56 ICm 452/2010
Č.j. 56 ICm 452/2010-40 ( KSPA 56 INS 643/2010 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: SMART Capital, a.s., 779 00 Olomouc, Hněvotínská 241/52, IČO 26865297, proti žalované ad 1): 1. správcovská a konkurzní v.o.s., 530 02 Pardubice, třída Míru 67, IČO 26126788, insolvenční správkyně dlužnice Moniky Novákové, nar. 27. května 1978, bytem 530 02 Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1 a žalované ad 2): Monika Nováková, nar. 27. května 1978, bytem 530 02 Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1, o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má za dlužnicí Monikou Novákovou, nar. 27. května 1978, bytem 530 02 Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 22008-1536 ze dne 29. března 2008, a to v celkové výši 9.221,--Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 31. května 2010 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované insolvenční správkyni a dlužnici domáhala určení výše popřené pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 643/2010 dlužnice Moniky Novákové. Žalobkyně zejména uváděla, že dne 29. března 2008 uzavřela s dlužnicí smlouvu o úvěru číslo 22008-1536, na základě níž byl dlužnici poskytnut úvěr v částce 12.000,--Kč (v hotovosti). Dlužnice se podle článku I. a II. smlouvy zavázala vrátit poskytnutou částku navýšenou o úplatu za poskytnutí úvěru v souladu s ustanovením § 499 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (dále jen obchodní zákoník ) ve výši 3.720,--Kč a úrok ve výši 20 % z jistiny úvěru v částce 2.400,--Kč, tj. celkem částka 6.120,--Kč, která je nazývána jako poplatek za správu úvěru. Celkově se dlužnice zavázala vrátit částku 18.120,--Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.510,--Kč. Jednotlivé splátky jsou složeny z jistiny 1.000,--Kč, úplaty 310,--Kč a úroku 200,--Kč. Dlužnice uhradila prvních 11 splátek ve výši 16.610,--Kč za duben 2008 až únor 2009, na dvanáctou splátku v březnu 2009 uhradila 1.020,--Kč (celkem 17.630,--Kč). Na úhradě jistiny v částce 490,--Kč žalobkyně trvá. Dále byly dlužnici účtovány zákonné úroky z prodlení od 6. listopadu 2008 (ode dne následujícího po zesplatnění závazku) do 28. března 2010 z částky jistiny 490,--Kč, celkem 61,--Kč. Žalobkyně dále nárokovala smluvní pokutu podle bodu 3. obchodních podmínek, které tvoří nedílnou součást uvedené smlouvy o úvěru. Za nesplnění závazku podle článku II. smlouvy byla tak oprávněna požadovat navíc smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru. Výše smluvní pokuty je 510,--Kč za každý i započatý měsíc prodlení od listopadu 2008 do března 2010, což je 17,--Kč za den, tedy 0,14 % za každý den prodlení. Podle názoru žalobkyně je to výše přiměřená a v souladu s dobrými mravy; celkem činí 8.670,--Kč (17 měsíců x 510,--Kč). Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 810/2006, 33 Odo 71/2006, 33 Odo 61/2005, 33 Odo 1385/2004. Zdůraznila, že účel smluvní pokuty spočívá zejména v pohrůžce dostatečně citelné majetkové sankce pro nesplnění zajištěné povinnosti a v dostatečném zabezpečení proti škodám (k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 810/2006, 33 Odo 71/2006, 33 Odo 1064/2006, 33 Odo 1779/2006 a 33 Odo 1385/2004). Nakonec odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 61/2005 s tím, že se dlužnice nemůže úspěšně bránit splnění povinnosti, k níž se smluvně zavázala, poukazem na dobré mravy. Předmětnou smlouvu nepovažuje za absolutně neplatnou. Nakonec žalobkyně navrhla, aby soud určil, že má pohledávku za dlužnicí z titulu smlouvy o úvěru č. 22008-1536 ze dne 29. března 2008, a to v celkové výši 9.221,--Kč. V žalobě pak označila listinné důkazy, zejména smlouvu o úvěru ze dne 29. března 2008, přihlášku pohledávky a vyrozumění insolvenční správkyně ze dne 18. května 2010.

Dne 30. srpna 2010 soud vyzval obě žalované k vyjádření se k žalobě. Insolvenční správkyně reagovala dne 25. října 2010 zejména s tím, že jistinu 490,--Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 61,--Kč na přezkumném jednání uznala. Má však za to, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, neboť v tomto konkrétním ujednání spotřebitel bude mít povinnost uhradit smluvní pokutu 510,--Kč měsíčně při prodlení s úhradou částky 490,--Kč. Považuje to za výrazně nerovnovážné v neprospěch spotřebitele; smluvní pokuta přesahuje 100 % dluhu. Dlužnice na výzvu nijak nereagovala.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 12. května 2010 a žalobkyně s nevykonatelnou pohledávkou nebyla přítomna, mohla žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání, tato lhůta však neskončila dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (to bylo doručeno dne 19. května 2010). Jelikož žaloba byla podána dne 31. května 2010, byla podána včas a oprávněnou osobou. Soudní poplatek za řízení byl řádně uhrazen, a to kolovou známkou dne 14. července 2010.

