56 ICm 2350/2012
Č.j. 56 ICm 2350/2012-37 (KSPA 56 INS 4876/2012-C1-8)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: JUDr. Jan Štangl, 566 01 Vysoké Mýto, Bří Škorpilů 43, insolvenční správce dlužníka Lukáše Tesaře, nar. 21. ledna 1983, bytem 560 02 Rybník 52, proti žalované: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1, Nové Město, Klimentská 1216/46, IČO 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o žalobě na popření pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod. sp.zn. KSPA 56 INS 4876/2012, dlužníka Lukáše Tesaře, nar. 21. ledna 1983, bytem 560 02 Rybník 52, pohledávku ve výši 47.419 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna uhradit České republice-Krajský soud v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 5.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to v kolcích na připojeném tiskopise.

Odůvodnění:

Dne 9. srpna 2012 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že ta nemá pohledávku ve výši 47.419 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 4876/2012 dlužníka Lukáše Tesaře. V žalobě zejména uváděl, že pravost vykonatelné pohledávky popřel z důvodu vydání rozhodčího nálezu na základě neplatné směnky, která byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím ujednáním; ve směnce je započtena smluvní pokuta, která není součástí pohledávky zajištěné směnkou a pohledávka byla uhrazena. Žalobce označil listinné důkazy, a to základní spis sp.zn. KSPA 56 INS 4876/2012 a přihlášku pohledávky.

Dne 16. srpna 2012 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 4. září 2012 obsáhlým vyjádřením zejména s tím, že se jednalo o nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100231280 ve výši 37.218 Kč, směnečný úrok 8.601 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600 Kč. Vykonatelnost byla doložena rozhodčím nálezem. Poukázala na ustanovení § 199 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ), kdy důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. K zajištění povinností vyplývající ze smlouvy o úvěru byla vystavena blankosměnka, kterou byla oprávněna vyplnit v důsledku prodlení dlužníka se splácením, směnka sloužila k zajištění pohledávky, její existenci připouští ustanovení § 10 a § 17 zákona číslo 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový v platném znění. Lze dovodit subsidiaritu vztahu osob ze zajišťovací směnky vůči primárnímu vztahu účastníků smlouvy o úvěru. Uzavřená rozhodčí doložka dopadá na veškeré spory o nároky, které vznikly přímo nebo odvozeně ze smlouvy o úvěru nebo v návaznosti na ní a dopadá i na pohledávku vtělenou v zajišťovací směnce. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2011 sp.zn. 29 Cdo 1130/2011. Dále odkázala na ustanovení § 2 odst. 1 až 4 a § 3 zákona číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ). Pravomocný rozhodčí nález zakládá překážku věci rozsouzené s odkazem na ustanovení § 159a odst. 5 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona. Ani úprava daná v ustanovení § 55 a 56 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), použití rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách nezakazuje a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, nález Ústavního soudu ze dne 5. října 2011 sp.zn. II. ÚS 2164/10 a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Ke zvrácení výsledku rozhodčího řízení a případného zrušení rozhodčího nálezu slouží řízení o zrušení rozhodčího nálezu, nikoli řízení insolvenční. Pouze z opatrnosti pak žalovaná uvedla, že smluvní pokuty podle článku 13.1 a 13.4 smluvních podmínek byly uplatněny po právu, jejich výše je přiměřená a odpovídá hodnotě a významu povinnosti dlužníka. Nakonec navrhla žalobu zamítnout. Jako důkazy navrhla základní insolvenční spis, přihlášku pohledávky a přiložila kopii rozhodčího nálezu.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 18. července 2012, mohl insolvenční správce žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání a

žaloba podaná dne 9. srpna 2012 byla podána včas. Soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 2013, sp.zn. 29 Cdo 392/2011, podle něhož mohou být důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky důvody neplatnosti vyplývající i z jiných skutečností. Proto má soud za to, že insolvenční správce aktivní legitimaci k podání žaloby na popření vykonatelné pohledávky měl.

