57 ICm 173/2012
57 ICm 173/2012-256 (KSLB 57 INS 2062/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, se sídlem Praha 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 10100, insolvenční správkyně dlužníka Bau & Construct Investment s.r.o., IČ 25983725, Jablonec nad Nisou, Podhorská 433/3, PSČ 466 01, zastoupené Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, Praha 4-Podolí, Na Zlatnici 301/2, PSČ 14700, proti žalovanému Komora inženýrů v investiční výstavbě, o.s., IČ 27049914, se sídlem Hluboká nad Vltavou, Vlkov 25, PSČ 37341, zastoupenému JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se sídlem Rumburk, U Jiskry 114/1, PSČ 40801, o určení neúčinnosti právního úkonu,

t a k t o :

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-bezhotovostního bankovního převodu finančních prostředků uskutečněného dne 23.12.2010 částkou 480 000 Kč z bankovního účtu dlužníka vedeného u Raiffeisenbank a.s., č.ú. 5305966001/5500, jímž bylo plněno ve prospěch účtu žalovaného vedeného u Raiffeisenbank a.s., č.ú. 3243546001/5500, dle nepravidelné smlouvy schovací uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, s označením důvodu platby jako úschova, vůči věřitelům, jejichž nároky jsou uspokojovány v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, sp. zn. KSLB 57 INS 2062/2011, a dále určení, že tyto finanční prostředky ve výši 480 000 Kč náležejí dnem právní moci rozsudku do majetkové podstaty dlužníka, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 32 663 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného JUDr. Oldřicha Voženílka, advokáta, se sídlem Rumburk, U Jiskry 114/1.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku státu České republice na nákladech řízení-odměně a hotových výdajích opatrovníka žalovaného částku 2 057 Kč na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem č. 19-3024411/0710, variabilní symbol 5750017312.

O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 13.1.2012, doručenou soudu dne 18.1.2012, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla určena neúčinnost právního úkonu-bezhotovostního bankovního převodu finančních prostředků z běžného účtu vedeného u Raiffeisenbank a.s., č.ú. 5305966001/5500, uskutečněného dne 23.12.2010 ve výši 480 000 Kč vůči věřitelům, jejichž nároky jsou uspokojovány v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec, sp. zn. KSLB 57 INS 2062/2011. Dále se žalobkyně žalobou domáhala určení, že finanční prostředky ve výši 480 000 Kč náležejí dnem právní moci rozsudku do majetkové podstaty dlužníka. Rovněž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo, aby do majetkové podstaty vydal finanční prostředky ve výši 480 000 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný byl společníkem dlužníka od 5.5.2011 do 31.1.2011 a je osobou odpovědnou za stav dlužníka a za schodek na hodnotách. Uskutečnění převodu hodnot-finančních prostředků ve výši 480 000 Kč dne 23.12.2010 do majetku žalovaného (ve prospěch jeho účtu) je úkonem, kterým dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů ve smyslu § 235 IZ. Žalobkyně v žalobě uvedla, že bezhotovostní převod finančních prostředků byl právním úkonem učiněným osobou společníka dlužníka, tedy žalovaným, a to bez vykázaného právního důvodu. Převod byl učiněn v době, kdy dlužník byl v úpadku, přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako společníka dlužníka se úmyslné jednání předpokládá dle § 242 IZ. Žalovanému byl usnesením č.j.-32 ze dne 5.3.2012 ustanoven opatrovník-JUDr. Miloslav Juračka, advokát. Ten ve vyjádření k žalobě ze dne 16.4.2012 uvedl, že činí sporným, že bankovní převod ze dne 23.12.2010 byl právním úkonem žalovaného. Dále uvedl, že má za to, že šlo o úkon provedený fyzickou osobou, která měla dispoziční právo s účtem dlužníka a že je tedy zapotřebí zjistit, kdo byl osobou, jež zadala příkaz k převodu nebo dala pokyn v elektronickém bankovnictví, a posléze rovněž to, zda tato osoba tak činila při výkonu funkce osoby oprávněné jednat za žalovaného v souvislosti s předmětem činnosti žalovaného, či zda jde o exces, kdy tato osoba zneužila dispozičního oprávnění k účtu. Usnesením č.j.