56 ICm 390/2010
Č.j. 56 ICm 390/2010-39 ( KSPA 56 INS 9254/2009 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: O.K.V. Leasing, s.r.o., 591 01 Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, IČO 63487063, proti žalované: JUDr. Eva Mlčochová, advokátka se sídlem 568 02 Svitavy, Purkyňova 37, insolvenční správkyně dlužnice Martiny Hánělové, nar. 28. července 1982, bytem 539 45 Nové Hrady 104, zastoupená Mgr. Ing. Lucií Türkovou, advokátkou se sídlem 568 02 Svitavy, Purkyňova 37, o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba žalobkyně, aby bylo určeno, že pohledávka ve výši 81.904,50 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Martiny Hánělové, nar. 28. července 1982, bytem 539 45 Nové Hrady 104, uplatněná v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 9254/2009, přihláškou ze dne 16. dubna 2010, se zjišťuje v plné výši.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 9.600,--Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 21. května 2010 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované insolvenční správkyni domáhala určení výše popřené pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 9254/2009 dlužnice Martiny Hánělové. V žalobě zejména uváděla, že v předmětném insolvenčním řízení uplatnila přihláškou pohledávku ve výši 21.500,--Kč z titulu nesplacené jistiny ze smlouvy o úvěru ze dne 21. října 2008 a současně i smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 55.404,40 Kč (0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení) a 5.000,--Kč (jednorázová). Brojila proti popření smluvní pokuty ve výši 55.404,40 Kč insolvenční správkyní. Měla za to, že nárok na její zaplacení není v rozporu s dobrými mravy, když dlužnice plnila závazky se značným prodlením a nakonec je nesplnila vůbec. Pokud by dlužnice nebyla postižena majetkovou sankcí, byl by takový postup nemravný. Nakonec navrhla, aby soud určil, že pohledávka ve výši 81.904,50 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Martiny Hánělové, uplatněná přihláškou ze dne 16. dubna 2010, se zjišťuje v plné výši. K žalobě pak přiložila listinné důkazy, a to zejména smlouvu o úvěru ze dne 21. října 2008, úvěrové podmínky společnosti, výpočet smluvní pokuty a vyrozumění insolvenční správkyně ze dne 11. května 2010. Dne 30. srpna 2010 soud vyzval žalovanou insolvenční správkyni k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 6. ledna 2011 zejména s tím, že žalobkyni o popření uvědomila vyrozuměním ze dne 11. května 2010, které bylo doručeno dne 13. května 2010. Tvrdila, že nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení je neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Nezpochybňovala, že ujednání o smluvní pokutě odpovídá formálním kritériím stanoveným v ustanovení § 544 odst. 1 a 2 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen občanský zákoník ) neodpovídá však materiálnímu korektivu danému v ustanovení § 39 tohoto zákona. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. března 2007, sp.zn. 33 Odo 805/2005, kdy ke konkretizaci obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. srpna 2008, sp.zn. 33 Odo 1064/2006, kdy ke zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě je nutno uvážit především funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Je třeba přihlédnout i k výši zajištěné částky a k tomu, zda pokuta přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám. V daném případě byla žalobkyni poskytnuta na základě úvěrové smlouvy částka 20.000,--Kč při celkové ceně úvěru 28.000,--Kč, z níž dlužnice neuhradila 21.500,--Kč. Požadovaná smluvní pokuta pak činí 182,5 % (tj. téměř dvojnásobek) dlužné částky ročně, což je nepřiměřené. Věřitelku proti případným škodám zajišťuje nadmíru a neplní pouze funkci paušalizované náhrady škody ve smyslu ustanovení § 545 odst. 2 občanského zákoníku. Otázkou konkrétní výše smluvní pokuty se Nejvyšší soud ČR opakovaně zabýval i např. v rozsudku ze dne 25. října 2007, sp.zn. 26 Odo 371/2006 či v rozsudku ze dne 10. dubna 2001, sp.zn. 29 Cdo 1583/2000. V posledně citovaném rozsudku bylo uzavřeno, že v situaci, kdy se zákonný úrok z prodlení pohyboval v době uzavření smlouvy kolem částky 20 % ročně, je ujednání o úrocích z prodlení ve výši 1 % denně v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Sjednaná denní sazba by odpovídala roční úrokové sazbě 365 % ročně, což představuje více než 18 násobek zákonné úrokové míry. V době uzavření smlouvy o úvěru dlužnicí se zákonný úrok z prodlení pohyboval okolo 10 % ročně. Sjednaná denní sazba smluvní pokuty pak odpovídá roční úrokové sazbě 182,5 %, což taky představuje více než 18 násobek zákonné úrokové míry v době uzavření smlouvy. Taková výše smluvní pokuty je pak nepřijatelná a neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Navíc se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podle § 56 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, což smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení znamená a tudíž je neplatným ujednáním.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 5. května 2010 a žalobkyně s nevykonatelnou pohledávkou nebyla přítomna, mohla žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání, tato lhůta však neskončila dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (to bylo doručeno dne 13. května 2010). Jelikož žaloba byla podána dne 21. května 2010, byla podána včas a oprávněnou osobou. Soudní poplatek za řízení byl řádně uhrazen, a to kolovou známkou dne 20. července 2010.