Soud vzal za prokázané, že dne 24. dubna 2012 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 4876/2012-A-14 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Jan Štangl. Dne 16. října 2012 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 4876/2012-B-7 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 3. května 2012 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované, která je vedena jako věřitelka poř.č. 1. V přihlášce je uvedena jedna pohledávka v celkové výši 47.419 Kč, jako vykonatelná a nezajištěná. Uvedena byla jistina ve výši 37.218 Kč a příslušenství ve výši 10.201 Kč (směnečný úrok 8.601 Kč a náklady rozhodčího řízení 1.600 Kč). Jako důvod vzniku je vyplněno: nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100231280. Dne 18. července 2012 se ve věci konalo přezkumné jednání, kdy insolvenční správce předmětnou pohledávku zplna popřel z důvodu její úhrady a s tím, že právním titulem je neplatná směnka. Ve směnečné sumě je zahrnuta i smluvní pokuta. Dlužník pohledávku uznal.

Na den 12. listopadu 2014 bylo nařízeno ve věci v souladu s ustanovením § 115 odst. 1 o.s.ř. jednání, na které se dostavila pouze žalovaná. Žalobce souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti, na žalobě trval. Žalovaná odkázala na své vyjádření, trvala na zamítnutí žaloby a upozornila i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1616/2014 a 33 Cdo 1354/2014. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný.

Soud vzal s odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění následující shodná skutková tvrzení účastníků: Dne 2. července 2008 uzavřela žalobkyně a dlužník smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100231280. Podle dodatku ke smlouvě ze dne 8. července 2008 byla výše úvěru 39.504 Kč, reálně vyplacena byla částka 15.000 Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru ve výši 24.504 Kč a výše splátek byla stanovena na 823 Kč měsíčně při délce splácení 48 měsíců; první splátka dne 17. srpna 2008. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byla smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností, která jsou napsána tak malým písmem, že je nelze běžně přečíst. Podle článku 6.1 dlužník v den podpisu smlouvy o úvěru dne 2. července 2008 vystavil a odevzdal žalované jednu vlastní blankosměnku na řad žalované, a to bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou bez protestu . Podle článku 6.2 byla žalovaná v případě prodlení dlužníka s placením jakéhokoli závazku oprávněna vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut a přirostlého příslušenství, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Podle článku 6.3 dlužník potvrdil, že blankosměnku vystavil a odevzdal ze svobodné vůle, dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku či donucení a že ji vystavil jako prostředek zajištění. Podle článku 6.4 udělil dlužník žalované právo vyplnit na blankosměnce údaj splatnosti, směnečnou sumu a místo platební; žalovaná následně blankosměnku vyplnila. Podle článku 13.1 ujednání v případě prodlení s úhradou splátky úvěru o více jak 15 dní po termínu splatnosti se dlužník zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky (případně 13 % pro případ prodlení o více než 30 dní po termínu splatnosti). Podle článku 13.4 těchto smluvních ujednání se dlužník zavázal k úhradě smluvní pokuty za neuhrazení 2 splátek řádně a včas nebo za prodlení se splátkou déle než 30 dnů, ve výši 50 % z výše úvěru.

Dne 19. ledna 2009 žalovaná vyfakturovala smluvní pokutu podle článku 13.1 smluvních ujednání v částce 65,84 Kč, tj. 8 % z výše splátky a 106,99 Kč, tj. 13 % z výše splátky i smluvní pokutu podle článku 13.4 smluvních ujednání v částce 19.752 Kč, tj. 50 % ze schválené výše úvěru. Podle článku 18.1 shora uvedených smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytované společností měl mít pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z uvedené smlouvy nebo v návaznosti na ni podle zákona o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv ze 2 uvedených rozhodců, kterému by žalovaná doručila žalobu. Dále strany sporu nerozporovaly, že dne 26. června 2009 vydal rozhodce Mgr. Marek Landsmann se sídlem 530 02 Pardubice, nám. Republiky 53, rozhodčí nález č.j. La 3694/09-10, kterým byl dlužník zavázán zaplatit žalované částku 57.218 Kč spolu s 6 % úrokem od 29. dubna 2009 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv o povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ) ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Měl za podstatnou skutečnost, že dlužníku byla reálně vyplacena částka 15.000 Kč a dlužník již uhradil částku 22.792 Kč. Soud vyšel z toho, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 2. července 2008 č. 9100231280 je svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž v dané době dopadala ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce za úplatu mezi žalovanou jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují i ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo, když např. podle článku 13.4 byla sjednána smluvní pokuta za neuhrazení 2 splátek řádně a včas nebo za prodlení s úhradou splátky déle než 30 dnů, ve výši 50 % ze schválené výše úvěru. V daném případě tato smluvní pokuta ve výši 19.752 Kč je nepřiměřeně vysoká, když činí více jak 131

% z reálně poskytnuté částky. Navíc i smluvní odměna v částce 24.504 Kč je nepřiměřeně vysoká, když činila více jak 163 % z reálně poskytnuté částky. Proto měl soud za to, že za dané situace byly nepřiměřené i smluvní pokuty podle ustanovení článku 13.1 smluvních ujednání vyúčtované ve výši celkem 172,83 Kč. Uvedená ustanovení článku 13.1 i 13.4 o smluvních pokutách jsou tak podle názoru soudu s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 a 39 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatné. Uvedená směnka byla vystavena jako blankosměnka, měla zajišťovací funkci. Zahrnovala i uvedené smluvní pokuty a podle shora uvedeného závěru soudu o neplatnosti jejich ujednání, věřitelka nebyla oprávněna ji v částce 57.218 Kč vyplnit. Proto nemohl být přiznán ani směnečný úrok ve výši 6 %. V daném případě byla vykonatelnost pohledávky odvozována od rozhodčího nálezu ze dne 26. června 2009 vydaným rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem se sídlem 530 02 Pardubice, nám. Republiky 53, pod č.j. La-3694/09-10. Soud shledal, že sjednaná rozhodčí doložka, tj. článek 18 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen stanovila, že rozhodčí řízení bude konat jeden ze dvou označených rozhodců; konkrétní osobu pak měla určit pouze žalovaná, a to tak, že jí doručí žalobu. Žádná ze dvou označených osob (JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann) není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona ve smyslu ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení. S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. září 2012, sp.zn. 23 Cdo 2021/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. července 2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, se tak jedná o neplatné ujednání, když rozhodce byl určen pouze na základě jednostranného úkonu ze strany jednoho účastníka smlouvy. Z uvedeného i vyplývá, že příslušenství uplatněné v přihlášce jako náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600 Kč podle uvedeného rozhodčího nálezu platně nevzniklo. Nakonec soud odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11 a nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12 a zdůrazňuje, že smluvní ujednání zakládající vystavení blankosměnky, smluvní pokuty a rozhodčí doložku, nejen že měla výrazně menší velikost písma a umístěním na druhé straně smlouvy vzbuzovala dojem nepodstatného charakteru, ale i nebyla součástí spotřebitelské smlouvy samotné. Proto takovému jednání nelze poskytnout soudní ochranu.

Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobě jako důvodné vyhovět. S odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona tak pohledávka nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 stejného zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Insolvenční správce, který nebyl zastoupen advokátem, pak ve věci měl plný úspěch, náhradu nákladů řízení však nežádal.

V daném případě byl soudní poplatek za řízení, který podle položky 13, bod 1, písm. a) Sazebníku poplatků činil 5.000 Kč, podle ustanovení § 7 odst. 1, věta první, zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v předmětném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích ) splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je obecně poplatníkem soudního poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li stanoveno jinak. V daném případě však v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích požíval insolvenční správce v incidenčním sporu osobní osvobození od poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3, věta první, zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatková povinnost tak vzniká způsobem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, tj. uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle ustanovení § 7 odst. 1, věta druhá, uvedeného zákona o soudních poplatcích, je tak poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost soudní poplatek zaplatit uložena. V projednávaném případě měl žalobce ve věci úspěch, a proto se podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenáší poplatková povinnost ve výši 5.000 Kč na žalovanou. Pokud je soudní poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný poplatek v plné výši, i kdyby měl žalobce úspěch pouze částečný.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

V Pardubicích dne 19. listopadu 2014

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Hocká