57 ICm 764/2012
57 ICm 764/2012-160 (KSLB 57 INS 1337/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobce: ROSANA, spol. s r.o., IČ 25081152, se sídlem Praha 10-Horní Měcholupy, Na křečku 365, PSČ 109 00, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, se sídlem Praha, Třebízského 1388/7, PSČ 120 00, proti žalovanému: KONKURSNÍ v.o.s., IČ 25417959, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správce dlužníka DUB 3000, a.s., IČ 26196301, se sídlem Dubá, Nedamovská 251, PSČ 471 41, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, o vyloučení věcí z majetkové podstaty, t a k t o : I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo, že je povinen vyloučit ze soupisu majetkové podstaty dlužníka DUB 3000, a.s. tyto movité věci:

pramenitá voda ROSANA 19 litrů (1 434 ks), pramenitá voda ROSANA 10 litrů (141 ks), balená pitná voda MODRÝ PRAMEN 19 litrů (1 240 ks), plastová klec SCHOELLER (551 ks), nový barel PET (1 720 ks), výdejník JD 16 LD/K kompresor (1 ks), se zamítá.

II. Žalovanému se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 20.3.2012, doručenou soudu dne 21.3.2012, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by z majetkové podstaty dlužníka byly vyloučeny movité věci označené takto: kód 10001 pramenitá voda ROSANA 19 litrů 1 434 ks kód 10002 pramenitá voda ROSANA 10 litrů 141 ks kód 10005 balená pramenitá voda MODRÝ PRAMEN 19 litrů 1 240 ks kód 24001 plastová klec SCHOELLER 551 ks kód 10001 nový barel PET 1 720 ks kód 10001 výdejník JD 16 LD/K kompresor 1 ks (dále souhrnně jen předmětné movité věci ) Žalobce uvedl, že skutečnost, že žalovaný jako insolvenční správce dlužníka zahrnul předmětné movité věci do majetkové podstaty dlužníka, zjistil ze soupisu majetkové podstaty ze dne 28.6.2011. Dále uvedl, že nebyl vyrozuměn o soupisu předmětných movitých věcí do majetkové podstaty dlužníka. K tomu, že žalobci svědčí vlastnické právo k předmětným věcem, uvedl, že vlastnické právo u pramenité vody vyplývá již z jejího pouhého označení. Navíc dle žalobce je voda součástí věci-barelu, o jehož vlastnictví nepochybuje ani žalovaný, neboť ten barely zadržuje dle § 175 obč. zák. Plastové klece Schoeller pak žalobce nabyl na základě smlouvy o prodeji ze dne 1.7.2010, uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Kupní cena byla splacena ve třech platbách do 9.9.2010. Nové barely PET vznikly tím, že dlužník pro žalobce zpracoval preforemy ve vlastnictví žalobce-vyfouknutím. Za preformy žalobce dlužníku zaplatil kupní cenu 596 400 Kč-faktura č. 20001321 ze dne 20.5.2010. Výdejník žalobce nabyl kupní smlouvou, uzavřenou mezi ním a spol. NINGBO SURFSUN HOME APPLIANCES MANUFACTURING CO. LTD se sídlem v Číně. Kupní cena 30 800 USD byla zaplacena ve dvou platbách do 6.10.2010. Žalovaný v podání ze dne 3.7.2012 pouze uvedl, že žalobce nemůže navrhovanými důkazy prokázat své vlastnické právo. Dále uvedl, že s výjimkou výdejníku jde o zásoby-tj. oběžná aktiva a žalobce tedy musí tyto věci identifikovat nezaměnitelným způsobem. Dále uvedl, že pramenitá voda bez obalu předmětem vlastnického práva být nemůže. Žalobce v podání ze dne 8.8.2012 uvedl, že žalovaný vůbec neprokazuje vlastnické právo k předmětným movitým věcem, že žalovaný -ač věděl, že žalobce k předmětným movitým věcem uplatňuje vlastnické právo-jej nevyrozuměl o jejich soupisu do majetkové podstaty dlužníka. Ohledně pramenité vody žalovaný nemůže tvrdit, že

