59 ICm 1046/2012
Číslo jednací: 59 ICm 1046/2012-75 (KSPA 59 INS 3277/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., IČ 26126788 se sídlem Pardubice, třída Míru 67, PSČ 530 02, insolvenční správce dlužníka-společnosti Ferrosit s.r.o., IČ 27466892, se sídlem Pardubice, 17. listopadu, PSČ 530 02, zastoupen: Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Pardubice, Smilova 547, PSČ 530 02, proti žalovanému: Železárny-Annahütte, spol. s r.o., Prostějov, Dolní 100, PSČ 796 01, zastoupen: Mgr. Soňou Bernardovou, advokátem, se sídlem Brno, Koliště 259/55, PSČ 602 00, o neúčinnost právních úkonů,

tak to :

I. Žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená na základě objednávky č. 82/11 ze dne 4. 2. 2011, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k třmínkovačce Twinmaster 16, model 018, výrobce Stema, rok výroby 2005, včetně 6 ks odvíje del a příslušenstvím a k třmínkovačce PBN 16-C, výrobce EVG, rok výroby 1995, včetně příslušenství je vůči žalobci neúčinná, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám je ho právního zástupce Mgr. Soňi Bernardové, advokátce se sídlem Brno, Koliště 259/55, PSČ 602 00, náhradu nákladů řízení ve výši, 26.564,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce jako insolvenční správce dlužníka-společnosti Ferrosit s.r.o., IČ 27466892, se sídlem Pardubice, 17. listopadu, PSČ 530 02 se podanou žalobou domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená na základě objednávky č. 82/11 ze dne 4. 2. 2011, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k třmínkovačce Twinmaster 16, model 018, výrobce Stema, rok výroby 2005, včetně 6 ks odvíjedel a příslušenstvím a k třmínkovačce PBN 16-C, výrobce EVG, rok výroby 1995, včetně příslušenství, je vůči žalobci neúčinná.

V žalobě uvedl, že dlužník uzavřel na základě objednávky č. 82/11 ze dne 4. 2. 2011 vystavené žalovaným s tímto kupní smlouvu, jejímž předmětem byly věci movité, podrobně označené ve výrokové části rozsudku. Po dodání uvedených věcí vyúčtoval dlužník žalovanému dne 8.2.2011 kupní cenu ve výši 2.654.000 Kč fakturou-daňovým dokladem č. 21110008, která byla splatná dne 10.3.2011. V účetnictví dlužníka je obsažen jednostranný zápočet vzájemných faktur ze dne 9.2.2011, podle kterého měla být část kupní ceny ve výši 2.357.925,84 Kč uhrazena oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve stejné výši, přičemž tato pohledávka měla vyplývat z faktury č. 201020997 vystavené na částku 1.316.096,85 Kč (splatnost dne 10.12.2010) a faktury č. 20102826 vystavené na částku 1.250,868,99 Kč (splatnost dne 15.12.2010). Po provedeném zápočtu žalovaný zbývající část kupní ceny ve výši 296.074,16 Kč uhradil dalším jednostranným zápočtem oproti pohledávce ve stejné výši, kterou mu postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.2.2011 postupitel Ing. Petr Zelenka. Dále žalobce uvádí, že kupní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a žalovaným považuje za neúčinný právní úkon ve smyslu ust. § 235 a § 241 IZ. Uvedená kupní smlouva byla uzavřena v situaci, kdy dlužník již nebyl schopen plnit své splatné závazky. Žalovaný věděl o špatné ekonomické situaci dlužníka, což dokládá e-mail jednatele dlužníka ze dne 4.1.2011. Proto je podle žalobce nelogické, že žalovaný uzavře s dlužníkem kupní smlouvu, jejímž předmětem je dodání zboží za celkovou kupní cenu ve výši 2.654.000 Kč, přičemž z této částky neobdrží ničeho, přestože finanční prostředky pro zachování své další existence nutně potřebuje. Uzavřením kupní smlouvy a následným jednostranným započtením vzájemných pohledávek byl žalovaný jako věřitel dlužníka zvýhodněn oproti jiným věřitelům, neboť jeho pohledávka byla zaplacena v celé výši, a proto nemusela být přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka. Navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za účelově podanou, vedenou snahou žalobce uspokojit pohledávky přihlášených věřitelů nejen z majetku náležícího do majetkové podstaty dlužníka, ale také z majetku, který na základě uzavřených smluv nabyly třetí osoby, v daném případě žalovaný. Kupní smlouva byla uzavřena za podmínek obvyklých v obchodním styku, kupní cena za předmět převodu byla stanovena jako cena obvyklá. Za předmět převodu poskytl žalovaný dlužníku přiměřené protiplnění. Uzavřením kupní smlouvy nedošlo ke zmenšení majetku dlužníka. Žalovaný při uzavírání kupní smlouvy nemohl, a to ani při náležité pečlivosti, poznat, že je dlužník v úpadku. V době uzavření kupní smlouvy evidoval žalovaný za dlužníkem splatnou pohledávku, ale délka prodlení dlužníka s plněním svých závazků vůči žalovanému nebyla nijak neobvyklá. Žalovaný s dlužníkem spolu obchodovali již od počátku roku 2005 na základě v té době uzavřené rámcové smlouvy o prodeji svařovaných výstužných rohoží a za celou tuto dobu se běžně stávalo, že se dlužník dostával, stejně jako ostatní odběratelé, do prodlení s placením faktur. Uzavřená kupní smlouva zcela jistě tedy není zvýhodňujícím právním úkonem. Navrhuje proto zamítnutí žaloby.

