59 ICm 1832/2011
č.j. 59 ICm 1832/2011-139

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Zuzanou Svobodovou jako samosoudkyní v právní věci žalobců: a) RNDr. Štefan anonymizovano , anonymizovano a PhDr. Jitka Novotová Ph.D. nar. 17. 6. 1963, oba bytem Purkyňova 920, Liberec, b) RNDr. Jiří anonymizovano , anonymizovano a RNDr. Alena anonymizovano , nar. 11. 1. 1962, oba bytem Kulturní 1761, Rožnov pod Radhoštěm, c) Lubor anonymizovano , nar. 9. 9. 1967 a Jana Novotová anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Rudolfovská 13, Liberec, všichni zast. Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem Chrastavská 273/30, Liberec, proti žalované: JUDr. Edita Pařízková, advokátka se sídlem Brněnská 33, Měřín, insolvenční správkyně dlužníka HART & BAU s.r.o., IČO 413 26 920, se sídlem Jaurisova 515/4, Praha 4-Michle, o určení pohledávky,

takto:

I. Žaloba že se určuje, že pohledávka žalobců ve výši 5,678.200,00 Kč s příslušenstvím a ve výši 11,061.862,80 Kč s příslušenstvím, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka jsou oprávněné, důvodné a co do pravosti a výše opodstatněné, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované na nákladech řízení 6.501,00 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou ze dne 11.7.2011 doručenou Městskému soudu v Praze dne 15.7.2011, domáhali určení, že jejich přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení v celkové výši 16,739.862,80 Kč jsou pohledávkami po právu. Při přezkumném jednání konaném dne 14.6.2011 správce přihlášené pohledávky co do pravosti a výše popřel, protože žalobci neprokázali nárok, tzn. neprokázali, že došlo k nedokončení stavby z důvodu na straně dlužníka a že tímto jednáním byla způsobena škoda. Žalobci s tímto popřením nesouhlasí. Žalobci mají ve svém podílovém spoluvlastnictví mimo jiné budovy č.p. 15 a 16-průmyslové objekty v části obce Liberec IX a příslušné pozemky (dále jen budova či objekt ). Žalobci uzavřeli dne 10.6.2009 s dlužníkem (dříve DART s.r.o.) smlouvu o dílo č.12/2009 dle obchodního zákoníku, jejímž předmětem byla Oprava skladového a výrobního objektu, ulice Volgogradská-Čechovská, p.p.č. 247, p.p.č. 248/1 za cenu 21,600.000,00 Kč s tím, že uvedená cena bude blíže specifikovaná rozpočtem, přičemž tato cena bude cenou nejvýše přípustnou. Na zálohách zaplatili žalobci dlužníkovi 19,789.805,05 Kč. V průběhu zhotovení díla nebyl mezi žalobci a dlužníkem uzavřen jakýkoli dodatek o navýšení ceny, přesto dlužník požadoval doplatit částku 14,825.782,98 Kč a to i soudní cestou u Okresního soudu v Liberci, přičemž řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. V předmětné smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že jakákoli změna v předmětu nebo v ceně díla, musí být schválena žalobci ve formě písemných dodatků. Dílo mělo být dokončeno ve 3 fázích: do 10.11.2009 interiér, do 10.10.2009 exteriér, do 20.12.2009 zpevněné plochy. Pro případ prodlení se zhotovením díla byla ve smlouvě sjednána možnost žalobců od smlouvy odstoupit a pro případ porušení smluvních podmínek odpovídající smluvní pokuty. I přes výzvy dlužník ukončil práce poté, co požadoval výrazné navýšení ceny za dílo, na které žalobci nepřistoupili, a dostal se tím do výrazného prodlení s dokončením díla. Vzhledem k tomu, že jednání s dlužníkem neměla kladný výsledek, dlužník byl již 3 měsíce v prodlení a nedokončil ani jednu z fází předmětného díla, odstoupili žalobci dne 31.3.2010 od smlouvy a toto dne 1.4.2010 dlužníkovi doručili. Vzhledem k tomu, že došlo ze strany dlužníka k porušení smluvních povinností, vyčíslili žalobci smluvní pokutu do výše 5,678.200,00 Kč a dne 30.8.2010 vyzvali dlužníka k zaplacení. Jelikož dlužník pokutu neuhradil a dne 10.11.2010 byl podán dalším věřitelem insolvenční návrh, přihlásili. žalobci dne 10.11.2010 svou pohledávku. Protože žalobci byli nuceni dokončit stavbu na své náklady svépomocí a prostřednictvím třetích osob, vznikly jim další náklady ve výši 11,061.862,80 Kč, které v insolvenčním řízení uplatnili přihláškou ze dne 3.5.2011 jako náhradu škody.