žalobce není jejím vlastníkem, když zároveň k těmto věcem uplatňuje zadržovací právo, které se řadí mezi věcná práva k věci cizí. K označení věcí žalobce uvedl, že vycházel ze soupisu majetkové podstaty, který pořídil žalovaný v rámci insolvenčního řízení. Ve věci se konala čtyři ústní jednání, na nichž byly provedeny všechny navržené důkazy vyjma důkazů: výpis z OR žalobce, výpis z OR dlužníka, žaloba ze spisu KSLB 57 ICm 1741/2011, a to pro nadbytečnost, neboť z nich nelze zjistit nic, co by bylo relevantní pro tento spor, podnět k dohlédací činnosti soudu (dok. B-37 ins. spisu), ohledání na místě, účetnictví žalovaného, výpis ÚPV pro průmyslový vzor č. 32308, předávací protokol z 1.2.2013, evidence pohybů v zásobách-plastová proložka Bottleguard, faktury přijaté a vydané, jimiž byly účtovány položky plastová proložka Bottleguard a pet preformy, neboť za situace, kdy žaloba byla zamítnuta proto, že předmětné movité věci již nejsou v majetkové podstatě dlužníka, bylo jejich provádění nadbytečné. V případě výpisů z obchodního rejstříku zná skutečnosti soud ze své činnosti jako rejstříkový soud. Účastníci učinili nespornými tyto skutečnosti: žalobce od dlužníka koupil v květnu 2010 1 720 ks preforem barelů o objemu 18,9 litrů, plastová klec Schoeller je to samé co proložka Bottleguard. Na prvním jednání konaném dne 28.8.2013 byl žalobce vyzván a poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení tak, že uvede, na základě čeho, kdy a jak nabyl vlastnické právo k pramenité vodě (ROSANA 10 litrů-141 ks, MODRÝ PRAMEN 19 litrů-1 240 ks, ROSANA 19 litrů-1 434 ks) a výdejníku. Byl upozorněn na to, že tvrzení, že vlastnické právo vyplývá z pouhého označení vody ochrannou známkou, není dostatečné. U výdejníku byl upozorněn na to, že jeho tvrzení, že jej nabyl na základě kupní smlouvy, je neurčité a k jeho prokázání nebyl označen ani žádný důkaz, stejně jako nebyl označen žádný důkaz o tom, že by mu svědčilo k výdejníku vlastnické právo. Dále byl poučen o tom, že je zapotřebí, aby doplnil tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda a jak bylo ujednáno nabytí vlastnického práva k výdejníku, popřípadě jakým právním řádem se (s ohledem na tvrzený nákup z Číny) nabytí vlastnického práva k výdejníku řídí, nebylo-li o rozhodném právu ujednáno nic ujednáno. Žalobce byl ohledně prokazování nabytí vlastnického práva fakturou upozorněn na to, že faktura sama o sobě není důkazem o smluvním vztahu, přičemž byl odkázán na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 276/2005 a Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3143/08. Dále byl žalobce vyzván, aby uvedl, kdy dlužníku ke zpracování předal 1 720 ks pet preforem k vyfouknutí do barelů, a ke svému tvrzení označil důkazy. K doplnění tvrzení a označení důkazů byla žalobci poskytnuta lhůta 1 měsíce. V podání ze dne 27.9.2013 žalobce uvedl, že vlastnické právo k pramenité vodě mu náleží na základě označení vody ochrannou známkou a na základě toho, že žalovaný uplatnil zadržovací právo k barelům ROSANA 19l a 10l, přičemž ze soupisu podstaty majetkové není zřejmé, zda do majetkové podstaty byla zahrnuta pouze voda nebo i barely. Ohledně výdejníku žalobce uvedl, že již předložil kupní smlouvu z 2.9.2010 uzavřenou mezi žalobcem a spol. NINGBO SURFSUN

