56 ICm 2412/2015
Č.j.: 56 ICm 2412/2015-205 (KSPA 56 INS 15547/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Ing. David Jánošík, 500 02 Hradec Králové, Gočárova 1105/36, insolvenční správce dlužnice Plynostav Pardubice a.s., 530 06 Pardubice- Svítkov, Motoristů 24, IČO 46550496, zastoupený JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1-Staré Město, Týnská 1053/21, proti žalovanému: DRUŽSTVO DLA, družstvo v likvidaci, 190 00 Praha 9, Jandova 3/10, IČO 25528581, zastoupené Mgr. Vladimírem Kyzlinkem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2-Vinohrady, Římská 1276/36, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, o žalobě na určení neúčinnosti kupní smlouvy a na zaplacení do majetkové podstaty dlužnice,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne 16. listopadu 2009 uzavřená mezi žalovaným, tj. DRUŽSTVO DLA, družstvo v likvidaci, 190 00 Praha 9, Jandova 3/10, IČO 25528581, jako prodávajícím a dlužnicí, tj. Plynostav Pardubice a.s., 530 06 Pardubice-Svítkov, Motoristů 24, IČO 46550496, jako kupující, kterou došlo k převodu pozemku-parcela ve zjednodušené evidenci, zdroj parcely Pozemkový katastr, parc. č. 333/1, zapsaném na listu vlastnictví č. 185 pro obec a katastrální území Slavníč, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, je neúčinná, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud určil, že žalované DRUŽSTVO DLA, družstvo v likvidaci, 190 00 Praha 9, Jandova 3/10, IČO 25528581, je povinno zaplatit do majetkové podstaty dlužnice Plynostav Pardubice a.s., 530 06 Pardubice-Svítkov, Motoristů 24, IČO 46550496, částku ve výši 10.000.000 Kč, se zamítá. isir.justi ce.cz

III. Žalobce je povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 25.365,31 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 15. června 2015 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhal v rámci insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 15547/2014 dlužnice Plynostav Pardubice a.s. určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 16. listopadu 2009, kterou žalované družstvo jako prodávající převedlo na dlužnici jako kupující pozemek zapsaný u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, na listu vlastnictví číslo 185 vedeném pro obec a katastrální území Slavníč (parcela ve zjednodušené evidenci, zdroj parcely Pozemkový katastr, parc. č. 333/1), a to za kupní cenu 10.000.000 Kč. Dále se domáhal zaplacení této částky do majetkové podstaty dlužnice. V žalobě zejména uváděl, že smlouva je neúčinná podle ustanovení § 242 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ), jako úmyslně zkracující právní úkon. Uváděl, že podmínky pro podání žaloby jsou splněny, když spor je sporem incidenčním a jsou zachovány lhůty k podání odpůrčí žaloby. Sdělil, že kupní cena byla uhrazena v měsíčních splátkách po 500.000 Kč ve dnech 15. prosince 2009, 15. ledna 2010, 15. února 2010, 15. března 2010, 15. dubna 2010, 14. května 2010, 16. června 2010, 16. července 2010, 16. srpna 2010, 15. září 2010, 15. října 2010, 15. listopadu 2010, 16. prosince 2010, 20. ledna 2011 a 21. února 2011. Dále byly uhrazovány splátky po 100.000 Kč ve dnech 5. května 2011, 7. června 2011, 28. června 2011, 30. června 2011, 22. září 2011, 3. listopadu 2011 a 23. prosince 2011. Dne 23. ledna 2012 byla uhrazena splátka v částce 1.200.040 Kč. Dne 29. února 2012 byla uhrazena splátka 150.000 Kč, 30. dubna 2012 140.000 Kč, 8. června 2012 200 000 Kč a 2. července 2012 109.960 Kč. Dle znaleckého posudku ze dne 3. prosince 2012 však vyplývá nákladová