57 ICm 1294/2011
Č. j. 57 ICm 1294/2011-154 (KSLB 57 INS 1298/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Petrem Štrauchem, ve věci žalobce www.money24.cz a.s., IČ 287 75 406, se sídlem Praha 7, Letenské náměstí 157/4, PSČ 170 00, zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, se sídlem Praha 1, Týnská 633/12, PSČ 110 00, proti žalované 1) Ing. Janě Horákové, IČ 640 58 522, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčnímu správci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Liberec, Buková 120, PSČ 463 12, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, a žalované 2) Martině anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Liberec, Buková 120, PSČ 463 12, o určení pravosti pohledávky žalobce popřené insolvenčním správcem a dlužnicí v insolvenčním řízení dlužnice vedeném pod sp. zn. KSLB 57 INS 1298/2011,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce www.money24.cz a.s., IČ 287 75 406, za dlužnicí Martinou anonymizovano , anonymizovano , přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice sp. zn. KSLB 57 INS 1294/2011 přihláškou č. P10 ve výši 52.395,-Kč jako směnečná suma a úrok ze směnky je po právu, se v části žaloby ve výši 11.105,-Kč na směnečné jistině a ve výši 2,30 Kč na směnečném úroku odpovídajícím 6% p.a. z částky 2.020,-Kč od 21.1.2011 do 27.1.2011 z a m í t á pro nedůvodnost.

II. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce www.money24.cz a.s., IČ 287 75 406, za dlužnicí Martinou anonymizovano , anonymizovano , přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice sp. zn. KSLB 57 INS 1294/2011 přihláškou č. P10 ve výši 52.395,-Kč jako směnečná suma a úrok ze směnky je po právu, se v části žaloby ve výši 41.229,80 Kč (KSLB 57 INS 1298/2011)

na směnečné jistině a ve výši 47,40 Kč na směnečném úroku odpovídajícím 6% p.a. z částky 41.229,80 Kč od 21.1.2011 do 27.1.2011 z a m í t á .

III. Určuje se, že žalobce www.money24.cz a.s., IČ 287 75 406, má za dlužnicí Martinou anonymizovano , anonymizovano , pohledávku na úroku ze směnky ve výši 6% p.a. z částky 9.085,-Kč od 21.1.2011 do 27.1.2011, ve výši 10,50 Kč.

IV. Žalobce je p o v i n e n zaplatit žalované 1) náklady řízení ve výši 20.570 Kč k rukám zástupce žalované 1) do t ř í dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve vztahu žalobce a žalované 2) soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 24.5.2011 se žalobce domáhal určení, že jeho nevykonatelná pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 1298/2011 v celkové výši 52.395,-Kč je po právu jako směnečná suma a úrok ze směnky. Žalobce uvedl, že nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem a navrhl, aby soud rozhodl, že jeho pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice je po právu, protože uplatněná pohledávka vyplývá ze zajišťovací směnky, kterou dlužnice poskytla věřiteli k zajištění pohledávek věřitele z úvěrové smlouvy. Žalobce dále konstatoval, že závazek dlužnice ze směnky je samostatným závazkem a insolvenční správce jej není oprávněn zpochybňovat mimosměnečnými vztahy. Podáním ze dne 26.5.2011 navrhl žalobce vstup dlužnice do incidenčního sporu na straně žalované, čemuž soud usnesením ze dne 31.5.2011 vyhověl. Žalovaný insolvenční správce ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že je při přezkumu pohledávky oprávněn vznášet i kauzální námitky týkající se příčinného vztahu zajišťovaného směnkou. Dle vyjádření žalovaného není žalobce oprávněn uplatňovat jiné platby, než zákonný úrok ve výši dle diskontní sazby, protože ve smlouvě o úvěru není uvedena RPSN. Dle názoru žalovaného se v případě uplatněného nároku jedná o lichevní smlouvu, která nepožívá ochrany. Druhá žalovaná, dlužnice Martina anonymizovano , se ve svém vyjádření ztotožnila s názorem insolvenčního správce. Rozsudkem ze dne 31.8.2011 rozhodl soud o zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 19.12.2012 rozhodl o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu projednání. Rozsudkem ze dne 10.7.2013 rozhodl soud veden právním názorem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby pro předčasnost. Odvolací soud k rozhodl usnesením ze dne 25.11.2014 o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 10.7.2013 a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. (KSLB 57 INS 1298/2011)