Na svých stanoviscích účastníci setrvali i při ústním jednání soudu. Žalobce uvedl, že žaloba byla podávána v roce 2012 na základě v té době známých informací a skutečností. Listiny, které byly navrhovány jako důkaz, má v některých případech v držení Policie ČR. Od té doby došlo ke zjištění dalších informací a není proto vyloučeno, že by tato věc mohla být vyřešena smírem. Prohlásil, že činí nesporným, že došlo k prodeji strojů-třmínkovačky

Twinmaster 16 a třmínkovačky PBN 16-C, výrobce EVG rok výroby 1995 za kupní cenu 2.654.000 Kč, dále za nesporné považuje, že kupní cena byla zaplacena provedením zápočtu pohledávek, které měl žalovaný za dlužníkem. Současně uvedl, že nezpochybňuje výši kupní ceny, za uvedené stroje, která odpovídala ceně obvyklé v té době.

Žalovaný se vyjádřil tak, že se v případě uzavření kupní smlouvy jednalo o běžnou transakci, která se uskutečnila v době, kdy dlužník ještě nebyl v úpadku. K tomuto stavu došlo až po výpovědi úvěru ze strany Komerční banky a.s. (13.1.2011), což vyvolalo předpoklady pro vznik krizové situace, jak vyplývá z insolvenčního návrhu. Navrhuje zamítnutí žaloby.

Soud v uvedené věci provedl dokazování. Ze spisu KSPA 59 INS 3277/2011 vyplývá, že insolvenční návrh včetně příloh na čl. A-1, A-3 byl dlužníkem podán dne 28.2.2011. Rozhodnutí o úpadku na č.l. A-13 bylo vydáno dne 14.4.2011. Soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Ze spisusoud k důkazu přečetl kopii dodacího listu č. 11008 ze dne 8.2.2011, kopii dodacího listu č. 11009 ze dne 8.2.2011, kopii dodacího listu č. 11010 ze dne 8.2.2011, uznání závazku ze dne 7.2.2011, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.2.2011, smlouvu o půjčce č. 003/2008 ze dne 25.5.2008 včetně dodatku ze dne 1.7.2009, obratovou historii žalovaného a dlužníka na č.l. 17-22. Z dodacího listu č. 11008 bylo zjištěno, že byl vystaven dne 8.2.2011 a jeho předmětem byla třmínkovačka Twinmaster 16, model 018, výrobce Stema, rok výroby 2005. Předmětem dodacího listu č. 11009 ze dne 8.2.2011 byla třmínkovačka PBN 16-C, výrobce EVG, rok výroby 1995. V dodacím listu č. 11010 je uveden popis dodávky jako odvíjedla s příslušenstvím . Z uznání závazku ze dne 7.2.2011 vyplývá, že dlužník uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalovanému v celkové částce 4.167.256,84 Kč. Tento dluh vznikl tak, že bylo odebráno a nezaplaceno zboží (případně služby), jejichž přesná specifikace je uvedena v seznamu jednotlivých faktur, které uznání závazku obsahuje. Z oznámení o postoupení pohledávky vystaveného dne 14.2.2011 Ing. Petrem Zelenkou vyplývá, že jmenovaný postoupil část pohledávky za společností dlužníka ve výši 296.074,16 Kč s příslušenstvím, vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 003/2008 ze dne 25.5.2008, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11.2.2011 na společnost žalovaného. Ze smlouvy o půjčce č. 003/2008 je patrné, že byla uzavřena 25.5.2008. Jejím předmětem byla půjčka ve výši 1.500.000 Kč se splatností 31.12.2008. Z dodatku k uvedené smlouvě ze dne 1.7.2009 vyplývá, že byla prodloužena doba splatnosti půjčky na den 31.3.2010. Přehled obratové historie obchodování mezi žalovaným a dlužníkem na čl. 17-22 spisu dokládá průběh jejich vzájemné obchodní spolupráce. Objednávku č. 82/11 ze dne 4. 2. 2011 ani e-mailovou korespondencí ze dne 4.1. a 31.1.2011 žalobce k důkazu nepředložil a prohlásil, že na provedení těchto důkazů netrvá.