-48 ze dne 4.2.2013 byla věc, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo, aby do majetkové podstaty vydal finanční prostředky ve výši 480 000 Kč, vyloučena k samostatnému řízení, a to s odkazem na rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 147/2012 (MPSH 5204/2009, 79 ICm 1243/2012). Na prvním jednání konaném dne 12.6.2013 žalobkyně k žalobě doplnila, že žalovaný nebyl společníkem dlužníka. Společníkem dlužníka bylo občanské sdružení Komora stavebních inženýru o.s. Dále uvedla, že bezhotovostní převod byl učiněn dne 23.12.2010, tedy v době, kdy před Městským soudem v Praze probíhalo insolvenční řízení dlužníka. Žalovaný, zastoupený opatrovníkem, uvedl, že v předmětné době neměl dlužník jednatele a nemohl tedy učinit žádný právní úkon. Bezhotovostní převod nemohl dle žalovaného být právním úkonem dlužníka; mohlo se jednat o exces třetí osoby a insolvenční správkyně může žalovat pouze vydání bezdůvodného obohacení. Na jednání byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby doplnila svá tvrzení tak, aby byl identifikován právní úkon, jehož neúčinnosti se domáhá, a označila k nim důkazy. Podáním ze dne 19.6.2013 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a uvedla, že mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena nepravidelná smlouva schovací. Tento smluvní typ není v zákoně výslovně upraven, proto k jejímu uzavření není zapotřebí písemné formy. Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu reálnou, nabývá účinnosti předáním věci, resp. v tomto případě převodem finančních prostředků. Smlouva se tedy dle žalobkyně stala účinnou dne 23.12.2010, kdy dlužník bezhotovostním převodem částky 480 000 Kč plnil závazek, ke kterému se smluvně zavázal. Žalobkyně dále uvedla, že o vydání předmětu úschovy žalovaného vyzval přípisem, ze dne 16.11.2011. Žalobkyně argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 472/2008, dle něhož platba jako důsledek projevu vůle subjektu právního vztahu splnit peněžitý závazek je právním úkonem. Dovodila tedy, že platba 480 000 Kč je jednostranným právním úkonem. Platbu provedl Ladislav Tom, který byl jednatelem dlužníka do 8.9.2010. Dle žalobkyně je určení osoby, která má dispoziční oprávnění k účtu, interní záležitostí společnosti a je rovněž smluvně upravená mezi společností a bankou a nemůže mít vliv na platnost povedených plateb. Pokud nebylo bance dlužníkem oznámeno, že Ladislav Tom již nemá dispoziční oprávnění, je třeba jednání Ladislava Toma považovat za platbu provedenou dlužníkem. V tomto podání žalobkyně upozornila znovu na to, že platba byla provedena v době, kdy vůči dlužníku bylo zahájeno a neskončeno insolvenční řízení, a uvedla, že vzhledem k tomu, že v uvedeném řízení nebyla insolvenční správkyní dlužníka, nedopadá na věc § 111 IZ a není oprávněna zahrnout částku 480 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka. Dále se žalobkyně zaobírala tím, zda a jakým způsobem existovalo personální propojení dlužníka v prosinci 2010 a zda tedy žalovanému musel být úmysl dlužníka zkrátit své věřitele znám. V tomto podání upřesnila žalobkyně znění navrhovaného petitu. Z listin datovaných dnem 30.4.2013, doručených Ministerstvu vnitra ČR dne 7.5.2013 bylo zjištěno, že žalovaný má předsedu představenstva a vzhledem k této skutečnosti došlo k zániku funkce opatrovníka. Usnesením ze dne 3.9.2013, č.j.-110, které nabylo právní moci dne 22.1.2014, bylo JUDr. Miloslavu

Juračkovi za výkon funkce opatrovníka na odměně a náhradě hotových výdajů přiznáno 2 057 Kč. Na jednání konaném dne 28.8.2013 byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že Ladislav Tom byl oprávněn činit za dlužníka bezhotovostní převod finančních prostředků. Žalobkyně k důkazu označila smlouvu o vedení účtu č. 5305966001/5500, pracovní smlouvu či dohodu o provedení práce uzavřenou s Ladislavem Tomem, sdělení příslušné OSSZ o tom, zda Ladislav Tom byl hlášen jako zaměstnanec, a přiznání z daně z příjmů ze závislé činnosti Ladislava Toma. Na jednání konaném dne 30.10.2013 žalovaný, již zastoupený zvoleným advokátem, namítal, že se nejedná o právní úkon, nebo se o něj ani jednat nemusí, neboť transfer peněz není (nemusí vždy být) platbou a převodem peněz nemusí dojít ke změně vlastnického práva k penězům. Na jednání konaném dne 11.6.2014 žalovaný uvedl, že převáděná částka náležela žalovanému a u dlužníka byla pouze v úschově. Dále namítl, že předložená listina editace příkazu k úhradě není způsobilá prokázat, že převod peněz provedl Ladislav Tom, a je způsobilá prokázat pouze to, že při zadávání příkazu k úhradě byl použit certifikát znějící na jeho osobu. Ke zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, které byly provedeny, navrhl výslech svědků Ladislava Toma, Petra Kamaráda a Zbyňka Kotyka. Ve věci se konalo šest jednání, během nichž byly provedeny níže uvedené důkazy. Nebyly provedeny tyto důkazy: přihláška pohledávky P4 a P15 z insolvenčního spisu, výsledek přezkumného jednání, soupis majetkové podstaty dlužníka, vyhláška Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 8685/2010-A-2 z 3.8.2010, usnesení Městského soudu v Praze č.j.MSPH 77 INS 8685/2010-A-24 z 8.11.2010, usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2VSPH 1154/2010-A-32 z 20.12.2010, oznámení o nabytí právní moci z 12.1.2011, zpráva insolvenčního správce Mgr. Zrůstka z 28.12.2010, přehled splatných pohledávek věřitelů dlužníka k 23.12.2010, úplný výpis z obchodního rejstříku dlužníka, úplný výpis z obchodního rejstříku European Press Holding a.s., úplný výpis z obchodního rejstříku JK Automotive, s.r.o., úplný výpis z obchodního rejstříku RAMORA CZ, s.r.o., úplný výpis z obchodního rejstříku Building & Projection s.r.o., a to pro nadbytečnost. Účastníci učinili nesporným, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 9.2.2011, že usnesením ze dne 29.3.