Žalobce, jako věřitel druhé žalované, přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci přihláškou evidovanou pod č. P10 pohledávku ve výši 52.334,80 Kč na jistině a 60,20 Kč na směnečných úrocích. Přihláška pohledávky byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání, které se konalo dne 3.5.2011, a byla popřena shodně insolvenčním správcem a dlužnicí co do pravosti v částce 41.290,-Kč z důvodu, že věřitel neprokázal, že byla směnka vyplněna v souladu se směnečným vyplňovacím prohlášením. Insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření jeho pohledávky na zvláštním přezkumném jednání a věřitel v zákonné lhůtě uplatnil svůj nárok incidenční žalobou, podanou proti popírajícímu insolvenčnímu správci a dlužnici. S ohledem na uvedené skutečnosti má soud za to, že žalobce je v souladu s ust. § 198 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.) aktivně legitimován k podání žaloby na určení pravosti jeho nevykonatelné pohledávky popřené v insolvenčním řízení dlužnice, ale pouze co do popřené části 41.290,-Kč, protože část pohledávky ve výši 11.105,-Kč představující jistinu a smluvní úrok insolvenční správce ani dlužnice nepopřely. Žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě proti v oddlužení popírajícímu dlužníku a insolvenčnímu správci. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba v části, v níž se žalobce domáhá určení pravosti své pohledávky co do částky 11.105,-Kč, není důvodná, protože pohledávka byla v souladu s ust. § 201 odst. 1 písm. a) i.z. v této výši zjištěna. Proto žalobu v rozsahu 11.105,-Kč výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, jako nedůvodnou. Na uvedeném závěru soudu nemění nic ani skutečnost, že žalobce, jako přihlášený věřitel, vzal svou přihlášku pohledávky podáním ze dne 7.4.2011 v rozsahu 2.020,-Kč na jistině zpět, protože žalobce svůj žalobní návrh o uvedenou částku v incidenčním řízení nesnížil. Jako nedůvodnou zamítl soud rovněž žalobu v části uplatněného směnečného úroku ve výši 2,30 Kč odpovídající 6% p.a. z částky 2.020,-Kč od 21.1.2011 do 27.1.2011, protože v uvedeném rozsahu vzal žalobce svou přihlášku pohledávky částečně zpět a nelze tak o této části popřeného nároku rozhodnout v incidenčním řízení. Soud se dále zabýval pouze popřeným nárokem žalobce ve výši 41.287,70 Kč. Dle předložené směnky, uložené v originále u zdejšího soudu, vystavila dlužnice na řad žalobce dne 23.12.2009 směnku splatnou bez protestu v Praze dne 20.1.2011. Směnka je platná. Dle smlouvy o úvěru č. 2400302 ze dne 23.12.2009 se žalobce zavázal poskytnout dlužnici úvěr ve výši 10.000,-Kč a dlužnice se zavázala splatit poskytnuté prostředky ve 12 splátkách splatných k 15. dni v měsíci včetně smluvního úroku ve výši 37% a administrativního poplatku ve výši 10%. Dle bodu 6. všeobecných obchodních podmínek (dále také jen VOP), na které smlouva výslovně odkazuje, a které byly ke smlouvě připojeny a dlužnicí podepsány, dlužnice k zajištění všech svých současných i všech budoucích nároků věřitele plynoucích z uzavřené smlouvy vystavila jednu vlastní blankosměnku na řad věřitele bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa platebního, s doložkou bez protestu. V případě prodlení dlužníka s plněním jakéhokoliv závazku ze smlouvy je věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce jako směnečnou sumu částku nepřesahující celkovou výši pohledávky věřitele za dlužníkem vzniklou v souvislosti se smlouvou, jako datum splatnosti libovolné datum následující po splatnosti a jako místo platební libovolný údaj. Jako součást všeobecných obchodních podmínek byly rovněž sjednány v bodě 8. VOP smluvní pokuty za porušení podmínek smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a v bodě 11 rozhodčí (KSLB 57 INS 1298/2011) doložka, kterou smluvní strany vyloučily veškeré spory vzniklé v souvislosti s uzavřenou smlouvou z pravomoci obecných soudů, a rozhodování případných sporů podřídily jednoinstančnímu rozhodčímu řízení vedenému jedním ad hoc rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o, IČ 276 70 767, dle jejího rozhodčího řádu nebo jediným rozhodcem Mgr. Lenkou Kolačkovskou, se sídlem v Kladně. Z vyčíslení dlužné částky vyplývá, že věřitelem přihlášená částka 52.395,-Kč se skládá z jistiny ve výši 9.298,30 Kč, smluvních úroků ve výši 1.806,70 Kč, sankcí ve výši 25.533,80 Kč, poštovného a SMS ve výši 550,-Kč, poplatku za arbitráž ve výši 1.266,-Kč, nákladů arbitráže ve výši 13.880,-Kč a směnečného úroku ve výši 60,20 Kč. Dle protokolu ze zvláštního přezkumného jednání a přezkumného listu k přihlášce č. P10 popřel insolvenční správce shodně s dlužnicí nároky žalobce co do částky 41.290,-Kč z důvodu, že žalobce vyplnil směnku v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením. Podáním ze dne 7.4.2011 vzal žalobce v insolvenčním řízení svou přihlášku pohledávky částečně v rozsahu 2.020,-Kč na jistině a v rozsahu 2,30 Kč na směnečných úrocích zpět. Námitka uplatněná žalobcem, že insolvenční správce a dlužník nejsou v insolvenčním řízení oprávněni proti uplatněné směnečné pohledávce vznášet kauzální námitky, a jejich popěrný úkon byl tedy učiněn v rozporu se zákonem, neobstojí, neboť jak uvádí Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č.j. 32 Cdo 1338/2000 ze dne 27.3.2001, který byl vydán pro poměry původního zákona o konkursu a vyrovnání, jehož závěry jsou však použitelné i pro poměry insolvenčního řízení, v incidenčním sporu týkajícím se závazků ze směnky lze uplatňovat stejné námitky, jako v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu, tedy jak námitky proti platnosti směnky, tak i kauzální námitky. Důvody popření směnečné pohledávky uplatněné insolvenčním správcem a dlužnicí jsou tak způsobilými námitkami pro popření nevykonatelné pohledávky žalobce. Soud se s ohledem na uvedené závěry dále zabýval popěrným úkonem insolvenčního správce a dlužnice, kteří namítali, že věřitel uplatnil pohledávky ve výši 41.290,-Kč v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením, protože mu nevznikl nárok na smluvní pokuty ani na náklady rozhodčího řízení. Mezi účastníky není sporné, že věřitel s dlužnicí uzavřeli dne 23.12.2009 smlouvu o úvěru dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě vyplatil věřitel dlužnici dne 5.1.2010 finanční prostředky ve výši 9.000,-Kč, a částku 1.000,-Kč započetl na poplatek za poskytnutí úvěru. Smlouva o úvěru je typickým obchodním závazkem, který byl dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zákoníku podřízen úpravě obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Současně však platí, že dlužnice uzavřela smlouvu jako spotřebitel, proto se v souladu s ust. § 262 odst. 4 obch. zák. na vztahy vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy přednostně aplikují ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, které je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. (KSLB 57 INS 1298/2011)

