56 ICm 570/2010
Č.j. 56 ICm 570/2010-58 ( KSPA 56 INS 1085/2010-C1-7 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: JUDr. Jan Malý, advokát se sídlem 500 02 Hradec Králové, Resslova 1253, insolvenční správce dlužníka Vladimíra Tůmy, nar. 7. dubna 1978, bytem 530 02 Pardubice-Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem 186 00 Praha-Karlín, Sokolovská 5/49, proti žalované: ESSOX s.r.o., 370 21 České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, IČO 26764652, o žalobě na určení pohledávky, t a k t o :

I. Určuje se, že popření pohledávky, přihlášené žalovanou do insolvenčního řízení dlužníka, Vladimíra Tůmy, nar. 7. dubna 1978, bytem 530 02 Pardubice- Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1, učiněné žalobcem co do výše 32.941,61 Kč, je po právu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 12.546,--Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná je povinna uhradit České republice-Krajský soud v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 1.000,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to v kolcích na připojeném tiskopise.

Odůvodnění:

Dne 17. června 2010 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že část její pohledávky 1085/2010 dlužníka Vladimíra Tůmy, není po právu. V žalobě zejména uváděl, že v předmětném insolvenčním řízení žalovaná uplatnila přihláškou vykonatelnou pohledávku ve výši 33.151,65 Kč na jistině a ve výši 47.601,70 Kč na příslušenství sestávajícího se a) ze smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně v částce 44.622,--Kč, b) úroku z prodlení v částce 337,50 Kč, smluvní pokuty v částce 1.000,--Kč a za d) nákladů rozhodčího řízení v částce 1.642,20 Kč. Při přezkumném jednání žalobce uznal jistinu 33.151,65 Kč, úrok z prodlení 337,50 Kč, smluvní pokutu 1.000,--Kč a náklady rozhodčího řízení 1.642,20 Kč. Žalobce ohledně smluvního úroku z prodlení vypočítal zákonný úrok z prodlení za stejné období a ze stejné částky jako byl vypočten úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a dospěl k částce 11.680,39 Kč. Poté vypočítal částku 32.941,61 Kč odpovídající částce, kterou popírá. Důvodem je neprokázání právního důvodu a to, že takové smluvní ujednání je v rozporu s dobrými mravy a nelze požadovat úroky z prodlení nad rámec zákonné úrokové sazby stanovené zvláštním prováděcím předpisem. Dále žalobce uváděl, že dlužník požádal žalovanou o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru č. 0102147425, součástí žádosti byly i obchodní podmínky. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k zesplatnění jeho veškerých závazků vůči žalované. Dne 10. července 2007 byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci a je vykonatelný. Podle tohoto nálezu byl dlužník povinen uhradit částku 33.151,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky ode dne 1. června 2006 do zaplacení. Dále bylo dlužníkovi uloženo uhradit uvedenou smluvní pokutu a náhradu nákladů rozhodčího řízení. Dlužník se v rozhodčím řízení přes výzvu nevyjádřil, nepoužil žádný způsob obrany, a proto je způsob odůvodnění žaloby insolvenčním správcem po právu. Žalobce odkázal na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) a 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obchodní zákoník ), když dlužník smlouvu uzavíral jako spotřebitel, a proto se má případná odpovědnost za porušení povinností řešit podle zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen občanský zákoník ). Ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně je tak absolutně neplatné, neboť žalovaný mohl požadovat v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku pouze zákonný úrok z prodlení. Nakonec žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. března 2005 sp.zn. 33 Odo 1117/2003. Označil listinné důkazy, a to spis sp.zn. KSPA 56 INS 1085/2010, rozhodčí nález a kopie obchodních podmínek.

