56 ICm 233/2012
Č.j. 56 ICm 233/2012-65 (KSPA 56 INS 12854/2010-C4-11)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Ing. Martin Fořt, 537 01 Chrudim IV, Palackého 653, insolvenční správce dlužnice MEDYNAMIS s.r.o., 538 04 Prachovice, Tovární 93, IČO 25969676, proti žalované: GQ 100 s.r.o., 530 02 Pardubice-Zelené Předměstí, nábřeží Závodu Míru 2737, IČO 27545016, zastoupená obecným zmocněncem Mgr. Romanem Havlínem, bytem 460 15 Liberec, Otakarova 789, o odpůrčí žalobě na vyslovení neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že se zjišťuje, že prodej dodávkového automobilu zn. Citroen Jumper 2.2 HDI 16 V 33C Y, VIN VF7YBBMVB11453056, reg. značka 3E3 0532, je neúčinným právním úkonem a dále, že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty plnění dlužnice z tohoto neúčinného právního úkonu, tj. předat zmíněné vozidlo žalobci do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku nebo alternativně, že žalovaná je povinna uhradit do majetkové podstaty dlužnice finanční částku, o kterou byla zkrácena napadnutým jednáním majetková podstata dlužnice.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 26. ledna 2012 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že v rámci insolvenčního

řízení sp.zn. KSPA 56 INS 12584/2010 dlužnice MEDYNAMIS s.r.o se zjišťuje, že prodej dodávkového automobilu zn. Citroen Jumper 2.2 HDI 16 V 33C Y, VIN VF7YBBMVB11453056, reg. značka 3E3 0532, je neúčinným právním úkonem a dále, že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty plnění dlužnice z tohoto neúčinného právního úkonu, tj. předat zmíněné vozidlo žalobci do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku. V žalobě zejména uváděl, že zjistil, že dlužnice byla jediným vlastníkem uvedeného dodávkového automobilu a dne 25. srpna 2011 (správně dne 9. srpna 2010) ho prodala žalované. Na základě toho byla provedena změna údajů v registru vozidel. Jak dále zjistil z obchodního rejstříku, v době převodu vlastnil Boris Lichnický obchodní podíl dlužnice ve výši 7/11 k celku a byl jejím prokuristou, kdy mohl zcizovat movité věci bez omezení. Současně byl společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 49 % k celku a jejím jednatelem, zbývající podíl byl v držení jeho matky. Uvedené jednání je zvýhodňujícím právním úkonem podle ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), ke kterému došlo v době, kdy dlužnice již byla v úpadku; některému z věřitelů na úkor ostatních se dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. Dlužnice a žalovaná jsou osobami blízkými, žalovaná do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásila žádnou pohledávku. Jako důkazy navrhl přihlášky pohledávek a účetnictví dlužnice.

Dne 31. ledna 2012 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 14. března 2012 zejména s tím, že nelze činit sporné, že dlužnice a žalovaná uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený dodávkový automobil. Ze smlouvy vyplývá, že předmět koupě byl pořízen za peněžní prostředky získané úvěrem od společnosti Credium, a.s. V okamžiku prodeje byla nesplacená část úvěru 392.997 Kč. Dlužnice nebyla vlastníkem vozidla, neboť vlastnická práva převedla ve smyslu ustanovení § 553 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák. ) na uvedenou společnost Credium a.s. Kupní cena ve výši 392.997 Kč byla žalovanou uhrazena. Dále namítal, že žalovaná nepřijala žádné plnění, ale plnění ve výši sjednané kupní ceny naopak poskytla. Pokud by nebyla sjednána smlouva o zajištění závazku převodem práva, mohla zajištěná věřitelka (pokud by nebylo kupní smlouvy) svoji pohledávku přihlásit jako zajištěnou. Žalovaná převzala závazek dlužnice z uvedené úvěrové smlouvy a navíc uhradila kupní cenu. Zvýhodňujícím právním úkonem ve smyslu ustanovení § 241 insolvenčního zákona není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku. V případě úspěchu dlužnice by ta získala kupní cenu a i vozidlo, a nebyla by povinna plnit povinnosti z úvěrové smlouvy. Takový výkon práva je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívá právní ochrany. Nakonec navrhl žalobu zamítnout. Neoznačil žádné důkazy a nic nepřiložil.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož účinky rozhodnutí o úpadku dlužnice nastaly dne 27. ledna 2011 a žaloba insolvenčního správce byla soudu doručena dne 26. ledna 2012, byla s odkazem na ustanovení § 235 odst. 2 insolvenčního zákona podána oprávněnou osobou a s odkazem na ustanovení § 239 odst. 3 stejného zákona byla podána včas.

Dne 30. července 2012 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona, přípravné jednání. Žalobce byl vyzván k doplnění návrhu na důkazy, předložil fakturu ze dne 9. srpna 2010 a sdělil, že kupní smlouvu zatím nedohledal. Požádal o poskytnutí další 30 denní lhůty. Žalovaná byla rovněž vyzvána k doložení návrhu na důkazy. Sdělila, že kupní smlouvu má k dispozici včetně předávacího protokolu. K dispozici má i dohodu o převzetí závazku na částku 392.997 Kč, další složkou kupní ceny byl podíl na financování vozidla ve výši 148.400 Kč; obě dvě části kupní ceny byly uhrazeny zápočtem. Má k dispozici i úvěrovou smlouvu ze dne 16. května 2008, ve které je sjednáno zajištění úvěru zajišťovacím převodem vlastnického práva. K důkazu předložil protokol o trestním oznámení. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. ke koncentraci řízení došlo po uplynutí 30 dnů od přípravného jednání.