Insolvenční správce namítal, že věřitel v rozporu se smluvním ujednáním uplatnil vůči dlužnici i pohledávky, na které mu nevznikl nárok, a to smluvní pokuty, které byly sjednány v rozporu s dobrými mravy, a dále náklady rozhodčího řízení, které však pro neplatnost rozhodčí doložky nemělo proběhnout. Z předložené úvěrové smlouvy vyplývá, že účastníci uzavřeli formulářovou smlouvu, která v bodě 1 odkazuje na všeobecné obchodní podmínky, které jsou samostatnou přílohou této smlouvy a jsou její nedílnou součástí. Rovněž bylo prokázáno, že dlužnice měla možnost se se všeobecnými obchodními podmínkami seznámit, což potvrzuje její ověřený podpis připojený pod všeobecnými obchodními podmínkami. K otázce přípustnosti rozhodčí doložky a ujednání o smluvních pokutách jako součásti všeobecných obchodních podmínek v případě spotřebitelských smluv se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013. Dle citovaného rozhodnutí ve spotřebitelském právu lze od dodavatele, který má fakticky výhodnější postavení, očekávat a případně vyžadovat poctivé chování vůči spotřebiteli. Nepostupuje-li dodavatel tak, nelze jeho nepoctivému jednání přiznat právní ochranu. Praktickými projevy poctivosti přístupu dodavatele v právním vztahu jsou mimo jiné dostatečná čitelnost a logická přehlednost spotřebitelské smlouvy, tzn., že smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedené požadavky dopadají rovněž na všeobecné obchodní podmínky. Pro jejich užití platí nejen uvedená formální omezení, ale i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách nesmějí, dle vysloveného názoru Ústavního soudu, sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V posuzovaném případě byly všeobecné obchodní podmínky včleněny do smlouvy odkazem v úvěrové smlouvě. Přestože všeobecné obchodní podmínky byly ke smlouvě připojeny, což dlužnice potvrdila svým podpisem, jejich uspořádání, velikost písma a obsah (včlenění ujednání o smluvní pokutě a rozhodčí doložky) naplňují shora popsané charakteristiky nepoctivého jednání dodavatele nepožívajícího právní ochrany. V samotném textu smlouvy není rozhodčí doložka ani ujednání o smluvní pokutě výslovně zmíněno, text obchodních podmínek je psán písmem velikosti cca 6, bez výraznějšího řádkování a velikost písma v obchodních podmínkách je výrazně menší, než velikost písma samotné smlouvy. S přihlédnutím k shora uvedeným závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu nelze než konstatovat, že žalobce si ve svém jednání se spotřebitelem nepočínal poctivě, když učinil součástí formulářové úvěrové smlouvy všeobecné obchodní podmínky, které jsou po formálně technické stránce obtížně čitelné, nepřehledné a obsahují ujednání, které znevýhodňují žalovaného na úkor žalobce. Uvedené smluvní pokuty svou výší přesahují reparační a sankční funkci smluvní pokuty, pokud žalobcem uplatňované sankce dosahují 2,5 násobku jistiny původní pohledávky ve výši 10.000,-Kč. Rovněž rozhodčí doložka, která vylučuje soudní ochranu spotřebitele vyloučením všech sporů ze smlouvy pod výhradní pravomoc ad hoc určeného rozhodce v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení je neplatná (absolutně), a to v celém rozsahu, tedy i v té části, v níž se strany dohodly na určení alespoň jednoho rozhodce jmenovitě, jak uvádí Nejvyšší soud ve svém rozsudku č.j. 29 ICdo (KSLB 57 INS 1298/2011)

