dále žalobkyně vypověděla, že zálohy na jednotlivé smlouvy o dílo zaslal ze svého otec žalobkyně na dlužníkův účet, a tyto se následně průběžně odčerpávaly. Potvrzení o zaplacených zálohách žádné vydáno nebylo, protože prostředky šly z účtu na účet. Jednalo se o rodinné peníze, proto žalobkyně s otcem žádné vyrovnání ohledně investic do objektů neřešila. Zálohy na jednotlivé smlouvy o dílo byly zaplaceny s časovým předstihem, protože dlužník rodinu žalobkyně vždy kontaktoval, když potřeboval peníze s tím, že si to následně odpracuje. Ve smlouvách vyplacené zálohy v celkové výši 2.000.000,00 Kč uvedené nejsou, protože tento údaj ve vzoru nebyl. Průběžně platila-kromě již složené zálohy 2.000.000,00 Kč-dlužníkem vystavené faktury. Vícepráce sjednány ani požadovány nebyly, neboť smlouvy o dílo obsahovaly ustanovení, že dlužník odevzdá práci kompletní. Když dlužník stavby opustil, žalobkyně žádala dokončení děl, ale dlužník nereagoval. Následně tedy vyúčtovala smluvní pokuty. Konečné vyúčtování měl provést dlužník, ale protože tak neučinil, žalobkyně vyplacenou zálohu rozdělila na jednotlivá díla a provedla konečné vyúčtování na základě již zaplacených faktur. Na akci Doudova měla být dle smlouvy o dílo cena 3.174.447,00 Kč bez DPH, na základě faktur a vyplacené zálohy 1.000.000,00 Kč tak žalobkyně zaplatila 3.251.530,00 Kč bez DPH, přeplatek tedy činí 77.083,00 Kč. Na akci Sabinova měla být dle smlouvy o dílo cena 1.831.461,00 Kč bez DPH, na základě faktur a zálohy 625.000,00 Kč, žalobkyně zaplatila 1.831.78,003 Kč bez DPH, zaplatila tedy o 322,00 Kč více. Na akci Rokycanova měla být dle smlouvy o dílo cena 338.978,00 Kč bez DPH, žalobkyně zaplatila zálohu 375.000,00 Kč bez DPH, tedy o 36.022,00 Kč více.

Z výpovědi svědka Jiřího Dřízhala, otce žalobkyně, bylo zjištěno, že dlužník je od mládí jeho dlouholetý přítel a on žalobkyni s dlužníkem seznámil. Dlužník již dříve pro žalobkyni prováděl nástavbu v Praze 3, ulice Sabinova, kde však dílo v celém rozsahu dokončeno nebylo. Zhruba po 2 letech se však svědek s dlužníkem domluvili na další spolupráci, když nejprve dlužník zadarmo dokončil již dříve nedokončené dílo.

Dále svědek uvedl. že dlužník pracoval se svědkem a žalobkyní na drobnějších zakázkách, pak dlužník přišel za svědkem s tím, že mu na jiné zakázce někdo dluží peníze, tak ho svědek vyzálohoval dopředu na další akce, které pro ně bude dělat. Svědek tedy peníze dlužníkovi zaslal ze svého účtu na účet dlužníka, který mu napsal na kousek papíru. Svědek již neví, zda se jednalo o osobní či podnikatelský účet dlužníka. Zaslal ve dvou platbách celkem 2.000.000,00 Kč, byly to jeho peníze a on je investoval do nemovitostí své dcery. Předmětné opravy objektů domluvil s dlužníkem on. Co se týká objektu Ždárek, svědek přesně neví, zda vše platil zeť či něco jeho dcera, či něco dokonce platil i on.

Z výpovědi svědka Ing. Zdeňka Češpivy, manžela žalobkyně, bylo zjištěno, že je vlastníkem objektu Žďárek a že dlužník pro něj prováděl na tomto objektu stavební práce. Zálohy zaplaceny nebyly, dlužník poskytl svědkovi dodavatelský úvěr, práce odvedl a následně mu je svědek v několika splátkách zaplatil. Faktury vystaveny nebyly, jen potvrzení o platbě. Byla uzavřena písemná dohoda na stavební práce a ústně byl dohodnut jejich rozsah. O financování oprav nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně svědek neví, s žalobkyní mají rozdělené SJM.

