56 ICm 500/2012
Č.j.: 56 ICm 500/2012-49 (KSPA 56 INS 2720/2010-C1-4)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Ing. Aleš Klaudy, 405 02 Děčín I, Masarykovo nám. 191/18, insolvenční správce ČETRANS a.s., 400 95 Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČO 48268089, proti žalovanému: Ing. David Jánošík, 500 02 Hradec Králové, Gočárova 1105/36, insolvenční správce dlužnice TONAMO, a.s., 356 01 Sokolov, Staré náměstí 23, IČO 64259404, zastoupený JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1-Staré Město, Týnská 1053/21, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávky žalobce ve výši 11.094.808,47 Kč za dlužnicí TONAMO, a.s., 356 01 Sokolov, Staré náměstí 23, IČO 64259404, v insolvenčním v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 2720/2010, jsou po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 20. února 2012 podala společnost ČETRANS a.s. u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému insolvenčnímu správci domáhala určení, že její 2 pohledávky ve výši 11.094.808,47 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 2720/2010 dlužnice TONAMO, a.s. jsou po právu. Mimo jiné uvedla, že dne 29. června 2009 uzavřela s dlužnicí TONAMO, a.s. uznání závazku a dohodu o splátkách. V bodu 4) dohody strany prohlásily, že se uznání a dohoda nedotýká sporné pohledávky dlužnice vůči žalobkyni z titulu neoprávněného obohacení souvisejícího s cenou nájemného ve výši 12.555.000 Kč a sporné pohledávky žalobkyně vůči dlužnici za bezdůvodné obohacení za období 11/2005 do 12/2007 tvořeným majetkovým prospěchem ve výši 7.960.559,60 Kč. Dne 11. srpna 2009 žalobkyně obdržela od dlužnice písemné jednostranné započtení vzájemných pohledávek ze dne 3. srpna 2009. Reagovala na to tak, že dne 14. dubna 2009 (správně 14. srpna 2009) zaslala dlužnici stanovisko, že jednostranný zápočet neuznává a pohledávku dlužnice vůči ní považuje za neexistentní. Naopak oznámila dlužnici s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 32 Odo 901/2004, že svou pohledávku za dlužnicí ve výši 7.960.599,60 Kč považuje ode dne doručení jednostranného zápočtu za uznanou a nespornou, když v každém započtení je obsaženo též uznání závazku. Dále uvedla, že tuto pohledávku uplatnila u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. Ten dne 27. května 2010 vydal rozsudek pro zmeškání č.j. 57 Cm 123/2009-62, kterým uložil dlužnici zaplatit částku 7.960.599,60 Kč spolu se zákonným úrokem ode dne 20. února 2008 a dále uložil dlužnici zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 516.740 Kč. Dlužnice se proti rozsudku odvolala, řízení je vzhledem k prohlášení konkursu přerušeno. Žalobkyně přiložila listinné důkazy.

Dne 12. března 2012 soud vyzval žalovaného k vyjádření se k žalobě. Ten reagoval až dne 17. února 2014 ohledně pohledávky č. 1 zejména s tím, že přihlášená pohledávka neexistuje, její pravost se opírá toliko o fakturu a odkázal na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 32 Odo 276/2005. Dále namítal, že pokud by pohledávka existovala, došlo by k jejímu zániku v důsledku jednostranného zápočtu. Započtení v sobě nezahrnuje uznání závazku, pokud tak není v započtení výslovně uvedeno, odkázal na rozhodnutí sp.zn. NS ČR 23 Cdo 3549/2007. Ohledně pohledávky č. 2 pak žalovaný namítal, že vůbec nevznikla, neboť nárok na úhradu nákladů řízení vzniká okamžikem pravomocného ukončení sporu. Nakonec žalovaný souhlasil s rozhodnutím ve věci bez jeho nepřítomnosti, na základě písemných důkazů a navrhl zamítnutí žaloby.

Dne 19. února 2014 obdržel soud podání, v němž Ing. Aleš Klaudy, 405 02 Děčín I, Masarykovo nám. 191/18 sděloval, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2013, č.j. KSUL 45 INS 10979/2012-A-86, byl zjištěn úpadek žalobkyně ČETRANS a.s., na její majetek byl prohlášen konkurs a on byl ustanoven insolvenčním správcem. Souhlasil s rozhodnutím soudu bez jednání.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 26. ledna 2012 a vyrozumění o popření obdržela žalobkyně dne 3. února 2012, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soudní poplatek za řízení byl řádně uhrazen. Insolvenční správce žalobkyně vstoupil do řízení na její místo bez dalšího, a to nabytím právní moci shora uvedeného usnesení č.j. KSUL 45 INS 10979/2012-A-86.