Soud vyslechl žalobcem navržené svědky a z jejich výpovědí zjistil následující skutečnosti:

Svědek Miloš Kle mša vypověděl, že je jednatelem společnosti dlužníka. Stroje, které jsou předmětem žaloby, nakoupila společnost dlužníka v roce 2009 či 2010 od společnosti, která jí dlužila peníze. Účelem nákupu bylo tyto stroje dále prodat a vylepšit tak cash flow dlužníka. Tento stroj nebyl používán. Byl umístěn ve skladu a dlužník ho nabízel k prodeji. Jednání se společností žalovaného o koupi strojů začala v roce 2010. Po provedení schvalovací procedury byl tento stroj žalovanému prodán. Obchod byl považován za výhodný, neboť společnost žalovaného dlužník znal a nehrozilo tedy, že kupující nezaplatí kupní cenu. Kupní cena byla uhrazena zápočtem pohledávek, což bylo v té době v platebním styku obvyklé. Tyto zápočty se prováděly i s jinými subjekty, kde byly vzájemné obchodní vztahy. V daném případě nebyla kupní cena zpochybněna. Bylo to výhodnější, než kdyby se stroje prodávaly jinému kupujícímu a čekalo se na zaplacení kupní ceny. Po provedení této transakce dlužník ze starších pohledávek žalovanému již nic nedlužil. K úpadkové situaci došlo tím, že společnost Armotrade s.r.o., za kterou měl dlužník pohledávku cca 2,5 mil. Kč, vstoupila do likvidace a následně do insolvence. Toto vyhodnotila úvěrující Komerční banka a.s. jako riziko, vypověděla kontokorentní úvěr a na jeho splacení si začala ponechávat příchozí platby. I přes snahu o řešení tohoto stavu byl dlužník nucen podat insolvenční návrh.

Svědek Ing. Tedeáš Cienciala vypověděl, že od ledna 2000 do července 2014 působil ve společnosti žalovaného jako vedoucí závodu a prokurista. V rámci svého pracovního zařazení se zabýval výrobou a kvalitou. O prodeji strojů, které jsou předmětem tohoto řízení, nemá žádné informace, neboť kompetence ve společnosti dlužníka byly jasně rozdělené.

Pro úplnost soud poznamenává, že rozhodl o neprovedení důkazu výslechem svědka Ing. Libora Svobody (v době provedení transakce jednatel společnosti žalovaného), neboť tento důkaz by zjevně nepřispěl k objasnění věci, zejména za situace, kdy převod movitých věcí byl účastníky prohlášen za nesporný. Pokud jde o žalobcovo tvrzení, že by výslech svědka mohl přispět k vyvrácení výpovědi jednatele dlužníka, lze konstatovat, že žalobce jako insolvenční správce by měl mít k dispozici dostatečné množství zejména listinných důkazů, s kterými by mohl výpověď jednatele dlužníka konfrontovat. Toto však žalobce neučinil.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující skutkové a právní závěry:

Podle § 235 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon, dále jen IZ ) jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (2).

Podle § 241 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník-a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (4). Zvýhodňujícím právním úkonem není-a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (5).

Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že došlo k převodu movitých věcí, které jsou podrobně popsány ve výroku rozsudku z majetku společnosti dlužníka na společnost žalovaného za kupní cenu ve výši 2.654.000 Kč, která byla zaplacena zápočtem proti pohledávkám žalovaného za společností dlužníka. Tento závěr soud opírá především o shodné tvrzení účastníků, dodací listy, uznání závazku a smlouvu o postoupení pohledávek, jakož i o prohlášení žalobce, že nezpochybňuje výši kupní ceny za uvedené stroje, která odpovídala ceně v té době obvyklé. Podmínky uzavřené smlouvy na základě objednávky č. 82/2011 ze dne 4.2.2011 nemohl soud posoudit, neboť tuto žalobce soudu nepředložil.

Ve vztahu k výše uvedenému je pro posouzení předmětu sporu rozhodující právní hodnocení popsané transakce, spočívající v tom, zda byly naplněny zákonné znaky některé ze skutkových podstat neúčinnosti právního úkonu obecně upravených § 235 IZ a dále některé ze zvláštních skutkových podstat neúčinnosti právních úkonů upravených v § 240-242 IZ, neboť při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak současně jedna ze skutkových podstat v citovaných ustanoveních uvedených.

Žalobce v závěrečném návrhu upřesnil, že na prodej strojů je třeba pohlížet jako na neúčinný právní úkon podle ustanovení § 241 odst. 2, odst. 3, písm. c) IZ, protože se žalovanému dostalo lepšího vypořádání jeho pohledávek za dlužníkem, než jakého by se mu dostalo při vypořádání v rámci konkurzu. Žalovaný naopak v rámci své obrany odkázal na ustanovení § 241 odst. 2 IZ s tím, že předpokladem pro posouzení právního úkonu dlužníka jako úkonu zvýhodňujícího je skutečnost, že tento úkon musí dlužník učinit v době, kdy se nacházel v úpadku, nebo se musí jednat o takový úkon, který k úpadku dlužníka vedl. Tuto úvahu doplnil o tvrzení, že dlužník v době uskutečnění transakce v úpadku nebyl a tato transakce k jeho úpadku nevedla. Dále poukázal na negativní vymezení zvýhodňujícího právního úkonu upravené v ustanovení § 241 odst. 5, se zdůrazněním na zákonnou úpravu uvedenou pod písm. b) citovaného ustanovení. Transakce se uskutečnila za cenu obvyklou, povědomost žalovaného o tom, že by se dlužník nacházel ve stavu úpadku, žalobcem prokázána nebyla. Z dokazování naopak vyplynulo, že příčinou úpadku dlužníka bylo až vypovězení kontokorentního úvěru a nikoli posuzovaná transakce.

Po provedeném dokazování a na základě všech shora podrobně popsaných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud jde o žalobcem tvrzené naplnění důvodu neúčinnosti právního úkonu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) IZ, tak soud tento názor nesdílí. Z výpovědi jednatele společnosti dlužníka Miloše Klemši vyplývá podrobný popis okolností prodeje ve výrokové části toho rozsudku označených strojů. Svědek mj. uvedl, že se jednalo o stroje, které nebyly dlužníkem využívány ve výrobě, byly pouze na skladě a jednání o jejich prodeji začala již v roce 2010. Transakci považoval za výhodnou pro společnost dlužníka, neboť dlužník měl jistotu, že kupní cena bude zaplacena, když žalovaný byl jeho dlouhodobým obchodním partnerem. Prodej těchto strojů a zaplacení kupní ceny zápočtem pohledávek mělo společnosti dlužníka vylepšit cash flow a zlepšit jeho pozici při jednání s bankami o poskytnutí bankovních úvěrů. Svědek rovněž uvedl, že příčinou úpadku dlužníka bylo vypovězení kontokorentního úvěru ze strany Komerční banky a.s. a následné zablokování plateb touto bankou za účelem úhrady splátek úvěru. Tato výpověď nebyla žádným z provedených důkazů vyvrácena. Žalobce předložil toliko tvrzení, která nedoložil žádnými relevantními důkazy. Soud se rovněž neztotožnil s názorem žalobce, že společnost žalovaného získala výhodnější postavení oproti jiným věřitelům, Z důkazů, které byly provedeny, vyplývá, že společnost dlužníka a společnost žalovaného byly ve vzájemném obchodním styku po poměrně dlouhou dobu (listinami na čl. 17-19 předanými žalovaným, byla doložena obchodní spolupráce za rok 2009 a rok 2010). Pokud jednání o prodeji strojů byla zahájena v roce 2010 (toto tvrzení nebylo vyvráceno), tak v té době se dlužník ještě v úpadku nenacházel, protože stále trval úvěrový vztah mezi ním a Komerční bankou a.s. (banka zesplatnila úvěr společnosti dlužníka v polovině ledna roku 2011) pomocí něhož dlužník financoval své obchodní aktivity. Uvedenou transakcí, která byla uhrazena zápočtem pohledávek, došlo ke snížení závazků společnosti dlužníka vůči jeho věřitelům. Z dikce ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) IZ, kterého se žalobce dovolává, vyplývá, že zvýhodňujícím právním úkonem je zejména úkon, kterým dlužník prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl nebo umožnil zánik či nesplnění svého práva. Důkazy provedenými před soudem nebylo naplnění tohoto znaku skutkové podstaty zvýhodňujícího právního úkonu ani dalších skutkových podstat uvedených v § 241 odst. 3, písm. a), b), d) prokázáno. Naopak lze přisvědčit žalovanému, že provedená transakce zvýhodňujícím právním úkonem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ není. Proto soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, soud postupoval podle ustanovení § 142 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 26.564,80 Kč spočívající v odměně advokáta podle vyhlášky 177/1996 Sb.-účtováno je pět úkonů právní služby á 3.100 Kč, tj. 15.500 Kč, dále 5x režijní paušál á 300 Kč, tj. 1.500 Kč, dále 2x náhrada cestovného z Brna do Pardubic a zpět, účtováno je 560 kilometrů, osobním automobilem tovární značky BMW 390L, reg. značky 8B0 7009 v částce 3.354,40 Kč, náhrada za ztrátu času za 16 započatých půlhodin á 100 Kč, tj. 1.600 Kč a DPH 21% v částce 4.610,40 Kč. Soud současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému k rukám jeho advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Pardubicích dne 29. května 2015 JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Čiháková