Dne 23. června 2010 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 6. října 2010 zejména s tím, že z předmětného rozhodčího nálezu opatřeného doložkou právní moci vyplývá, že dlužník byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ale byl nečinným a nevyjádřil se. Proto dlužníkovi nastaly povinnosti v rozhodčím nálezu uvedené. Podpisem žádosti o uzavření smlouvy o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru vyjádřil dlužník souhlas nejen s obchodnímu podmínkami smlouvy, ale i se sazebníkem poplatků. Ty spolu s podmínkami pro vydání a používání úvěrových karet tvoří nedílnou součást smlouvy. Žalovaná byla toho názoru, že dohodnutá výše smluvních úroků nijak neodporuje duchu obchodního zákoníku, dlužník byl s jejich výší srozuměn a nerozporoval ji. Neztotožnila se s míněním žalobce, že dlužník v rozhodčím řízení nepoužil žádný způsob obrany proti žalobě, naopak výzvu rozhodce k vyjádření převzal, nereagoval na ni, bylo mu zřejmé a byl srozuměn s tím, jaké nastanou skutečnosti, když na výzvu reagovat nebude. Nakonec žalovaná navrhla, aby soud určil, že popření pohledávky co do výše 32.941,61 Kč není po právu a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení. Jako listinné důkazy navrhla sazebník poplatků, podmínky pro vydávání a používání úvěrových karet, žalobu ze dne 22. února 2007 a rozhodčí nález.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 24. května 2010, mohl insolvenční správce žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání. Jelikož žaloba byla podána dne 17. června 2010, byla podána včas. Žalovaná sice namítala, že insolvenční správce nebyl s odkazem na ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona žalobu oprávněn podat, insolvenční soud však odkazuje zejména na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2010, č.j. 15 Cmo 140/2010-35, v němž je přijat závěr, že je umožněno popírat vykonatelné pohledávky v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou nebo z nedbalosti, založil nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění proti ostatním věřitelům. I v projednávaném případě dlužník v rámci rozhodčího řízení zůstal zcela nečinný a neplatnost žádného ujednání předmětné smlouvy neuplatnil. Proto má soud za to, že insolvenční správce aktivní legitimaci k podání žaloby na popření vykonatelné pohledávky měl.

Soud vzal za prokázané, že dne 7. dubna 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 1085/2010-A-13 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Jan Malý. Dne 30. dubna 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 11. V přihlášce je uvedena jedna vykonatelná a nezajištěná pohledávka v celkové výši 80.753,35 Kč. Z toho jistina 33.151,65 Kč (jako důvod vzniku uvedeno: kupon/žádost o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru číslo 0102147425) a příslušenství 47.601,70,--Kč (smluvní úrok 0,1 % denně z jistiny od 1. června 2006 do 7. února 2010, tj. 44.622,--Kč, dále úrok z prodlení 337,50 Kč, smluvní pokuta 1.000,--Kč a náklady řízení 1.642,20 Kč). Dne 24. května 2010 se ve věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správce i dlužník uznali celou jistinu ve výši 33.151,65 Kč a část příslušenství co do výše 14.660,09 Kč. Zbytek příslušenství v částce 32.941,61 Kč popřeli s tím, že se jedná o smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, a protože se jedná o spotřebitelský úvěr, může být úrok z prodlení pouze podle zákona. I když dlužník učinil popěrný úkon ve vztahu k vykonatelné pohledávce, žalobu nepodal.

