56 ICm 40/2011
Č.j. 56 ICm 40/2011 (KSPA 56 INS 5381/2009-C1-17)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Andrea Lišková, nar. 24. září 1976, bytem 386 01 Strakonice, Dražejov 104, zastoupená JUDr. Jitkou Eismanovou, advokátkou se sídlem 386 01 Strakonice, Palackého nám. 91, proti žalované: JUDr. Anna Košťálová, advokátka se sídlem 568 02 Svitavy, nám. Míru 31, insolvenční správkyně dlužníka Ing. Petra Faitha, nar. 14. ledna 1968, bytem 568 02 Svitavy-Lány, U Kojeneckého ústavu 526/5, zastoupená JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem 568 02 Svitavy, Soudní 1, o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka,

takto:

I. Z majetkové podstaty dlužníka Ing. Petra Faitha, nar. 14. ledna 1968, bytem 568 02 Svitavy-Lány, U Kojeneckého ústavu 526/5, se vylučuje ideální 1/2 parcely číslo 1335/20 o výměře 1916 m2, trvalý travní porost a ideální 1/2 parcely číslo 1337/39 o výměře 28 m2, vodní plocha, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na listu vlastnictví číslo 1548 vedeném pro obec a katastrální území Homole.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16.474,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

Dne 6. ledna 2011 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované insolvenční správkyni domáhala vyloučení ideální 1/2 nemovitosti zahrnuté do seznamu majetkové podstaty v insolvenčn ím řízení vedeném pod sp.zn. KSPA 56 INS 5381/2009 ve věci dlužníka Ing. Petra Faitha, nar. 14. ledna 1968, bytem 568 02 Svitavy-Lány, U Kojeneckého ústavu 526/5. V žalobě zejména uváděla, že v předmětném insolvenčním řízení insolvenční správkyně zahrnula do majetkové podstaty dlužníka parcelu číslo 1104, pozemek ve zjednodušené evidenci-původ pozemkový katastr, zapsaný na LV číslo 1548 pro obec a katastrální území Homole u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice. Žalobkyně a dlužník nabyli tento pozemek do podílového vlastnictví každý ideální polovinou kupní smlouvou ze dne 12. září 2006. Kupní smlouvou ze dne 21. srpna 2008 (správně 22. srpna 2008) žalobkyně prodala ideální polovinu pozemku dlužníkovi za dohodnutou cenu 485.000,--Kč, která byla uhrazena v rámci dohody o narovnání ze dne 22. srpna 2008. V dohodě zejména uváděli, že kupní cenu při společné koupi pozemku uhradili částečně v hotovosti, prostřednictvím hypotečního úvěru a úvěru ze stavebního spoření; kupní cena za převedenou ideální polovinu bude uhrazena zápočtem proti hypotečnímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření s tím, že dlužník bude nadále hradit veškeré závazky, které z nich vyplývají a ze životního pojištění, z něhož má být hypoteční úvěr hrazen. Všechny tyto závazky se dlužník zavázal uhradit do 5 měsíců od provedení vkladu do katastru nemovitostí, žalobkyně od začátku roku 2009 již neměla být spoludlužnicí hypotečního úvěru. Ve stejné lhůtě od provedení vkladu měl dlužník zajistit, aby žalobkyně nebyla zavázána z úvěru ze stavebního spoření, kde přistoupila k závazku. Za nesplnění dohody byly sjednány sankce a právo žalobkyně od kupní smlouvy o prodeji ideální poloviny pozemku odstoupit v případě nesplnění uvedených povinností. Vklad vlastnického práva dlužníka ke spoluvlastnickému podílu žalobkyně byl zapsán do katastru nemovitostí dne 16. září 2008, závazky započítávané proti zaplacení kupní ceny měl tedy dlužník splnit do 16. února 2009. V březnu 2009 však výše nesplaceného zůstatku úvěru u Raiffeisenbank a.s. činila 850.000,--Kč. Od Českomoravské stavební spořitelny a.s. obdržela během roku 2009 žalobkyně výzvu k zaplacení zůstatku úvěru a v roce 2010 od ní obdržela písemné odstoupení od smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru datované dnem 26. ledna 2010. Zároveň banka žalobkyni vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 404.853,--Kč. Pro nesplnění závazků dlužníka odstoupila žalobkyně od kupní smlouvy o prodeji ideální poloviny pozemku, odstoupení bylo dlužníkovi doručeno dne 21. srpna 2009. Tím došlo ke zrušení kupní smlouvy a žalobkyně zůstává vlastnicí ideální poloviny pozemku. K souhlasnému prohlášení smluvních stran o obnovení vlastnického práva nedošlo, a proto dlužník je v katastru nemovitostí veden jako výlučný vlastník. Vyrozumění o soupisu nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka bylo žalobkyni doručeno dne 14. prosince 2010. Na závěr žalobkyně tvrdila, že od kupní smlouvy odstoupila platně, od dlužníka žádné plnění neobdržela. Zrušením smlouvy se obnovil právní stav existující před jejím uzavřením. Navrhla, aby soud určil, že předmětná parcela se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka. K důkazu přiložila listiny, a to předmětnou kupní smlouvu ze dne 22. srpna 2008, dohodu o narovnání ze stejného dne, odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. srpna 2009 s doručenkou a odstoupení Českomoravské stavební spořitelny, a.s. ze dne 26. ledna 2010 od úvěrové smlouvy.