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť přihlášené pohledávky jsou popřené zcela po právu. Žalovaná nerozporuje uzavření předmětné smlouvy o dílo, ani skutečnost, že žalobci postupně propláceli vystavené faktury a zálohové faktury až do částky 16,364.961,54 Kč bez DPH. Ostatní faktury, které byly vystaveny v roce 2010 však žalobci vrátili s tím, že s nimi nesouhlasí a hradit je nebudou. Již koncem roku 2009 došlo k rozporům mezi dlužníkem a žalobci ohledně hodnoty prováděného díla, přičemž vše vyústilo v odmítnutí plateb v roce 2010 a následně k zastavení prací. Do vyřešení celé situace odmítl dlužník v pracích pokračovat, zaslal žalobcům fakturu ze dne 25.2.2010 na částku 14,825.782,98 Kč včetně DPH se splatností 11.3.2010, ve které zohlednil veškeré provedené práce oceněné dle odsouhlasených jednotkových cen z cenové nabídky. Tuto fakturu žalobci odmítli uhradit a dlužník proto u Okresního soudu v Liberci podal žalobu o zaplacení dlužné částky. Jelikož žalobci nepředložili i přes výzvy dlužníka stavební povolení na stavbu, povolení na překop ulic a neurčili koordinátora BOZP na stavbě, došlo k porušení čl. VII v bodě 7.6. předmětné smlouvy o dílo. Dlužník z důvodu nečinnosti žalobců dne 3.3.2010 zaslal žalobcům doporučeně oznámení o přerušení prací na stavbě, přičemž je také upozornil, že jim budou účtovány vícenáklady vzniklé nedodáním povolení a byl stanoven dodatečný termín 18.3.2010 k dodání dokumentů, přičemž se jednalo i o kompletní projektovou dokumentaci ke stanovení konečné ceny díla. Doba provedení díla měla být stanovena pro každý funkční celek v příslušných dodatcích smlouvy o dílo, avšak žádné uzavřeny nebyly. V březnu 2010 došlo ze strany žalobců k výměně zámku u celého objektu a dlužníkovi tak bylo znemožněno pokračovat v pracích. Ač bylo dlužníkovi oznámeno, že nové klíče jsou k vyzvednutí u stavebního dozoru p. Ježka, ten klíče dlužníkovi nevydal, proto dne 18.3.2010 podal jednatel dlužníka oznámení a žádost o prošetření na Polici ČR. S ohledem na jednání žalobců nechal dlužník vypracovat znalecký posudek na hodnotu provedených prací na objektu s cílem zahájit s žalobci jednání o mimosoudní narovnání. Následně dne 1.4.2010 obdržel dlužník písemnost, kterou se žalobci snažili odstoupit od smlouvy o dílo. Jelikož v odstoupení není uveden žádný relevantní důvod, na jehož základě by odstoupení smlouva o dílo umožňovala, dlužník takové odstoupení neuznal, o čemž žalobce písemně vyrozuměl. Z uvedených důvodů se tak dlužník nemohl dostat do prodlení s plněním svého závazku, neboť konečné termíny dokončení jednotlivých etap díla byly závislé na vyřízení majetkoprávních vztahů, stavebního povolení a nutnosti uzavřít příslušné dodatky ke smlouvě, které by stanovily dobu provedení díla pro jednotlivé funkční celky. Do prodlení se naopak dostali žalobci pro neposkytnutí nutného spolupůsobení. Navíc smluvní pokuta je paušalizovaná náhrada škody a věřitel tedy nemůže navíc požadovat náhradu škody způsobenou porušením smluvní povinnosti a nemůže ani požadovat náhradu škody přesahující smluvní pokutu. Náhradu škody by žalobci mohli požadovat, bylo-li by to stanoveno ve smlouvě, což nebylo. Faktury, o které žalobci opírají výši požadované náhrady škody, pouze osvědčují náklady, na jejichž nezbytnost dokončení je dlužník upozorňoval a sám by je dokončil, kdyby mu nebyl znemožněn přístup k objektu.

Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. MSPH 59 INS 13320/2010 bylo zjištěno:

-usnesením ze dne 2.3.2011 na čl. A-41 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužníka, žalovaná byla ustanovena insolvenčním správcem; -žalobci přihláškami pohledávek č. 3 ze dne 10.11.2010 a 3.5.2011 přihlásili svůj nárok v celkové výši 16,740.062,80 Kč z titulu smluvní pokuty a náhrady škody; -v protokolu z přezkumného jednání ze dne 14.6.2011 na čl. B-43 je uvedeno, že insolvenční správce zcela popřel pohledávku věřitele č. 3 co do pravosti a výše 16,740.062,80 Kč, protože nedokončení stavby ze strany dlužníka nebylo prokázáno, tedy nebyla prokázána pohledávka;

-na listu seznamu pohledávky žalovaná zcela popřela pohledávku věřitelů, tj. žalobců, co do pravosti a výše 16,740.062,80 Kč, protože nebylo prokázáno nedokončení stavby z důvodů na straně dlužníka a tím požadovaná škoda.

Ze smlouvy o dílo č. 12/2009 ze dne 10.6.2009 bylo mimo jiné zjištěno, že účastníci se dohodli, že smlouva mezi nimi se bude řídit dle ust. § 536 a násl. obchod. zákoníku v platném znění. Dílo bude provedeno v souladu s touto smlouvou a cenovými dodatky a v souladu s projektovou dokumentací pro stavební povolení. Zhotovitel (tj. dlužník) prohlásil, že je schopen splnit závazek založený touto smlouvou za dohodnutou cenu a, pokud v této smlouvě nebo jejím dodatku bude dohodnuta odchylka od projektu, má přednost tato dohoda před projektem. Předpokládaná cena za dílo měla být 21,600.000,00 Kč dle předběžné cenové nabídky a cena za dílo bude stanovena v jednotlivých dodatcích k této smlouvě, přičemž uvedená cena bude cenou nejvýše přípustnou. Změna předmětu díla musí být odsouhlasena objednatelem v dodatku. Doba provedení díla byla stanovena předpokladem a určena měla být v příslušném dodatku. Konečné termíny dokončení jednotlivých etap díla měly být závislé na vyřízení majetkoprávních vztahů a stavebního povolení.

Ze zápisu o předání staveniště ze dne 11.6.2009 bylo zjištěno, že objednatel (tj. žalobci) k uvedenému datu předává a dodavatel (tj. dlužník) přebírá staveniště. Výkonem technického dozoru investora je pověřen Roman Ježek. Objednatel prohlašuje, že jsou vyřízeny majetkoprávní záležitosti.

Z kopie rozhodnutí odboru dopravy-Magistrát města Liberec bylo zjištěno, že dne 15.9.2009 bylo žalobcům povoleno zvláštní užívání silničního pozemku v ulici Čerchovská a Hustitská pro umístění kanalizační a vodovodní přípojky na dobu životnosti sítí v rámci předmětné stavby.

Z kopie územního souhlasu stavebního úřadu v Liberci-Magistrát města Liberec bylo zjištěno, že dne 2.12.2009 byl žalobcům vydán souhlas s umístěním stavby.

Z kopie zápisů pracovních schůzek ze dnů 13.10.2009 a 26.10.2009 bylo zjištěno, že se těchto schůzek zúčastnil pan anonymizovano a pan Ježek a na schůzkách bylo mimo jiné projednáváno, že je třeba zjistit stav stavebního povolení a prověřit, zda nedochází ke zbytečným prodlevám, a že je nutné zpracovat dodatky k navíc požadovaným pracím.

Z kopie stavebního deníku č. 7 list č. 12 a č. 13 ze dne 21.11.2009, č. 8 list č. 6 a 7 ze dne 2.12.2009 a č. 9 list č. 14 ze dne 14.1.2010 založený ve spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 59 C 129/2010 bylo zjištěno, že investor, tj. objednatel byl zápisy v deníku upozorňován a urgován k předložení stavebního povolení a k předání dokumentace z důvodu neustálých změn. Dále je zde objednatel dožádán, aby odsouhlasil prodloužení termínu dokončení stavby z důvodu víceprací a nedodání stavebního povolení a povolení překopu silnic. Nachází se zde také upozornění adresované objednateli, že objednatel vyžadoval vícepráce, které zhotovitel vyčíslil na částku 10,21 mil. Kč a vyžaduje její zaplacení, přičemž je objednatel vyzýván k podepsání dodatku k smlouvě o dílo. Objednatel je také upozorněn, že dle původního zadání se mělo jednat pouze o opravu díla, ovšem v důsledku požadovaných víceprací a ústních instrukcí objednatele, se nyní jedná o celkovou rekonstrukci budovy. S ohledem na požadované vícepráce se termín zhotovení přesouvá na zimní měsíce a zhotoviteli tím vznikají vícenáklady z důvodu vytápění a vysoušení. Dne 14.1.2010 je učiněno prohlášení zhotovitele, že objednatel mimo další četné nedostatky nedodal požární zprávu, povolení k překopu ulic a stavební povolení, nevyjádřil se k návrhu dodatku ze dne 14.11.2009 a k celkovému rozpočtu ze dne 17.12.2009, ač byl k tomu mnohokrát vyzýván a urgován. Zhotoviteli tak z důvodu nečinnosti objednatele vznikají velké finanční ztráty, kterou budou objednateli vyčísleny.

Z kopie znaleckého posudku č. 563-11/2010 ze dne 20.3.2010, který vypracoval znalec Ing. Jaroslav Najman, bylo zjištěno, že prostavěné náklady za období 10.6.2009-28.2.2010 na předmětnou stavbu činí 29,560.595,00 Kč bez DPH.

Z kopie odstoupení od smlouvy ze dne 30.3.2010 bylo zjištěno, že žalobci z důvodu nesouhlasu s navýšením ceny díla odstupují od smlouvy, neboť mezi stranami nedošlo k dohodě o změně ceny díla. Tento právní úkon je činěn i z důvodu, že dlužník přes poskytnutou součinnost nebyl schopen dílo zrealizovat za sjednaných podmínek a došlo k fatálnímu prodlení dokončení, navíc dlužník bezdůvodně přerušil realizaci díla. Doručením odstoupení se uzavřená smlouva od počátku ruší a ukončení smlouvy nemá vliv na uplatnění nároku na náhradu škody.