Z výpovědi dlužníka Václava Půži jako účastníka řízení, bylo zjištěno, že žalobkyně a její otec byli dlužníkovými dlouholetými přáteli a dlužník pro rodinu vykonal řadu prací. Nejprve dlužník pracoval na akci Žďárek, kdy šlo o rekonstrukci penzionu ve vlastnictví manžela žalobkyně. Vše však domlouval s otcem žalobkyně, který také vše financoval. Po předložení rozpočtu na akci Žďárek otec žalobkyně zaslal na dlužníkův osobní účet jako zálohu částku 1.000.000,00 Kč, následně v lednu 2009 otec žalobkyně opět na dlužníkův osobní účet zaslal částku 1.000.000,00 Kč. Dlužník následně zaslané peníze vždy převedl na účet podnikatelský a vyplácel subdodavatele. Smlouva o dílo na objekt Žďárek dopředu vypracována nebyla, až před dokončením se na dlužníka obrátila žalobkyně se žádostí o podpis smlouvy o dílo na částku 500.000,00 Kč, ač první faktura činila 700.000,00 Kč a celkový rozpočet byl na částku 3.700.000,00 Kč. Dlužník na poskytnutí dodavatelského úvěru neměl peníze. Částka 2.000.000,00 Kč byla určena výhradně na akci Žďárek, kde dlužníkova firma nastoupila po jiné firmě, aby provedla rekonstrukci objektu.

U akcí Sabinova, Doudova a Rokycanova smlouvy o dílo zpočátku sepsány nebyly. Byl pouze zpracován nabídkový rozpočet, někdy jich bylo i více, záleželo na množství požadovaných prací, následně byly vystavovány faktury. Smlouvy o dílo byly sepsány až dodatečně a k nim byly přidělány rozpočty, které ovšem nesouhlasí s daty ve smlouvách o dílo. Vše se dodělávalo narychlo a dodatečně, dlužník je ani nečetl. Práce musel dlužník ukončit z finančních důvodů. Na akci Rokycanova bylo doděláno zhruba 70-80% ceny rozpočtu, akce Sabinova byla až na drobné nedodělky kompletně dokončena a na akci Doudova byly nedodělky asi v hodnotě 110.000,00-130.000,00 Kč. Konečné faktury na žádné akci z důvodu odstoupení žalobkyně od smluv nebyly vystaveny, nelze proto říci, jaké vznikly ze strany žalobkyně nedoplatky. Víceprace ve smlouvách ujednány nebyly, byly ovšem v případě nutností a na přání žalobkyně vykonány. Dlužníkova firma nezpůsobila žalobkyni žádné škody, až na ztrátu ovladače od garážových vrat, způsobenou zaměstnancem dlužníka.

Z výpovědi svědka Roberta Laláka, zaměstnance společnosti ROYALMED spol. s r.o., bylo zjištěno, že pracuje ve společnosti ROYALMED spol. s r.o. jako údržbář a že otec žalobkyně je jeho nadřízeným. Když dělníci dlužníka opustili stavbu na akci Doudové, Sabinova a Rokycanova, byl pověřen dokončením děl, ať už prostřednictvím jiných firem (uvedl společnost Restima spol. s r.o.) či přímo firmou ROYALMED spol. s r.o. Vypracovával i cenové nabídky, které byly následně předkládány ke schválení žalobkyni.