HOME APPLIANCES MANUFACTURING CO. LTD. Ohledně plastových klecí Schoeller/proložky Bottleguard žalobce uvedl, že tyto věci nakupoval dlužník (byť žalobce uvedl, že to byl žalovaný, zřejmě mínil dlužníka)-poté, co mu je žalobce zaplatil, je dlužník objednal u spol. Schoeller Arca Systems s.r.o. Následně tyto klece/proložky dlužník předal dne 16.12.2010 žalobci. Ohledně 1 720 ks preforem žalobce doplnil, že dne 30.7.2010 mu dlužník předal 15 000 ks preforem, že v rámci toho bylo předáno i 1 720 ks, avšak preformy zůstaly v sídle dlužníka. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přes to, že k tomu byl vyzván dle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu, nedoplnil svá tvrzení o tom, na základě čeho, kdy a jak nabyl vlastnické právo k pramenité vodě (ROSANA 10 litrů-141 ks, MODRÝ PRAMEN 19 litrů-1 240 ks, ROSANA 19 litrů-1 434 ks). Ohledně výdejníku pouze uvedl, že již doložil kupní smlouvu z 2.9.2010, ačkoli nad dalším jednání konaném dne 16.10.2013 uvedl, že tato informace je mylná, neboť bylo zřejmě míněno, že již doložil tzv. commercial invoice , tedy fakturu. Neúplná a nedostatečná tedy zůstala tvrzení o tom, zda a jak bylo ujednáno nabytí vlastnického práva k výdejníku (a to i příp. s ohledem na § 443 obch. zák.). Nadto nebyla doplněna ani tvrzení o tom, zda došlo k ujednání o právu rozhodném, ani tvrzení, jakým právním řádem se (s ohledem na tvrzený nákup z Číny) nabytí vlastnického práva k výdejníku řídí, nebylo-li o rozhodném právu nic ujednáno. I jen z těchto důvodů bylo možno žalobu ohledně vyloučení pramenité vody a výdejníku zamítnout. Na jednání konaném dne 16.10.2013 byl žalobce vyzván a poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení tak, že uvede, kdy a na základě čeho předal (dal do dispozice) dlužníkovi 551 ks plastových klecí Schoeller, a ke svým tvrzením označí důkazy. K doplnění tvrzení a označení důkazů byla žalobci poskytnuta lhůta 10 dnů. V podání ze dne 25.10.2013 žalobce uvedl, že dne 1.7.2010 byla uzavřena Smlouva o prodeji distribuční sítě včetně 1 256 ks plastových proložek Bottleguard, přičemž účastníci již učinili nesporným, že proložka Bottleguard je to samé co plastová klec Schoeller. Žalobce uvedl, že předání 1 256 ks plastových proložek Bottleguard bylo stvrzeno předávacím protokolem z 1.7.2010. Proložky tedy byly převzaty žalobcem, avšak zůstaly ve skladu dlužníka a používaly se při výrobě a distribuci vody pro žalobce. Po tomto datu nakoupil žalobce plastové klece od dlužníka ve třech případech tak, že nejprve je dlužníku uhradil dopředu, dlužník je následně objednal, neboť měl lepší nákupní cenu, a pak je předal žalobci, resp. ponechal si je za účelem jejich naplnění-jednalo se o dodávky dle faktur č. 20001717 z 1.7.2010, 20002401 z 2.11.2010 a 20002412 z 12.11.2010. Žalobce uvedl, že není zřejmé, kde se věci, které jsou předmětem vylučovací žaloby nacházejí a navrhl proto provést ohledání na místě v sídle podniku dlužníka. Žalovaný v podání ze dne 23.10.2013 uvedl, že předmětné movité věci nebyly individualizovány natolik, aby bylo možno odlišit je od věcí stejného druhu nebo věcí podobných. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2194/2011. Z usnesení ze dne 29.4.2011, č.j. KSLB 57 INS 1137/2011-A-34, soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Z usnesení ze dne 8.6.2011, č.j. KSLB 57 INS 1137/2011-B-4, soud zjistil, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 25.7.2011 soud zjistil, že v oddílu movité věci, byly pod položkou č. 17 sepsány skladové zásoby, přičemž ohledně jejich specifikace byl odkázáno na přílohu č. 1. Z přílohy č. 1 soud zjistil, že do majetkové podstaty byly sepsány jako skladové zásoby mj. takto označené věci: kód 10001-pramenitá voda ROSANA 19litrů v množství 1 434 ks, kód 10002-pramenitá voda ROSANA 10litrů v množství 141 ks, kód 10005-balená pitná voda MODRÝ PRAMEN 19litrů v množství 1 240 ks, kód 21003-nový barel PET v množství 1 720 ks, kód 24001-plastová klec Schoeller v množství 551 ks, kód 60011-výdejník JD 16 D/k kompresor v množství 1 ks.