cena za uvedený pozemek v částce 25.379 Kč a obvyklá cena 26.800 Kč. Podle znaleckého posudku ze dne 23. února 2015 byla stanovena cena pozemku ke dni 16. listopadu 2009 částkou 30.000 Kč. Žalobce odkázal na zřejmý enormní nepoměr mezi sjednanou kupní cenou a reálnou cenou, kdy sjednaná kupní cena je cca 333x vyšší. Už z tohoto faktu dovozoval úmysl zkrátit uspokojení věřitelů, poněvadž majetková podstata dlužnice přišla minimálně o částku 9.970.000 Kč, ze které mohli být uspokojeni věřitelé. Tvrdil, že okolnosti svědčí o transakci, jejímž účelem bylo vyvést prostředky z majetkové podstaty dlužnice ve prospěch žalovaného. Poté se podrobně rozepsal o podezřelých platbách. Tvrdil, že dlužnice se v průběhu plnění kontraktu dostala do platebních obtíží a dne 27. června 2011 uzavřela s KSLP-Českou společností pro zaměstnaneckou participaci, o.s. IČO 43873481, smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 400.000 Kč. Z toho dne 28. června 2011 a dne 30. června 2011 byly zaplaceny částky po 100.000 Kč jako splátky kupní ceny napřímo na účet žalovaného. Tento úmyslně vytvořený závazek vedl ke zhoršení ekonomické situace dlužnice. Dále dne 3. listopadu 2011 byla uzavřena smlouva o půjčce č. 1907/2011 mezi dlužnicí a společností PASO Brno a.s., IČO 46347259, na základě které byla dlužnici poskytnuta půjčka ve výši 250.000 Kč. Prostředky byly poskytnuty přímo na účet žalovaného, což opět svědčí o tom, že dlužnice neměla finanční prostředky na splátku. Smlouvu podepsal za společnost PASO Brno a.s. Ing. Jiří Krš jako předseda představenstva a Bc. Ing. Jiří Krš jako místopředseda představenstva, za dlužnici Ing. Jiří Krš jako předseda představenstva. Dále dne 4. května 2011 byla mezi Ing. Jiřím Kršem a dlužnicí uzavřena smlouva o půjčce a dne 13. července 2011 k ní byl uzavřen dodatek. Ing. Jiří Krš na základě této smlouvy poslal přímo ve prospěch žalovaného dne 23. prosince 2011 splátku 100.000 Kč, dne 29. února 2012 150.000 Kč a dne 30. dubna 2012 140.000 Kč. Za dlužnici podepsal smlouvu rovněž Ing. Jiří

Krš. Nakonec dne 18. května 2012 byla mezi dlužnicí jako postupitelkou a společností Sokolovská obchodní, a.s., IČO 45354120, jako postupnicí uzavřena smlouva č. 1972/2012 o postoupení pohledávky za společností Plynostav-regulace plynu, a.s., IČO 47472499, s tím, že část ceny za postoupení bude postupnicí poukázána přímo žalovanému. Dne 2. července 2012 pak byla částka 109.960 Kč užita jako splátka za pozemek. Jménem dlužnice i Sokolovské obchodní, a.s. jednal rovněž Ing. Jiří Krš. Úmysl žalovaného vyvést pozemek do majetkové podstaty dlužnice oproti inkasu kupní ceny je zřetelný i ze shody v personálním obsazení orgánů, kdy prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc. vykonával funkci předsedy představenstva žalovaného v letech 1998-2003 a funkci místopředsedy dozorčí rady ve společnosti PASO Brno a.s. v letech 1996-2003; Ing. Eva Krtková, CSc. vykonávala funkci předsedkyně představenstva žalovaného v letech 2003-2012, funkci členky představenstva dlužnice v letech 2000-2005 a místopředsedkyně představenstva ve společnosti PASO Brno a.s. v letech 2007-2010 a v letech 2003-2007 v této společnosti i funkci místopředsedkyně dozorčí rady; JUDr. Lubomír Novák vykonával funkci člena představenstva žalovaného v letech 1998-2008 a od roku 2008 vykonává funkci místopředsedy představenstva, vykonával i funkci člena dozorčí rady dlužnice v letech 2000-2005; Mgr. Vladimír Kyzlink vykonával funkci člena představenstva žalovaného v letech 2008-2012 a prof. Ing. Vladimír