Soud vzal za prokázané, že dne 29. března 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 643/2010-A-15 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena 1. správcovská a konkursní v.o.s. Dne 16. dubna 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 2. V přihlášce je uvedena jedna nevykonatelná a nezajištěná pohledávka v celkové výši 9.221,--Kč. Z toho jistina 490,--Kč (jako důvod vzniku uvedeno: smlouva o úvěru č. 22008-1536 ze dne 29. března 2008) a příslušenství 8.731,--Kč (jako druh příslušenství a způsob jeho výpočtu uvedeno: viz. příloha). Podle přílohy se jedná o úrok z prodlení od 6. listopadu 2008 do 28. března 2010 ve výši 61,--Kč a smluvní pokutu za 17 měsíců prodlení od listopadu 2008 do března 2010 po 510,--Kč ve výši 8.670,--Kč.

Na den 28. března 2011 bylo nařízeno ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, přípravné jednání, na které se dostavila pouze insolvenční správkyně a odkázala na své předchozí vyjádření. Uvedla, že netrvá na projednání a rozhodnutí věci při jednání, náhradu nákladů řízení nepožadovala. Dlužnici se předvolání k přípravnému jednání nepodařilo doručit. Následnou výzvu k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, již dlužnice řádně převzala, avšak nikterak na ni nereagovala. Žalobkyně se dne 3. března 2011 z jednání omluvila s tím, že žádá o projednání a rozhodnutí věci v její nepřítomnosti. K předmětnému sporu podala písemné shrnutí, v němž zejména dále upozornila i na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 87/04, kdy nelze automaticky vztáhnou § 39 občanského zákoníku na každý rozpor se zákonem. Ohledně přiměřenosti smluvní pokuty odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 588/2003, kdy je nutno uvážit funkce smluvní pokuty. Nakonec odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 139 Cm 32/2009-22, který byl vydán v podobné věci. Účastníci tedy netrvali s odkazem na ustanovení 115a o.s.ř. na nařízení jednání, věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, tj. zejména zda smluvní pokuta byla stanovena v přiměřené výši, když skutkový stav věci byl nesporný.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně a dlužnice dne 29. března 2008 uzavřely smlouvu o úvěru č. 22008-1536 na výši úvěru 12.000,--Kč; spoludlužnicí pak byla Dana Nekolová. Výše splátek jistiny byla stanovena na 1.000,--Kč měsíčně při délce splácení 12 měsíců. Současně se dlužnice zavázala hradit poplatek za správu úvěru ve výši 510,--Kč měsíčně (z toho 310,--Kč úplata za poskytnutí úvěru a 200,--Kč úrok); první splátka desátý den po uzavření smlouvy. Celková cena úvěru pak byla stanovena na 18.120,--Kč. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly obchodní podmínky. Podle článku 3. těchto obchodních podmínek v případě nesplnění závazku se dlužnice zavázala věřitelce zaplatit smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení. Dlužnice uhradila celkem částku 17.630,--Kč a smluvní pokuta pak podle článku 3. obchodních podmínek byla spočítána na částku 8.670,--Kč; nesprávnost výše splacených částek ani nesprávnost samotného matematického výpočtu výše smluvní pokuty žalované nenamítaly.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen občanský zákoník ) výkon práv o povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Předně je zapotřebí uvést, že smluvní pokuta jako samostatný zajišťovací institut netvoří příslušenství pohledávky (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. února 2006, sp.zn. 32 Odo 22/2005). V projednávaném případě byl nárok na zaplacení smluvní pokuty uveden právě v kolonce příslušenství pohledávky, ač měl být správně uplatněn v jiné kolonce jako typ pohledávky se samostatným právním titulem. Pokud se tedy žalobkyně domáhala příslušenství spočívající vyjma správně uvedeného úroku z prodlení ve výši 61,--Kč i v druhu smluvní pokuta , nemohl soud již z tohoto důvodu žalobě přisvědčit, neboť takové označení a přihlášení je pojmově vyloučeno. A i kdyby tomu tak nebylo, ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 občanského zákoníku.

Při právním hodnocení věci vyšel soud totiž z toho, že i když byla smlouva sjednána podle ustanovení § 497 an. obchodního zákoníku, podle ustanovení § 262 odst. 4 tohoto zákona smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení těchto vztahů podle občanského zákoníku. Předmětná smlouva o úvěru ze dne 29. března 2008 je svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž v dané době dopadala ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce za úplatu mezi žalobkyní jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužnicí jako spotřebitelkou-nepodnikatelkou. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 občanského zákoníku. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo, když smluvní pokuta ve výši 0,14 % denně z dlužné částky za každý den prodlení by činila 51,1 % ročně. To představuje zhruba 5 násobek zákonné úrokové míry platné v době uzavření smlouvy. Je nutno přisvědčit i žalované insolvenční správkyni, že smluvní pokuta ve výši 510,--Kč měsíčně při prodlení s úhradou částky 490,--Kč je výrazně nerovnovážná v neprospěch spotřebitelky, kdy už pouze jednoměsíční smluvní pokuta přesahuje 100 % dlužné částky. Podle názoru soudu za situace, kdy se zákonný úrok z prodlení v době uzavření smlouvy o úvěru pohyboval okolo 10 % ročně, je sjednaná výše smluvní pokuty nepřiměřená a tudíž neplatná. Jde jen o částečnou neplatnost smlouvy podle ustanovení § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na ujednání uvedené v článku 3. obchodních podmínek žalobkyně.

Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Předmětná nevykonatelná a nezajištěná pohledávka je tak s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona zjištěna v částce 551,--Kč.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalovaná insolvenční správkyně ve věci měla plný úspěch, ale náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala. Dlužnici pak, jak je patrno z obsahu soudního spisu, žádné náklady řízení nevznikly, ostatně je ani nenárokovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 2. května 2012.

JUDr. Marie Pavlíčková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Křížová Veronika