Z výpisu z účtu soud zjistil pouze to, že na účet s názvem NINGBO SURFSUN HOME APPLIANCES ELB bylo z účtu žalobce dne 5.8.2010 zaslána částka 9 200 USD, jako poznámka bylo vyznačeno SF 100722 . Z debetního avíza ze dne 6.8.2010 soud zjistil pouze to, že žalobce jako příkazce zadal platbu ve prospěch spol. NINGBO SURFSUN HOME APPLIANCES MANUFACTURING CO LTD. ve výši 9 800 USD, přičemž jako účel platby bylo uvedeno SF100722. Z dokladu označeného jako commercial invoice soud zjistil pouze to, že má číslo SF 100722, že ji vystavila spol. NINGBO SURFSUN HOME APPLIANCES MANUFACTURING CO LTD. se sídlem v Číně, a to panu Vladimíru Davidovi. Vyúčtovány byly věci označené jako water dispenser , mj. model JD16LD-K Premium 250 ks a model JD16LD-K Siesta 100 ks. Celková částka k platbě činila 30 800 USD. Z výpisu z účtu soud zjistil pouze to, že na účet s názvem NINGBO SURFSUN HOME APPLIANCES ELB bylo z účtu žalobce dne 5.10.2010 zaslána částka 21 800 USD, jako poznámka bylo vyznačeno SF 100722. Z debetního avíza ze dne 6.10.2010 soud zjistil pouze to, že žalobce jako příkazce zadal platbu ve prospěch spol. NINGBO SURFSUN HOME APPLIANCES MANUFACTURING CO LTD. ve výši 21 600 USD, přičemž jako účel platby bylo uvedeno SF100722. Z faktury č. 20001321 soud zjistil, že ji dne 20.5.2010 vystavil dlužník, a to žalobci, který je rovněž označen jako konečný příjemce. Vyúčtovány byly pet preformy 18,9l v počtu 15 000 ks za celkovou cenu 596 400 Kč se splatností 3.6.2010. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že dne 21.5.2010 bylo dlužníku pod variabilním symbolem 20001321 převedena částka 596 400 Kč.

Ze smlouvy o prodeji distribuční sítě včetně 1 256 ks plastových proložek Botlleguard soud zjistil, že ji dne 1.7.2010 uzavřel žalobce jako kupující s dlužníkem jako prodávajícím, že jejím předmětem byl prodej distribuční sítě zákazníků balené vody Dubský pramen včetně 1 256 ks plastových proložek Bottleguard, a to za cenu 5 mil. Kč. V čl. III. odst. 6 smlouvy je uvedeno, že v den podpisu smlouvy předá 1 256 ks plastových proložek Botlleguard. Z faktury č. 10301639 soud zjistil, že ji vystavil dlužník žalobci, a to dne 30.6.2010, přičemž vyúčtován byl prodej distribuční sítě Brno 1. část za cenu 1 800 000 Kč splatnou do 14.7.2010. Z výpisu z účtu soud zjistil, že toto částka byla z účtu žalobce odepsána dne 20.8.2010. Z faktury č. 10302245 soud zjistil, že ji vystavil dlužník žalobci, a to dne 31.7.2010, přičemž vyúčtován byl prodej distribuční sítě Brno 2. část za cenu 1 600 000 Kč splatnou do 14.8.2010. Z výpisu z účtu soud zjistil, že toto částka byla z účtu žalobce odepsána dne 27.8.2010. Z faktury č. 10302246 soud zjistil, že ji vystavil dlužník žalobci, a to dne 31.8.2010, přičemž vyúčtován byl prodej distribuční sítě Brno 3. část za cenu 1 600 000 Kč splatnou do 14.9.2010. Z výpisu z účtu soud zjistil, že částka 450 000 Kč na tuto fakturu byla z účtu žalobce odepsána dne 24.9.2010, částka 500 000 Kč na tuto fakturu byla z účtu žalobce odepsána dne 27.8.2010, částka 450 000 Kč na tuto fakturu byla z účtu žalobce odepsána dne 9.9.2010, částka 200 000 Kč na tuto fakturu byla z účtu žalobce odepsána dne 2.9.2010. Z vyrozumění o uplatnění zadržovacího práva za dne 20.7.2011 soud zjistil, že žalovaný vyrozuměl žalobce o tom, že eviduje pohledávky po splatnosti ve výši 534 484,50 Kč a že uplatňuje zadržovací právo dle § 175 obč. zák. k věcem označeným takto: kód 20001-barel 19l ROSANA 2 491 ks, kód 20002-barel 10l ROSANA 764 ks. Z výpisu z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví soud zjistil pouze to, že pod č. 133793 je pro žalobce