Dne 14. dubna 2011 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona přípravné jednání. Obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích, další tvrzení ani návrhy na důkazy nevznesly. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo skončením přípravného jednání ke koncentraci řízení. Jelikož v dané věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a o.s.ř. na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Soud tak měl posoudit, zda při uzavření smlouvy o úvěru, kdy na jedné straně je fyzická osoba-spotřebitel, lze platně sjednat smluvní úrok z prodlení.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužník a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytnutí Futuro karty a o revolvingovém úvěru č. 0102147425. Součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru ze dne 1. srpna 2005, podmínky pro vydání a používání úvěrových karet ze dne 1. prosince 2004 a sazebník poplatků platný od 1. srpna 2004. Mimo jiné byl tak smluvně dohodnut i úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pro neplnění splátek došlo k zesplatnění závazků dlužníka. Následně vydal rozhodce JUDr. Jiří Novák dne 10. července 2007 pod sp.zn. E/2007/00765 z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33.151,65 Kč ode dne 1. června 2006 do zaplacení. Dále byl zavázán k úhradě úroku z prodlení ve výši 337,50 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.000,--Kč a k náhradě nákladů řízení ve výši 1.642,20 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve znění platném v rozhodné době ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném v rozhodné době jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Při právním hodnocení věci vyšel soud z toho, že předmětná smlouva o poskytnutí Futuro karty a o revolvingovém úvěru byla uzavřena podle ustanovení § 497 an. obchodního zákoníku. Závazkový vztah se sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obchodním zákoníkem, předmětná smlouva je však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž v dané době dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva za úplatu mezi žalovanou jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují i ustanovení § 52 až 57 občanského zákoníku. Spotřebitelský charakter smlouvy pak vylučuje smluvní volnost stran při ujednání úroku z prodlení podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. V souladu s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku lze v daném případě sjednat platně úrok z prodlení jen ve výši stanovené občanským zákoníkem, konkrétně pak ustanovením § 517 odst. 2 tohoto zákona (ve spojení s ustanovením § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Jak je uvedeno v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. března 2005 sp.zn. 33 Odo 1117/2003, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2006, je ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ustanovením kogentním, výše úroku z prodlení nemůže být v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než jak stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Stejné závěry jsou vyvozeny i v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 18. prosince 2008, sp.zn. 15 Co 707/2008, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2010. Ten mimo jiné dále uvádí, že má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Dohoda o výši úroku z prodlení nad rámec uvedených ustanovení je pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná; jedná se však jen o částečnou neplatnost smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka žalované popřená v části 32.941,61 Kč nebyla zjištěna. s ustanovením § 163 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Insolvenční správce pak ve věci měl plný úspěch, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle ustanovení § 8 vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přechodným ustanovením uvedeným v článku II. vyhlášky číslo 64/2012 Sb. odměna advokáta činí 9.000,--Kč. Dále podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), náleží advokátu za 3 úkony právní služby paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900,--Kč (3 úkony po 300,--Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé a účast na přípravném jednání). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jednalo se o cestu konanou k přípravnému jednání dne 14. dubna 2011 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, celkem 50 km, za použití vozidla se spotřebou 5,43 l/100 km, cena nafty 30,80 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 268,62 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 2 půlhodiny á 100,--Kč; celkem 200,--Kč. K úhradě tak 10.368,62 Kč, a protože je advokát plátcem DPH zvyšuje se částka o 21 %, tj. o 2.177,41 Kč; celkem tedy 12.546,--Kč.

Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalobce, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

V daném případě byl soudní poplatek za řízení, který podle položky 10 Sazebníku poplatků činil 1.000,--Kč, podle ustanovení § 7 odst. 1, věta první, zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění platném do 31. srpna 2011 (dále jen zákon o soudních poplatcích ) splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je obecně poplatníkem soudního poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li stanoveno jinak. V daném případě však v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích požíval insolvenční správce v incidenčním sporu osobní osvobození od poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3, věta první, zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatková povinnost tak vzniká způsobem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, tj. uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle ustanovení § 7 odst. 1, věta druhá, uvedeného zákona o soudních poplatcích, je tak poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost soudní poplatek zaplatit uložena. V projednávaném případě měl žalobce ve věci úspěch, a proto se podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenáší poplatková povinnost ve výši 1.000,--Kč na žalovanou. Navíc pokud je soudní poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný poplatek v plné výši, i kdyby měl žalobce úspěch pouze částečný.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může se stát domáhat podle tohoto rozhodnutí nařízení výkonu rozhodnutí (ustanovení § 251 o.s.ř.).

V Pardubicích dne 27. března 2013.

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Denisa Mouleová