Soud vzal za prokázané, že dne 23. března 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 9254/2009-A-12 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena JUDr. Eva Mlčochová. Dne 19. dubna 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 5. V přihlášce je uvedena jedna nevykonatelná a nezajištěná pohledávka v celkové výši 81.904,50 Kč. Z toho jistina 21.500,--Kč (jako důvod vzniku uvedeno: úvěrová smlouva číslo 903032, kde se dnem 21. prosince 2008 stal podle článku 7.1 splatný celý dluh ve výši 28.000,--Kč, ze kterého již bylo uhrazeno 6.500,--Kč ve splátkách) a příslušenství 60.404,50 Kč (jako druh příslušenství uvedeno: smluvní pokuty podle článku 6.2 a 6.4; v kolonce způsob výpočtu uvedeno: smluvní pokuta 0,5 % denně podle článku 6.2 od 21. prosince 2008 do 23. března 2010 ve výši 55.404,50 Kč a podle článku 6.4 smluvní pokuta ve výši 5.000,--Kč). Dne 5. května 2010 se ve věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správkyně a shodně i dlužnice uznaly část pohledávky ve výši 26.500,--Kč, tj. jistinu a smluvní pokutu podle článku 6.4 ve výši 5.000,--Kč a popřely ve zbytku, tj. v částce 55.404,50 Kč. Jako důvod popření uvedly nepřiměřená vysoká pokuta 0,5 % denně, což je v rozporu s dobrými mravy.

Dne 28. března 2011 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), přípravné jednání. Žalobkyně již dne 15. února 2011 sdělila, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti, trvala na žalobě a odkázala na obsah předložených listinných důkazů. Z nařízeného přípravného jednání se omluvila. K přípravnému jednání se tedy dostavila pouze žalovaná a odkázala na své vyjádření. Doplnila, že v úvěrových podmínkách je sice uvedeno, že se smluvní vztahy řídí obchodním zákoníkem, ale podle ustanovení § 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení těchto vztahů podle občanského zákoníku. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo skončením přípravného jednání ke koncentraci řízení. Účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a o.s.ř. na nařízení jednání, věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, tj. zejména zda smluvní pokuta byla stanovena v přiměřené výši, když skutkový stav věci byl nesporný.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně a dlužnice dne 21. října 2008 uzavřely smlouvu o úvěru číslo 903032 na výši úvěru 20.000,--Kč, účelem byl nákup počítačové techniky. Výše splátek byla stanovena na 700,--Kč měsíčně při délce splácení 40 měsíců; první splátka dne 20. listopadu 2008. Celková cena úvěru pak byla stanovena na 28.000,--Kč. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti O.K.V. Leasing, s.r.o. Podle článku 6.2 těchto úvěrových podmínek v případě prodlení se zaplacením některé z dohodnutých splátek úvěru nejméně o jeden měsíc se dlužnice zavázala věřitelce zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Podle článku 6.4 těchto úvěrových podmínek v případě prodlení více jak 2 měsíce se dlužnice zavázala věřitelce zaplatit smluvní pokutu ve výši 5.000,--Kč. Podle přiloženého rozpisu dlužnice uhradila celkem částku 6.500,--Kč a smluvní pokuta pak podle článku 6.2 úvěrových podmínek byla spočítána na částku 55.404,50 Kč; nesprávnost výše splacených částek ani nesprávnost samotného matematického výpočtu výše smluvních pokut žalovaná nenamítala.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Předně je zapotřebí uvést, že smluvní pokuta jako samostatný zajišťovací institut netvoří příslušenství pohledávky (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. února 2006, sp.zn. 32 Odo 22/2005). V projednávaném případě byl nárok na zaplacení smluvních pokut uveden právě v kolonce příslušenství pohledávky, ač měl být správně uplatněn v jiné kolonce jako typ pohledávky se samostatným právním titulem. Pokud se tedy žalobkyně domáhala příslušenství spočívající pouze v druhu smluvní pokuty , nemohl soud již z tohoto důvodu žalobě přisvědčit, neboť takové označení a přihlášení je pojmově vyloučeno. A i kdyby tomu tak nebylo, ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku.

Při právním hodnocení věci vyšel soud totiž z toho, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 21. října 2008 je svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž v dané době dopadala ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce za úplatu mezi žalobkyní jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužnicí jako spotřebitelkou-nepodnikatelkou. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 občanského zákoníku. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo, když smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení činí 182,5 % ročně. Je tak nutno přisvědčit žalované insolvenční správkyni, že za situace, kdy se zákonný úrok z prodlení v době uzavření smlouvy o úvěru pohyboval okolo 10 % ročně, je sjednaná výše smluvní pokuty nepřiměřená a neplatná. Navíc insolvenční správkyně žalobkyni již uznala smluvní pokutu sjednanou v článku 6.4 stanovenou ve formě pevné fixní částky 5.000,--Kč. Jde jen o částečnou neplatnost smlouvy podle ustanovení § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na ujednání uvedené v článku 6.2 úvěrových podmínek žalobkyně.

Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Předmětná nevykonatelná a nezajištěná pohledávka je tak s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona zjištěna v částce 26.500,--Kč.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalovaná insolvenční správkyně, která je zastoupena advokátkou, pak ve věci měla plný úspěch, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle ustanovení § 8 vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přechodným ustanovením uvedeným v článku II. vyhlášky číslo 64/2012 Sb. odměna advokáta činí 9.000,--Kč. Dále podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátu za 2 úkony právní služby paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600,--Kč (2 úkony po 300,--Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, účast na přípravném jednání). K úhradě tak 9.600,--Kč (advokátka není plátcem DPH). Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právní zástupkyně žalované, neboť jde o advokátku (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 28. března 2012.

JUDr. Marie Pavlíčková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Křížová Veronika