evidována barevná kombinovaná ochranná známka s textem ROSANA přírodní pramenitá voda , a to pro vodní ochlazovače, stolní vodu, nealkoholické i alkoholické nápoje všeho druhu. Dále soud zjistil pouze to, že pod č. 345471 je pro žalobce evidována barevná kombinovaná ochranná známka s textem MODRÝ PRAMEN , a to pro vodní ochlazovače, nealkoholické nápoje všeho druhu-zejména stolní vodu, i alkoholické nápoje jako např. vína, lihoviny, likéry. Z faktury č. 42592097 soud zjistil, že dlužníku jako odběrateli bylo dodavatelem spol. ZHEJIANG LEBAO PLASTICS EQUIPMENT FACTORY se sídlem v Číně vyúčtováno 600 kartónů plastových forem, a to se splatností do 11.8.2010. Z faktury č. HYLB1002-D soud zjistil, že dlužníku jako odběrateli bylo dodavatelem spol. ZHEJIANG LEBAO PLASTICS EQUIPMENT FACTORY se sídlem v Číně dne 22.5.2010 vyúčtováno 600 kartónů/ 15 000 ks pet preforem. Z náložného listu č. NGB144558 soud zjistil, že dlužníku bylo od spol. ZHEJIANG LEBAO PLASTICS

EQUIPMENT FACTORY z města Ningbo dopravováno zboží-600 kartónů pet preforem. Z faktury č. 2010101370 soud zjistil, že ji vystavila spol. Schoeller Arca Systems s.r.o. dne 29.11.2010, přičemž jako fakturační byla uvedena adresa dlužníka (vč. firmy dlužníka). Vyúčtovány byly mj. palety bottleguard eigt 1200x1000x423 v počtu 116 ks. Bylo uvedeno číslo objednávky 2010101092. Z faktury č. 2010100945 soud zjistil, že ji vystavila spol. Schoeller Arca Systems s.r.o. dne 17.8.2010, přičemž jako fakturační byla uvedena adresa dlužníka (vč. firmy dlužníka). Vyúčtovány byly mj. palety bottleguard eigt 1200x1000x423 v počtu 196 ks. Bylo uvedeno číslo objednávky 2010100737. Z faktury č. 2010101361 soud zjistil, že ji vystavila spol. Schoeller Arca Systems s.r.o. dne 29.11.2010, přičemž jako fakturační byla uvedena adresa dlužníka (vč. firmy dlužníka). Vyúčtovány byly mj. palety bottleguard eigt 1200x1000x423 v počtu 156 + 40 ks. Bylo uvedeno číslo objednávky 2010101044. Z faktury č. 20002401 soud zjistil, že ji vystavil dlužník jako dodavatel žalobci jako odběrateli, a to dne 2.11.2010, vyúčtováno bylo zboží označené jako Bottlegard v počtu 196 ks, přičemž v poznámce je uvedeno ZF2010100737 . Z výpisu z účtu žalobce pak soud zjistil, že částka účtovaná na faktuře byla zaplacena dne 3.11.2010. Z faktury č. 20001717 soud zjistil, že ji vystavil dlužník jako dodavatel žalobci jako odběrateli, a to dne 1.7.2010, vyúčtováno bylo zboží Bottleguard v počtu 196 ks, přičemž v poznámce je uvedeno ZF2010100736 . Z výpisu z účtu žalobce pak soud zjistil, že částka účtovaná na faktuře byla zaplacena dne 9.8.2010. Z faktury č. 20002412 soud zjistil, že ji vystavil dlužník jako dodavatel žalobci jako odběrateli, a to dne 12.11.2010, vyúčtováno bylo zboží označené jako Bottlegard v počtu 116 ks, přičemž v poznámce je uvedeno FV201010315 . Z výpisu z účtu žalobce pak soud zjistil, že částka účtovaná na faktuře byla zaplacena dne 16.11.2010. Z předávacího protokolu ze dne 30.7.2010 soud zjistil, že za dlužníka jako předávajícího jej podepsal Miloš Vokoun a že žalobci jako přebírajícímu bylo předáno 15 000 ks nových, nepoužitých pet preforem o objemu 18,9litrů. Z předávacího protokolu ze dne 16.12.2010 soud zjistil, že za dlužníka jako předávajícího jej podepsal Miloš Vokoun a že žalobci jako přebírajícímu byly předány plastové klece na přepravu barelů Bottleguard v počtu 196 ks nepoužitých a 312 ks lehce použitých. Z předávacího protokolu ze dne 1.7.2010 soud zjistil, že za dlužníka jako předávajícího jej podepsal Miloš Vokoun a že žalobci jako přebírajícímu bylo předáno 1 256 ks platových proložek na přepravu lahví.