Kyzlink, DrSc. vykonával funkci 2. místopředsedy dlužnice v roce 1996 a v letech 1996-2007 funkci předsedy představenstva dlužnice, funkci předsedy představenstva společnosti PASO Brno a.s. v letech 1996-2007 a funkci předsedy dozorčí rady této společnosti v letech 2007-2014. Žalobce tvrdil, že společnosti byly propojeny i majetkově, kdy odkázal na výroční zprávu žalovaného za rok 2008, 2009 a 2010 s tím, že žalovaný se majetkově podílel na společnosti PASO Brno a.s., která půjčovala finanční prostředky dlužnici, aby je poslala rovnou na účet žalovaného, tedy své (matce). Zároveň se žalovaný na společnosti PASO Brno a.s. podílel společně se společností Sokolovská obchodní, a.s., která od dlužnice odkoupila pohledávku a část kupní cenu uhradila přímo ve prospěch žalovaného. Žalobce ze všeho dovozoval, že společnosti postupovaly ve shodě se záměrem vyvést z dlužnice 10.000.000 Kč ve prospěch žalovaného oproti bezcennému pozemku. Dále dovozoval i to, že neexistuje žádný hospodářský důvod, proč by měl být pozemek prodán za tak navýšenou cenu a uzavření smlouvy a splácení kupní ceny zásadním negativním způsobem ovlivnily platební schopnost dlužnice, což vedlo k jejímu úpadku. Dlužnice a žalovaný tak úmyslně zkrátili uspokojení ostatních věřitelů a vzhledem ke všem okolnostem jim toto muselo být známo. Dále odkázal na ustanovení § 235 odst. 1 a 2 ins. zák., § 236 odst. 1 ins. zák. a § 239 odst. 4 ins. zák. s tím, že jsou dány i podmínky pro uložení povinnosti žalovanému vydat částku ve výši 10.000.000 Kč ve prospěch majetkové podstaty dlužnice. Jako důkazy navrhl listiny.

Dne 28. července 2015 obdržel soud vyjádření žalovaného. Uvádělo zejména, že žalobu nepovažuje za důvodnou. Argumentace žalobce je totožná s jeho tvrzeními uplatňovanými v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp.zn. 17 C 247/2014, o určení neplatnosti předmětné smlouvy a úhrady částky 2.500.000 Kč, o níž se žalovaný údajně obohatil. Odmítlo názor, že kupní cena byla nepřiměřená, cena pozemků může kolísat a znalecká vyjádření nemohou reflektovat obchodní hodnotu pozemků pro kupujícího. Upozornilo, že samo nabylo pozemek za kupní cenu téměř 9.000.000 Kč a o hrubý nepoměr tak nejde. Namítané hrazení části splátek kupní ceny prostřednictvím půjček považuje za irelevantní. Půjčky byly poskytovány v době uhrazení více jak3/4 kupní ceny a po více než roce aůl pod uzavření smlouvy. Proběhlé transakce nebyly plánovány při samotném převodu vlastnického práva, ale byly důsledkem aktuálního hospodaření dlužnice, přičemž pro posouzení podezřelého záměru jsou rozhodující výlučně okolnosti zamýšlené dlužnicí v době realizace předmětného právního jednání. Půjčování finančních prostředků byl běžný model fungování podniku dlužnice, v tom odkázal např. na smlouvu o úvěru ze dne 23. ledna 2008 uzavřenou dlužnicí s Raiffeisenbank a.s a ze dne 12. října 2012 uzavřenou s Evropsko-ruskou bankou, a.s. Popisování majetkové a personální struktury dlužnice a žalovaného nic nevypovídá, když zde není osoba, která by v době podpisu smlouvy měla současně vliv na rozhodování dlužnice i žalovaného. Ohledně úmyslného zkracujícího jednání odkázalo žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2975/2011 a Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 145/2012-85. Namítalo, že v době učinění napadeného právního jednání byla dlužnice fungující obchodní společností se základním kapitálem 431.828.000 Kč a činnost vyvíjela i v letech po uzavření smlouvy v České republice i v zahraničí; v tom odkázalo na výroční zprávy dlužnice za rok 