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Z důkazu výpisem z obchodního rejstříku dlužníka soud zjistil, že funkci jednatele vykonával od 18.2.2003 do 16.3.2010 Petr Dědek a Ing. Petr Kamarád, od 10.6.2004 do 31.3.2010 zároveň i Ing. Jaroslav Čepický, následně od 31.3.2010 do 8.9.2010 Ladislav Tom, od 8.9.2010 do 17.9.2010 Monika Buchartová a od 19.1.2011 do 15.2.2011 Zbyněk Kotyk. Společníky dlužníka byli od vzniku společnosti v roce 2003 Petr Dědek, Ing. Petr Kamarád a Ing. Jaroslav Čepický, a to až do května 2010, kdy jako jediný společník byla zapsána Komora stavebních inženýrů, o.s., IČ 228 24 863, přičemž od ledna 2011 je jako jediný společník zapsáno další občanské sdružení Euro Capital Association, o.s., IČ 228 46 301. Z důkazu výzvou insolvenční správkyně z 11.3.2011 adresovanou Ladislavu Tomovi soud zjistil pouze to, že byl vyzván k předložení prohlášení o majetku dlužníka, seznamů majetku, pohledávek, závazků a zaměstnanců, účetní dokumentace-účetní závěrky, peněžní deníky, hlavní knihy a knihy účtů, a dlouhodobých smluv. Z důkazu výzvou insolvenční správkyně z 16.11.2011 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána výzva k vrácení částky 480 000 Kč. Z vrácené obálky soud zjistil, že zásilka byla doslána na adresu Šimonovice, K Olympii 44, nebyla vyzvednuta a byla vrácena odesílateli. Z důkazu výpisem z účtu č. 5305966001 vedeného u Raiffeisenbank a.s. za období od 21.12.2010 do 12.3.2011 soud zjistil, že uvedený účet byl veden pro dlužníka a že dne 23.12.2010 z něj byla na účet č. 3243546001/5500 odeslána částka 480 000 Kč označená textem úschova . Z důkazu sdělením Raiffeisenbank a.s. ze dne 3.11.2011 soud zjistil, že majitelem účtu č. 3243546001/5500 je Komora inženýrů v investiční výstavbě, o.s., IČ 27049914, tedy žalovaný. Z důkazu sdělením Raiffeisenbank a.s. ze dne 2.5.2012 soud zjistil, že příkaz k převodu peněženích prostředků ve výši 480 000 Kč z účtu č. 5305966001/5500 dal Ladislav Tom a že disponovat s účtem č. 3243546001/5500 mohla pouze Lenka Slámová, která jako jediná měla dispoziční oprávnění k účtu. Z listiny označené jako editace k příkazu k úhradě soud zjistil, že se jedná o výpis z eKonta, že dne 23.12.2012 byl zadán příkaz s platností od 23.12.2010 do 28.12.2010 provést z účtu dlužníka č. 5305966001/5500 na účet žalovaného č. 3243546001/5500 převod částky 480 000 Kč se zprávou pro příjemce a vlastní zprávou úschova a že údaje o autorizaci platby obsahují jméno Ladislava Toma, označení kanálu www a datum 23.12.2010. Z důkazu výpisem z účtu žalovaného č. 3243546001/5500 za období od 23.12.2010 do 27.11.2011 soud zjistil, že dne 23.12.2010 byla na účet připsána částka 480 000 Kč s označením úschova , přičemž 23.12.2010 a 24.12.2010 bylo v hotovosti vybráno úhrnem 300 000 Kč, dne 18.1.2010 bylo vloženo 300 000 Kč a následně bylo v hotovosti 10.2.2011 vybráno 200 000 Kč, 11.2.2011 bylo vybráno 150 000 Kč, 28.2.2011 bylo vybráno 80 000 Kč a 2.3.2011 bylo vybráno 58 000 Kč. Soud dále zjistil, že v uvedeném období nebyly provedeny žádné jiné vklady a výběry s částkou vyšší 7 000 Kč, že opakovaným příjmem byly sociální dávky a opakovanou platbou platba na reklamní kampaň . Z důkazu smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že běžný účet č. 5305966001/5500 byl dlužníku ze strany Raiffeisenbank a.s zřízen ode dne 6.4.2010. Ze smlouvy o spořícím účtu soud zjistil, že dlužníku byl zřízen k běžnému účtu i spořící účet č. 5305966028/5500.

Z důkazu výpovědí smlouvy soud zjistil, že dne 11.2.2011 byly ze strany dlužníka vypovězeny smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, z nichž vyplývá zřízení a vedení firemního účtu č. 5305966001, 5305966028 a 5412059001, přičemž ohledně platební karty je uvedeno, že byla zlikvidována, ohledně elektronických klíčů není uvedeno nic. Z důkazu technickými podmínkami Raiffeisenbank a.s. soud zjistil, že v čl. 2.2. je uvedeno, že za autorizaci platební transakce klientem se považují kromě vlastnoručního podpisu klienta dle podpisového vzoru i užití, připojení, zadání či vygenerování sjednaného personalizovaného bezpečnostního prvku. V čl. 7 je uvedeno, že personalizovaný bezpečnostní prvek znamená hesla, kódy, čísla, kombinace čísel, písmen a/nebo znaků, podpisové vzory, PINy, certifikáty nebo jiné údaje a datové soubory, jejichž užitím je možno omezit či zamezit neoprávněnému, neautorizovanému či podvodnému užití platební prostředků nebo neoprávněné, neautorizované či podvodné platební transakci. Dále je uvedeno, že platební transakce, která má být na