Z kopie výzvy k plnění smlouvy-poskytnutí dodatečného termínu ze dne 12.3.2010 bylo zjištěno, že dlužník naposledy vyzval objednatele k plnění závazků vyplývající ze smlouvy o dílo a stanovuje náhradní termín 18.3.2010 k dodání potřebných dokumentů.

Z kopie dopisu dlužníka ze dne 3.3.2010 adresovaný panu Novotovi (založený ve spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 59 C 129/2010) bylo zjištěno, že dlužník z důvodu nedodání stavebního povolení na stavbu, povolení na překop ulic a neurčení koordinátora BOZP přerušuje stavbu a objednateli budou účtovány vícenáklady. Dopis byl zaslán na vědomí Inspektorátu BOZP a Stavebnímu úřadu Liberec.

Z kopie odpovědi dlužníka na písemnost ze dne 30.3.2010-odstoupení od smlouvy o dílo-bylo zjištěno, že se dlužník k odstoupení od smlouvy vyjádřil s tím, že je neplatné a tento krok chápe jako neochotu vyřešit celou věc mimosoudní dohodou.

Z kopie výzvy ze dne 26.8.2010 bylo zjištěno, že žalobci vyzvali dlužníka k uhrazení smluvní pokuty za nedokončené práce ve výši 5,678.200,00 Kč.

Z kopie faktury-daňového dokladu č. 10008 ze dne 25.2.2010 bylo zjištěno, že dlužník na základě předmětné smlouvy o dílo účtuje objednateli za práce vyúčtované do 18.2.2010 částku ve výši 14,825.782,98 Kč.

Z kopie výzvy k plnění smlouvy adresované dlužníkovi dne 8.3.2010 bylo zjištěno, že objednatel vyzval dlužníka k dokončení díla v dodatečném termínu s použitím veškerých prostředků, které má dlužník k dispozici, s tím, že pokud dílo nebude dokončeno a předáno do 22.3.2010, objednatel odstoupí od smlouvy o dílo.

Ze žaloby dlužníka ze dne 2.4.2010 podané u Okresního soudu v Liberci sp. zn. 59 C 129/2010 bylo zjištěno, že dlužník svou žalobou žádal soud o vydání platebního rozkazu s tím, že žalovaní (tj. žalobci v tomto incidenčním řízení) jsou povinni zaplatit dlužníkovi částku 14,825.782,98 Kč včetně příslušenství, neboť dlužník na základě předmětné smlouvy o dílo vykonával pro žalované stavební práce, žalovaní v průběhu stavby neustále měnili zadávací podmínky a projektovou dokumentaci, kdy se zásadním způsobem měnil celkový rozsah prací a ač na to byli pravidelně upozorňováni, trvali na pokračování v pracích, které však v roce 2010 odmítli uhradit.

Z opisu stavebního povolení ze dne 15.4.2010 vydaného stavebním úřadem v Liberci bylo mimo jiné zjištěno, že dne 10.12.2009 podal stavebník žádost o vydání stavebního povolení (na předmětnou stavbu) a tímto dnem bylo zahájeno stavební řízení. Protože žádost nebyla úplná a nebyla doložena všemi podklady, bylo řízení přerušeno. Žádost byla průběžně doplňována do 24.3.2010.

Z výpovědi Ing. Pavla Hrůzy, subdodavatele, vyplynulo, že stavební povolení a povolení k překopům měl a musel zajistit investor (tzn. žalobci), že to byl investor, kdo požadoval změnu technologie stavby, když byla stavba již téměř hotová a z toho důvodu muselo dojít k následnému bourání, přičemž měl dále požadavky na vícepráce. Jelikož investor nechtěl proplácet faktury, ač byl jednou měsíčně vyhotoven soupis provedených prací jako podklad pro vystavení faktur, a neodsouhlasil návrh dodatku smlouvy o dílo, docházelo k prodlením, objekt byl uzavřen a nemohlo dojít k dokončení stavby, ač byla stavba téměř hotová. Je běžnou praxí, že v období, kdy se jedná o dodatcích ke smlouvě, se v pracech pokračuje, neboť přerušení stavby by pro dodavatele znamenalo zvýšení nákladů. Jelikož investor dlužníkovi neproplácel faktury, nebyl dlužník schopen hradit faktury subdodavatelům.