10/2013 ze dne 29. června 2015. Na uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že žalovaná připojila pod všeobecné obchodní podmínky svůj podpis, protože neměla možnost znění smluvních ujednání ovlivnit nebo vyloučit. S ohledem na zjištěné skutečnosti a uvedené závěry právní praxe má soud za to, že popření pohledávek věřitele za dlužníkem z titulu smluvních pokut ve výši 26.083,80 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 15.146,-Kč bylo učiněno po právu, protože tyto pohledávky věřitele nevznikly, neboť nepoctivé jednání žalobce nepožívá právní ochrany. Žalobce tak vyplnil směnku v rozporu se smluvním ujednáním. Protože žalobci nevznikl nárok na zaplacení částky 41.229,80 Kč, nevznikl mu ani nárok na úhradu uplatněných směnečných úroků ve výši 47,40 Kč odpovídajícím 6% p.a. z částky 41.229,80 Kč od 21.1.2011 do 27.1.2011. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu na určení, že žalobce má za žalovanou pohledávku ve výši 41.229,80 Kč na směnečné jistině a ve výši 47,40 Kč na směnečném úroku. Výrokem III. pak soud rozhodl o určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 10,50 Kč, odpovídající úroku ze směnečné sumy 9.085,-Kč ve výši 6% p.a. od 21.1.2011 do 27.1.2011. Podle ust. § 202 odst. 1 i.z. ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. Soud na základě svých zjištění přiznal žalované 1), která byla v převážné části řízení úspěšná (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), náhradu nákladů řízení. Soud tedy přiznal žalované 1) náklady řízení ve výši 20.570 Kč. Tato částka se skládá z odměny za zastupování advokátem za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odvolání /č.l. 51/, účast na jednání /č.l. 71/, odvolání /č.l. 97/ a účast na jednání dne 12.11.2015), kdy tarifní hodnota sporu odpovídá částce 50.000 Kč (§9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 5x 3.100 Kč dle vyhlášky č. 177/96 Sb., a z pěti režijních paušálů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč a z 21% daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Při stanovení výše odměny soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ve vztahu žalobce a žalované 2) nepřiznal soud žalované náhradu nákladů řízení, protože žalované žádné náklady nevznikly a žalovaná žádné náklady neuplatnila.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 19. listopadu 2015

Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Jana Klimešová