Z výslechu svědka RNDr. Miloš Vokouna soud zjistil, že u žalobce byl zaměstnán od roku 1999 do 31.12.2008 a následně byl zaměstnán u dlužníka jako vedoucí stáčírny, a to do srpna 2010. Od srpna 2010 byl opět zaměstnán u žalobce, přičemž dne 31.12.2013 mu byla dána výpověď. Svědek uvedl, že dlužník měl na skladě běžně zboží cizích objednatelů, a to zejména klece, stočenou vodu, preformy a barely, neboť celý proces fungoval tak, že odběratelé měli připravené barely se stočenou vodou, a to v počtu, aby byl naplněn vždy celý kamion. Přičemž když přijel pro takovou várku kamion, přivezl od odběratele prázdné barely. Barely tedy byly včetně špuntu žalobce, dlužník je pouze plnil vodou. Svědek uvedl, že v minulosti měl dlužník vlastní barely i proložky, v létě 2010 však všechny barely i proložky koupil žalobce v rámci nákupu distribuční sítě vody Dubský pramen. Svědek uvedl, že pro žalobce obstarával jednou proložky, neboť měl u výrobce Schoeller lepší nákupní ceny. Proložky platil žalobce. Dodávka proběhla natřikrát. Svědek dále uvedl, že proložky se skládaly systémem zámků do klecí, přičemž se nerozlišovalo, od jakého odběratele, který je dovezl, pocházejí. Svědek uvedl, že proložky mají obdobnou funkci jako (euro)palety. Svědek dále uvedl, že každý odběratel měl na svých barelech vlastní etiketu, která musí splňovat požadavky stanovené právními předpisy, proto byly pro stočení vody tomu kterému odběrateli používány jím dovezené barely s jeho etiketami. Pro případ, že odběratel navezl cizí barely, měli k dispozici volné etikety, kterými značili barely k plnění pro tohoto odběratele. Svědek dále uvedl, že dlužník barely vyfukoval, před rokem 2009 i pro jiné odběratele, poté již výlučně pro žalobce. Vlastní preformy však dlužník měl cca do roku 2008, pak už je kupoval pouze žalobce, a to z Číny, přičemž zaváženy byly přímo do skladu dlužníka. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému zjištění, že žalobce v rámci prodeje distribuční sítě Dubský pramen koupil od dlužníka i 1 256 ks plastových proložek Bottleguard / klecí Schoeller. Bylo prokázáno jak zaplacení kupní ceny, tak protokolární předání těchto věcí žalobci. Tyto proložky / klece však zůstaly ve skladu dlužníka, kde byly používány při distribuci stočené vody. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému zjištění, že žalobce zaplatil dlužníku dne 21.5.2010 částku 596 400 Kč vyúčtovanou fakturou č. 20001321 za pet preformy 18,9l v počtu 15 000 ks. Následující den 22.5.2010 vystavila spol. ZHEJIANG LEBAO PLASTICS EQUIPMENT FACTORY dlužníku fakturu na 600 kartónů / 15 000 ks pet preforem. Stejný průběh potvrdil ostatně i svědek RNDr. Miloš Vokoun. S ohledem na uvedené a s ohledem na výpověď svědka RNDr. Miloše Vokouna dospěl soud k závěru, že bude zapotřebí provést žalobcem navrhované ohledání v místě podniku dlužníka, aby bylo zjištěno, zda barely PET sepsané do majetkové podstaty mají na sobě etiketu, o které hovořil svědek, a jakou-zda s označením žalobce či jeho produktů či zda s označením cizím.