2009 a 2010. Dovodilo, že dlužnice v době uzavření smlouvy v úpadku nebyla, ani si jejím sjednáním úpadek nepřivodila; po uzavření smlouvy ještě 4 roky beze změny vyvíjela svou činnost. Podle insolvenčního návrhu dlužnice vedlo k nutnosti zahájení insolvenčního řízení především neprodloužení lhůty splatnosti úvěru jejím majoritním akcionářem. Nebyla naplněna ani podmínka vědomosti druhé strany o úmyslu dlužnice zkrátit své věřitele, žalobce hovoří výhradně o úmyslu smluvních stran, v tom odkázalo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1027/2006. Žalobce ani dostatečně netvrdí, že by ke skutečnému zkrácení možnosti uspokojení věřitelů skutečně došlo. Na závěr navrhlo žalobu zamítnout. K důkazu nabídlo listinné důkazy. Dne 3. května 2016 obdržel soud doplnění vyjádření žalovaného. Uvedlo, že soudní řízení o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy bylo pravomocně skončeno, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. května 2015, čj. 17 C 247/2014-70, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2016, čj. 12 Co 318/2015-100. Soudy uzavřely, že kupní smlouva je platným právním jednáním neodporujícím dobrým mravům. Odkázalo na odůvodnění obou rozhodnutí s tím, že se nepodařilo prokázat úmysl stran smlouvy krátit věřitele a nemuselo se jednat ani o nepoměr ve vztahu k celkovému majetkovému postavení a hospodaření dlužnice. Oba rozsudky přiložilo.

Dne 14. července 2015 do řízení vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové, které dne 4. května 2016 k důkazu přiložilo usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor Pardubice, ze dne 14. dubna 2016.

Dne 2. října 2017 se ve věci konalo první jednání, při němž byl žalobce s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák., vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení ohledně toho, v čem spatřuje úmysl dlužnice zkrátit uspokojení věřitelů a vědomost druhé strany o tomto úmyslu a dále byl vyzván k navržení důkazů ke svým tvrzením. Účastníkům byla poskytnuta další 30 denní lhůta a po jejím uplynutí došlo s odkazem na ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. ke koncentraci řízení. V další lhůtě doložilo žalované dne 13. října 2017 kupní smlouvu ze dne 13. srpna 2003 opatřenou vkladovací doložkou. Dne 31. října 2017 pak soud obdržel doplňující podání žalobce. Tvrdil zejména, že úmysl dlužnice lze dovodit z přemrštěné kupní ceny, kdy její výše jednoznačně svědčí o úmyslu obou stran jednat ke škodě majetkové podstaty dlužnice, potažmo věřitelů. Úmyslem stran bylo přivést pozemek bez hodnoty a vyvést splátky kupní ceny. Pokud žalovaný nevyužil ujednání o smluvní pokutě pro případ nesplácení obsažený v notářském zápisu ze dne 16. listopadu 2009, nejedná se o liberaci úmyslného poškození majetkové podstaty dlužnice. K transakci i k hrazení splátek docházelo mezi spřízněnými osobami. Byl přesvědčen, že dosáhne-li nepřiměřená protihodnota takové intenzity, že je nepoměr v řádu takřka 10.000.000 Kč, nemůže takové jednání požívat právní ochrany. Na první pohled došlo ke zkracujícímu poškozujícímu jednání. Nakonec uzavřel, že důkazem zkracujícího úmyslu je smlouva samotná, strany měly v úmyslu sjednat nastavenou kupní cenu a musely si být vědomy, že jedna ze stran se obohacuje na úkor druhé strany. Návrhy na další provedení důkazů nevznesl. Další jednání se konalo dne 22. listopadu 2017. Strany setrvaly na svých stanoviscích i v závěrečných návrzích. Krajské státní zastupitelství navrhlo žalobu zamítnout s tím, že úmysl zkrátit věřitele prokázán nebyl.

Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázané, že insolvenční řízení ve věci uvedené dlužnice bylo zahájeno dne 5. června 2014. Dne 14. srpna 2014 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 15547/2014-A-29 zjištěn úpadek dlužnice a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. David Jánošík. Dne 11. prosince 2014 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 15547/2014-B-29 na majetek dlužnice prohlášen konkurs. S odkazem na ustanovení § 239 odst. 3 ins. zák. tak byla žaloba podána ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, tedy včas. Z kupní smlouvy ze dne 13. srpna 2003, kterou uzavřel Josef Ťoukálek, Humpolec, Jana Zábrany 245, jako prodávající a žalované družstvo jako kupující soud seznal, že jejím předmětem byl pozemek-parcela ve zjednodušené evidenci, zdroj parcely Pozemkový katastr, parc. č. 333/1, zapsaná na listu vlastnictví č. 21 pro obec a katastrální území Slavníč, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod. Vklad práva byl povolen rozhodnutím č.j. V-2736/03, zapsán v katastru nemovitostí dne 10. října 2003 a právní účinky vkladu vznikly ke dni 13. srpna 2003. Podle článku 3. se smluvní strany dohodly na kupní ceně 8.999.800 Kč, která měla být uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy; prodávající její převzetí potvrdil. Z kupní smlouvy ze 16. listopadu 2009, kterou uzavřelo žalované družstvo jako prodávající a dlužnice jako kupující (tehdy pod názvem Plynostav Pardubice holding akciová společnost), soud seznal, že jejím předmětem byl pozemek-parcela ve zjednodušené evidenci, zdroj parcely Pozemkový katastr, parc. č. 333/1, zapsaná na listu vlastnictví č. 185 pro obec a katastrální území Slavníč, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod. Vklad práva byl povolen rozhodnutím č.j. V-5845/2009-601, zapsán v katastru nemovitostí dne 10. prosince 2009 a právní účinky vkladu vznikly ke dni 23. listopadu 2009. Podle článku III. bod 1. se smluvní strany dohodly na celkové kupní ceně 10.000.000 Kč, která měla být uhrazena ve 20 měsíčních splátkách po 500.000 Kč, první dne 16. prosince 2009 a poslední dne 16. července 2011. V souladu s článkem III. bod 2. byl stejného dne sepsán pod sp.zn. N 103/2009 a NZ 82/2009 notářkou JUDr. Petrou Habartovou notářský zápis o dohodě o uznání předmětného dluhu, který bude zaplacen v dohodnutých splátkách a strany svolily k vykonatelnosti. Podle znaleckého posudku ze dne 3. prosince 2012 č. 3895-159/2012 vypracovaným Ing. Petrem Žáčkem, 580 01 Havlíčkův Brod, Pod Vodárnou 3837, jmenovaným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 1985, č.j. Spr 1803/85, pro základní obor ekonomika-odvětví ceny a odhady se specializací odhady nemovitostí, který nebyl opatřen doložkou v souladu s ustanovením § 127a o.s.ř. a byl proto proveden jako listinný důkaz, byla zjištěna obvyklá cena předmětného pozemku 26.800 Kč. Podle znaleckého posudku ze dne 23. února 2015 č. 016-2015/3527 vypracovaným Petrem Brodským, 537 01 Chrudim, Třibřichy 5, znalcem jmenovaným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 1989, č.j. Spr 2586/87, pro základní obor ekonomika-odvětví ceny a odhady se specializací odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví-odvětví stavby obytné, který byl opatřen doložkou v souladu s ustanovením § 127a o.s.ř., byla zjištěna cena předmětného pozemku (v současné době po změně číslování parcel pozemková parcela č. 347/16) podle vyhlášky č. 441/2013 Sb., ve znění vyhlášky č. 199/2014 Sb., ke dni 16. listopadu 2009 ve výši 30.000 Kč. Smlouvou o úvěru ze dne 27. června 2011 se zavázala KSLP-Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci, o.s., 170 00 Praha, U Průhonu 36, IČO 43873481, jako věřitelka poskytnout dlužnici úvěr ve výši 400.000 Kč. Z přiloženého výpisu z účtu uvedené věřitelky ze dne 8. července 2011 vyplývá, že dne 28. června 2011 a dne 30. června 2011 byly zaplaceny částky po 200.000 Kč na účet žalovaného. Dále bylo zjištěno, že dne 3. listopadu