základě platebního příkazu provedena, musí být řádně autorizována. Z důkazu produktovými podmínkami služeb přímého bankovnictví eKonto a účtů zřízených v eBance před 7.7.2008 soud zjistil, že v čl. 2.1. je uvedeno, že rozsah internetového bankovnictví eKonto pro každého uživatele je dohodnut a nastaven na základě jeho přístupových práv specifikovaných v podpisovém vzoru. V čl. 4.1. písm. f) je uvedeno, že uživatel je povinen nesdělovat hesla a kódy třetím osobám. V čl. 4.2.1. je uvedeno, že v případě mobilního elektronického klíče SIM Toolkit nebo SMS uživatel pro přihlášení do internetového bankovnictví eKonto použije klientské číslo a autentizační kód vygenerovaný bankou a zaslaný na mobilní telefon, který je registrovaný jako mobilní elektronický klíč. U elektronického klíče SIM Toolkit je kód zaslán šifrovanou SMS chráněnou klíčem na kartě, u elektronického klíče SMS je kód zaslán nešifrovanou SMS je nutné je doplnit I-PINem. Dále je uvedeno, že pro podepsání pokynů používá uživatel elektronický podpis ve formě certifikačního kódu, který je vygenerovaný bankou a zaslaný na mobilní telefon uživatele, který je registrovaný jako mobilní elektronický klíč. Stejně jako u přihlášení pak platí, že u elektronického klíče SIM Toolkit je kód zaslán šifrovanou SMS chráněnou klíčem na kartě, u elektronického klíče SMS je kód zaslán nešifrovanou SMS je nutné je doplnit I-PINem. V čl. 4.2.2. je uvedeno, že v případě osobního elektronického klíče uživatel pro přihlášení do internetového bankovnictví eKonto použije klientské číslo a on-line autentizační kód vygenerovaný osobním elektronickým klíčem. Stejně pak platí při zadání pokynů, že uživatel používá elektronický podpis ve formě certifikačního kódu, který je vygenerovaný osobním elektronickým klíčem po zadání údajů z pokynu. V čl. 5.3. písm. f) je uvedeno, že banka neodpovídá za škodu, která vznikne majiteli účtu zneužitím služby třetí osobou, která se prokáže platným elektronickým identifikačním prostředkem (tj. dle čl. 7 veškerými typy prostředků pro vytváření elektronického podpisu nebo pro ověření autora pokynu jako např. elektronické klíče) oprávněného uživatele. Z důkazu všeobecnými obchodními podmínkami Raiffeisenbank a.s. soud zjistil, že v čl. 19.1. je uvedeno, že každá platební transakce musí být autorizována, a to způsobem dohodnutým s bankou. V čl. 19.3. je uvedeno, že disponent je povinen plnit stejné povinnosti jako majitel účtu, není-li to vyloučeno povahou takové povinnosti nebo není-li dohodnuto s bankou jinak. Dále je uvedeno, že pokyny disponenta jsou považovány za pokyny majitele účtu. V čl. IV. je definován pojem disponent jako osoba starší 15 let oprávněná majitelem účtu k nakládání s účtem a/nebo s prostředky na účtu, a to v rozsahu uvedeném na podpisovém vzoru nebo stanoveném jiným způsobem. Z důkazu podpisovým vzorem Zbyňka Kotyka soud zjistil, že podpisový vzor byl platný od 11.2.2011 (konec doby platnosti nebyl stanoven), že byl oprávněn použít mobilní elektronický klíč, mobilní elektronický klíč SMS s kódy I-PIN a T-PIN, osobní elektronický klíč a internetový elektronický klíč a že byl oprávněn ke všem operacím s účtem bez omezení. Z důkazu podpisovým vzorem Petra Kamaráda soud zjistil, že podpisový vzor byl platný od 6.4.2010 (konec doby platnosti nebyl stanoven), že byl oprávněn použít mobilní elektronický klíč, mobilní elektronický klíč SMS s kódy I-PIN a T-PIN a osobní elektronický klíč a že byl oprávněn ke všem operacím s účtem bez omezení. Z doložené kopie občanského průkazu soud zjistil, že při vystavování podpisových vzorů byla provedena kontrola jeho totožnosti. Z důkazu podpisovým vzorem Vladimíry Kamarádové soud zjistil, že podpisový vzor byl platný od 6.4.2010 (konec doby platnosti nebyl stanoven), že byla oprávněna použít mobilní elektronický klíč, mobilní elektronický klíč SMS s kódy I-PIN a T-PIN a osobní elektronický klíč a že byla oprávněna ke všem operacím s účtem bez omezení. Z doložené kopie občanského průkazu soud zjistil, že při vystavování podpisových vzorů byla provedena kontrola její totožnosti. Z důkazu podpisovým vzorem Ladislava Toma soud zjistil, že podpisový vzor byl platný od 4.5.2010 (konec doby platnosti nebyl stanoven), že byl oprávněn použít mobilní elektronický klíč, mobilní elektronický klíč SMS s kódy I-PIN a T-PIN a osobní elektronický klíč a že byl oprávněn ke všem operacím s účtem bez omezení. Z doložené kopie občanského průkazu soud zjistil, že při vystavování podpisových vzorů byla provedena kontrola jeho totožnosti. Z důkazu sjetinou s názvem dispoziční práva soud zjistil, že banka eviduje u osob Ladislav Tom, Vladimíra Kamarádová a Zbyněk Kotyk konec platnosti dispozičních práv k 13.3.2011. Pouze u Ing. Petra Kamaráda je konec platnosti uveden již k datu 17.5.2010. U Ladislava Toma je uvedeno, že se jedná o zástupce, statutární orgán .