V této fázi řízení začal proto soud zjišťovat, kde (na jakém konkrétním místě) se předmětné movité věci nacházejí. V rámci incidenčního sporu zareagoval žalovaný na výzvu soudu ke sdělení, kde se předmětné movité věci nacházejí, podáním ze dne 10.4.2014, v němž upozornil soud na to, že se jedná o řízení sporné a že by bylo v rozporu s principy, na nichž takové řízení stojí, aby procesní soud nutil žalovaného ke sdělení informací nezbytných k úspěšnému vedení sporu žalobcem. Dále uvedl, že žalovaný má v detenci větší počet druhově shodných věcí, než se jich žalobce dožaduje vyloučit svou žalobou. V rámci insolvenčního řízení však žalovaný jako insolvenční správce na obdobnou výzvu soudu zareagoval, a to tak, že podáními ze dne 14.4.2014 a 28.4.2014 sdělil, že majetek-pramenitá voda vedená pod kódem 10001, 10002 a 10005 byla již zpeněžena, a to vzápětí po inventuře, před podáním vylučovací žaloby a před vydáním usnesení č.j. KSLB 57 INS 1337/2011-B-34, majetek-nový barel PET vedený po kódem 21003 byl částečně zpeněžen vzápětí po inventuře, před podáním vylučovací žaloby a před vydáním usnesení č.j. KSLB 57 INS 1337/2011-B-34, a částečně v rámci prodeje podniku dlužníka, majetek-klec Schoeller vedený po kódem 24001 byl zpeněžen v rámci prodeje podniku dlužníka, majetek-výdejník vedený pod kódem 60011 je uložen a vyčkává se na ukončení tohoto incidenčního sporu. Soud se tedy dále zabýval tím, zda v majetkové podstatě dlužníka nadále jsou předmětné movité věci či zda již byly žalovaným -insolvenčním správcem prodány, jak uvedl. Zapotřebí je zdůraznit, že soud usnesením ze dne 22.3.2012, č.j. KSLB 57 INS 1337/2011-B-34, udělil žalovanému-insolvenčnímu správci souhlas s prodejem majetku určenému k provozování podniku dlužníka specifikovaného v soupisu majetkové podstaty v oddílu A. pod položkami 1, 4-17, 19, 23-24 jednou smlouvou, přičemž ve výroku II. byla mj. stanovena podmínka pro prodej majetku sepsaného pod položkou 17, uvedeného v příloze 1 soupisu majetkové podstaty pod kódem 10001, 10002, 10005, 24001, 21003, 60011, a to tak, že prodej tohoto majetku uskuteční správce až ve chvíli, kdy bude rozhodnuto o incidenční žalobě vedené pod sp. zn.v prvním stupni, jinak pouze se souhlasem žalobce-společnosti ROSANA, spol. s r.o. Ze smlouvy o prodeji části podniku ze dne 31.1.2013 soud zjistil, že ji uzavřel insolvenční správce-žalovaný jako prodávající se spol. FONTANA WATERCOOLERS s.r.o. jako kupujícím, že předmětem převodu byl soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání dlužníka, jehož jednu část tvoří mimo jiného i místně samostatná provozovna-stáčírna Dubá . Dále je v čl. III. smlouvy vypočten majetek, který se převádí, přičemž jsou uvedeny i skladové zásoby-položka 17 soupisu MP, ke dni 31.1.2013 je dle účetní evidence aktuální stav skladových zásob 1 407 190 Kč (příloha 7) . V příloze č. 7 jsou v nulovém počtu uvedeny položky pod kódem 10001-balená pramenitá voda Rosana 19l, 10002-balená pramenitá voda Rosana 10l a 10005-balená pitná voda Modrý pramen. Dále v této příloze je uvedena položka pod kódem 60011-výdejník JD 16 LD/K kompresor v počtu 1 ks, pod kódem 24001-plastová klec Schoeller v počtu 997 ks + jako vyskladněné u žalobce v počtu 322 ks a pod kódem 21003-nový barel PET v počtu 494 ks. V čl. VI. odst. 2 smlouvy o prodeji podniku je pak uvedeno, že dlužník má v držení věci vlastnicky náležející třetím osobám, jejichž seznam je v příloze č. 10, a tyto věci nejsou předmětem převodu. V příloze č. 10 v části označené jako sklad Rosana jsou uvedeny mj. tyto věci: pod kódem 20001-barel 19 l Rosana v počtu 2 287 ks, pod kódem 20002-barel 10 l Rosana v počtu 70ks, pod kódem 21001 nový barel 10 l v počtu 3 668 ks. V čl. VI. odst. 2 smlouvy o prodeji podniku je pak uvedeno, že část věcí uvedených v příloze č. 10 je zadržována dle § 175 obč. zák. k zajištění pohledávek prodávajícího-žalovaného za žalobcem, přičemž seznam zadržovaných věcí je v příloze č. 11. V příloze č. 11 jsou mezi zadržovaným majetkem uvedeny obaly pod kódem 20001-barel 19 l Rosana v počtu 2 287 ks a pod kódem 20002-barel 10 l Rosana v počtu 70ks. Z aktualizovaného přehledu zpeněžení jednotlivých položek soupisu majetkové podstaty ze dne 28.4.2014 soud zjistil, že položka č. 17-skladové zásoby dle přílohy č. 1 soupisu majetkové podstaty byla zpeněžena. Podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle odst. 2 cit. ustanovení musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Nejvyšší soud přitom v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 uvedl, že k předpokladům, za nichž soud může vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty dle § 19 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je: 1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty; 2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který prohlásil konkurs (nejde o lhůtou určenou k procesnímu úkonu příslušné osoby v konkursním řízení, nýbrž o lhůtu pro uplatnění práva u soudu, to jest o lhůtu hmotněprávní-srov. cit. stanovisko, bod XXIX., str. 199 /375/, jakož i důvody rozsudku

Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 44/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); 3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 věta první ZKV); 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena správcem); 5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Vzhledem k tomu, že § 225 IZ je obdobou § 19 ZKV, jsou závěry Nejvyššího soudu-nejméně v tom rozsahu, že v době, kdy soud o žalobě na vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka rozhoduje, musí tyto věci v majetkové podstatě stále být, aplikovatelné i na projednávaný případ, na který se vztahuje insolvenční zákon. Pokud tomu však tak není a věci-ať již z jakéhokoli důvodu (uvedené vynětí z majetkové podstaty či prodej věci), je žaloba (nadále) bezpředmětná. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný-insolvenční správce naložil s předmětnými movitými věcmi tak, že žaloba o jejich vyloučení z majetkové podstaty je bezpředmětná, vyhovět jí nelze, a proto byla zamítnuta. Nad rámec věci je třeba podotknout, že právně nesrozumitelná zůstala námitka žalovaného, že předmětné věci byly ze strany žalobce označeny neurčitě, resp. že byly nedostatečně individualizovány. Byl to totiž právě insolvenční správce, který je takto označil v soupisu majetkové podstaty, z něhož žalobce při sestavování žaloby vycházel. Pokud je tedy insolvenční správce toho názoru, že označení věcí (v soupisu majetkové podstaty a žalobě) neobsahovalo takové znaky, aby jednoznačně individualizovaly předmětné movité věci, pak je otázkou, na základě čeho s těmito věcmi následně nakládal. Dle § 217 IZ totiž v konkursu může insolvenční správce nakládat s majetkem dlužníka v limitech dle insolvenčního zákona až tehdy, kdy jej zapíše do majetkové podstaty. Pokud tedy dle jeho názoru byla identifikace věcí v žalobě nedostatečná pro to, aby jí bylo vyhověno (tj. aby soud posoudil otázku vlastnického práva), pak táž identifikace týchž věcí v soupisu majetkové podstaty by nemohla založit oprávnění pro převod vlastnického práva v rámci zpeněžování majetkové podstaty. Obdobně by pak mělo být ze strany insolvenčního správce-žalovaného přistupováno k uplatnění zadržovacího práva, neboť i toto právo by bylo možno uplatnit jen k věcem jednoznačně identifikovaným. Nad rámec věci je třeba dále podotknout, že právně nesrozumitelná zůstala námitka žalobce, že voda je součástí barelu a protože barely jsou předmětem zadržovacího práva, tak žalovaný de facto vlastnické právo žalobce k vodě uznává. S uvedeným se však soud neztotožňuje. Dle § 120 obč. zák. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Voda není součástí obalu (jejím vylitím se obal neznehodnotí). Obal slouží k tomu, aby voda mohla být velmi zjednodušeně řečeno ohraničena a odlišena od ostatní masy látky stejného charakteru. Dlužníkova podnikatelská aktivita spočívala ve stáčení vody-tedy v těžbě přírodní suroviny, přičemž takto získanou vodu uskladňoval v barelech. Jde tedy o originární způsob nabytí vlastnictví k věci-vodě a jejím vlitím do (byť i cizího) barelu nedochází ke změně vlastnictví k vodě. Žalovaný tedy správně sepsal do majetkové podstaty dlužníka vodu (pod kódem 10001, 10002, 10005) a barely (pod kódem 20001, 20002) zvlášť. Pokud žalovaný následně dospěl k závěru, že barely (pod kódem 20001, 20002) jsou ve vlastnictví třetí osoby, mohl k nim uplatnit zadržovací právo. Uplatněním tohoto institutu vůči barelům však není vyjádřeno žádné jeho stanovisko k vodě v nich. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 občanského soudního řádu a náhradu nákladů žalovanému vůči žalobci nepřiznal, byť byl ve věci zcela úspěšný, neboť to byl žalovaný, kdo tím, že předmětné movité věci v rámci insolvenčního řízení zpeněžil, učinil žalobu bezpředmětnou. Navíc, jak sám uvedl, část věcí byla zpeněžena ještě před podáním žaloby a bylo proto na něm, aby v rámci insolvenčního řízení tyto informace v jím soustavně doplňovaném soupisu majetkové podstaty byly obsaženy a byly k dispozici soudu i třetím osobám.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, l z e podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 23. května 2013

Mgr. Marta Pražáková v. r. soudkyně za správnost vyhotovení: Eva Krejčová