Dne 4. října 2011 soud vyzval žalovanou insolvenční správkyni k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 16. listopadu 2011 zejména s tím, že odstoupení od kupní smlouvy je nedůvodné. Nesporné je uzavření kupní smlouvy ze dne 22. srpna 2008 a provedení jejího vkladu do katastru nemovitostí. Dále je nesporné uzavření dohody o narovnání ze dne 22. srpna 2008 a to, že dlužníkovi bylo dne 21. srpna 2009 doručeno odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. srpna 2008. Žalovaná však namítala, že k doručení tohoto úkonu došlo až po zahájení insolvenčního řízení, odstoupení není po právu a účinky odstoupení tak nemohly nastat. Žalovaná označila 4 důvody, pro které nesouhlasí s odstoupením: 1) V článku 3 kupní smlouvy smluvní strany potvrdily uhrazení kupní ceny v plné výši před podpisem smlouvy, pokud tedy žalobkyně odstupuje pro nezaplacení kupní ceny, je toto odstoupení nedůvodné. 2) Žalobkyně odstupuje od kupní smlouvy z důvodu nesplnění závazků z úvěrových smluv, jejichž splněním by došlo k započtení proti povinnosti zaplatit kupní cenu; tento důvod je v přímém rozporu s kupní smlouvou, kde je potvrzeno uhrazení kupní ceny. 3) Dohoda o narovnání je neplatná, protože: a) dlužník se zavázal k plnění, které bylo nemožné, když nemohl ovlivnit zda stavební spořitelny a hypoteční banka umožní vyvázání žalobkyně z úvěru, o vyvázání dlužník projevil snahu, hypoteční úvěr nemohl být doplacen, neboť hodnota pozemku klesla, b) kupní cena dle kupní smlouvy neodpovídá způsobu zaplacení kupní ceny uvedenému v dohodě o narovnání, neboť závazky převzaté dlužníkem byly vyšší, než sjednaná kupní cena, c) dohodu o narovnání podepsal dlužník v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek a d) dohoda o narovnání je v článku II. bod 6. nejasná a neurčitá, není uvedeno od jaké kupní smlouvy je žalobkyně oprávněna odstoupit. 4) Pokud je neplatná dohoda o narovnání, je neplatné i ujednání článku II. bod 6. o možnosti odstoupení a žalobkyně nemohla od smlouvy podle neplatného ujednání odstoupit, neplatnost dohody o narovnání nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, neboť se jedná o dva odlišné právní úkony. Žalovaná nakonec navrhla zamítnutí žaloby. K vyjádření přiložila kupní smlouvu ze dne 22. srpna 2008, dohodu o narovnání ze stejného dne, navrhla účastnický výslech žalobkyně, výslech dlužníka jako svědka a dále uvedla, že dlužník předloží doklady o jednání o vyvázání žalobkyně z hypotečního úvěru.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož vyrozumění o soupisu nemovitosti do soupisu majetkové podstaty bylo vystaveno dne 13. prosince 2010, byla žaloba doručená soudu dne 6. ledna 2011 včasná. Žalobkyně byla osvobozena od úhrady soudního poplatku.