Z výpovědi Václava Tejnského, bývalého jednatele dlužníka, vyplynulo, že předmětná smlouva o dílo byla reálně splnitelná v domluvené lhůtě, tzn. 152 dní po převzetí staveniště. Pan anonymizovano měl dodat stavební povolení a povolení na překopy. Stavební povolení bylo ze začátku potřeba jen na překopy silnic, na samotnou stavbu až tehdy, když objednatel požadoval změnu nosné konstrukce. Objednatel tvrdil, že na stavbu je potřeba pouze ohláška na stavebním úřadě a že stavba je ohlášená, proto začal dlužník s pracemi. Bylo běžnou praxí, že se začalo stavět a v průběhu se vyřizovalo stavební povolení. V průběhu stavby docházelo ze strany pana Novoty a pana Ježka k požadavkům na další práce, proto dlužník předal další cenové návrhy. Dne 25.8.2009 byl předán panu Novotovi upravený rozpočet a pan anonymizovano slíbil podepsání dodatku ke smlouvě. Začalo se pracovat i na vícepracech na základě požadavků objednatele. Ve stavebním deníku nebo v zápise z kontrolního dne slíbil pan anonymizovano , že podepíše dodatky ke smlouvě na všechny požadované vícepráce do 14 dnů. Jelikož se tak nestalo, byl mu tedy 14.11.2009 harmonogram prací a dodatků zaslán. Dne 2.12.2009 proběhla schůzka s panem Novotou a ve stavebním deníku by měl být zápis, že je k dokončení prací potřeba podepsat dodatek ke smlouvě a zajistit stavební povolení k překopům. Dne

7.12.2009 byl panu Novotovi předán aktualizovaný soubor víceprací a předána fakturace za listopad 2009, avšak bez odezvy. Následovala několikanásobná urgence p. Novoty k podpisu dodatků. Dne 16.2.2010 bylo vypracováno stanovisko k požadovaným vícepracem se závěrem, že práce byly navýšeny přibližně o 80 %. Všechny vícepráce byly panem Ježkem odsouhlaseny ve stavebním deníku nebo v zápisech z kontrolních dnů. K navýšení ceny došlo na základě požadovaných víceprací. Dne 3.3.2010 došlo k přerušení prací z důvodu nedodání stavebního povolení. Dne 8.3.2010 obsadila stavbu hlídací agentura a pracovníci dlužníka se na staveniště již nedostali. To se stalo v době, kdy skoro 80 % všech požadovaných prací bylo již hotovo. Pan anonymizovano napsal dopis subdodavatelům, že podá na dlužníka insolvenční návrh, aby firmu zlikvidoval.

Z výpovědi Michala Bulíře, bývalého prokuristy dlužníka a společníka, mimo jiné vyplynulo, že smlouva o dílo byla reálně splnitelná v domluvené lhůtě a žádné dodatky k ní uzavřeny nebyly. Smlouva byla uzavřena dle obchodního zákoníku a cena byla stanovena dle rozpočtu. Práce nebyly provedeny včas, neboť v průběhu prací se stále měnilo zadání a projektová dokumentace. Dlužník se dostal do prodlení z důvodu nedodání stavebního povolení a stále se měnícího zadání prací ze strany objednatele. Pan anonymizovano tvrdil, že je stavba ohlášená a stavební práce, na které bylo třeba stavební povolení, dlužník bez tohoto povolení neprováděl. K navýšení ceny došlo dle požadovaných víceprací.

Dle ust. § 536 odst. 1, 2 a 3 ObchZ se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

Dle § 370 ObchZ (stav do 30.6.2010) věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.

Dle § 371 odst. 1 a 2 ObchZ (stav do 30.6.2010) od věřitele, který je v prodlení, může dlužník požadovat splnění jeho povinnosti, pokud zákon nestanoví něco jiného. Dlužník je oprávněn požadovat od věřitele, který je v prodlení, náhradu škody podle § 373 a násl. Odstoupit od smlouvy může dlužník v případech stanovených zákonem nebo smlouvou.

Dle § 539 odst. 1 a 2 ObchZ (stav do 30.6.2010) věci, které má objednatel podle smlouvy opatřit k provedení díla, je povinen předat zhotoviteli v době určené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. V pochybnostech se má za to, že o cenu těchto věcí se nesnižuje cena za provedení díla. Neopatří-li věci objednatel včas, může mu pro to zhotovitel poskytnout přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může sám po předchozím upozornění opatřit věci na účet objednatele. Objednatel je povinen uhradit jejich cenu a účelné náklady s tím spojené bez zbytečného odkladu poté, kdy jej o to zhotovitel požádá.

Dle § 547 odst. 1 a 2 ObchZ (stav do 30.6.2010) na výši ceny nemá vliv, že cena byla určena na základě rozpočtu, jenž je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy. Byla-li však cena určena na základě rozpočtu, ohledně něhož ze smlouvy vyplývá, že se nezaručuje jeho úplnost, může se zhotovitel domáhat přiměřeného zvýšení ceny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud tyto činnosti nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy.

Dle ust. § 39 ObčZ je neplatným právním úkonem úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle ust. § 37 ObčZ musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Dle ust. § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. musí návrh kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Dle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení a dle písm. b) tohoto ustanovení k dosažení účelu řízení jsou účastníci zejména povinni plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

Dle rozhodnutí NSČR sp. zn. 33 Cdo 3362/2008 již v rozsudku ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu byl podle smlouvy kumulativně vázán jak na porušení smluvní povinnosti jedné ze smluvních stran, tak na následné odstoupení od smlouvy druhou smluvní stranou, a dovodil, že nárok na smluvní pokutu v takovém případě nevznikl, neboť měl (a mohl) vzniknout až po zániku závazku v důsledku odstoupení od smlouvy, přičemž odstoupení od smlouvy má podle § 48 odst. 2 obč. zák. ten následek, že se smlouva od počátku ruší a zanikají z ní vyplývající práva a povinnosti. Navázal tím na svou dosavadní judikaturu reprezentovanou např. rozsudkem ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, publikovaným v časopise Právní rozhledy č. 4/1999.

