57 ICm 95/2012
57 ICm 95/2012-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl dnešního dne soudcem Mgr. Martinem Omelkou ve věci žalobce: CCRB a.s., IČ 24723576, se sídlem Praha, PSČ 110 00, Olivova 948/6, zastoupenému Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem Praha 2, PSČ 120 21, Londýnská 674/55, proti žalovanému: 1) KONKURSNÍ v.o.s., IČ 25417959, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčnímu správci dlužníka Vladislava anonymizovano , anonymizovano , a dlužnice Agáty anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Nové Město pod Smrkem, Uhelná 932, PSČ 46365, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec, 3, PSČ 460 02, Měsíčná 256/2, žalovanému 2) Vladislavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město pod Smrkem, Uhelná 932, PSČ 46365, žalovanému 3) Agátě anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město pod Smrkem, Uhelná 932, PSČ 46365, o žalobě o určení popřené pohledávky ve výši 49.296,-Kč.

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že má za žalovanými č. 2 a 3 vykonatelnou pohledávku tvořenou náklady rozhodčího řízení před rozhodcem Mgr. Ivetou Jančovou ve výši 49.296,-Kč, jejíž pravost žalovaní popřeli a kterou žalobce uplatnil přihláškou č. P 1/2 dne 8. 11. 2011 v insolvenčním řízením vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 57 INS 11206/2011, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 10.000,-Kč-odměna právního zástupce, 600,-Kč-paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby a zákonnou DPH ve výši 20% v částce 2.120,-Kč, celkem 12.720,-Kč, k rukám právního zástupce žalovaného č. 1.

III. Žalovaní č. 2 a č. 3 nemají nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11. 1. 2012 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníky (žalovanými č. 2 a 3) Vladislavem a Agátou anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 49.296,-Kč.

Žalobce svou žalobu opřel o následující tvrzení:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci byl zjištěn úpadek dlužníků a žalovaný 1. byl ustanoven insolvenčním správcem.

Dne 8. 11. 2011 uplatnil žalobce přihláškou č. P1/2 a P2 pohledávku ve výši 245.294,96 Kč. V přihlášce uvedl, že tato pohledávka je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Ivety Jančové č. j. A/2011/00200 ze dne 7. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 10. 10. 2011.

Tuto pohledávku nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 9. 2010 od Raiffesenbank a. s., IČO: 49240901, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, PSČ: 140 78.

Při přezkumném jednání konaném dne 21. 12. 2011 žalovaní předmětnou pohledávku uplatněnou přihláškami č. P1/2 a P2 popřeli co do výše 49.296,-Kč. Důvodem popření bylo to, že jde o náklady řízení přiznané na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Tuto neplatnost opírá o způsob jejího sjednání. Ve zbytku pak byla pohledávka přezkoumána jako nevykonatelná.

Žalobce však má za to, že ve smlouvě o rychlé půjčce č. 1031852 ze dne 10. 9. 2009, kterou s žalovanými 2) a 3) uzavřel jeho právní předchůdce, byla sjednána rozhodčí doložka. Ustanovení o rozhodčí doložce nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou smluvní podmínku. Má za to, že popření části pohledávky nebylo po právu.

Tato svá tvrzení prokazoval žalobce jednak obsahem insolvenčního spisu zdejšího soudu sp.zn.: KSLB 57 INS 11206/2011, ze kterého plyne, že 31. 10. 2011 byl usnesením KSLB 57 INS 11206/2011 m. j. zjištěn úpadek dlužnice a žalovaný 1) byl ustanoven insolvenčním správcem a věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby v zákonné lhůtě učinili přihlášky svých pohledávek a dále pak to, že 7. 11. 2011 přihlásil žalobce přihláškou P1/2 a P2 svou pohledávku ve výši 245.294,96 Kč jako vykonatelnou.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21. 12. 2011 plyne, že insolvenční správce a dlužníci předmětnou pohledávku popřeli co do výše 49.296,-. Důvodem popření bylo to, že jde o náklady řízení přiznané na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky a pohledávku tak správce za vykonatelnou nepovažuje.

Z čl. 8 smlouvy o rychlé půjčce č. 1031852 ze dne 10. 9. 2009 plyne, stran způsobu určení rozhodce, že se strany dohodly, že veškeré spory z této smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení a to sjednaným rozhodcem jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a. s., IČO: 26 42 13 81, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00 (dále jen Společnost ), při její existenci, a to podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech řízení, organizačním a kancelářským řádem Společnosti, s jejichž obsahem jsou smluvní strany srozuměny a s nimiž se mohou blíže seznámit v sídle Společnosti, nebo na http://www.rozhodci-rizeni.cz/ .

Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Ivety Jančové č. j. A/2011/00200 ze dne 7. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 10. 10. 2011, a přihlášky P1/2 a P2 zjistil soud, že žalobce má vůči dlužníkům (žalovaným 2 a 3) přiznánu pohledávku ve výši 157.978,77 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,9 % p. a. za dobu od 7. 7. 2010 do zaplacení z částky 145.363,78 Kč a úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. za totéž období z téže částky žalovaná 2) a za období od 1. 3. 2011 do zaplacení z téže částky žalovaný 3). Jako náhradu nákladů řízení pak mají uhradit 49.296,-Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Žalovaný 1) postavil svou obranu na tvrzení, že rozhodčí doložka nebyla řádně sjednána, je neplatná, neboť Společnost pro rozhodčí řízení a. s., IČO: 26 42 13 81, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00 není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení. Jde tak o obcházení tohoto ustanovení a s odkazem na § 39 OZ je smlouva v této části neplatná, přičemž poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008 a další navazující judikaturu.

