56 ICm 932/2010
Č.j. 56 ICm 932/2010-64 ( KSPA 56 INS 3198/2010 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO 61860069, zastoupená JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému: JUDr. Jan Malý, advokát se sídlem 500 02 Hradec Králové, Resslova 1253, insolvenční správce dlužníka Josefa Rybenského, nar. 13. května 1967, bytem 530 02 Kostěnice 127, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem 186 00 Praha-Karlín, Sokolovská 5/49 o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Řízení ve věci částky 11.280,--Kč se zastavuje.

II. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky žalobkyně za dlužníkem Josefem Rybenským, nar. 13. května 1967, bytem 530 02 Kostěnice 127, ve výši 22.560,--Kč, popřená insolvenčním správcem při přezkumném jednání a přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka jako nezajištěná a nevykonatelná, je přihlášena po právu.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 4.087,50 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 10. srpna 2010 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhala určení, že část její pohledávky popřená do výše 33.840,--Kč, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 3198/2010 dlužníka Josefa Rybenského, je po právu. V žalobě zejména uváděla, že v předmětném insolvenčním řízení uplatnila přihláškou nevykonatelnou pohledávku ve výši 62.158,--Kč na jistině. Právním důvodem byl nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100330156 ve výši 61.712,--Kč a na smluvních pokutách ve výši 446,--Kč. Při přezkumném jednání žalovaný popřel 33.840,--Kč, zbytek uznal. Žalobkyně o tom byla vyrozuměna přípisem žalovaného doručeným jí dne 29. července 2010. Uváděla, že dlužníkovi byl na základě předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 8. ledna 2010 poskytnut úvěr ve výši 63.840,--Kč, který měl být vrácen ve 30 měsíčních splátkách. Dlužník se zavázal i k zaplacení smluvní odměny za poskytnutí úvěru ve výši 33.840,--Kč. Tato odměna byla v souladu s článkem 10.1 smluvních ujednání započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru a dlužníkovi byla vyplacena částka zbývající, tj. 30.000,--Kč. Dlužník uhradil pouze první splátku ve výši 2.128,--Kč, a proto zbývalo doplatit 61.712,--Kč. Vzniklý nárok na smluvní pokutu byl žalovaným uznán. V žalobě mimo jiné žalobkyně dále namítala, že dlužník podpisem úvěrové smlouvy ztvrdil, že souhlasí se smluvními ujednáními, nic proti nim nenamítal, úvěr přijal a zavázal se jej splatit. V souladu se zásadou autonomie vůle smlouvu o úvěru nemusel uzavírat. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru představuje jednorázovou částku sloužící na krytí nákladů na poskytnutí úvěru, která se již nijak nenavyšuje, jde o odměnu za 30 měsíců. Žalobkyně poskytuje úvěry bez hmotného zajištění a bez ručitele. Není sjednán žádný běžící úrok, ale pouze paušální smluvní odměna ve formě předem pevně stanovené částky nazvané jako odměna za poskytnutí úvěru. Výše odměny odpovídá situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry, jakož i riziku, které je s tím spojeno. Dlužník musel vědět, že nemá dostatek finančních prostředků, žalobkyni zamlčel, jaká je jeho finanční situace. Pokud by žalobkyni nebyla pohledávka přiznána, byla by nezodpovědnému jednání dlužníka poskytnuta právní ochrana. Žalobkyně označila listinné důkazy, a to přihlášku pohledávky včetně příloh, usnesení o zjištění úpadku a povolení oddlužení, protokol o přezkumném jednání, upravený seznam přihlášených pohledávek, vyrozumění o popření pohledávky, smlouvu o úvěru včetně smluvních ujednání a splátkového kalendáře, kartu klienta a doklady o vyplacení úvěru.

Dne 29. září 2010 soud vyzval žalovaného k vyjádření se k žalobě. Insolvenční správce reagoval dne 16. listopadu 2010 zejména s tím, že z nominální výše úvěru v částce 63.840,--Kč si žalobkyně strhla částku 33.840,--Kč jako smluvní odměnu a dlužníku vyplatila 30.000,--Kč. Dlužník uhradil jednu splátku v částce 2.128,--Kč. Žalovaný insolvenční správce odkázal na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) a 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obchodní zákoník ), když dlužník smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Smluvní odměnu ve výši 112,8 % z reálně vyplacené částky považuje za nemravnou, i s ohledem na dobu splácení. Při 30 měsíčních splátkách na každý rok činí smluvní odměna přes 45 % vyplacené částky. Fakticky se jedná o úrok, za nějž žalobkyně poskytla finanční prostředky. S odkazem na běžnou sazbu úroků poskytovanou bankovními subjekty ve výši kolem 20 % p.a., považuje žalovaný výši smluvní odměny za rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen občanský zákoník ); odkázal i na ustanovení § 39 tohoto zákona. Nakonec poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 15. července 2010 a vyrozumění o popření obdržela žalobkyně dne 29. července 2010 byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soudní poplatek za řízení byl řádně uhrazen, a to kolkovou známkou dne 23. září 2010.

Soud vzal za prokázané, že dne 4. května 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 3198/2010-A-12 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Jan Malý. Dne 19. května 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 2. V přihlášce je uvedena jedna nevykonatelná a nezajištěná pohledávka v celkové výši 62.158,--Kč; vše jistina. Jako důvod vzniku uvedeno: nedoplatek na nominální hodnotě úvěru z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100330156 ve výši 61.712,--Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100330156 ve výši 446,--Kč. Dne 15. července 2010 se ve věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správce uznal pohledávku do výše 28.318,--Kč a ve zbytku, tj. v částce 33.840,--Kč pohledávku popřel s tím, že se jedná o část jistiny tvořenou smluvní odměnou za poskytnutí úvěru, jejíž výše je v rozporu s dobrými mravy. Dlužník pohledávku zplna uznal.

Dne 30. března 2011 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona přípravné jednání. Žalobkyně setrvala na žalobě, další tvrzení ani návrhy na důkazy nevznesla. Zdůraznila nemravnost chování dlužníka při uzavření úvěru. Žalovaný předložil do spisu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2011, č.j. 15 Cmo 162/2010-118 a sdělil, že na jeho základě uznal 1/3 z uvedené smluvní odměny ve výši 33.840,--Kč, tj. uznal částku 11.280,--Kč a nadále popírá jen rozdíl v částce 22.560,--Kč. Navrhl, aby v částce 11.280,--Kč soud rozhodl o uznání a ve zbytku aby určil, že byl popřen po právu. Namítl, že se o nemravné jednání dlužníka nejedná, když ten podal insolvenční návrh v souvislosti s již dříve probíhajícím insolvenčním řízením jeho manželky. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo skončením přípravného jednání ke koncentraci řízení. Jelikož v dané věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a o.s.ř. na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Soud tak měl posoudit, zda ujednaná smluvní odměna je přiměřená, když na jedné straně smluvního vztahu je fyzická osoba-spotřebitel.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně (tehdy se sídlem 530 02 Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí č.p. 80) a dlužník uzavřeli dne 8. ledna 2010 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100330156. Součástí této smlouvy byla smluvní ujednání. Schválena byla výše úvěru 63.840,--Kč, poskytnutá částka činila 30.000,--Kč, splatnost úvěru byla 30 měsíců v měsíčních splátkách po 2.128,--Kč, RPSN byla uvedena ve výši 96,22 %. Podle článku 5. smluvních ujednání se za poskytnutí úvěru dlužník zavázal k zaplacení smluvní odměny ve výši 33.840,--Kč, která byla splatná dnem poskytnutí úvěru. Dlužník uhradil jen jednu splátku.

Při přípravném jednání dne 30. března 2011 žalovaný insolvenční správce uznal částku 11.280,--Kč, tj. uznal nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti. Protože žalobkyně s odkazem na ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. nenavrhla, aby soud vydal částečný rozsudek podle tohoto uznání, soud za daného stavu věci posoudil právní úkon žalovaného jako dodatečné uznání pohledávky podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, který stanoví, že nevykonatelná pohledávka je zjištěna, jestliže insolvenční správce, který ji popřel, vezme své popření zpět a dne 4. dubna 2013 vydal pod č.j. KSPA 56 INS 3198/2010-P2-3 rozhodnutí o dodatečném zjištění částky 11.280,--Kč. Podle ustanovení § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ustanovení § 160 odst. 5 insolvenčního zákona mimo jiné brání-li projednání žaloby nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, insolvenční soud řízení zastaví. Soudu tak nezbylo, než řízení ohledně částky 11.280,--Kč s odkazem na ustanovení § 160 odst. 5 insolvenčního zákona zastavit, neboť odpadl důvod řízení jako základní neodstranitelná podmínka řízení a žaloba v této části nebyla vzata zpět. Dále se soud zabýval již pouze částkou popřenou do výše 22.560,--Kč.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve znění platném v rozhodné době ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv o povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Předně je zapotřebí uvést, že v přihlášce žalobkyně je uvedena pouze jistina úvěru. Dohodnutá smluvní odměna však jistinou není (k tomu např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2011, sp.zn. 40 ICm 433/2010, 101 VSPH 41/2011-99, KSHK 40 INS 2229/2010). I sama žalobkyně podle svého vyjádření chápe odměnu za poskytnutí úvěru jako jediný paušál sjednaný ve formě předem pevně stanovené částky nazvané právě jako odměna za poskytnutí úvěru , který uplatňuje na rozdíl od jiných poskytovatelů úvěrů, kteří úvěry úročí nepřehledným běžícím úrokem. Pokud se tedy žalobkyně domáhala pouze jistiny, nebyla pohledávka z titulu dohodnuté smluvní odměny za poskytnutý úvěr vůbec přihlášena. A i kdyby tomu tak nebylo, ujednání o smluvní odměně je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 občanského zákoníku. Při právním hodnocení věci vyšel soud totiž z toho, že smlouva o úvěru byla sjednána podle ustanovení § 497 an. obchodního zákoníku. Závazkový vztah se tak sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obchodním zákoníkem, předmětná smlouva ze dne 1. srpna 2005 je však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o úvěru mezi žalobkyní jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 občanského zákoníku. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo, když smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila 112,8 % z fakticky poskytnuté částky u 30 měsíčních splátek (faktická půjčka 30.000,--Kč a smluvní odměna 33.840,--Kč). Podle názoru soudu je tedy sjednaná výše smluvní odměny pro svou nepřiměřenost v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. Ujednání o výši smluvní odměny lze v daném případě zařadit pod nepřípustná smluvní ujednání nejen ve smyslu ustanovení § 56 odst. 3 občanského zákoníku, ale i § 39 tohoto zákona. Jde jen o částečnou neplatnost smlouvy podle ustanovení § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na ujednání o výši smluvní odměny uvedené v článku 5. smluvních ujednání žalobkyně. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2011 č.j. 15 Cmo 162/2010-118 se jevila jako úměrná a vyvážená smluvní odměna ve výši 1/3 z fakticky poskytnuté částky (v případě smluvní odměny představující 100 % poskytnuté částky za dobu splácení 15 měsíců), v daném případě tak částka 11.280,--Kč, kterou žalovaný insolvenční správce dodatečně uznal.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka žalobkyně popřená v části 22.560,--Kč nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ve věci měla sice částečný úspěch, soud ji však podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona náhradu nákladů přiznat nemohl. Žalovaný insolvenční správce měl pak ve věci částečný úspěch podle rozdílu výše částek v procentuálním vyjádření 33,33 %; byl zastoupen advokátem. Pokud by měl plný úspěch náležela by mu podle ustanovení § 8 vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přechodným ustanovením uvedeným v článku II. vyhlášky číslo 64/2012 Sb. odměna advokáta 9.000,--Kč. Dále podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), by mu náležela za 3 úkony právní služby paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900,--Kč (3 úkony po 300,--Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé a účast na přípravném jednání). Soud by přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to ve výši 1/2 celkové částky, když právní zástupce žalovaného rozhodný den cestoval k další jedné kauze. Jednalo se o cestu konanou k přípravnému jednání dne 30. března 2011 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, celkem 50 km, za použití vozidla se spotřebou 5,43 l/100 km, cena nafty 30,80 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 268,62 Kč, z toho 1/2 134,31 Kč. Soud by přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 1/2 ze 2 ůlhodin á 100,--Kč; celkem 100,--Kč. K úhradě by tak p byla částka 10.134,31 Kč. Protože však žalovaný byl úspěšný pouze ve výši 33,33 % (1/3 k celku), náleží mu adekvátní část náhrady nákladů řízení, tj. částka 3.378,10 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem DPH zvyšuje se částka o 21 %, tj. o 709,40 Kč; celkem tedy 4.087,50 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 15. dubna 2013.

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Křížová Veronika