Z výpovědi svědka Ing. Vladimíra Dolejše, bývalého zaměstnance dlužníka, bylo zjištěno, že byl u dlužníka zaměstnán jako technický ředitel a měl na starosti technickou přípravu a realizaci díla. Postup byl vždy takový, že obdržel projektovou dokumentaci, následně probíhala jednání, uzavíraly se smlouvy a domlouvaly se subdodavatelské firmy. Na akci Žďárek smlouva dopředu uzavřena nebyla, byla složena záloha, neboť se jednalo o větší akci, objem prací byl zhruba 3.000.000,00 Kč. Na drobnější akce se zálohy nevybíraly, platilo se průběžně prostřednictvím faktur, smlouvy uzavírány nebyly. Pan Dřízhal se občas zúčastňoval kontrolních dnů, ale svědek neví, zda nahlížel a zapisoval do stavebních deníků. Na každé akci se dělaly vícepráce, jak vyplynuly z kontrolních dnů a následně se docenily. Akce Rokycanova dokončena byla, akce Doudova byla-pro svědka z neznámých důvodů-ukončena těsně před dokončením, nedodělky byly zhruba v hodnotě 80.000,00 Kč, a na akci Sabinova nebyl dokončen suterén.

Z výpovědi svědka Josefa Kubů, bývalého zaměstnance dlužníka, bylo zjištěno, že byl zaměstnán jako zedník obkladač a účastnil se prací na akcích Sabinova a Doudova. Odešel z akcí na příkaz zaměstnavatele a k ukončení došlo ze strany objednatele.

Z výpovědi svědka Petra Přibyla, bývalého zaměstnance dlužníka, bylo zjištěno, že pracoval pro dlužníka jako přípravář staveb v letech 1992-2009/2010, tzn. že zpracovával rozpočty, většinou na základě předložené projektové dokumentace. Zda byly sepsány smlouvy o dílo na akce Sabinova, Doudova, Rokycanova a Žďárek, svědek neví. S panem Dřízhalem rozebírali rozpočet. Na každé stavbě vznikají vícepráce, které se ocení dodatečně.

Z kopie smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem, jejímž předmětem byl objekt Sabinova, bylo zjištěno, že tato byla datována dnem 1.9.2009 a na základě níž byl dlužník povinen provést práce specifikované v čl. 2.1 příslušné smlouvy s tím, že předmět a popis díla bude popsán v rozpočtu díla, který tvořil Přílohu č. 1 této smlouvy o dílo, a že Projektovou dokumentaci a schválený výkaz výměr, který měl tvořit Přílohu č. 2 smlouvy o dílo, měl dodat zhotovitel. V čl. 3.1.1 byl stanoven termín zahájení díla na den 1.9.2009 a v čl. 3.1.2. je stanoven termín dokončení díla na 31.4.2010. Dle čl. 4.1 byla stanovena cena díla částkou 1.831.461,00 Kč bez DPH a na základě čl. 4.5 byl objednatel povinen hradit cenu díla na základě průběžných faktur vystavených zhotovitelem. V čl. 6 je stanovena povinnost vedení stavebního deníku a jsou tu blíže specifikovány nezbytné náležitosti, které má stavební deník obsahovat. V čl. 9.1 je stanovena smluvní pokuta pro případné prodlení zhotovitele s dokončením díla ve výši 5.000,00 Kč za každý den prodlení. Přílohy této smlouvy o dílo tvoří: -krycí list rozpočtu ze dne 20.7.2009 na částku 411.190,48 Kč bez DPH; -stavební rozpočet ze dne 20.7.2009 na částku 355.161,16 Kč; -stavební rozpočet ze dne 5.1.2010 na částku 66.129,00 Kč; -stavební rozpočet ze dne 1.6.2009 na částku 709.877,00 Kč; -stavební rozpočet ze dne 1.6.2009 na částku 582.063,00 Kč; -stavební rozpočet ze dne 12.9.2009 na částku 80.275,44 Kč; -stavební rozpočet ze dne 12.9.2009 na částku 26.065,59 Kč; -stavební rozpočet ze dne 12.9.2009 na částku 23.220,51 Kč.

