56 ICm 499/2010
Č.j. 56 ICm 499/2010-39 ( KSPA 56 INS 8982/2009-C3-6)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Soňa Borková, nar. 24. března 1971, bytem 560 02 Česká Třebová, Semanínská 2085, zastoupená Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, proti žalované: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO 61860069, zastoupená JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o žalobách na určení pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že část pohledávky č. 1 z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 24069 ve výši 24.529,--Kč a směnečného úroku a soudního poplatku ve výši 8.147,--Kč, přihlášené jako vykonatelné ve výši celkem 32.676,--Kč, v popřené výši 14.204,29 není po právu, se zamítá (původně žaloba sp.zn. 56 ICm 498/2010).

II. Určuje se, že pohledávka č. 2 z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 51124 ve výši 43.802,--Kč a směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení ve výši 17.183,--Kč, přihlášená jako vykonatelné ve výši celkem 60.985,--Kč, není po právu (původně žaloba sp.zn. ).

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice-Krajský soud v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 1.000,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to v kolcích na připojeném tiskopise.

Odůvodnění:

Dne 4. června 2010 podala shora uvedená žalobkyně (současně dlužnice v insolvenčním řízení sp.zn. KSPA 56 INS 8982/2009) u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, vůči žalované 2 žaloby. První žalobou se vůči žalované domáhala určení, že pohledávka č. 1 žalované z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 24069 ve výši 24.529,--Kč a směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení ve výši 8.147,--Kč, přihlášené jako vykonatelné ve výši celkem 32.676,--Kč, v popřené výši 14.204,29 Kč, není po právu. Žalobkyně mimo jiné uváděla, že z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. března 2008, č.j. 0 Nc 5548/2008-8, vyplývá nárok vůči ní jen co do výše1/2 částky přiznané žalované směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 287. července 2005, č.j. 52 Sm 207/2005-4. Druhou polovinu by měl hradit její bývalý manžel. Co do důkazů se obecně odvolala na listiny založené ve spisu. Druhou žalobou se dlužnice vůči žalované domáhala určení, že pohledávka č. 2 žalované z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 51124 ve výši 43.802,--Kč a směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení ve výši 17.183,--Kč, přihlášené jako vykonatelné ve výši celkem 60.985,--Kč, není po právu. Žalobkyně zejména uváděla, že předmětnou pohledávku považuje za promlčenou v důsledku neuplatnění pohledávky v exekučním řízení ve čtyřleté promlčecí době od vykonatelnosti rozhodnutí. Od právní moci rozhodnutí běží nová čtyřletá promlčecí lhůta limitovaná ustanovením § 408 odst. 1 a 2 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obchodní zákoník ). Odkázala na popěrný úkon, který učinila při přezkumném jednání. Dále zdůraznila, že rozhodčí smlouva je neplatná podle ustanovení § 56 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen občanský zákoník ), kdy by se toto ustanovení mělo interpretovat komunitárně konformním způsobem, relevantní je směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (článek 1 písm. q) přílohy). Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za nepřiměřené. Žalobkyně se tak domnívala, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Poukázala i na rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro, kdy Evropský soudní dvůr vyložil, že soud má kdykoli z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález ze dne 7. června 2004, č.j. Ku-03-23-2/2004-8 nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky, nelze na jeho základě vést výkon rozhodnutí, je právně nicotný. Uplatnění pohledávky v rozhodčím řízení nemělo vliv na běh promlčecí doby. S odkazem na ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je třeba aplikovat ustanovení práva občanského, kde je promlčecí lhůta tříletá a pohledávka je tak v meritu promlčena.