Z důkazu přiznáním k dani z příjmu fyzických osob Ladislava Toma za rok 2010 soud zjistil, že vykázány byly pouze příjmy dle § 7 zák. č. 586/1992 Sb., tj. příjmy ze samostatné činnosti. Z důkazu sdělením Ladislava Toma ze dne 9.7.2014 soud zjistil, že uvedl, že nemůže předložit pracovní smlouvy či dohody uzavřené s dlužníkem dle zákoníku práce, neboť nikdy nebyl v pracovněprávním vztahu s dlužníkem. Z důkazu sdělením ČSSZ ze dne 10.7.2014 soud zjistil, že ČSSZ neeviduje Ladislava Toma jako zaměstnance dlužníka. Z výslechu svědka Ing. Petra Kamaráda soud zjistil, že smlouvu ohledně zřízení účtu u Raiffeisenbank a.s. uzavíral a podepisoval on, na podrobnosti, ani na důvod založení účtu si však již nepamatoval. Svědek dále uvedl, že dlužník měl účet u Komerční banky a.s. a že účet u Raiffeisenbank a.s. byl spíše pomocný. Obecně nebylo kontrolováno, kdo má oprávnění nakládat s účty dlužníka, neboť pro to nebyl důvod. Oprávnění k nakládání s účtem měli všichni tři společníci, a to na základě klíče, o němž věděl pouze to, že byl v trezoru. Ani jeden ze společníků nikdy neprováděl platby, protože vždy dávali pokyn k provedení platby účtárně a zaměstnankyně v účtárně se pak hlásily do internetbankingu a prováděly tam transakce. U dlužníka to probíhalo tak, že vždy jeden ze společníků či jednatelů prošli saldo a odsouhlasili, co má být zaplaceno. Zpětně se nekontrolovalo, která platba a komu byla provedena. Kontrola se prováděla pouze v případě, kdy někdo z dodavatelů reklamoval nezaplacení pohledávky. Svědek uvedl, že oprávnění disponovat s peněžními prostředky na účtech dlužníka měli všichni jednatelé. Přístup k účtu dlužníka však kromě společníků měla i účtárna. Nikdo však nebyl oprávněn provádět jakékoliv platby bez vědomí společníků. Svědek dále uvedl, že Ladislav Tom nebyl zaměstnancem dlužníka. Ohledně převodu částky 480 000 Kč svědek uvedl, že neví nic, neboť v té době již nebyl jednatelem ani společníkem. Ohledně přístupových údajů k účtu u Raiffeisenbank a.s. uvedl, že ty byly v trezoru ve společnosti. K dotazu žalovaného svědek uvedl, že nelze vyloučit, že si nějaké občanské sdružení dalo do firmy dlužníka do úschovy nějakou hotovost. Svědek uvedl, že je možné, že pokud někoho znali, mohli peníze k uložení do firemního trezoru vzít. Dále k tomu uvedl, že by se určitě přišlo na to, že v úschově společnost má cizí prostředky. Svědek uvedl, že předpokládá, že na každou úschovu byla sepsána smlouva, neboť v tomto ohledu byl jeden ze společníků důsledný. Dále uvedl, že rovněž předpokládá, že se jednalo vždy o úschovu za úplatu. Rovněž uvedl, že si vzpomíná, že před cca 8 až 10 lety, zařizoval úschovu pro nějakého pána, který zařizoval pro dlužníka nějaké zakázky a se kterým se setkal v rámci stavebního oboru. Z výslechu svědka Zbyňka Kotyka soud nezjistil prakticky nic, neboť svědek uvedl, že neví, kdo jednal za dlužníka v době, kdy neměl jednatele, že žádné účty nezřizoval, nepřevzal, ani neodevzdával, že neměl žádné podklady, neboť mu nikdo nic nedal, a neměl tedy z čeho provést kontrolu stavu majetku, hotovosti a účtů dlužníka, že neměl žádný přístup k účtům, nevěděl, kde má dlužník

účty a jakou částku na nich má a do žádné banky nešel. O tom, zda Ladislav Tom byl někdy zaměstnancem dlužníka, uvedl, že to neví, neboť nedostal žádné podklady, ze kterých by to mohl zjistit. Ohledně převodu částky 480 000 Kč z účtu dlužníka na účet žalovaného nevěděl svědek nic; pouze uvedl, že žádnou takovou platbu neprováděl. Svědek Ladislav Tom spontánně uvedl, že v roce 2010 byl jednatelem dlužníka, že ví, že mezi dlužníkem a žalovaným existoval smluvní vztah týkající se finanční úschovy a jejího vypořádání, že byla uzavřena písemná smlouva o úschově na částku 500 000 Kč s roční odměnou pro dlužníka, že smlouva byla ukončena v prosinci 2010 ze strany uschovatele a že vrácená částka byla ponížena o odměnu dlužníka vyplývající ze smlouvy. Dále uvedl, že smlouvu viděl, že byla uložena v trezoru spolu s uschovanou hotovostí, že ji pravděpodobně četl, ale obsah si již nepamatuje, že ji asi uzavřel jeden z předchozích jednatelů, zřejmě pan Kamarád, že základní informace obdržel od něj nebo od účtárny a že odhaduje, že smlouva byla uzavřena asi v roce 2006, neboť odměna pro dlužníka byla za 4 roky. Dále uvedl, že si pamatuje, že bylo ujednáno, že požadavek k vrácení uschované částky bude dán e-mailem. Z výslechu svědka soud dále zjistil, že jednal za dlužníka poté, co byl z funkce odvolán, pouze v případě, kdy měl nějaké pověření k takové činnosti a takové pověření měl pro předání nějakého vozidla. Z výslechu svědka soud dále zjistil, že v době od 9.9.2010 do 24.12.2010 u dlužníka nebyl v žádném pracovněprávním poměru, ani neměl s dlužníkem uzavřenou žádnou pracovněprávní dohodu. Na otázku, zda svědek byl v době od 9.9.2010 