Dle rozhodnutí NSČR sp. zn 33 odo 15/2001 ustanovení § 262 obch. zák. umožňuje kterýmkoli subjektům dohodnout se písemně o tom, že se jejich právní vztah podrobí režimu obchodního zákoníku, třebaže jde o závazek, na nějž podle § 261 obch. zák. tento zákoník aplikovatelný není. Obchodním zákoníkem se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pokud osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí obchodním zákoníkem. V odborné literatuře se takovéto vztahy označují jako fakultativní obchody. Dohoda o tom, že se závazkové vztahy, které nespadají pod obchodní závazkové vztahy a nevztahuje se tedy na ně jinak obchodní zákoníkem, musí mít písemnou formu. V posuzovaném případě jde o závazkový vztah mezi fyzickou osobou, která není podnikatelem a podnikatelem, a tento závazkový vztah nespadá pod obchodní závazkové vztahy ve smyslu § 261 obch. zák. V předmětné formulářové smlouvě o dílo žalovaným předložené je v záhlaví uvedeno-smlouva o dílo uzavřená podle § 536 a násl. obchodního zákoníku. Tímto označením dali účastníci jasně najevo, že si přejí svůj vztah podřídit obchodnímu zákoníku. Nejvyšší soud ČR se ztotožňuje s výkladem projevu vůle účastníků, který provedl odvolací soud v souladu s interpretačními pravidly obsaženými v § 266 obch. zák. Pokud žalovaný v návrhu smlouvy uvedl , že se smlouva uzavírá podle obch. zák., potom jeho úmysl, který musel být žalobci znám, směřoval k tomu, že jejich závazkový vztah vzniklý na základě této smlouvy se bude řídit obchodním zákoníkem. Navíc v obchodním styku odkaz na to, že smlouva je uzavřena podle ustanovení obchodního zákoníku, je považován za výslovný projev vůle o volbě práva.

Dle rozhodnutí NSČR sp. zn 23 Cdo 3877/2009 součástí smlouvy o dílo je projev vůle, kterou účastníci shodně projevili vůli podřídit jejich závazkový vztah, který není obchodním vztahem podle zákonného vymezení v § 261 obch. zák., obchodnímu zákoníku. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu dospěly soudy k závěru, že k uzavření dohody o tom, že daný závazkový vztah se řídí obchodním zákoníkem ve smyslu § 262 obch. zák., může dojít i tím, že smluvní strany v záhlaví smlouvy uvedou, podle kterých ustanovení obchodního zákoníku se daná smlouva uzavírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.5.2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001, uveřejněný na www.nsoud.cz ). V posuzovaném případě je v záhlaví smlouvy o dílo uvedeno: Smlouva o dílo uzavřená dle § 536 zákona č. 513/91 Sb. Obchodní zákoník. V posuzované věci byla volba aplikace obchodního zákoníku smluvena již při uzavírání předmětné smlouvy. V tomto případě je tedy třeba použít obchodní zákoník na předmětnou smlouvu již od jejího uzavírání. Vzhledem k tomu, že volba obchodního zákoníku se může týkat pouze obchodního zákoníku jako celku, nelze dovozovat, že neplatnost smlouvy o dílo, případně důsledky neplatnosti právního úkonu, kterým byl daný závazkový vztah založen, se bude posuzovat podle občanského zákoníku. Případná neplatnost právního úkonu, na jehož základě závazkový vztah vznikl, nemá sama o sobě vliv na platnost dohody o aplikovatelnosti obchodního zákoníku, která byla sjednána při uzavírání předmětné smlouvy. Byl-li tedy daný vztah z bezdůvodného obohacení posuzován jako závazkový vztah obchodně právní, je takový závěr v souladu s hmotným právem.