Dne 2. května 2012 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, přípravné jednání za účasti obou stran. Účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně po změně číslování parcel do protokolu uvedla nové znění petitu, kdy požadovala určit, že se z majetkové podstaty dlužníka vylučuje ideální 1/2 parcelyčíslo 1335/20 zapsané na LV číslo 1548 pro obec a katastrální území Homole u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice. Dále žalobkyně předložila k založení do soudního spisu e-mail z 5. května 2009 včetně odpovědi a uvedla, že dne 7. března 2012 byl u Okresního soudu ve Svitavách vyhlášen rozsudek ve věci smluvních pokut podle článku II. bod 7. dohody o narovnání, který doloží soudu. Žalovaná pak uvedla, že netrvá na výslechu žalobkyně, ale trvala na výslechu dlužníka. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. žalovaná požádala o poskytnutí další 30 denní lhůty a po jejím uplynutí došlo ke koncentraci řízení. V dodatečně poskytnuté lhůtě žalovaná předložila dne 30. května 2012 doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Namítala, že e-mailová výzva žalobkyně ze dne 5. května 2009 není kvalifikovanou výzvou k zaplacení dluhu podle ustanovení § 517 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen občanský zákoník ), když nestanovuje dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení dluhu a vyzývá pouze k zaplacení smluvních pokut; proto je odstoupení neplatné a neúčinné. Ohledně neplatnosti dohody o narovnání zdůraznila její neurčitost, kdy podle článku I. bod 1 kupní cena měla být uhrazena zápočtem proti úvěrům, kdy není zřejmé, o jaké úvěry se jedná; dále není zřejmé, jaké závazky se dlužník do pěti měsíců od provedení vkladu zavázal uhradit a od jakého vkladu se lhůta počítá. Podle článku II. bod 1. a 3. se dlužník zavázal k plnění nemožnému, a proto ve smyslu ustanovení § 545 odst. 3 občanského zákoníku nelze dospět k závěru, že by dlužník zavinil nesplnění závazku, když udělal vše, co udělat mohl. Dále žalovaná navrhla jako další důkazy výpověď svědka Pavla Lochmana, realitního makléře, který měl na starosti prodej předmětného pozemku a měl by se vyjádřit k jeho prodeji a ceně a výpověď svědkyně Radky Albrechtové, zaměstnankyně Raiffeisenbank a.s., která měla vypovídat o jednání dlužníka o vyvázání žalobkyně z úvěru. Nakonec žalovaná předložila i listiny o jednání dlužníka s Raiffeisenbank a.s. Dne 15. června 2012 předložila žalobkyně do soudního spisu avizovaný rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. března 2012, č.j. 4 C 67/2010-93 a ohledně námitky žalované o neposkytnutí dodatečné lhůty ke splnění závazku poukázala na názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1641/2006. Byla toho názoru, že v žalované věci k odstoupení došlo 6 měsíců po lhůtě sjednané ke splnění závazku, což je přiměřená dodatečná lhůta. Nakonec dne 22. července 2013 sdělila žalovaná, že po změně číslování parcel aktualizovala soupis majetkové podstaty, kdy na místo pozemku ve zjednodušené evidenci č. 1104 zapsala parcelu číslo 1335/20 a parcelu číslo 1337/39, vše na listu vlastnictví číslo 1548 pro obec a katastrální území Homole, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice.

Dne 24. července 2013 s odkazem na ustanovení § 161 insolvenčního zákona ve věci proběhlo jednání za účasti obou stran. Obě strany setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně byla informována o aktualizaci soupisu majetkové podstaty dlužníka a poté do protokolu s odkazem na ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. navrhla rozšíření žaloby i o vyloučení ideální1/2 parcely číslo 1337/39-vodní plocha o výměře 28 m2, tak, jak je nyní vedeno na listu vlastnictví číslo 1548 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, pro obec a katastrální území Homole. Soud poté změnu žaloby připustil. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek odvolacího soudu sp.zn. 22 Co 983/2012-133. Žalovaná poté doplnila, že ve věci uvedeného rozsudku podala dovolání, o které dosud nebylo rozhodnuto. Potom byly provedeny všechny navržené listinné důkazy a byl vyslechnut jako svědek dlužník Ing. Petr Faith. Po tomto výslechu žalovaná netrvala na výslechu svědkyně paní Radky Albrechtové. Soud pak rozhodl o tom, že výslech navrženého svědka pana Lochmana, realitního makléře, který měl vypovídat o prodeji a ceně předmětné pozemkové parcely, se neprovede, neboť ohledně toho se již dostatečně vyjádřil dlužník a výslech dalšího svědka by byl nadbytečný. V závěrečném návrhu žalobkyně zejména odkázala na shora citované rozsudky obou stupňů, které posuzovaly i platnost dohody o narovnání, řešily i platnost hlavního závazku, odstoupeno bylo platně. Žalovaná naproti tomu tvrdila, že odstoupení po právu není. Odkázala mimo jiné i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 989/99 s tím, že nemůže být platně odstoupeno, pokud věřitel dlužníku neposkytne další lhůtu.

Soud vzal za prokázané, že dne 24. listopadu 2009 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 5381/2009-A-13 zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho oddlužení. Současně byla insolvenční správkyní ustanovena JUDr. Anna Košťálová. Následně dne 19. ledna 2010 insolvenční správkyně sepsala do majetkové podstaty dlužníka i předmětnou nemovitost, tj. pozemek ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), číslo parcely 1104 o výměře 2158 m2, která byla zapsána u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na listu vlastnictví číslo 1548 vedeném pro obec a katastrální území Homole. Po změně číslování parcel insolvenční správkyně soupis majetkové podstaty dne 22. července 2013 aktualizovala tak, že namísto uvedeného pozemku ve zjednodušené evidenci je zapsána parcela číslo 1335/20-trvalý travní porost o výměře 1916 m2 a parcela číslo 1337/39-vodní plocha o výměře 28 m2. Jako jediný vlastník těchto dvou pozemků je v katastru nemovitostí uveden dlužník.

Ohledně skutkového stavu věci vzal soud s odkazem na ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, tj. dne 22. srpna 2008 došlo mezi žalobkyní jako prodávající a dlužníkem jako kupujícím k uzavření kupní smlouvy na prodej 1/2 pozemku ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), číslo parcely 1104 o výměře 2158 m2, která byla zapsána u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na listu vlastnictví číslo 1548 vedeném pro obec a katastrální území Homole. Vklad práva do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím sp.zn. V-9185/2008-301 dne 16. září 2008 a právní účinky vkladu vznikly dnem 26. srpna 2008. Nesporné bylo i to, že dne 22. srpna 2008 uzavřela žalobkyně s dlužníkem dohodu o narovnání a že dlužníkovi bylo dne 21. srpna 2009 doručeno odstoupení datované dne 19. srpna 2009 od kupní smlouvy ze dne 22. srpna 2008. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení, zda žalobkyni svědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům, když skutkový stav věci byl nesporný.

Věc se po právní stránce posuzovala podle znění zákonných ustanovení platných v rozhodné době, která zněla:

Podle ustanovení § 48 odst. 1 občanského zákoníku od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu se odstoupením od smlouvy smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

Podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

Soud ohledně právního posouzení věci konstatuje, že v dohodě o narovnání ze dne 22. srpna 2008 část II. bod 6. si žalobkyně a dlužník sjednali oprávnění žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy na uvedenou ideální polovinu parcely, a to v případě nesplnění povinností uvedených v bodě 1. a 3. Z kontextu dohody o narovnání je zřejmé, že se jednalo o kupní smlouvu uzavřenou mezi stejnými stranami dne 22. srpna 2008, potud námitka žalované o nejasnosti a neurčitosti neobstojí. Co se týká povinností uvedených v bodě 1. žalobkyně měla převést svou ideální polovinu předmětné nemovitosti na dlužníka za cenu 485.000,--Kč. Tuto povinnost splnila, viz kupní smlouva ze dne 22. srpna 2008. Dlužník měl podle bodu 1. do 5 měsíců od provedení vkladu do katastru nemovitostí zcela uhradit závazky vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru na koupi pozemku, ze stavebního spoření použitého na koupi pozemku a ze životního pojištění, z něhož měl být hrazen hypoteční úvěr. Z kontextu dohody o narovnání je zřejmé, že se jednalo o hypoteční úvěr vedený u Raiffeisenbank a.s. a úvěr ze stavebního spoření vedený u Českomoravské stavební spořitelny, a.s., potud námitka žalované o nejasnosti a neurčitosti neobstojí. Dále měl dlužník uhradit daň z převodu nemovitostí do 10 dnů poté, co mu žalobkyně předložila přiznání k dani z převodu nemovitostí. Z provedených listinných důkazů, např. z přípisu Českomoravské stavební spořitelny, a.s., 100 17 Praha 10, Vinohradská 3218/169, ze dne 26. ledna 2010, i ze samotné svědecké výpovědi dlužníka vyplynulo, že uvedené povinnosti splněny nebyly. Uvedené závazky nejsou splněny dosud, jak ostatně vyplývá i ze samotného insolvenčního spisu dlužníka, konkrétně z přihlášek pohledávek. Podle bodu 3. měl dlužník do 5 měsíců od provedení vkladu uvedené kupní smlouvy do katastru nemovitostí zajistit, aby žalobkyně nebyla z úvěru ze stavebního spoření nijak zavázána. Ani tuto povinnost dlužník nesplnil, což je patrné i z citovaného přípisu Českomoravské stavební spořitelny, a.s., 100 17 Praha 10, Vinohradská 3218/169, ze dne 26. ledna 2010, kterým byla žalobkyně jako přistupitelka k závazku vyzvána k jeho celé úhradě. Ostatně nesplnění uvedené povinnosti potvrdil i dlužník ve své výpovědi. Žalovaná namítala, že se dlužník body 1. a 3. zavázal k plnění nemožnému, kdy nemohl ovlivnit, zda stavební spořitelny a hypoteční banka umožní vyvázání žalobkyně z úvěru. K tomu soud uvádí, že dlužník sice prokázal, že o uvedené plnění projevil velkou snahu, např. tím, že jednal s bankou, snažil se předmětnou nemovitost prodat. To, že se to subjektivně nepodařilo, když banky s vyvázáním nesouhlasily a hodnota pozemku klesla, však nevyvrací objektivní možnost plnění, která by zajisté nastala v případě dostatečného finančního krytí; nejedná se tak o nemožné plnění podle ustanovení § 575 odst. 2 občanského zákoníku a dohoda o narovnání je tak v tomto ohledu s odkazem na ustanovení § 37 odst. 2 občanského zákoníku platná. K námitce žalované, že kupní cena podle kupní smlouvy neodpovídá způsobu zaplacení kupní ceny uvedenému v článku II. bod 1. dohody o narovnání, neboť závazky, které dlužník převzal, byly vyšší, než sjednaná kupní cena, může soud pouze konstatovat, že v daném případě kupní smlouva odkazuje ohledně úhrady kupní ceny ve výši 485.000,--Kč na dohodu o narovnání, podle ní pak měla být kupní cena uhrazena zápočtem oproti hypotečnímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Pokud dlužník převzal závazky ve vyšší hodnotě, než byla stanovená kupní cena, nezpůsobuje to neplatnost smlouvy, když dohodou o narovnání mohou podle ustanovení § 585 odst. 1 občanského zákoníku účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Žalovaná dále namítala, že dlužník smlouvu podepsal v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek. Svědeckou výpovědí samotného dlužníka však bylo prokázáno, že dohodu o narovnání připravoval jeho právní zástupce, vyplynula jako dlouhodobě připravované řešení neuspokojivých osobních a finančních vztahů dlužníka a jeho bývalé partnerky; smluvní strany nebyly k uzavření dohody nikým nuceny, s jejím obsahem byly srozuměny. Soud tedy neseznal, že dohoda o narovnání byla uzavírána v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek. Soud tak uzavřel, že dohoda o narovnání ze dne 22. srpna 2008 včetně ujednání o případném odstoupení od kupní smlouvy je platná.

Dále se soud zabýval samotným odstoupením od kupní smlouvy, které bylo dlužníkovi doručeno dne 21. srpna 2009. Pokud bylo namítáno, že k jeho doručení došlo až po zahájení insolvenčního řízení, soud uvádí, že účinky zahájení insolvenčního řízení uvedené v ustanovení § 109 insolvenčního zákona, účinné realizaci doručení odstoupení nijak nebránily. Pokud žalovaná namítá nedůvodnost odstoupení pro nezaplacení kupní ceny, když v článku 3. kupní smlouvy je tvrzeno, že kupní cena byla plně uhrazena před podpisem smlouvy, neuvedla, že v článku 3. je ještě napsáno, že kupní cena byla uhrazena v rámci dohody o narovnání. Proto se úhrada kupní ceny musí podle názoru soudu posuzovat i v kontextu dohody o narovnání, což platí i pro další námitku žalované o rozporu důvodu odstoupení s kupní smlouvou, kdy v odstoupení je tvrzeno nesplnění závazků z úvěrových smluv, když kupní smlouva hovoří o uhrazení kupní ceny. Žalovaná namítá i to, že žalobkyně před odstoupením nestanovila dlužníkovi dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení dluhu, když pouhá e-mailová výzva není výzvou kvalifikovanou. K tomu soud uvádí, že žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 18. srpna 2009, přičemž plněno mělo být do 5 měsíců od provedení vkladu, tj. do 16. února 2009. Z toho vyplývá, že dlužníkovi byla poskytnuta další dodatečná 6 měsíční lhůta, která je podle názoru soudu přiměřená. Jak vyplývá z e-mailu ze dne 5. května 2009 a odpovědi dlužníka na něj ze dne 13. května 2009, dlužník byl ohledně plnění předmětných závazků upomínán, věděl, že je již v prodlení. K tomu soud odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2006, sp.zn. 30 Cdo 1641/2006. Soud tak uzavřel, že od kupní smlouvy ze dne 22. srpna 2008 bylo s odkazem na ustanovení § 48 odst. 1 i § 517 odst. 1 občanského zákoníku odstoupeno platně. S odkazem na ustanovení § 48 odst. 2 občanského zákoníku se tak předmětná kupní smlouva od počátku ruší. Vlastnické právo k ideální 1/2 předmětných nemovitostí žalobkyně nepozbyla a na tomto závěru nic nemění ani zápis v katastru nemovitostí. Proto bylo rozhodnuto o vyloučení předmětných ideálních 1/2 obou nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Ostatně na tom, že předmětná kupní smlouva a dohoda o narovnání jsou sjednány platně, dostatečně, konkrétně, srozumitelně a určitě, se ve svých rozsudcích shodly jak Okresní soud ve Svitavách (rozsudek ze dne 7. března 2012, č.j. 4 C 67/2010-93), tak Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (rozsudek ze dne 26. února 2013, č.j. 22 Co 983/2012).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná insolvenční správkyně ve věci úspěch neměla. Žalobkyně, která byla zastoupena advokátkou, plný úspěch měla. Podle názoru soudu, protože se jedná o excindační žalobu, která je svého dluhu žalobou na určení, náleží advokátce po zrušení vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), ve spojení s přechodným ustanovením čl. II. vyhlášky číslo 486/2012 Sb. odměna za 5 úkonů právní služby ve výši 9.850,--Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení učiněné v roce 2011-částka 2.100,--Kč, sepis žaloby v roce 2011-částka 2.100,--Kč, sepis odvolání proti usnesení o soudním poplatku v roce 2011-částka 2.100,--Kč, účast při přípravě jednání v roce 2012-1/2 z částky 2.100,--Kč, účast na jednání v roce 2013-částka 2.500,--Kč) a související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.500,--Kč (5 úkonů po 300,--Kč). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jednalo se o cestu konanou k přípravnému jednání dne 2. května 2012 ze Strakonic do Pardubic a zpět, celkem 458 km, za použití vozidla se spotřebou 5,2 l/100 km, cena benzínu 34,90 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 2.525,77 Kč a dále o cestu konanou k jednání dne 24. července 2013 ze Strakonic do Pardubic a zpět, celkem 458 km, za použití vozidla se spotřebou 5,2 l/100 km, cena benzínu 36,10 Kč/1 l, základní náhrada 3,60 Kč/l km; částka 2.508,55 Kč. Soud přiznal i náhradu za úřední ověření dohody o narovnání v částce 90,--Kč. K úhradě tak částka 16.474,32 Kč, protože advokátka není plátcem DPH. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právní zástupkyně žalobkyně, neboť jde o advokátku (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto rozhodnutí doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 24. července 2013.

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Hocká