do 24.12.2010 dlužníkem pověřen či zmocněn k činnosti, při níž docházelo k provádění bezhotovostních úhrad či hotovostních plateb svědek uvedl, že na tuto otázku odpovídat nebude s ohledem na to, že před začátkem výslechu uvedl, že v případě otázek týkajících se jeho osoby a působení ve společnosti dlužníka vypovídat nebude, neboť ze strany insolvenční správkyně bylo iniciováno trestní řízení proti jeho osobě a trestní řízení se týkalo skutečností spojených s výkonem funkce jednatele. Na otázku, kdo jednal za dlužníka v době, kdy neměl jednatele, svědek uvedl, že to neví. Z výslechu svědka soud dále zjistil, že platby k jeho pokynu prováděla jedna ze dvou účetních dlužníka, přičemž jednou z nich byla paní Kamarádová. Poté, co účetní agenda byla zadána externí společnosti, zpracovávala podklady tato společnost a platby prováděla paní Kamarádová, která byla v zaměstnaneckém poměru k dlužníku. Soud dále z výslechu svědka zjistil, že oprávnění disponovat s peněžními prostředky na účtech dlužníka měl on jako jednatel a že částky k proplacení autorizoval také on. Svědek po skončení funkce jednatele nikomu přístupové údaje k internettbankingu dlužníka neodevzdával. Dále uvedl, že u Raiffeisenbank a.s. nebylo nic, co by se předávalo, žádný klíč nebo něco podobného, neboť to fungovalo tak, že k účtu bylo přiřazeno telefonní číslo a to se nezměnilo do doby zadání nového telefonního čísla nebo vymazání starého čísla. Svědek uvedl, že internetbanking u Raiffeisenbank a.s. fungoval tak, že na webové stránce banky bylo zvoleno internetové bankovnictví s mobilním přístupem, pak se objevila přihlašovací tabulka, kam se zadávalo rodné číslo; po jeho zadání a odeslání přišel na telefon přiřazený k tomuto rodnému číslu a účtu vstupní kód a tím se člověk dostal k účtům. Svědek dále uvedl, že pro odeslání platby bylo nutné rovněž vyžádat si potvrzovací kód, který byl zasílán na tento telefon, do zaheslované mobilní aplikace. Ohledně převodu částky 480 000 Kč z účtu dlužníka na účet žalovaného svědek uvedl, že ví, že byla převedena. K dotazu, jak lze vysvětlit, že na příkazu k úhradě této částky je uveden jako osoba, která provedla autorizaci, svědek uvedl, že je možné, že přihlášení proběhlo přes jeho mobilní aplikaci, že je možné, že platbu provedl i on sám. Dodal však, že si to nepamatuje. Svědek dále uvedl, že je možné, že po obdržení autorizačního kódu ho předal jiné osobě, která platbu provedla. Svědek uvedl, že schválení úhrady částky 480 000 Kč provedl on, neboť v létě 2010 přišla e-mailová zpráva o tom, že úschova má být vrácena, a to dřív, než nastane povinnost další odměny pro dlužníka, přičemž nárok na další odměnu měl vzniknout koncem roku 2010 nebo začátkem roku 2011. K dotazu soudu, zda svědek byl ke schválení té úhrady pověřen nebo zmocněn ze strany dlužníka, svědek uvedl, že to si nepamatuje. Vzápětí poté, co právní zástupce žalovaného namítl, že otázka soudu je zavádějící, neboť předpokládá, že rozhodnutí bylo přijato až v době, kdy byla provedena platba, a uvedl, že rozhodnutí o schválení platby, resp. vrácení úschovy mohlo být přijato v době, kdy svědek byl ještě jednatelem, svědek ihned uvedl, že rozhodnutí o vrácení úschovy učinil obratem poté, co obdržel zprávu s požadavkem o vrácení úschovy. Svědek dále uvedl, že e-mailovou zprávu se žádostí o vyplacení úschovy zaslala Komora, že v této e-mailové zprávě žádná konkrétní fyzická osoba uvedena nebyla. Svědek si pamatoval a uvedl, že v e-mailové zprávě byla specifikována úschova, že šlo o částku v takové a takové výši poukázanou na takový a takový účet a že tam byl tam rovněž odkaz na smlouvu o úschově. V závěru výslechu pak svědek uvedl, že když přebíral společnost, byla částka uschovaná v trezoru dlužníka. Svědek dále uvedl, že po skončení své funkce jednatele nikomu smlouvu o úschově protokolárně nepředával, že byla v trezoru. V závěru výslechu svědek znovu uvedl, že o vyplacení úschovy rozhodl za dlužníka v době výkonu funkce jednatele. Dále uvedl, že nebude odpovídat na otázku, zda při provádění platby jednal za sebe. Na základě průběhu výpovědi svědka Ladislava Toma dospěl soud k závěru, že jeho výpověď není zcela věrohodná. Lze uzavřít, že zásah právního zástupce žalovaného ohledně upřesnění výpovědi svědka v části týkající se přijetí rozhodnutí o vyplacení úschovy jej měly vést k tomu, aby vypověděl to, co nemůže být svědkovi v případném trestním řízení nijak k tíži. Soud dospěl k závěru, že právní zástupce žalovaného, který zastupuje v trestním řízení i svědka, mohl svědkovi předem poskytnout informace o dosavadním průběhu projednávaného sporu, zejména stavu dokazování, a mohl rovněž předestřít, jaké skutkové okolnosti v civilně právním sporu musí žalobkyně prokázat, aby ve věci byla úspěšná. Tomu pak svědek svou výpověď mohl přizpůsobit.

Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému zjištění, že z účtu dlužníka u Raiffeseinbank a.s. byla na účet žalovaného dne 23.12.2010 převedena částka 480 000 Kč. Tento převod byl učiněn prostřednictvím aplikace internetbankingu, přičemž k přístupu do této aplikace byly použity přístupové údaje Ladislava Toma. Soud dále dospěl ke skutkovému zjištění, že Ladislav Tom zadal příkaz k převodu v internetbankingu buď sám osobně nebo autorizační kódy, které mu byly bankou zaslány k provedení příkazu, předal jiné osobě. To vše za situace, kdy dne 23.12.2010 Ladislav Tom již nebyl ve funkci jednatele dlužníka a dlužník jednatele vůbec neměl. Další osobou, která měla ke dni 23.12.2010 dispoziční oprávnění k účtu dlužníka u Raiffeseinbank a.s. byla paní Vladimíra Kamarádová. Žalobkyně, ač byla vyzvána a poučena dle § 118a občanského soudního řádu, neprokázala své tvrzení, že by Ladislav Tom byl (jakkoli) oprávněn k jednání za dlužníka ve věci převodu peněz z účtu dlužníka na účet žalovaného. Výslech svědka Ladislava Toma toto tvrzení neprokázalo; z jiných důkazů bylo zjištěno, že dlužník nebyl evidován na ČSSZ jako zaměstnanec dlužníka, ani v rámci daňového přiznání nevykázal příjmy ze závislé činnosti. Soud dále dospěl ke skutkovému zjištění, že převod peněz z účtu dlužníka byl označen jako úschova. I po provedeném dokazování zůstalo nevyjasněno, zda se jednalo o úschovu, při níž mělo dojít k uschování peněz u žalovaného pro dlužníka. Žalobkyně, ač byla vyzvána a poučena dle § 118a občanského soudního řádu, neprokázala své tvrzení, že se jednalo o úschovu peněz dlužníka u žalovaného dle nepravidelné smlouvy schovací sjednané ústně, která byla realizována převodem peněz. K tomu nebyl označen jediný důkaz. I po provedeném dokazování zůstalo nevyjasněno i to, zda se jednalo o úschovu peněz, při níž mělo dojít k uschování peněz u dlužníka pro žalovaného (jak tvrdil žalovaný). Kromě výpovědi svědka Ladislava Toma, kterou soud hodnotí v této části jako nevěrohodnou, nebylo z žádného provedeného důkazu zjištěno, že by se mělo jednat o úschovu peněz pro žalovaného u dlužníka. V projednávané věci tedy byly obě varianty-úschova peněz dlužníka u žalovaného a úschova peněz žalovaného u dlužníka možné, obě mají po provedeném dokazování stejnou míru pravděpodobnosti, a to stejně jako to, že k uzavření smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným dojít nemuselo vůbec. Pro danou věc je však podstatné, že jak žalobkyně, tak žalovaný tvrdili shodně, že mezi dlužníkem a žalovaným došlo k ujednání úschovy a že převod peněz byl platbou z tohoto důvodu. Soud proto na základě těchto shodných skutkových tvrzení vzal pro účely tohoto řízení za své skutkové zjištění, že se jednalo o platbu-plnění na základě smlouvy. Podle § 235 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona jsou neúčinnými ty právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům. Podle § 239 odst. 1 insolvenčního zákona může odporovat právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Podle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona může insolvenční správce podat žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Úpadek dlužníka byla zjištěn s účinky ke dni 29.3.2011, žaloba byla podána dne 18.1.2012, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Z uvedených ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že je možné odporovat pouze právním úkonům dlužníka. Jak uvedla žalobkyně, na věc dopadají závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 472/2008 takto. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. června 2008, č. j. 32 Cdo 959/2008, v němž dovodil, že platba je důsledkem projevu vůle subjektu právního vztahu splnit peněžitý závazek, proto nelze platbu považovat za právní skutečnost, ale za právní úkon. Soud nemá důvod odchylovat se od tohoto právního závěru. Promítnuto do projednávané věci to tedy znamená, že převod peněz z účtu dlužníka na účet žalovaného je právním úkonem, a to za podmínky, že jím byla projevena vůle dlužníka plnit dle (sjednaného) závazku. V projednávané věci však nebylo zjištěno, že by Ladislav Tom, který v den 23.12.2010 již nebyl jednatelem dlužníka, byl oprávněn či zmocněn provést za dlužníka platbu (převod peněz), jak tvrdila žalobkyně. Nelze však souhlasit se závěrem žalobkyně, že pokud nebylo bance sděleno, že Ladislav Tom již nemá dispoziční oprávnění k účtu, je jeho jednání třeba považovat za platbu provedenou dlužníkem. Ve všeobecných obchodních podmínkách Raiffeisenbank a.s. je sice uvedeno, že pokyny disponenta jsou považovány za pokyny majitele účtu, to je ovšem ujednání, které má relevanci pouze ve vztahu mezi bankou a majitelem účtu a nemá žádné právní účinky na vztahy mezi majitelem účtu a třetí osobou, které je platba směřována. Tímto ujednáním si banka pro sebe zajišťuje to, že je to právě a jen majitel účtu, který kontroluje dispoziční oprávnění se svým účtem (s důsledky z toho plynoucími), a nikoli banka. K tomu je však zapotřebí dodat, že o tom, že Ladislav Tom ke dni 23.12.2010 věděl, že již není jednatelem dlužníka a že disponovat s účtem dlužníka a jeho penězi může pouze na základě zmocnění či pověření ze strany dlužníka, není pochyb. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že na věc by se mělo vztahovat ustanovení § 33 obč. zák. o nepřímém zastoupení, resp. nezmocněném jednatelství. Při tom žalobkyně znovu uvedla, že Ladislav Tom byl oprávněn za dlužníka jednat (to však v řízení prokázáno nebylo), že jeho jednání nevybočilo z mezí určených dlužníkem (tvrzení, že by Ladislav Tom měl dlužníkem určeny meze pro své jednání, však uvádí žalobkyně s ohledem na koncentraci řízení pozdě), že dlužník jako zmocněnec (správně má zřejmě být uvedeno jako zmocnitel) nesdělil svůj nesouhlas a nepoukázal na překročení oprávnění a nesouhlas nebyl projeven ani později (tvrzení, že dlužník Ladislava Toma zmocnil k jednání za něj i po skončení výkonu funkce jednatele, však nebylo v řízení prokázáno) a že se tedy uplatní nevyvratitelná právní domněnka, že dlužník jako zmocnitel překročení oprávnění schválil. Dle § 33 odst. 1 obč. zák. ve znění zák. č. 227/2009 Sb., platí, že překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. Dle § 33 odst. 2 obč. zák. platí, že překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by Ladislav Tom byl po skončení funkce jednatele dlužníkem pověřen k nakládání s účtem a provádění plateb z účtu může se na věc vztahovat jedině ust. § 33 odst. 2 obč. zák. o jednání za jiného bez plné moci. K tomu, aby z takového jednání (bez plné moci) byl zavázán dlužník sám, by musel právní úkon-platbu dodatečně bez zbytečného odkladu schválit. To, že by převod částky 480 000 Kč z účtu dlužníka, dlužník dodatečně schválil (a to případně i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit ve smyslu právních závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1883/2003), však žalobkyně v řízení nikdy netvrdila. Soud tedy dospěl k závěru, že v případě převodu částky 480 000 Kč provedeného dne 23.12.2010 z účtu dlužníka na účet žalovaného se nejedná o právní úkon dlužníka, kterému by bylo možno odporovat dle § 235 an. IZ. Ze stejného důvodu se nejedná ani o neúčinný právní úkon dlužníka ve smyslu § 111 insolvenčního zákona. Proto soud žalobu zamítl. Tím, zda má být do majetkové podstaty navrácena částka 480 000 Kč, se bude zabývat příslušný soud, který projedná věc, jež byla vyloučena k samostatnému projednání. Podle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud nerozhoduje o tom, že plnění z neúčinných právních úkonů náležejí do majetkové podstaty dlužníka. Tento právní nastává ex lege právní mocí rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu. V této části byl tedy návrh žalobkyně shledán nedůvodným.

Předmětem tohoto řízení byla pouze určovací žaloba, kterou se insolvenční správkyně domáhala určení neúčinnosti právního úkonu, jež se týkal majetku dlužníka. Jak uvedl Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 101 VSPH 334/2013 (57 ICm 294/2012): určovací žaloba na určení neplatnosti či neúčinnosti právního úkonu dlužníka, která se projednává jako incidenční spor podle § 159 IZ, je zvláštním typem určovací žaloby a rozhodnutí soudu o ní slouží výlučně pro potřeby insolvenčního řízení k určení rozsahu dlužníkova majetku či jeho závazků a pohledávek. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., platí, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem občanského soudního řádu. Na základě uvedeného se paušální odměna advokáta určuje za úkony právní služby provedené po 1.1.2013 podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, neboť od 1.1.2013 nabyla účinnosti novela advokátního tarifu (vyhl. č. 486/2012 Sb.), kterou bylo do § 9 odst. 4 bylo zařazeno písm. c), podle něhož se považuje za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč mj. i ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. Tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., u právních úkonů poskytnutých od 1.1.2013 činí částku 50 000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. O nákladech mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalovaný, který byl zastoupen advokátem, byl ve věci plně úspěšný. Náklady žalovaného jsou tvořeny odměnou za zastupování advokátem, který učinil 8 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to převzetí a příprava zastoupení (29.10.2013), účast u jednání dne 30.10.2013, dne 11.6.2014, dne 3.9.2014-počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, dne 5.11.2014-počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, a dne 14.11.2014, takže za ně přísluší odměna 8 x 3 100 Kč (24 800 Kč). Náklady žalovaného jsou dále tvořeny paušální náhradou výdajů advokáta podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu po 300 Kč/úkon. V dané věci tedy za 8 úkonů částka 8 x 300 Kč (2 400 Kč). Náklady žalovaného jsou dále tvořeny náhradou za ztrátu času za 5 cest Rumburk-Liberec a zpět v trvání 4 započatých půlhodin za jednu zpáteční cestu, tj. 20 započatých půlhodin po 100 Kč, v celkové výši 2 000 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a náhrada jízdného motorovým vozidlem zn. Volkswagen Golf, RZ , za pět cest Rumburk-Liberec a zpět v délce jedné zpáteč y 120 km v celkové částce

1 375 Kč za dvě cesty v roce 2013 (spotřeba dle TP 7,1/4,8/5,6 l/100 km, při vyhláškové ceně PHM NM v částce 36,50 Kč pro rok 2013) a v celkové částce 2 088 Kč za tři cesty v roce 2014 (spotřeba dle TP 7,1/4,8/5,6 l/100 km, při vyhláškové ceně PHM NM v částce 36,00 Kč pro rok 2014). Vzhledem k tomu, že žalovaný nedoložil, že jeho právní zástupce je plátcem DPH, nebyla příslušná DPH připočítána. Žalovanému tedy vznikl nárok na náhradu nákladů ve výši 32 663 Kč. Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalobkyně, která je insolvenční správkyní sice platí, že je osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., avšak to nemá na rozhodování o náhradě nákladů řízení státu žádný vliv (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1000). Podstatné je, zda jsou u osoby (jinak) povinné uhradit státu náklady řízení dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků uvedené v § 138 odst. l občanského soudního řádu. A to v případě žalobkyně-insolvenční správkyně splněny nejsou. Stát platil odměnu za výkon funkce opatrovníka žalovaného a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 2 057 Kč (viz shora). Žalobkyně byla neúspěšná ve sporu, proto je povinna státu tuto částku uhradit. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, l z e podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 14. listopadu 2014

Mgr. Marta Pražáková v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová