56 ICm 583/2010
Č.j. 56 ICm 583/2010-70 (KSPA 56 INS 1085/2010-C2-8)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králově, pobočka V Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou V právní Věci žalobkyně: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO 61860069, zastoupená JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králově, Velké náměstí 135/19, proti žalovaným ad 1): JUDr. Jan Malý, advokát se sídlem 500 02 Hradec Králově, Resslova 1253, insolvenční správce dlužníka Vladimíra Tůmy, nar. 7. dubna 1978, bytem 530 02 Pardubice-Pardubice-Staré Město, Pernštýnskě náměstí 1, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem 186 00 Praha-Karlín, Sokolovská 5/49 a ad 2): Vladimír Tůma, nar. 7. dubna 1978, bytem 530 02 Pardubice-Pardubice-Staré Město, Pernštýnskě náměstí 1, o žalobě na určení pohledávky, takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky žalobkyně za dlužníkem Vladimírem Tůmou, nar. 7. dubna 1978, bytem 530 02 Pardubice-Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1, ve Výši 18.044,--Kč, popřená insolvenčním správcem i dlužníkem při přezkumném jednání a přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka jako nezajištěná a nevykonatelná, je přihlášena po právu.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného ad 1) náhradu nákladů řízení ve Výši 12.262,51 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodněnü

Dne 18. června 2010 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovaným domáhala určení, že část její pohledávky popřená do Výše 18.044,--Kč, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 1085/2010 dlužníka Vladimíra Tůmy, je po právu. V žalobě zejména uváděla, že V předmětném insolvenčním řízení uplatnila přihláškou nevykonatelnou pohledávku ve Výši 21.064,--Kč na jistině. Právním důvodem byl nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100015830 ve Výši 18.044,--Kč a na smluvních pokutách ve Výši 3.020,--Kč. Při přezkumném jednání oba žalovaní uznali 2.685,54 Kč a popřeli 18.378,46 Kč s tím, že část smluvní pokuty ve Výši 334,46 je promlčena a nedoplatek nominální hodnoty ve Výši 18.044,--má nepřiměřenou Výši RPSN (rozpor s dobrými mravy). Žalobkyně o tom byla vyrozuměna přípisem žalovaného ad 1) doručeným dne 27. května 2010. Uváděla, že dlužníkovi byl na základě předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. srpna 2005 poskytnut úvěr ve Výši 64.008,--Kč, který měl být vrácen ve 36 měsíčních splátkách. Dlužník se zavázal i k zaplacení smluvní odměny za poskytnutí úvěru ve Výši 32.004,--Kč a kzaplacení poplatku za uzavření smlouvy ve Výši 1.900,--Kč. Poskytovaná částka byla dlužníkovi po započtení pohledávky na zaplacení smluvní odměny a poplatku za uzavření smlouvy vyplacena. Dne 14. listopadu 2007 byl dlužníkovi poskytnut revolving ve Výši 42.672,--Kč. Po započtení smluvní odměny byla dlužníkovi vyplacena částka 22.616,--Kč, která měla být splacena ve 24 splátkách. Dále se dlužník dohodl se žalobkyní na neplaceném odkladu splátek č. 21 až 23, které měly být zaplaceny jako odložené splátky č. 61 až 63 V roce 2010. V žalobě mimo jiné žalobkyně namítala, že dlužník podpisem úvěrové smlouvy ztvrdil, že souhlasí se smluvními ujednáními, nic proti nim nenamítal, úvěr přijal a zavázal se jej splatit. V souladu se zásadou autonomie vůle smlouvu o úvěru nemusel uzavírat. Stranou by neměla zůstat otázka, zda a nakolik účastníci vyvinuli dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání právního vztahu. Odměna za poskytnutí úvěru představuje jediné příslušenství jistiny, které je dlužník povinen zaplatit. Není sjednán žádný běžící úrok, ale úrok ve formě předem pevně stanovené částky nazvané jako odměna za poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry bez hmotného zajištění či zajištění prostřednictvím třetích osob, smluvní odměna kryje její riziko, když poskytla prostředky na 36 měsíců (resp. dalších 24 měsíců). V případě posouzení smlouvy jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy, by byla nezodpovědnému jednání dlužníka poskytnuta právní ochrana. Žalobkyně označila listinné důkazy, a to přihlášku pohledávky Včetně příloh, usnesení o zjištění úpadku a povolení oddlužení, protokol o přezkumném jednání, upravený seznam přihlášených pohledávek, vyrozumění o popření pohledávky, smlouvu o revolvingovém úvěru a oznámení o jeho schválení, kartu klienta a výpisy z účtu prokazující vyplacení úvěru a revolvingu.

Dne 30. srpna 2010 soud vyzval oba žalované kvyjádření se kžalobě. Insolvenční správce reagoval dne 6. října 2010 zejména s tím, že z nominální Výše úvěru v částce 64.008,--Kč si žalobkyně strhla částku 32.004,--Kč jako smluvní odměnu a dlužníku vyplatila 30.104,--Kč. V případě automatického revolvingu ve Výši 42.672,--Kč si žalobkyně strhla 20.056,--Kč jako smluvní odměnu a vyplatila dlužníkovi 22.616,--Kč. Celkem tak bylo dlužníkovi vyplaceno 52.720,--Kč. Splátkovým kalendářem měl dlužník splatit nominální Výši úvěru 106.680,--Kč V63 splátkách po 1.778,--Kč. Uhradil částku 92.476,--Kč. Žalovaný insolvenční správce odkázal na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) a 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obchodní zákoník ), když dlužník smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Pokud jde o smluvní odměnu ve Výši 32.004,--Kč, jedná se o úroky z nominální částky 64.008,--Kč. Tento úrok představuje více jak 33 % navýšení za každý rok splácení úvěru; za 3 roky, na které byl původní úvěr sjednán, se jedná o více než 100 % navýšení. Pokud jde o smluvní odměnu ve Výši 20.056,--Kč, jedná se též o úroky z nominální částky revolvingu 42.672,--Kč. Tento úrok představuje více jak 45 % navýšení za každý rok splácení úvěru; za 2 roky, na které byl revolving sjednán, se jedná téměř o 100 % navýšení. S odkazem na běžnou sazbu úroků poskytovanou bankovními subjekty, považuje žalovaný ad 1) Výši úroku za rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen občanský zákoník ); odkázal i na ustanovení § 39 tohoto zákona. Nakonec žalovaný ad 1) poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 523/07. Navrhl, aby soud určil, že popření pohledávky je po právu. Označil listinné důkazy, a to spis sp.zn. KSPA 56 INS 1085/2010, smlouvu a revolvingovém úvěru, smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru a kartu klienta se splátkovým kalendářem. Dlužník se k žalobě nikterak nevyj ádřil.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta Však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají Vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil Včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, Výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu Vždy vůči dlužníku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 24. května 2010, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 a § 410 odst. 2 insolvenčního zákona podána Včas a oprávněnou osobou. Soudní poplatek za řízení byl řádně uhrazen, a to kolkovou známkou dne 14. července 2010.

Soud vzal za prokázané, že dne 7. dubna 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 1085/2010-A-13 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Jan Malý. Dne 26. dubna 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 6. V přihlášce je uvedena jedna nevykonatelná a nezajištěná pohledávka v celkové Výši 21.064,--Kč; Vše jistina. Jako důvod vzniku uvedeno: nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100015 830 ve Výši 18.044,--Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100015830 ve Výši 3.020,--Kč. Dne 24. května 2010 se ve Věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správce i dlužník uznali smluvní pokutu do Výše 2.685 ,54 Kč, ve zbytku, tj. v částce 334,46 Kč ji popřeli z důvodu promlčení. Zbytek jistiny ve Výši 18.044,--Kč popřeli, důvodem bylo, že Výše RPSN 75,97 % je nepřiměřená a odkázali na ustanovení § 3 občanského zákoníku (rozpor s dobrými mravy). Protože předmětem žaloby je pouze částka týkající se zbytku jistiny ve Výši 18.044,--Kč, soud ohledně popřené částky 334,46 Kč na smluvní pokutě konstatuje s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1, poslední věta, insolvenčního zákona, že nebyla zjištěna. Na smluvní pokutě tak byla zjištěna pouze nepopřená částka 2.685 ,54 Kč.

Dne 30. března 2011 proběhlo ve Věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona přípravné jednání. Obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích, další tvrzení ani návrhy na důkazy nevznesly. Žalovaný ad 1) pouze předložil do spisu rozsudek Vrchního soudu vPraze ze dne 20. ledna 2011, č.j. 15 Cmo 162/2010-118 a zdůraznil, že dlužník požadovanou 1/3 smluvní odměny uhradil, dokonce překročil. Doplnil, že dlužník podle splátkového kalendáře uhradil částku 92.476,--Kč, ale částka 3.556,--Kč byla přijata až po zahájení insolvenčního řízení, skutečně uhrazeno tedy bylo 88.920,--Kč. Žalovaný ad 2) sdělil, že se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného insolvenčního správce. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo skončením přípravného jednání ke koncentraci řízení. Jelikož v dané Věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a o.s.ř. na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav Věci byl nesporný. Soud tak měl posoudit, zda ujednaná smluvní odměna je přiměřená, když na jedné straně smluvního vztahu je fyzická osoba-spotřebitel.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně (tehdy pod obchodní firmou ProÍireal, a.s., se sídlem 530 02 Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí č.p. 80) a žalovaný ad 2), tj. dlužník, uzavřeli dne 1. srpna 2005 na základě žádosti smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100015 830. Součástí této smlouvy byla smluvní ujednání. Schválena byla Výše úvěru 64.008,--Kč, poskytnutá částka činila 32.004,--Kč, splatnost úvěru byla 36 měsíců V měsíčních splátkách po 1.778,--Kč. Poplatek na uzavření smlouvy činil 1.900,--Kč. Podle článku 5. smluvních ujednání se za poskytnutí úvěru a revolvingu dlužník zavázal k zaplacení smluvní odměny, která byla splatná dnem poskytnutí úvěru či revolvingu. Smluvní odměna pak byla dlužníkovi sdělena v oznámení ze dne 3. srpna 2005. V oznámení je mimo jiné uvedena i RPSN úvěru ve Výši 7 5 ,97 %.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve znění platném v rozhodné době ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplýVá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je Však třeba použít Vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku Výkon práv o povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Předně je zapotřebí uvést, že v přihlášce žalobkyně je uvedena pouze jistina úvěru. Dohodnutá smluvní odměna Však jistinou není (k tomu např. rozsudek Vrchního soudu V Praze ze dne 2. června 2011, sp.zn. 40 ICm 433/2010, 101 VSPH 41/2011-99, KSHK 40 INS 2229/2010). I sama žalobkyně podle svého vyjádření chápe odměnu za poskytnutí úvěru jako jediné příslušenství jistiny a tvrdí, že je sjednán úrok ve formě předem pevně stanovené částky nazvané právě jako odměna za poskytnutí úvěru . Pokud se tedy žalobkyně domáhala pouze jistiny, nebyla pohledávka z titulu dohodnuté smluvní odměny za poskytnutý úvěr vůbec přihlášena. A i kdyby tomu tak nebylo, ujednání o smluvní odměně je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 občanského zákoníku. Při právním hodnocení Věci vyšel soud totiž z toho, že smlouva o úvěru byla sjednána podle ustanovení § 497 an. obchodního zákoníku. Závazkový vztah se tak sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obchodním zákoníkem, předmětná smlouva ze dne 1. srpna 2005 je Však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, nebot byla uzavřena fakticky jako smlouva o úvěru mezi žalobkyní jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 občanského zákoníku. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu V daném případě nedošlo, když smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila 106,31 % z fakticky poskytnuté částky u 36 měsíčních splátek (u úvěru faktická půjčka 30.104,--Kč a smluvní odměna 32.004,--Kč), u revolvingu 88,68 % z fakticky poskytnuté částky u 24 měsíčních splátek (faktická půjčka 22.616,--Kč a smluvní odměna 20.056,--Kč). Podle názoru soudu je tedy sjednaná Výše smluvní odměny pro svou nepřiměřenost v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. Ujednání o Výši smluvní odměny lze V daném případě zařadit pod nepřípustná smluvní ujednání nejen ve smyslu ustanovení § 56 odst. 3 občanského zákoníku, ale i § 39 tohoto zákona. Jde jen o částečnou neplatnost smlouvy podle ustanovení § 41 občanského zákoníku, nebot důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na ujednání o Výši smluvní odměny uvedené V článku 5. smluvních ujednání žalobkyně. Podle rozsudku Vrchního soudu vPraze ze dne 20. ledna 2011 č.j. 15 Cmo 162/2010-118 se jevila jako úměrná a vyvážená smluvní odměna ve Výši 1/3 z fakticky poskytnuté částky (v případě smluvní odměny představující 100 % poskytnuté částky za dobu splácení 15 měsíců). Jak vyplývá i z vyjádření žalovaného ad 1., tj. insolvenčního správce, dlužník již uhradil částku 88.920,--Kč, přičemž skutečně byla poskytnuta částka 52.720,--Kč. Dlužník tak již úhradu 1/3 (tj. částku 17 .57 3,33 Kč) ze skutečně poskytnuté částky v projednávaném případě dokonce překročil.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka žalobkyně popřená V části 18.044,--Kč nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve Věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve Věci úspěch neměl. Žalobkyně ve Věci úspěch neměla, a proto ji soud náhradu nákladů nepřiznal a podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ani přiznat nemohl.

Žalovaný ad 1), tj. insolvenční správce pak ve Věci měl plný úspěch, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle ustanovení § 8 vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby Výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů V občanském soudním řízení ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přechodným ustanovením uvedeným v článku II. vyhlášky číslo 64/2012 Sb. odměna advokáta činí 9.000,--Kč. Dále podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), náleží advokátu za 3 úkony právní služby paušální náhrada hotových výdajů ve Výši 900,--Kč (3 úkony po 300,--Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se Věci samé a účast na přípravném jednání). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to ve Výši 1/2 celkové částky, když právní zástupce žalovaného ad 1) rozhodný den cestoval k další jedné kauze. Jednalo se o cestu konanou k přípravnému jednání dne 30. března 2011 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, celkem 50 km, za použití vozidla se spotřebou 5,43 l/100 km, cena nafty 30,80 Kč/ 1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 268,62 Kč, z toho 1/2 134,31 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, aétne 2 půlhodin á 100,--Kč; celkem 100,--Kč. K úhradě tak 10.134,31 Kč, a protože je advokát plátcem DPH zvyšuje se částka o 21 %, tj. o 2.128,20 Kč; celkem tedy 12.262,51 Kč. Dlužník také sice plný úspěch ve Věci měl, výslovně Však prohlásil, že žádnou náhradu nákladů řízení neuplatňuje.

Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného ad 1), nebot jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučenü

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 8. dubna 2013.

JUDr. Marie Pavlíčková V. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Křížová Veronika