Z kopie smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem, jejímž předmětem byl objekt Doudova, bylo zjištěno, že byla datována dnem 1.10.2009 a na jejímž základě byl dlužník povinen provést práce specifikované v čl. 2.1 příslušné smlouvy s tím, že předmět a popis díla je popsán v rozpočtu díla, který tvoří Přílohu č. 1 této smlouvy o dílo a že Projektovou dokumentaci a schválený výkaz výměr měl dodat zhotovitel, a následně bude tvořit Přílohu č. 2 smlouvy o dílo. V čl. 3.1.1 byl stanoven termín zahájení díla na 1.10.2009 a v čl. 3.1.2. je stanoven termín dokončení díla na 15.6.2010. Dle čl. 4.1 je stanovena cena díla částkou 3.174.447,00 Kč bez DPH a podle čl. 4.5 byl objednatel povinen hradit cenu díla na základě průběžných faktur zhotovitele. V čl. 6 je stanovena povinnost vedení stavebního deníku a jsou blíže specifikovány nezbytné náležitosti, které má stavební deník obsahovat. V čl. 9.1 je stanovena smluvní pokuta pro případné prodlení zhotovitele s dokončením díla ve výši 5.000,00 Kč za každý den prodlení. Přílohy této smlouvy o dílo tvoří: -krycí list rozpočtu ze dne 3.11.2009 na částku 2.717.177,43 Kč bez DPH; -stavební rozpočet ze dne 3.11.2009 na částku 2.495.112,42 Kč; -krycí list rozpočtu ze dne 3.11.2009 na částku 458.346,95 Kč bez DPH; -stavební rozpočet ze dne 3.11.2009 na částku 420.887,92 Kč; -krycí list rozpočtu ze dne 3.11.2009 na částku 185.665,42 Kč bez DPH; -stavební rozpočet ze dne 3.11.2009 na částku 170.491,66 Kč.

Z kopie smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem, jejímž předmětem byl objekt Rokycanova, bylo zjištěno, že byla datována dnem 1.4.2010 a na jejímž základě byl dlužník povinen provést práce specifikované v čl. 2.1 příslušné smlouvy s tím, že předmět a popis díla je popsán v rozpočtu díla, který tvoří Přílohu č. 1 této smlouvy o dílo a že Projektovou dokumentaci a schválený výkaz výměr měl dodat zhotovitel, a následně bude tvořit Přílohu č. 2 smlouvy o dílo. V čl. 3.1.1 byl stanoven termín zahájení díla na 1.4.2010 a v čl. 3.1.2. je stanoven termín dokončení díla na 30.6.2010. Dle čl. 4.1 je stanovena cena díla na základě vypracovaného rozpočtu, který je přílohou č. 1 této smlouvy o dílo a podle čl. 4.5 byl objednatel povinen hradit cenu díla na základě průběžných faktur zhotovitele. V čl. 6 je stanovena povinnost vedení stavebního deníku a jsou blíže specifikovány nezbytné náležitosti, které má stavební deník obsahovat. V čl. 9.1 je stanovena smluvní pokuta pro případné prodlení zhotovitele s dokončením díla ve výši 5.000,00 Kč za každý den prodlení. Přílohy této smlouvy o dílo tvoří: -krycí list rozpočtu ze dne 19.3.2010 na částku 359.524,00 Kč bez DPH (ručně dopsána částka 338.978,00 Kč bez DPH)

Z kopií předložených faktur, kterými dlužník průběžně účtoval žalobkyni stavební práce, bylo zjištěno:

1. Na akci Doudova byla stanovena konečná cena ve výši 3.174.447,00 Kč bez DPH. V průběhu byly vystaveny faktury: -44/09 ze dne 13.10.2009 na částku 458.716,00 Kč bez DPH; -45/09 ze dne 2.11.2009 na částku 917.431,00 Kč bez DPH; -46/09 ze dne 19.11.2009 na částku 458.716,00 Kč bez DPH; -3/10 ze dne 1.3.2010 na částku 416.667,00 Kč bez DPH. Celkem tedy bylo vyfakturována a zaplacena částka 2.251.530 Kč bez DPH.

2. Na akci Sabinova byla stanovena konečná cena ve výši 1.831.461,00 Kč bez DPH. V průběhu byly vystaveny následující faktury: -27/09 ze dne 12.8.2009 na částku 353.161,00 Kč bez DPH; -28/09 ze dne 12.8.2009 na částku 349.890,00 Kč bez DPH; -29/09 ze dne 12.8.2009 na částku 195.548,00 Kč bez DPH; -30/09 ze dne 12.8.2009 na částku 179.853,00 Kč bez DPH;

-34/09 ze dne 18.9.2009 na částku 23.221,00 Kč bez DPH; -35/09 ze dne 18.9.2009 na částku 80.275,00 Kč bez DPH; -37/09 ze dne 18.9.2009 na částku 24.835,00 Kč bez DPH. Celkem tedy bylo vyfakturována a zaplacena částka 1.206.783,00 Kč bez DPH.