Žalovaní 2) a 3) uvedli, že s touto částkou nesouhlasí.

Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o.s.ř.), soud k projednání věci jednání nenařídil.

Soud vzal za prokázané, že smlouva o rychlé půjčce č. 1031852 ze dne 10. 9. 2009 je smlouva úvěrová. Její článek 8. je samostatná oddělitelná část, kde se účastníci dohodli o tom, že jejich spory bude řešit rozhodce.

Spadá tedy na tuto rozhodčí smlouvu ustanovení zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění platném ke dni sjednání Smlouvy, tj. ke dni 10. 9. 2009.

Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva) (§ 2 odst. 1 cit. zák.).

Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír (§ 2 odst. 2 . cit. zák.).

Rozhodčí smlouva se může týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka)(§ 2 odst. 3, písm. b) cit. zák.). Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související. Rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí (§ 2 odst. 4 a 5 cit. zák.).

Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy (§ 3 cit. zák.).

Rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce (§ 7 cit. zák.).

Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem (§ 13 cit. zák.)..

V čl. 8 nebyl stanoven konkrétní způsob výběru rozhodců účastníky, nýbrž jejich výběr byl svěřen Společnosti pro rozhodčí řízení a. s., IČO: 26 42 13 81, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00 a rozhodce uvedený na seznamu této společnosti měl spor rozhodovat.

Společnost pro rozhodčí řízení a. s., IČO: 26 42 13 81, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00 není stálým rozhodčím soudem, nebyla zřízena zákonem, ale zakladatelskou smlouvou ze dne 2. 11. 2000 (viz OR vedený MS Praha vložka B 6945).

Soud tak dospěl k závěru, že rozhodčí smlouvy o rychlé půjčce č. 1031852 ze dne 10. 9. 2009 nebyla platně sjednána, když jejím cílem bylo zbavit spotřebitele přístupu k řádnému soudu. Dále pak soud poukazuje na usnesení NS ČR ze dne 11. 05. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dle kterého Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.

Nebyla tedy dána pravomoc rozhodce, rozhodnout tento spor.

Dle § 31 odst. 1, písm. b) z. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.

Dle rozhodnutí ESD č. C-240-244/98 platí, že ochrana poskytovaná spotřebitelům směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená v předložené smlouvě nepřiměřená, pokud zkoumá přípustnost žaloby podané k vnitrostátním soudům. Vnitrostátní soud je povinen při použití vnitrostátního práva, ať jde o ustanovení předcházející směrnici nebo ji následující, toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu směrnice. Požadavek výkladu v souladu s právem Společenství zejména vyžaduje, aby vnitrostátní soud dal přednost výkladu, podle kterého může vyslovit svou nepříslušnost i bez návrhu, pokud je smluvní doložka o jeho příslušnosti nepřiměřená.

Dle rozhodnutí ESD č. C-473/00 platí, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání vnitrostátní právní úpravě, která vnitrostátnímu soudu projednávajícímu žalobu podanou prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb proti spotřebiteli, jež se opírá o smlouvu, kterou mezi sebou uzavřeli, znemožňuje po uplynutí prekluzívní lhůty z moci úřední nebo na základě námitky spotřebitele shledat, že je určitá podmínka v této smlouvě nepřiměřená.

Soud tedy mohl přezkoumat rozhodčí nález sp. zn.: E/2007/07366 a shledal jej nicotným, neboť byl vydán na základu neplatné rozhodčí doložky, nebylo tedy možno přiznat žalobci náhradu nákladů spjatých s tímto rozhodčím řízením.

Soud dále poukazuje na § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v nyní platném znění, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Tedy insolvenční správce mohl uplatnit jako důvod popření námitku neplatnosti, rozhodčí smlouvy, neboť dlužníci-žalovaní 2 a 3) ji v rozhodčím řízení nepoužili, což svým tvrzením, potvrdil žalobce.

Soud dále připomíná, že dle § 177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v nyní platném znění je k přihlášce pohledávky nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Takovou listinou jsou dle § 134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné.

Rozhodčí nález přitom takovou listinou není, soud má za to, že ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, nezakládá charakter rozhodčího nálezu jako veřejné listiny, když dle něj platí, že rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Není jím však stanoveno, to, že je veřejnou listinou, na rozdíl např. od notářských, či exekutorských zápisů, které jsou za veřejnou listinu prohlášeny.

Žalobce tedy vykonatelnost své pohledávky nijak nedoložil.

Soud proto žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníky žalovanými č. 2)a 3) vykonatelnou pohledávku ve výši 49.296,-Kč, zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a § 163 IZ, když žalovaný 1) měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení, jejíž náhrada mu byla přiznána, jsou tvořeny odměnou právního zástupce ve výši 10.000 Kč (§ 8 vyhl.č.484/2000 Sb.) a 2x režijním paušálem po 300 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření) podle § 13 odst.3 vyhl.č.177/1996 Sb, to vše zvýšeno o 20% DPH.

Žalovaným 2 a 3) náklady v souvislosti s řízením nevznikly, nebyla jim tedy žádná náhrada přiznána.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 28. března 2012

Mgr. Martin Omelka v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Lucie Svobodová