2011 byla uzavřena smlouva o půjčce č. 1907/2011 mezi společností PASO Brno a.s., 656 59 Brno, Bašty 415/6, IČO 46347259 a dlužnicí, na základě které byla dlužnici poskytnuta půjčka ve výši 1.250.000 Kč. Z toho částka 250.000 Kč měla být poskytnuta přímo na účet žalovaného. Dále dne 4. května 2011 byla mezi Ing. Jiřím Kršem a dlužnicí uzavřena smlouva o půjčce č. 1850/2011 a dne 13. července 2011 k ní byl uzavřen dodatek. Půjčka byla poskytnuta do výše 1.500.000 Kč. Podle výpisu z účtu Ing. Jiřího Krše ze dne 23. prosince 2011 zaslal Ing. Jiří Krš na účet žalovaného družstva částku 200.000 Kč, podle jednorázového příkazu k úhradě dne 31. ledna 2012 částku 100.000 Kč, podle výpisu z účtu dne 29. února 2012 částku 150.000 Kč, dne 29. března 2012 částku 200.000 Kč, dne 30. dubna 2012 140.000 Kč a podle dalšího výpisu dne 30. dubna 2012 částku 60.000 Kč. Dne 18. května 2012 byla mezi dlužnicí jako postupitelkou a Sokolovská obchodní, a.s., 356 01 Sokolov, J. K. Tyla 275, IČO 45354120, jako postupnicí uzavřena smlouva č. 1972/2012 o postoupení pohledávky za společností Plynostav-regulace plynu, a.s., 533 51 Pardubice-Rosice nad Labem, Nádražní 641, IČO 47472499, s tím, že část ceny za postoupení v částce 200.000 Kč byla podle potvrzení postupnice ze dne 9. července 2012 uhrazena přímo na účet žalovaného. Podle e-mailu žalovaného ze dne 20. července 2012 pak byla z této částky na poslední splátku za pozemek užita částka 109.960 Kč. Z výpisů z obchodního rejstříku ze dne 8. dubna 2015 a ze srovnávacích tabulek zpracovaných žalobcem pro žalované družstvo, společnost PASO Brno a.s. a dlužnici vyplývá personální propojenost, která u prof. Ing. Zdenka Háby, DrSc. končila v roce 2003, u Ing. Evy Krtkové v roce 2012, u Mgr. Vladimíra Kyzlinka v roce 2012 a u prof. Ing. Vladimíra Kyzlinka, DrSc. v roce 2014, když jako poslední vykonával funkci předsedy dozorčí rady PASO Brno a.s. Pouze JUDr. Lubomír Novák vykonává od roku 2008 dosud funkci místopředsedy představenstva žalovaného, když před tím od roku 1998 vykonával funkci člena představenstva a vykonával i funkci člena dozorčí rady dlužnice v letech 2000-2005. Z výroční zprávy žalovaného za rok 2008 vyplynulo zejména, že se v uvedeném roce snažilo o řešení částí majetku (nemovitostí v Holešovicích, firma PASO Brno a.s. a Kinotechnika Praha, a.s.), kde bylo spoluvlastníkem se Sokolovskou obchodní, a.s. Z výroční zprávy žalovaného za rok 2009 vyplynulo zejména, že si v uvedeném roce vytvořilo prodejem akcií PASO Brno a.s. podmínky k zahájení samostatných podnikatelských akcí výhodněji, než jak tomu bylo v rámci předchozího spoluvlastnického vztahu. Z výroční zprávy žalovaného za rok 2010 vyplynulo zejména, že v závěru roku 2009 zajistilo výhodný prodej akcií PASO Brno a.s. a dlouhodobě drženého pozemku. Z výroční zprávy dlužnice za hospodářský rok 2009 a hospodářský rok 2010 bylo zejména zjištěno, že v daných letech byla fungující obchodní společností, realizovala významné zakázky v České republice i v zahraničí a měla kladný hospodářský výsledek. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. května 2015, čj. 17 C 247/2014-70, bylo zjištěno, že jím byl zamítnut žalobní návrh, aby žalované družstvo bylo uznáno povinným zaplatit Ing. Davidu Jánošíkovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice, částku 2.500.000 Kč a dále bylo z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2016, čj. 12 Co 318/2015-100, zjištěno, že tento zamítavý výrok o zaplacení oproti vzájemné povinnosti vydat žalovanému družstvu předmětný pozemek, byl potvrzen. Z usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality SKPV, ze dne 14. dubna 2016, bylo zjištěno, že trestní věc podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku (kterého se měl dopustit Ing. Jiří Krš tím, že jako předseda představenstva dlužnice se žalovaným družstvem uzavřel předmětnou kupní smlouvu), bylo odloženo, neboť nešlo o podezření trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Neprokázalo se, že při uzavření předmětné smlouvy by jmenovaný poškodil její majetkové zájmy a že by nepostupoval s péčí řádného hospodáře.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 ins. zák. jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu se neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 242 odst. 1 ins. zák. odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle odst. 2 tohoto paragrafu se má za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Při právním hodnocení věci vyšel soud z toho, že neúčinnost právních úkonů podle ustanovení § 235 a násl. ins. zák. nevzniká přímo ze zákona, ale zakládá se až rozhodnutím soudu o odpůrčí žalobě. Rozhodnutí má tak konstitutivní účinky. Vedle obecné definice neúčinnosti právního úkonu dané v ustanovení § 235 ins. zák. obsahuje tento zákon 3 konkrétní typy neúčinných právních úkonů, a to neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (ustanovení § 240 ins. zák.), neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (ustanovení § 241 ins. zák.) a neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů (ustanovení § 242 ins. zák.). Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak i jeden z uvedených konkrétních typů, v projednávaném případě neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 44/2014 se proto v daném případě nezkoumaly předpoklady obsažené v ustanovení § 240 ins. zák., tj. zda šlo o právní úkon, který dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku nebo zda šlo o právní úkon, který k jejímu úpadku vedl. Soud dále zkoumal časový test s odkazem na ustanovení § 242 odst. 3 ins. zák. a došel k závěru, že napadnutý právní úkon, tj. kupní smlouva ze dne 16. listopadu 2009 byl učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení a i druhý časový test tak byl splněn. V daném případě sice byla zjištěna určitá personální propojenost dlužnice a žalovaného, ale s odkazem na ustanovení § 116 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění (dále jen obč. zák. ), se nejedná o osoby blízké, když v době uzavření kupní smlouvy žádná ze shora uvedených osob nevykonávala současně funkci statutárního zástupce žalovaného i dlužnice. Neprokázalo se ani, že by žalovaný s dlužnicí tvořil koncern. Proto podle ustanovení § 242 odst. 2 ins. zák. stíhalo s přihlédnutím k ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. břemeno tvrzení a břemeno důkazní v daném případě žalobce, coby insolvenčního správce, vyvratitelná domněnka se neuplatnila. Žalobce tedy musel tvrdit a prokázat úmysl dlužnice zkrátit uspokojení věřitelů, vědomost druhé strany o úmyslu dlužnice nebo to, že jí úmysl se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám a nakonec i to, že ke zkrácení uspokojení