3. Na akci Rokycanova byla stanovena konečná cena ve výši 338.978,00 Kč bez DPH.

Ze sdělení Komerční banky, a.s. ze dne 21.5., 30.5. a 3.8.2012 bylo zjištěno, že na běžný účet dlužníka, který je vedený pod č. 193377480247/0100, byly zaslány peněžní prostředky Jiřím Dřízhalem ve výši 1.000.000,00 Kč dne 10.11.2008, připsány na účtu 11.11.2008, a ve výši 1.000.000,00 Kč dne 6.2.2009, připsány na účtu 9.2.2009.

Z předložených originálů stavebních deníků, které se vedly na akci Rokycanova, Doudova a Sabinova bylo zjištěno, že práce na jednotlivých objektech byly započaty a ukončeny v následujících datech: -akce Doudova-první záznam 5.8.2009, poslední záznam 2.4.2010; -akce Sabinova-první záznam 5.1.2009, poslední záznam 9.3.2009; -akce Rokycanova-první záznam 9.6.2009, poslední záznam 14.7.2009. V každém deníku jsou záznamy o pracích prováděných na pokyn investora, které však nejsou investorem podepsány.

Z dopisu žalobkyně dlužníkovi z 19.7.2010 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy na akci Doudova a vyčíslila smluvní pokutu ve výši 170.000,00 Kč.

Z dopisu žalobkyně dlužníkovi z 8.9.2010 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smluv na akci Sabinova a Rokycanova a vyčíslila smluvní pokutu ve výši1.165.000,00 Kč.

Právní zástupce žalobkyně předložil CD, jehož obsahem je fotodokumentace údajných nedodělků z akce Rokycanova a akce Doudova.

Právní zástupce žalobkyně při ústním jednání konaném dne 22.10.2012 předložil krátkou cestou potvrzení o poskytnutí půjčky, v němž otec žalobkyně potvrzuje poskytnutí půjčky žalobkyni ve výši 2.000.000,00 Kč s účelovým určením na akce Sabinova, Rokycanova, Doudova.

Ze sdělení Československé obchodní banky, a.s. ze dne 25.5.2012 bylo zjištěno, že podnikatelský účet dlužníka byl založen 14.7.1994 a uzavřen byl 7.1.2011

Dle ust. § 544 odst. 2 OZ smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Dle ust. § 642 OZ až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady. Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

Dle ust. § 367 Obch.z. věřitel je oprávněn při prodlení dlužníka požadovat od něho náhradu škody podle § 373 a násl. Odstoupit od smlouvy je oprávněn v případech, které stanoví zákon nebo smlouva.

S poukazem na citovaná ustanovení a výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobu zamítnout v plném rozsahu. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně byla oprávněna požadovat v přihlášce do insolvenčního řízení vlastním jménem vrácení částky 2,000.000,00 Kč a jejím případným zápočtem proti ceně odvedeného díla. Žalobkyně při posledním ústním jednání tvrdila, že šlo o půjčku jejího otce jí účelově určenou na opravu jejích nemovitostí a předložila potvrzení svého otce, přestože při předchozích jednáních ona i její otec jako svědek vypovídali, že šlo spíše o půjčku dlužníkovi, který měl vrácení odpracovat . Z ust. § 657 OZ vyplývá, že smlouva o půjčce má reálnou povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu účastníků, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Smlouva o půjčce tedy vzniká až skutečným předáním předmětu půjčky, na rozdíl od smlouvy o úvěru, která má konsenzuální povahu a vzniká, jakmile je uzavřena. Aby žalobkyně prokázala, že má za dlužníkem výše popsané pohledávky, bylo nutné doložit, že jí její otec skutečně poskytl půjčku ve výši 2.000.000,00 Kč, která byla jako záloha na opravu nemovitostí žalobkyně poskytnuta dlužníkovi. Žalobkyně však nedoložila, že jí byly finanční prostředky skutečně půjčeny a že je poskytla jako zálohu dlužníkovi. Z provedených důkazů naopak plyne, že částky ve výši 1.000.000,00 Kč ze dne 10.11.2008 a 1.000.000,00 Kč ze dne 6.2.2009 byly dlužníkovi poskytnuty z účtu otce žalobkyně nejméně půl roku před zahájením oprav nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně a v předložených smlouvách o dílo o tom nebyla ani zmínka. Soud tedy neuvěřil dodatečně předloženému potvrzení o poskytnutí půjčky, neboť žalobkyně i její otec shodně při své výpovědi uvedli, že šlo o prostředky otce žalobkyně, které poskytl dlužníkovi spíše jako půjčku než jako zálohu na dílo.

Dále se soud zabýval platností předložených smluv o dílo, neboť vznikly pochybnosti o datu jejich uzavření, protože z provedených důkazů se jevilo, že byly uzavřeny až dodatečně. Podle ust. § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

V tomto ustanovení jsou stanoveny základní náležitosti týkající se vůle a jejího projevu, které jsou nezbytné pro platnost právních úkonů, nesplňuje-li právní úkon některou z těchto náležitostí, je absolutně neplatný. Přitom absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc) a bez ohledu na to, zda se této neplatnosti někdo dovolal. V projednávané věci dospěl soud na základě provedených důkazů k závěru, že

lze pochybovat o vážnosti projevu vůle (uzavření jednotlivých písemných smluv o dílo) a že všechny tři předmětné smlouvy o dílo ze dne 1.9.2009, 1.10.2009 a 1.4.2010 na akci Sabinova, Doudova a Rokycanova jsou absolutně neplatné. Soud má za to, že byly uzavřeny ústní smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 631 a násl. OZ (jako mezi dosavadními přáteli zřejmě mnohokrát předtím) a teprve následně byly sepsány písemné smlouvy o dílo s uvedením ceny, termínů a sankcí. Z provedených důkazů, tj. výslechu účastníků řízení, výpovědi svědků a jednotlivých smluv včetně jejich příloh, vyplývá, že všechny shora uvedené smlouvy o dílo byly dodělávány narychlo, když už se vědělo, že se dlužník rozvádí, může se nacházet i v úpadku a dokončení jím rozdělaných děl je spíše nepravděpodobné. Soud je tedy považuje za absolutně neplatné i dle ust. § 39 OZ, neboť jejich dodatečné uzavření dle Obch. z. mělo vyvolat dojem, že byly uzavřeny jindy a s jinými následky a měly obcházet zákon (zejména o odvodu DPH).

Smlouva o dílo datovaná 1.9.2009 na akci Sabinova má připojeny rozpočty z 1.6.20109 na částku 709.877,00 Kč a 582.063,00 Kč, z 20.7.2009 na částku 353.161,16 Kč, z 12.9.2009 na 80.275,44 Kč, na 23.220,51 Kč a 26.065,59 Kč, z 5.1.2010 na částku 66.129,00 Kč, když stavba měla být zahájena 1.9.2009 a ukončena 31.4.2010 (toto datum neexistuje). Stavební deník obsahuje první záznam 5.1.2009 a poslední záznam 9.3.2010, tedy začíná půl roku před údajným uzavřením písemné smlouvy.

Smlouva o dílo datovaná 1.10.2009 na akci Doudova má připojeny rozpočty z 3.11.2009 na částku 2,495.112,42 Kč, 420.887,92 Kč a na částku 170.491,66 Kč, když stavba měla být zahájena 1.10.2009 a ukončena 15.6.2010. Stavební deník obsahuje první záznam 5.8.2009 a poslední záznam 2.4.2010, tedy začíná 2 měsíce před údajným uzavřením písemné smlouvy.

Smlouva o dílo datovaná 1.4.2010 na akci Rokycanova má připojen pouze krycí list rozpočtu z 19.3.2010 na částku 359.524,00 Kč, když stavba měla být zahájena 1.4.2010 a ukončena 30.6.2010. Stavební deník obsahuje první záznam 9.6.2009 a poslední záznam 14.7.2009, tedy začíná 10 měsíců před údajným uzavřením písemné smlouvy.

Z těchto faktů jednoznačně vyplývá, že práce byly započaty mnohem dříve, než byly sepsány předložené smlouvy o dílo, muselo tedy dojít k uzavření ústní smlouvy, což zákon nevylučuje. V písemné smlouvě není zmínka ani o složené záloze ani o případném odkazu na dříve uzavřenou ústní smlouvu, proto písemně uzavřené smlouvy nelze považovat za změnu ústní smlouvy. U takovýchto akcí nebývá zvykem, aby se práce začaly v den, kdy je smlouva uzavřena, neboť musí být připraveno a převzato staveniště. Protože se o stavebních denících zmiňoval i svědek Ing. Dolejš, nemohly být vypracovány až k tomuto jednání, neboť ani žalovaná nepoukazovala na časové nesrovnalosti. Žalobkyně od smluv o dílo odstoupila, proto smlouvy zanikají od počátku, byla-li smlouva uzavřena dle občanského zákoníku, popř. od odstoupení, byla-li uzavřena dle obchodního zákoníku. Protože má soud za to, že došlo k uzavření ústní smlouvy, o jejímž obsahu nic nebylo tvrzeno, a písemné smlouvy soud považuje za absolutně neplatné, mohla žalobkyně odstoupit dle ust. § 642 OZ a smlouvy zanikly ex tunc. Žalobkyně proto nemá právo na slevy z ceny díla, ale je naopak povinna uhradit práce, které byly vykonány a které doposud neuhradila. Soud tedy dospěl k závěru, že pohledávka P7-3 byla popřena správně a rozhodl o ní, jak je uvedeno ve výroku.

Pro platné ujednání o smluvní pokutě je nutné dodržet podstatné zákonné požadavky (essentalia negotii) stanovené v ust. § 544 OZ, kterými jsou písemná forma, ujednání o výši popřípadě způsobu určení výše smluvní pokuty, specifikace povinnosti, jejíž porušení je zajištění (utvrzeno) smluvní pokutou (obsah ujednání). Pro ujednání o smluvní pokutě je kogentně stanovena písemná forma. Zákonem stanovená forma právního úkonu je výjimkou ze zásady neformálnosti právních úkonů soukromého práva. Požadavek na písemnou formu ujednání o smluvní pokutě je odůvodněn významem tohoto ujednání a obecným zájmem o přesné zjistitelnosti obsahu ujednání. Již z gramatického výkladu použitého termínu ujednají-li si strany lze uzavřít, že smluvní pokuta může být platně sjednána jen jako dvoustranný právní úkon. V souladu s ustanovením § 46 odst. 2 OZ musí být projev vůle směřující k ujednání o smluvní pokutě (návrh) učiněn písemně stejně jako jeho přijetí (akceptace), přičemž se zákonem nevyžaduje, aby projevy vůle byly na téže listině. Zákonným požadavkem na písemné právní úkony je podpis jednající osoby. Nedodržení zákonem stanovené právní formy úkonu je de lege lata sankcionováno absolutní neplatností dle ustanovení § 40 OZ. Smluvní pokutu lze sjednat samostatným ujednáním, nebo mohou strany učinit ujednání o smluvní pokutě součástí hlavního závazku, vždy však musí brát zřetel na dodržení všech zákonných požadavků tykajících se formy tohoto ujednání.

Protože soud považuje předložené písemné smlouvy z výše uvedených důvodů za absolutně neplatné a má za to, že byla uzavřena smlouva pouze ústně a dříve, než jsou datovány písemné smlouvy, je neplatné i ujednání o smluvní pokutě, protože ústně smluvní pokutu nelze sjednat. Soud proto ohledně přihlášených pohledávek č. P-7/1 a P 7/2 rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 151 odst. 1 a 2 o.s.ř., za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má podle výsledku řízení nárok na náhradu nákladů řízení žalovaná, která měla plný úspěch ve věci, ale náklady řízení jí nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 22. října 2012 JUDr. Zuzana Svobodová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Šenfeldová