Soud vzal za prokázané, že dne 23. listopadu 2011 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 2720/2010-A-116 zjištěn úpadek dlužnice, prohlášen konkurs na její majetek a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. David Jánošík. Dne 20. prosince 2011 obdržel insolvenční soud přihlášku poř.č. 48 společnosti ČETRANS a.s., která je vedena jako věřitelka poř.č. 51. V přihlášce jsou uvedeny 2 nevykonatelné a nezajištěné pohledávky v celkové výši 11.094.808,47 Kč. Konkrétně pak pohledávka č. 1 ve výši 10.578.068,47 Kč (jistina 7.960.599,60 Kč a zákonné úroky z prodlení 2.617.468,87 Kč); jako důvod vzniku je uvedeno: bezdůvodné obohacení za období 11/2005 do 12/2007 tvořené majetkovým prospěchem získaným rozporem mezi fakturovaným množstvím motorové nafty a množstvím skutečným. Pohledávka č. 2 je uvedena ve výši 516.740 Kč (jen jistina); jako důvod vzniku je uvedeno: náklady řízení na základě rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. května 2010, č.j. 57 Cm 123/2009-62. Při přezkumném jednání konaném dne 26. ledna 2012 byly obě pohledávky popřeny žalovaným insolvenčním správcem v celém rozsahu. Pohledávku č. 1 popřel s tím, že zanikla započtením a vůbec nevznikla. Pohledávku č. 2 pak popřel s tím, že nárok na úhradu nákladů řízení nevznikl.

Protože ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdal, rozhodl soud s odkazem na ustanovení § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona, bez jednání. Ohledně skutkového stavu věci mezi účastníky spor nebyl, soud měl posoudit její právní stránku, zejména existentnost pohledávek, případně, zda došlo k započtení či uznání závazku.

S odkazem na ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. ohledně zjištění skutkového stavu věci mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně a dlužnice sjednaly dne 29. června 2009 uznání závazku a dohodu o splátkách podle ustanovení § 323 a § 407 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník v předmětném znění. Podle bodu 4) se uznání a dohoda nedotýkají sporné pohledávky dlužnice vůči žalobkyni z titulu neoprávněného obohacení souvisejícího s cenou nájemného za období 12/2005 až 12/2007 ve výši 12.555.000 Kč, která byla vyúčtována fakturou č. 6200701025 ze dne 14. ledna 2008 s datem splatnosti 28. ledna 2008; žalobkyně prohlásila, že pohledávku neuznává a fakturu vrátila. Dále se uznání a dohoda nedotýkají sporné pohledávky žalobkyně vůči dlužnici za bezdůvodné obohacení za období 11/2005 až 12/2007, tvořené majetkovým prospěchem, získaným rozporem mezi fakturovaným množstvím motorové nafty a množstvím skutečným ve výši 7.960.599,60 Kč, která byla vyúčtována fakturou č. 9010070008 ze dne 15. ledna 2008 s datem splatnosti 19. února 2008; dlužnice prohlásila, že pohledávku neuznává a fakturu vrátila. Oba účastníci také byli zajedno v tom, že dlužnice dne 3. srpna 2009 vystavila jednostranné započtení vzájemných pohledávek, které žalobkyně obdržela dne 11. srpna 2009. Předmětem započtení byly pohledávky uvedené v bodu 4) uznání závazku a dohody o splátkách ze dne 29. června 2009. Dále má soud za prokázané, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, vydal dne 27. května 2010, rozsudek č.j. 57 Cm 123/2009-62, jehož výrokem II. zavázal dlužnici k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 516.740 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Podle ustanovení § 580 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obč. zák. ) mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného dluhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Podle ustanovení § 323 odst. 2 obchodního zákoníku se za uznání nepromlčeného závazku považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3.

Podle ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.

Ohledně právního posouzení pohledávky č. 1 je předně zapotřebí uvést, že tvrzeným důvodem jejího vzniku je bezdůvodné obohacení tvořené majetkovým prospěchem. K důkazu její pravosti pak žalobkyně navrhla fakturu č. 9010070008 ze dne 15. ledna 2008 s datem splatnosti 19. února 2008, která je však pouze účetním dokladem a sama o sobě smluvní vztah mezi účastníky nedokládá. Existence pohledávky nebyla doložena ani rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. května 2010, č.j. 57 Cm 123/2009-62, který nenabyl právní moci k dnešnímu dni. Jelikož existence pohledávky nebyla prokázána, nemohlo být s odkazem na ustanovení § 580 obč. zák. prokázáno ani její započtení. Protože k platnému uznání závazku by mohlo dojít s odkazem na ustanovení § 323 odst. 2 a § 407 odst. 3 obchodního zákoníku za určitých podmínek pouze při nezpochybitelném započtení, které však nenastalo, dospěl soud ze všech shora uvedených důvodů, že pravost pohledávky nebyla prokázána.

Ohledně právního posouzení pohledávky č. 2 je nutné konstatovat, že se jedná o náhradu nákladů řízení stanovenou ve výroku II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. května 2010, č.j. 57 Cm 123/2009-62. Rozsudek nenabyl právní moci ani k dnešnímu dni. V daném případě se jedná o pohledávku procesního charakteru, vzniká až právní mocí rozhodnutí o jejím přiznání. Pohledávka tudíž nevznikla, je neexistentní; její pravost tak prokázána nebyla.

Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Konstatuje se s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávky nebyly zjištěny.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal a podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ani přiznat nemohl. Žalovaný, tj. insolvenční správce, který byl zastoupen advokátem, pak ve věci měl plný úspěch, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), ve spojení s přechodným ustanovením čl. II. vyhlášky číslo 486/2012 Sb. soud přiznal odměnu za 2 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení ze dne 14. listopadu 2013-částka 3.100 Kč, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 17. února 2014-částka 3.100 Kč), součet 6.200 Kč. K tomu přináleží související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 úkony po 300 Kč). K úhradě částka 6.800 Kč, a protože je advokát plátcem DPH zvýšila se o 21 %, tj. o 1.428

Kč; celkem tedy 8.228 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 13. října 2014

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Hocká