věřitelů v důsledku zkracujícího úkonu skutečně došlo. Jak soud zjistil, žalobce této povinnosti nedostál. Úmysl dlužnice zkrátit uspokojení věřitele ani vědomost žalovaného o úmyslu dlužnice nebo to, že mu úmysl se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám, se nepotvrdilo. Předmětná kupní smlouva ze dne 16. listopadu 2009 byla uzavřena podle ustanovení § 588 obč. zák., kdy prodávajícímu vznikla povinnost předmět koupě kupující odevzdat a kupující vznikla povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Smluvní strany měly jako podnikatelé při sjednávání kupní ceny smluvní volnost, a proto i když je kupní cena ve výši 10.000.000 Kč sice daleko vyšší než ceny uváděné v obou znaleckých posudcích, není to v rozporu se zákonem a ani v rozporu s dobrými mravy, jak uzavřely shodně Obvodní soud pro Prahu 9 a Městský soud v Praze. Ty neseznaly ani úmysl smluvních stran při uzavírání smlouvy krátit věřitele. Navíc žalované družstvo pozemek nabylo za srovnatelnou cenu. V dané době byla dlužnice dobře fungující obchodní společností i po stránce hospodaření. Měla kladný hospodářský výsledek, a pokud následně byla nucena plnit poslední splátky z půjček či úvěrů poskytovanými jí spřízněnými společnostmi, nic to na věci nemění. K závěru, že uzavřením předmětné kupní smlouvy nebyly poškozeny majetkové zájmy dlužnice, dospěla i Policie České republiky. Žalobce neprokázal ani to, že ke zkrácení uspokojení věřitelů v důsledku zkracujícího úkonu skutečně došlo. Soud nakonec ze všech uvedených důvodů žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu zamítl. V té souvislosti nezbylo, než zamítnout i žalobní návrh ve věci vydání peněžitého plnění do majetkové podstaty dlužnice.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce sice navrhl, aby soud přihlédl k tomu, že v dané věci jednal s péčí řádného hospodáře, a aby náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 150 o.s.ř. případně úspěšnému žalovanému nepřiznal, ale soud seznal, že pro uplatnění tohoto postupu nenastaly podmínky. Žalobce již z odůvodnění rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze znal právní náhled na celou věc, když soudy neseznaly úmysl smluvních stran při uzavírání smlouvy krátit věřitele a přesto podal další žalobu. Protože pak žalobce ve věci úspěch neměl, soud mu náhradu nákladů nepřiznal a naopak ji přiznal úspěšnému žalovanému družstvu, které bylo zastoupeno advokátem a ve věci mělo plný úspěch. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), které se vztahuje i na daný případ, mu náleží odměna za 5 úkonů právní služby po 3.100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 28. července 2015 a ze dne 3. května 2016, účast na jednání dne 2. října 2017 a dne 22. listopadu 2017), dohromady 15.500 Kč. Přináleží mu i související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.500 Kč (5 úkonů po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jednalo se o cestu konanou k jednání dne 2. října 2017 a dne 22. listopadu 2017 z Prahy do Pardubic a zpět, celkem 4x123 km = 492 km, za použití vozidla s průměrnou spotřebou 6 l/100 km, cena nafty 28,60 Kč/1 l, základní náhrada 3,90 Kč/l km; částka 2.763,07 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, tj. 1.200 Kč. Celkem částka 20.963,07 Kč, a protože je advokát plátcem DPH, zvýšila se o 21 % tj. o částku 4.402,24 Kč. K úhradě tak 25.365,31 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins.zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 11. prosince 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Cejpková