Dne 15. června 2010 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobám. Ohledně obou žalob žalovaná reagovala dne 1. října 2010 zejména s tím, že žalobkyně není k podání žalob ohledně vykonatelné pohledávky aktivně legitimována, když tuto legitimaci má podle ustanovení § 199 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ) pouze insolvenční správce. V případě první žaloby odkázala na ustanovení § 145 odst. 3 občanského zákoníku, dlužnice předmětnou smlouvu č. 24069 podepsala, čímž s půjčkou souhlasila a závazek patří do společného jmění manželů. Blankosměnku vlastní vystavenou panem Romanem Borkem avalovala. Manželé jsou společnými dlužníky, jedná se o solidaritu založenou zákonem, která vede ke všem důsledkům pasivní solidarity podle ustanovení § 511 občanského zákoníku. Žalovaná tak může žádat plnění po kterémkoliv solidárním dlužníku. Dále žalovaná upozornila na ustanovení § 32 odst. 1 a 2 a ustanovení § 47 odst. 1 zákona číslo 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.š. ), ustanovuje solidaritu rukojemského závazku. Ohledně druhé žaloby se žalovaná vyjádřila k rozhodčímu řízení a ke směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993. Tvrdila zejména, že rozhodce měl pravomoc spor rozhodnout, když zákon číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ) toto umožňuje. Nerovnováhu v právech a povinnostech stran je třeba zkoumat případ od případu. Měla za to, že ani eurokonformním výkladem nelze vyložit ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku tak, že by nepřiměřené smluvní podmínky zakládaly absolutní neplatnost. Připomněla, že směrnice ES nemají přímý horizontální účinek. Byla toho názoru, že v rámci přezkumu pohledávky v insolvenčním řízení nelze požít závěry vyslovené ESD v rozhodnutí ESD C-168/05, které se týká výlučně řízení o zrušení rozhodčího nálezu. V insolvenčním řízení rozhodčí nález představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté a pro účastníky a pro soud je závazný. Ohledně tvrzeného promlčení pohledávky poukázala na ustanovení § 110 odst. 1 občanského zákoníku, pohledávka byla přiznána pravomocným rozhodnutím, proto je promlčecí doba desetiletá, k promlčení by došlo až v červnu roku 2014. Ohledně obou žalob žalovaná navrhla jejich zamítnutí. Jako důkazy navrhla přihlášku pohledávky a protokol o přezkumném jednání.

Podle ustanovení § 410 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění platném v rozhodné době není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 3. května 2010 a účinky oddlužení plněním splátkového kalendáře nastaly dne 31. května 2010, byly žaloby podané dne 4. června 2010 podány včas. Soudní poplatek za řízení nebyl s odkazem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. r) zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v předmětném znění, vyžadován. Jelikož dlužnice namítala v prvním případě, že jí část vykonatelné pohledávky vůči žalované vůbec nevznikla a v druhém případě, že vykonatelná pohledávka je promlčená, splnila podmínku, že jako důvod popření pravosti musí uvést skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Podle názoru soudu, tak v daném případě byla dlužnice jako žalobkyně k podání žalob aktivně legitimována.

Soud vzal za prokázané, že dne 26. března 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 8982/2009-A-13 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. Bohumil Ježek, 534 01 Holice, Komenského 220. Dne 19. dubna 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované, která je vedena jako věřitelka poř.č. 4. V přihlášce jsou uvedeny 2 pohledávky v celkové výši 93.611,--Kč, obě vykonatelné a nezajištěné. U pohledávky č. 1 v částce 32.676,--Kč byla uvedena jistina ve výši 24.529,--Kč a příslušenství ve výši 8.147,--Kč (směnečný úrok 7.027,--Kč a soudní poplatek 1.120,--Kč). Jako důvod vzniku je vyplněno: nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 24069. U pohledávky č. 2 v částce 60.985,--Kč byla uvedena jistina ve výši 43.802,--Kč a příslušenství ve výši 17.183,--Kč (směnečný úrok 15.583,--Kč a náklady rozhodčího řízení 1.600,--Kč). Jako důvod vzniku je vyplněno: nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 51124. Citované listiny žalovaná mimo jiné přiložila. Dne 3. května 2010 se ve věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správce a shodně i dlužnice z pohledávky č. 1 uznali z jistiny 13.931,50 Kč, z úroku 3.980,21 Kč a z nákladů řízení 560,--Kč, dohromady 18.471,71 Kč. Ve zbytku v částce 14.209,29 Kč pohledávku popřeli s odkazem na usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. března 2008, č.j. 0 Nc 5548/2008-8, kdy dlužnice a Roman Borek nebyli povinni uhradit směnečný peníz společně a nerozdílně, tj. solidárně. Pohledávku č. 2 insolvenční správce uznal. Dlužnice ji zplna popřela, vznesla námitku promlčení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 24. června 2004 a stal se vykonatelným dne 28. června 2004. Pohledávka nebyla nikdy uplatněna u soudu, podle obchodního zákoníku se promlčela nejpozději dne 28. června 2008.

Na den 31. března 2011 bylo ve věci obou žalob nařízeno v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, přípravné jednání, na které se dostavily obě strany sporu. V případě první žaloby žalobkyně setrvala na žalobních tvrzeních a odkázala na odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. března 2008, č.j. 0 Nc 5548/2008-8. Žalovaná pak odkázala na své předchozí písemné vyjádření. S odkazem na ustanovení § 114c odst. 4 o.s.ř. účastníci nepožadovali poskytnutí další lhůty za účelem doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodujících pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů. V případě druhé žaloby žalobkyně doplnila, že nevykonatelnost pohledávky dovozuje i z důvodu, že rozhodčí smlouva, která byla součástí dodatku ke smlouvě č. 51124-01043 byla sjednána toliko s panem Romanem Borkem. V rozhodčím řízení bylo doručováno pouze jemu, žalobkyni nebyl doručen do vlastních rukou ani rozhodčí nález. Navrhla vyžádat u Obvodního soudu pro Prahu 1 kompletní rozhodčí spis. Žalovaná se k návrhu na provedení důkazu kompletním rozhodčím spisem připojila. S odkazem na ustanovení § 114c odst. 4 o.s.ř. požádala o poskytnutí další 30 denní lhůty. Dne 13. dubna 2011 pak soudu předložila obšírné doplnění. Zejména zdůraznila, že žalobkyně byla před podpisem smlouvy o půjčce i dodatku ke smlouvě o půjčce podrobně seznámena s jejich jednotlivými ustanoveními, byla i seznámena s mechanismem rozhodčího řízení, což stvrdila svým podpisem pod smlouvu o půjčce a dodatkem ke smlouvě o půjčce. Předmětnou směnku žalobkyně na líci avalovala a zavázala se jako směnečný rukojmí k zaplacení směnečného peníze v plné výši. Rozhodčí nález nabyl právní moci dnem, kdy došlo k jeho doručení, případně kdy nastala jeho fikce. Rozhodce by nevyznačil na rozhodčím nálezu doložku právní moci a vykonatelnosti, kdyby nebylo účinného doručení. Rozhodčí doložka může být shledána neplatnou jedině rozhodci v rámci procesu zkoumání jejich pravomoci podle ustanovení § 8 zákona o rozhodčím řízení nebo v rámci soudního přezkumu rozhodčího nálezu podle ustanovení § 31 tohoto zákona. Zvolením alternativního řešení sporu v podobě ujednání o rozhodčí doložce nebyla porušena rovnost mezi smluvními stranami, neznamenala újmu a nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Evropský soudní dvůr dovodil požadavek úředního přezkumu platnosti rozhodčí doložky soudem jen ve vztahu ke španělské právní úpravě. Žalobkyně se proti rozhodčí doložce měla bránit již v rozhodčím řízení, měla možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu. V incidenčním sporu nelze jiným právním posouzením věci hojit to, že dlužnice ignorovala zásadu vigilantibus iura , dle které náležejí práva bdělým. Nakonec uzavřela, že rozhodčí nález představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté a pro účastníky i pro soud je závazný.

Protože se obě žaloby týkaly týchž účastníků ve stejné insolvenční věci, soud dne 14. března 2013 z důvodu hospodárnosti řízení vedená pod sp.zn. 56 ICm 498/2010 a 56 ICm 499/2010 spojil ke společnému řízení, které je dále vedeno pod sp. zn. 56 ICm 498/2010. Jelikož v dané věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a o.s.ř. na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. V případě první věci měl tedy soud posoudit, zda je žalobkyně podle směnečného platebního rozkazu zavázána společně a nerozdílně s panem Romanem Borkem a v případě druhé věci, zda došlo k promlčení pohledávky v důsledku neplatně sjednané rozhodčí doložky.

Posouzení první žaloby (původní sp.zn. 498/2010): Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 7. dubna 2001 uzavřel tehdejší manžel žalobkyně pan Roman Borek s žalovanou smlouvu o revolvingové půjčce č. 24069-01043, a to na vyplacenou výši půjčky 30.000,--Kč. Na konci pod podpisem dlužníka je napsáno: Souhlasím a je připojen podpis i žalobkyně. Ke smlouvě byly uzavřeny další dodatky. Dne 6. května 2002 pan Roman Borek vystavil směnečné vyplňovací prohlášení a vystavil vlastní blankosměnku. Blankosměnka byla doplněna na řádnou směnku s částkou 27.863,--Kč a datem splatnosti 21. června 2005. Na líci směnky je jako per aval uvedena dlužnice, řádně identifikována rodným číslem i adresou, připojila svůj podpis. Dne 28. července 2005 vydal Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod č.j. 52 Sm 207/2005-4 směnečný platební rozkaz, který uložil žalovaným 1. Roman Borek a 2. Soňa Borková, aby do 3 dnů ode dne jeho doručení uhradili žalobkyni, tj. společnosti Profireal, a.s. (tj. původní název žalované) a) směnečný peníz ve výši 27.863,--Kč, b) s 6 % úrokem jdoucím od 22. června 2005 do zaplacení a c) náhradu nákladů řízení ve výši 1.120,--Kč za soudní poplatek. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci a je vykonatelný. Nakonec dne 6. března 2008 vydal Okresní soud v Ústí nad Orlicí pod č.j. 0 Nc 5548/2008-8 usnesení, kterým na majetek dlužnice nařídil exekuci, a to k uspokojení pohledávky v částce 13.931,50 Kč se 6 % úrokem p.a. od 22. června 2005 do zaplacení, jakož i nákladů předcházejícího řízení v částce 560,--Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Ohledně částky 10.597,50 se 6 % úrokem p.a. od 22. června 2005 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení v částce 560,--Kč se návrh na nařízení exekuce zamítl.

Podle ustanovení § 145 odst. 3 občanského zákoníku závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu jsou z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

Podle ustanovení čl. I. § 32 odst. 1 z.s.š. je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle ustanovení čl. I. § 47 odst. 1 téhož zákona jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali anebo se na ní zaručili, majiteli zavázáni rukou společnou a nerozdílnou. Podle odstavce 2 § 47 tohoto zákona může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali.

Podle ustanovení § 511 odst. 1 občanského zákoníku jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli plnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

V daném případě nebylo sporu o tom, že závazek z předmětné revolvingové půjčky č. 24069-01043 byl uzavřen za trvání manželství Romana a Soni Borkových, strany sporu neuváděly, že by jejich společné jmění manželů bylo nějak modifikováno. Z toho vyplývá s odkazem na ustanovení § 145 odst. 3 a 4 občanského zákoníku pasivní solidarita k uvedenému závazku přímo ze zákona (viz ustanovení § 511 odst. 1 tohoto zákona). Dále předmětná směnka je zajištěna směnečným rukojemstvím (per aval). Směnečný aval obsahuje veškeré náležitosti stanovené v čl. I. § 31 z.s.š., tj. je napsán na směnce, je vyjádřen slovy per aval , tj. doložkou stejného významu s doložkou jako rukojmí a je podepsán avalistou paní Soňou Borkovou. S odkazem na ustanovení čl. I. § 32 odst. 1 z.s.š. je tak žalobkyně zavázána jako pan Roman Borek, a to podle ustanovení čl. I. § 47 odst. 1 téhož zákona rukou společnou a nerozdílnou. Tato pasivní solidarita vyplývá i v tomto případě přímo ze zákona. Je pravdou, že na uvedeném směnečném platebním rozkazu není uvedeno, že žalovaným se ukládá povinnost k zaplacení společně a nerozdílně. Soud (vědom si i ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 175 odst. 3, věta první, o.s.ř.) uzavřel, že pasivní solidarita v daném případě byla založena přímo zákonem a to nemůže zvrátit ani chyba soudu. Nahlédnutím do soudního spisu sp.zn. 52 Sm 207/2005 bylo totiž zjištěno, že koncept směnečného platebního rozkazu ze dne 28. července 2005 č.j. 52 Sm 207/2005-4 zavazuje pana Romana Borka a Soňu Borkovou k zaplacení vymáhané pohledávky solidárně a jen pouhým opomenutím kanceláře solidárnost ve vlastním originálu uvedena nebyla. Pokud žalobkyně odkazuje i na usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. března 2008 č.j. 0 Nc 5548/2008-8, nezbývá než opakovat předchozí věty pouze s tím, že soud si je vědom i ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobu původně vedenou pod sp.zn. 56 ICm 498/2010 jako nedůvodnou zamítnout. Předmětná nezajištěná pohledávka č. 1 přihlášená jako vykonatelná, tak byla s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona zjištěna i v popřené částce 14.204,29 Kč.

Posouzení druhé žaloby (původní sp.zn. 499/2010): Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 22. listopadu 2002 uzavřel tehdejší manžel žalobkyně pan Roman Borek s žalovanou smlouvu o revolvingové půjčce č. 51124/01043. Na konci pod podpisem dlužníka je napsáno: Souhlasím a je připojen podpis i žalobkyně. Dne 27. října 2003 byl k dané smlouvě uzavřen dodatek, opět je na konci pod podpisem dlužníka napsáno: Souhlasím a je připojen podpis žalobkyně. Podle článku Ga) dodatku měl mít pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z uvedené smlouvy nebo v návaznosti na ni podle zákona o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv ze 3 uvedených rozhodců, kterému by věřitelka doručila žalobu. Dne 22. listopadu 2002 pan Roman Borek vystavil směnečné vyplňovací prohlášení a vystavil vlastní blankosměnku. Blankosměnka byla doplněna na řádnou směnku s částkou 49.614,--Kč, datum splatnosti 23. května 2004. Na líci směnky je jako per aval uvedena dlužnice, řádně identifikována rodným číslem i adresou, připojila svůj podpis. Dále strany sporu nerozporovaly, že dne 7. června 2004 vydal rozhodce JUDr. Josef Kunášek se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 17, rozhodčí nález sp.zn. Ku-03-23-2/2004-8 ve věci o zaplacení částky 49.614,--Kč s příslušenstvím. Rozhodce uznal směnečný platební rozkaz s tím, že žalovaní 1. Roman Borek a 2. Soňa Borková byli povinni společně zaplatit věřitelce směnečný peníz ve výši 49.614,--Kč a 6 % úrok od 24. května 2004 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve znění platném v rozhodné době ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 100 odst. 1 občanského zákoníku právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle ustanovení § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

V daném případě byla vykonatelnost pohledávky odvozována od rozhodčího nálezu ze dne 7. června 2004, sp.zn. Ku-03-23-2/2004-8, který vydal JUDr. Josef Kunášek. Soud odkazuje na shora uvedené odůvodnění týkající se ustanovení § 145 odst. 3 a 4 občanského zákoníku, kdy pasivní solidarita obou manželů k uvedenému závazku vznikla přímo ze zákona. Dále shledal, že sjednaná rozhodčí doložka, tj. článek Ga) dodatku ze dne 27. října 2003 ke smlouvě o revolvingové půjčce č. 51124-01043, je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen stanovila, že rozhodčí řízení bude konat jeden ze tří označených rozhodců; konkrétní osobu pak určí pouze věřitelka, a to tak, že mu doručí žalobu. Žádná ze tří označených osob (JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann) není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona ve smyslu ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení. S odkazem zejména na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, se tak jedná o neplatné ujednání, když rozhodce byl určen pouze na základě jednostranného úkonu ze strany jednoho účastníka smlouvy. Z uvedeného i vyplývá, že příslušenství uplatněné v přihlášce jako náklady rozhodčího řízení podle uvedeného rozhodčího nálezu platně nevznikly. Za daných okolností pak měl soud za nadbytečné zabývat se i posuzováním interpretace směrnice Rady 93/13/EHS. Zásadní dále ale bylo, že splatnost pohledávky nastala v roce 2004 a pohledávka nebyla uplatněna u soudu. S odkazem na ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 100 odst. 1 a § 101 občanského zákoníku tak došlo k jejímu promlčení v obecné tříleté promlčecí době, když právo mohlo být poprvé uplatněno v roce 2004 (věřitelka sama konkrétně v přihlášce pohledávky uvedla datum splatnosti 23. května 2004) a dlužnice se promlčení řádně dovolala. Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobě jako důvodné vyhovět. Předmětná nezajištěná pohledávka č. 2 ve výši 60.985,--Kč, přihlášená jako vykonatelná, tak s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně neměla v první věci úspěch, ve druhé ano. Z toho vyplývá,

že pro obě strany sporu z tohoto hlediska byl stejný výsledek. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

V daném případě byl soudní poplatek za řízení, který podle položky 10 Sazebníku poplatků činil 1.000,--Kč, podle ustanovení § 7 odst. 1, věta první, zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění platném do 31. srpna 2011 (dále jen zákon o soudních poplatcích ) splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je obecně poplatníkem soudního poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li stanoveno jinak. V daném případě však v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích požívala dlužnice v incidenčním sporu osobní osvobození od poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3, věta první, zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatková povinnost tak vzniká způsobem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, tj. uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle ustanovení § 7 odst. 1, věta druhá, uvedeného zákona o soudních poplatcích, je tak poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost soudní poplatek zaplatit uložena. V projednávaném případě měla žalobkyně ohledně pohledávky č. 2 ve věci úspěch, a proto se podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatních přenáší poplatková povinnost ve výši 1.000,--Kč na žalovanou. Pokud je soudní poplatek stanoven pevnou sazbou, platí totiž žalovaný poplatek v plné výši, i kdyby měl žalobce úspěch pouze částečný.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může se stát domáhat podle tohoto rozhodnutí nařízení výkonu rozhodnutí (ustanovení § 251 o.s.ř.).

V Pardubicích dne 21. března 2013.

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Křížová Veronika