S ohledem na citovanou judikaturu NSČR, právní zásadu pacta sunt servanda, institut právní jistoty a jasný projev vůle žalobce a žalovaného ve smlouvě o dílo podřídit jejich závazkový vztah obchodnímu zákoníku (jak v záhlaví smlouvy, tak v textu smlouvy je jednoznačně uveden odkaz na obchodní zákoník) a účelu smlouvy o dílo, tj. předmětem smlouvy byla oprava skladového a výrobního objektu, se v daném případě jedná o vztahy plynoucí z obchodního zákoníku. Vůle žalobců byla od počátku jasně projevena a i v incidenční žalobě, kde v čl. II je zřetelně uvedeno, že: Žalobci uzavřeli dne 10.6.2009 s úpadcem společností HART & BAU s.r.o. (dříve DART s.r.o.) smlouvu o dílo č. 12/2009 podle obchodního zákoníku (...). . V žalobě uplatňovaný nárok ze závazkového vztahu se dle znění žaloby měl posuzovat jako závazkový vztah obchodní a spor mezi stranami je tedy z procesního hlediska obchodní věcí. Ač žalobci později namítali, že jsou soukromými fyzickými osobami a tedy v nevýhodné pozici oproti dlužníkovi jako podnikateli, nelze přehlédnout fakt, že kromě výslovného projevu vůle podřídit závazkový vztah obchodnímu zákoníku, byla smlouva o dílo uzavírána za účelem rekonstrukce průmyslového objektu, tedy nebytového prostoru, jenž měl v budoucnu logicky sloužit podnikatelskému záměru žalobců či účelu dosažení zisku a ne k soukromému účelu, z něhož by žalobcům neplynul žádný majetkový prospěch. Žalobci se dovolávají ust. § 262 ObchZ a staví se do pozice nepodnikatele, ač rekonstrukce předmětného objektu neměla v žádném případě sloužit soukromým nepodnikatelským účelům žalobců. Následné dovolávání se žalobců, že jejich vztah se řídí zákoníkem občanským, protože by došlo ke zhoršení jejich právního postavení, hodnotí zdejší soud jako zneužívání zákona, neboť žalobci takové zhoršení neprokázali. S ohledem na výše uvedené je smlouva o dílo sjednaná dle obchodního zákoníku a podléhá mu tak od počátku celý závazkový vztah.

Dále s ohledem na výsledky dokazování, citovaná ustanovení a judikaturu se zdejší soud plně ztotožňuje s názorem žalované, že pohledávka žalobců není po právu, neboť došlo k prodlení na straně žalobců z důvodu neposkytnutí spolupůsobení, a tudíž nedošlo a nemohlo dojít k prodlení na straně dlužníka. Žalobci neunesli důkazní břemeno, neboť neprokázali, že dodali řádně a včas dlužníkovi požadované stavební povolení a další požadované dokumenty, a dlužník proto nemohl ve stavbě pokračovat. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobci požadovali vícepráce a dlužník mnohokrát upozorňoval na skutečnost, že je k těmto vícepracem třeba uzavřít dodatky (ve stavebním deníku, v zápisu o pracovních schůzkách), ale žalobci na tuto skutečnost nereagovali. Jelikož došlo k upozornění žalobců, že je třeba zjistit stav stavebního povolení a uzavřít dodatky ke smlouvě, a tyto skutečnosti pan anonymizovano stvrdil svým podpisem v zápisu z pracovní schůzky, bylo tak prokázáno, že žalobci byli řádně a včas upozorněni na potřebu zajistit stavební povolení a uzavřít dodatky ke smlouvě o dílo. Na tuto skutečnost byli žalobci též upozorněni několika záznamy ve stavebním deníku. Naopak ze strany žalobců nebyla poskytnuta potřebná součinnost, neboť dlužníkovi nebylo dodáno stavební povolení, na potřebu uzavřít dodatky ke smlouvě žalobci nereagovali, ač k tomu byli vyzýváni, předloženou fakturu odmítli žalobci zaplatit, následně znemožnili dlužníkovi vstup na stavbu a zaslali dlužníkovi oznámení o odstoupení od smlouvy, ač dlužník přerušil práce právě z důvodu neposkytnutí součinnosti na straně žalobců. Jelikož tedy došlo k prodlení na straně žalobců, nemají žalobci tak právo na zaplacení smluvní pokuty a ani na zaplacení náhrady škody. Navíc bylo prokázáno, že žalobci údajně vynaložené náklady na dokončení stavby, která byla téměř hotová, značně převýšily původní rozpočet, na kterém si žalobci jak ve smlouvě o dílo tak v průběhu řízení trvali, a došlo tak k rozporu jejich tvrzení ohledně skutečné ceny díla, neboť skutečně vynaložené náklady na dokončení díla značně převýšily náklady, za které žalobci požadovali vyhotovit dílo dlužníkem. Ačkoli žalobci tvrdili, že cena uvedená ve smlouvě, tj. 21,600.000,00 Kč, byla pevná a konečná, nelze o takové situaci uvažovat, když ze zápisu z pracovní schůzky v říjnu roku 2009 a ze stavebních deníků je patrné, že žalobci požadovali další práce, jejichž cena měla být stanovena v dodatcích. Žalobci nemohou tvrdit, že cena je konečná a na druhou stranu požadovat další práce, které logicky zvýší cenu prováděného díla a patrně i prodlouží lhůtu jejího dokončení. Z výpovědi subdodavatele jasně vyplynulo, že dílo bylo skoro hotové a z důvodu dalších požadavků žalobců muselo dojít k bourání a dalším pracím. Bývalí jednatelé dlužníka vypověděli a ze znění smlouvy o dílo také jasně vyplynulo, že původní požadavky žalobců na zhotovení díla byly reálně proveditelné a splnitelné ve stanovené lhůtě a za odhadovanou cenu, ovšem z důvodů žalobci požadovaných dalších prací nebylo logicky možné zhotovit dílo včas a za původní cenu, jež se právě dalšími nároky žalobců musela zvýšit. Jelikož byla stavba téměř dokončená, když dlužník pro neproplacení faktur nemohl ve stavbě dále pokračovat, dokončili žalobci stavbu na své náklady v nárokované výši 11,061.862,80 Kč. Tato cena v součtu s již zaplacenou cenou dlužníkovi za prováděné práce a zálohy v žalobci tvrzené výši, tj. 19,789.805,05 Kč však značně převyšuje původní rozpočet, na kterém žalobci trvají jako na konečném a pevném. Z takového tvrzení vyplývá, že dokončení díla na náklady žalobců mělo tedy dle konstatních výpočtů stanovených ve smlouvě o dílo stát toliko zhruba 2 mil. a ne nárokovanou částku 11,061.862,80 Kč.

Dále je třeba zdůraznit, že se žalobci včetně již výše zmiňované ceny za dílo dostali do rozporu i ohledně některých dalších tvrzení, kterými prokazovali prodlevu právě na straně dlužníka. V replice žalobců ze dne 28.11.2011 na č.l. 31 incidenčního spisu žalobci tvrdí, že se dlužník o potřebě stavebního povolení a překopovém povolení zmiňoval teprve v lednu 2010. Ze zápisu z pracovní schůzky ze dne 13.10.2009 a ze stavebních deníků však jasně vyplynulo a bylo tak zjištěno, že se stav stavebního povolení řešil již od poloviny října roku 2009.

Další rozporovanou skutečností, kterou žalobci prokazovali fakt prodlevy na straně dlužníka, je neochota dlužníka pokračovat ve stavebních pracích. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobci znemožnili dlužníkovi vstup na staveniště výměnou zámků. Ač žalobci tvrdili, že po výměně zámků zaslali dlužníkovi dopis s vysvětlením celé situace a instrukcemi k vyzvednutí nových klíčů u stavebního dozoru pana Ježka, nebyly klíče dlužníkovi předány. Žalobci nevysvětlili ani neprokázali důvodnost takového jednání ani netrvali na výslechu stavebního dozoru pana Ježka.

Bylo tedy prokázáno, že došlo k neposkytnutí spolupůsobení na straně žalobců, neboť nejen, že zamezili dlužníkovi vstup na staveniště, také odmítli proplácet faktury, a z důvodu takového jednání nebyl dlužník schopen stavbu dokončit. Ač důkazní břemeno leží na straně žalobců, žalovaný v průběhu řízení prokázal, že žalobci svými nároky na další práce způsobili nemožnost splnění provedení díla ve stanoveném termínu za původně odhadovanou cenu a, ačkoli byli dlužníkem četně upozorňováni na poskytnutí potřebného spolupůsobení, způsobili svou nečinností prodlevu stavby a nemožnost jejího dokončení řádně a včas.

Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., neboť žalobci neunesli břemeno tvrzení ani důkazní, neboť neprokázali, že stavba nebyla dokončena z důvodu prodlení na straně dlužníka. Naopak bylo prokázáno, že v prodlení byli žalobci z důvodu neposkytnutí potřebného spolupůsobení. Žalobci tak neprokázali, že mají za dlužníkem pohledávky v žalované výši.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a § 161 a 202 odst. 1 IZ, neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a vznikly jí náklady spojené s cestou k soudnímu jednání dne 12.8.2013 ze sídla správce v Měříně, Brněnská 33, k Okresnimu soudu v Liberci a zpět osobním automobilem BMW X5, SPZ 4J2 1666 o obsahu 2993 ccm, průměrné spotřebě nafty dle aritmetického průměru údajů v TP 9,8 litrů na 100 km, ceně nafty za 1 litr 36,50 Kč (dle vyhl. č. 472/2012 Sb); sazba na 1 km činí 7,20 Kč (přepočtená cena pohonných hmot na 1 km + tzv. základní náhrada dle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, na 1 km), tj. 486 km x 7,20 Kč, tj. celkem 3.499,00 Kč a s cestou k soudnímu jednání dne 23.9.2013 ze sídla správce v Měříně, Brněnská 33, k Městskému soudu v Paze a zpět osobním automobilem BMW X5, SPZ 5B76879 o obsahu 2993 ccm, průměrné spotřebě nafty dle aritmetického průměru údajů v TP 8,4 litrů na 100 km, ceně nafty za 1 litr 36,50 Kč (dle vyhl. č. 472/2012 Sb); sazba na 1 km činí 6,60 Kč (přepočtená cena pohonných hmot na 1 km + tzv. základní náhrada dle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, na 1 km), tj. 284 km x 6,60 Kč, tj. celkem 1.874,00 Kč. Jelikož je žalovaný plátcem DPH, uplatňuje za jízdné v celkové výši 5.373,00 Kč DPH ve výši 21 % (1.128,00 Kč), tj. celkové jízdné včetně DPH činí 6.501,00 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve 2 vyhotovení.

V Praze dne 1. října 2013

JUDr. Zuzana S v o b o d o v á,v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Šenfeldová