57 ICm 1265/2010
Číslo jednací: 57 ICm 1265/2010-11

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl dnešního dne soudcem Mgr. Martinem Omelkou ve věci žalobce Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Nová Ves nad Nisou 450, PSČ 468 27, insolvenčního správce dlužníků Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou PSČ 466 01, Mírové náměstí 3100/19, korespondenční adresa: Jablonec nad Nisou, Vysoká 92 a Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou PSČ 466 01, Mírové náměstí 3100/19, korespondenční adresa: Jablonec nad Nisou, Vysoká 92, zastoupené Mgr. Lenkou Vitebskou, advokátkou se sídlem Na Rybníčku 6, Liberec 3, PSČ: 460 01, a žalované Komerční banka, a.s., IČ: 453 17 054, Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Elišky Peškové 15, Praha 5, PSČ: 150 00 o určení, že popření vykonatelné pohledávky, co do výše 259.394,88 Kč bylo po právu. t a k t o : I. Určuje se, že popření vykonatelné pohledávky, co do výše 259.394,88 Kč, kterou žalovaný uplatnil přihláškou č. 7 dne 4. 8. 2010 v insolvenčním řízením vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 57 INS 2712/2010, je po právu. II. Žalovaná je povinna žalobci na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit částku 11.520,-Kč k rukám právního zástupce žalobce.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 20.9.2010 doručenou soudu dne 22.9.2010 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužnicí Janou anonymizovano vykonatelnou pohledávku co do výše 259.394,88 Kč přiznanou platebními rozkazy Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 18 C 336/2009-43 a 18 C 313/2009-21, které nabyly právní moci dne 8. 5. a 18. 6. 2009.

Žalobce dostál své povinnosti tvrzení i důkazní (§120 odst. 1 o.s.ř.), když svou žalobu opřel o následující skutečnosti.

Dne 4.8.2010 uplatnil žalovaný dvěmi přihláškami pohledávky v celkové výši 550.903,67 Kč. V přihlášce uvedl, že jsou v této částce vykonatelné. Při přezkumném jednání konaném dne 23.8.2010 insolvenční správce i dlužníci předmětné pohledávky popřeli co do výše 259.394,88 Kč. Důvodem popření bylo to, že žalovaným byla uplatněna dvakrát celá výše pohledávky.

Tato svá tvrzení prokázal žalobce jednak obsahem insolvenčního spisu zdejšího soudu sp.zn.: KSLB 57 INS 2712/2009, ze kterého plyne, že 8.7.2010 byl usnesením č.j. KSLB 57 INS 2712/2010-A-20 m. j. zjištěn úpadek dlužníků Jana a Jany anonymizovano a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. Věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby v zákonné lhůtě učinili přihlášky svých pohledávek a dále pak to, že 4.8.2010 přihlásil žalovaný dvakrát svou vykonatelnou pohledávku ve výši 259.394,88 Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 23. 8. 2010 plyne, že insolvenční správce i dlužníci předmětné pohledávky popřeli co do výše 259.394,88 Kč. Důvodem popření bylo to, že žalovaným byla uplatněna dvakrát celá výše pohledávky.

Z platebních rozkazů Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 18 C 336/2009-43 a 18 C 313/2009-21, které nabyly právní moci dne 8. 5. a 18. 6. 2009 zjistil soud, že žalovaný (tehdy žalobce) má vůči dlužníkům Janu a Janě anonymizovano přiznánu pohledávku ve výši 259.394,88 Kč.

Z přihlášek č. 6/1 a 3 č. 7 doručených soudu dne 3. 8. 2010 soud zjistil, že tuto pohledávku žalovaný uplatnil dvakrát.

Ze spisu je pak také zřejmé, že tyto pohledávky tvoří součást SJM dlužníků anonymizovano .

Žalovaný postavil svoji obranu na tom, že insolvenční zákon neupravuje společné insolvenční řízení dvou a více dlužníků. I kdyby tomu tak bylo, bylo by možno konat společné řízení jen tehdy, byly-li by závazky obou dlužníků-manželů stejné. Tak tomu v daném případě není. Žalovaný má za Janem Dostálem další pohledávku ve výši 32.113,91 Kč. Dále poukazuje na to, že by obdržel méně než 30% pohledávky za každým dlužníkem.

Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o.s.ř.), soud k projednání věci jednání nenařídil.

Z ust. § 143 odst. 1, písm. b) zák. č. 40/1964 Sb.-Občanského zákoníku v nyní platném znění plyne, že společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Dle § 145 odst. 4 cit. předpisu závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.

Je tedy zřejmé, že pokud žalovaný uplatnil ve svých přihláškách dlužnou částku ve výši 259.394,88 Kč dvakrát, bylo na místě jednu z nich popřít.

Soud připomíná i judikaturu VS Praha (např. usn. KSUL 70 INS 2745/2010 1 VSPH 464/2010), dle kterého lze akceptovat, že k duplicitně přihlášeným pohledávkám lze přihlédnout jen jednou a nikoliv dvakrát.

Věřitel tedy nepostupoval v tomto případě správně. Má totiž jen jednu pohledávku ve výši 291.508,79 Kč, spadající do SJM dlužníků. Insolvenční řízení pak řeší závazky tohoto SJM, jako jedné majetkové podstaty a uspokojuje je z jejího rámce. Není podstatné, zda jde o závazek, který vůči věřiteli vznikl z titulu právního úkonu jen jednoho z manželů nebo obou. Právě výklad žalovaného o možnosti dvojího přihlášení jedné pohledávky v takovém případě, by vedl k nerovnému postavení věřitelů.

Dále pak soud uvádí, že žalobce má nepochybně legitimní očekávání, že když uzavře úvěrovou smlouvu a někomu poskytne peněžní prostředky, vrátí se mu v plném rozsahu, spolu s příslušným úrokem. Pokud je však shledán úpadek dlužníků a jako způsob řešení úpadku, je s jeho souhlasem, zvoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, musí jeho očekávání vycházet ze zákonné úpravy tohoto postupu. Tedy, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdržel jako nezajištěný věřitel, nebude nižší než 30 % jeho pohledávek, ledaže by s nižším plněním souhlasil (§ 395 odst. 1, písm. b) z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon v nyní platném znění-dále IZ) a to, že dlužník bude povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3 IZ). Tedy to, že bude uspokojována jeho jedna pohledávka z příjmu obou manželů-dlužníků-jednou, tak aby byla uspokojena minimálně z 30%, a nikoliv jak se domáhal přihlášením této pohledávky duplicitně, dvakrát, je v souladu s jeho legitimním očekáváním.

Správně pak postupoval insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení, jejíž náhrada byla žalobci přiznána, jsou odměnou právního zástupce žalobce ve výši 9.000 Kč (§ 5 písm. d) vyhl.č.484/2000 Sb.) a 2 x režijnímu paušálu po 300 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření se na výzvu soudu) podle § 13 odst.3 vyhl.č.177/1996 Sb., zvýšené o sazbu DPH 20 %.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 10. listopadu 2010

Mgr. Martin Omelka v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Kavanová