Dne 14. srpna 2012 došlo soudu avizované podání žalobce. Uváděl, že původně bylo vozidlo prodáno dne 16. května 2008, fakturovaná prodejní cena včetně DPH činila 824.173 Kč. Při koupi byly poskytnuty slevy ve výši 218.768,41 Kč (včetně DPH), tzn. že obvyklá cena byla pravděpodobně vyšší než fakturovaná. Vozidlo bylo předáno žalované dne 9. srpna 2010 podle kupní smlouvy z téhož dne, převod v registru byl proveden 25. srpna 2010. Podle smlouvy o právním nástupnictví v úvěrové smlouvě bylo pořízení vozidla částečně financováno z úvěru ve výši 572.113 Kč. Ve smlouvě není uvedeno, kolik v okamžiku prodeje nebylo z této částky splaceno. Pokud by byl úvěr řádně splácen, bylo by podle splátkových kalendářů ke dni prodeje splaceno 395.865,87 Kč, nesplacená jistina činila 176.247 Kč. V protokole o předání vozidla ani v jiném dokladu není uveden počet ujetých kilometrů v okamžiku předání vozidla. V odhadu dovozce vozidla uvažoval s ročním ujetím 50.000 km a jeho orientační cena je vyšší než napadnutá cena prodejní ve výši 392.997 Kč. Pokud by vozidlo zůstalo v majetku dlužnice, mohl by poskytovatel úvěru do insolvenčního řízení přihlásit zajištěnou pohledávku po výše nesplacené jistiny nejvýše 176.247 Kč, zvýšenou případně o příslušenství a ve zbývající části by výtěžek z prodeje vozidla náležel k rozdělení nezajištěným věřitelům. Žalobce navrhl zvážit postup, kdy by soud nejprve rozhodl o neúčinnosti právního úkonu (prodeje vozidla), případně byl vynesen mezitímní rozsudek a v další části řešit částku, o kterou byli nezajištění věřitelé kráceni, případně vydání vozidla do majetkové podstaty. Nakonec rozšířil žalobní petit o alternativní plnění pro případ, že by se prokázalo, že hodnota toho, co ušlo z majetkové podstaty by byla nižší, než hodnota automobilu. Domáhal se tedy toho, že žalovaná je povinna uhradit do majetkové podstaty finanční částku stanovenou dokazováním, o kterou byla zkrácena napadnutým jednáním majetková podstata dlužnice. K důkazu přiložil kupní smlouvu, předávací protokol, smlouvu o právním nástupnictví, 2 splátkové kalendáře, vyjádření dovozce a fakturu. Žalovaná se ve věci dále nevyjádřila.

Dne 25. srpna 2014 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 115 odst. 1 o.s.ř. jednání, kterého se zúčastnil pouze žalobce. Obecný zmocněnec žalované byl řádně obeslán dne 21. července 2014 a bylo vykázáno doručení náhradním způsobem dne 4. srpna 2014. K jednání se však za žalovanou nikdo bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Proto s odkazem na ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Soud vzal za prokázané, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2. listopadu 2010. Dne 27. ledna 2011 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 12854/2010-A-29 zjištěn úpadek dlužnice, prohlášen konkurs na její majetek a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Martin Fořt. V rámci skutkového hodnocení věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že dne 9. srpna 2010 uzavřela dlužnice jako prodávající a žalovaná jako kupující kupní smlouvu na prodej předmětného vozidla. Dále nebylo sporu o tom, že stejného dne byl vystaven předávací protokol a dlužnice vystavila žalované fakturu podle kupní smlouvy na částku 392.997 Kč, jejíž úhradu nikdo nepopřel. Smluvní strany nesporovaly ani uzavření smlouvy o právním nástupnictví k úvěrové smlouvě č. 70080788 dne 9. srpna 2010.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu se neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle odstavce 5 tohoto paragrafu zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Neúčinnost právních úkonů podle ustanovení § 235 a násl. nevzniká tedy přímo ze zákona, ale zakládá se až rozhodnutím soudu o odpůrčí žalobě. Rozhodnutí má tak konstitutivní účinky. Vedle obecné definice neúčinnosti právního úkonu dané v ustanovení § 235 insolvenčního zákona obsahuje tento zákon 3 konkrétní typy neúčinných právních úkonů, a to neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (ustanovení § 240 insolvenčního zákona), neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (ustanovení § 241 insolvenčního zákona) a neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů (ustanovení § 242 insolvenčního zákona). Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak i jeden z uvedených konkrétních typů.

Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru: Dne 16. května 2008 vystavila společnost AUTO MICHÁLEK s.r.o., 256 01 Benešov, Táborská 2119, IČO 27109569 dlužnici jako odběrateli a společnosti Credium, a.s. jako příjemci fakturu na částku 572.114 Kč (včetně DPH) za prodej předmětného vozu. Vyšla přitom z částky 767.250 Kč, ze které byly sraženy 2 slevy (140.000 Kč a 43.839 Kč) a dále částka financovaná klientem 206.043 Kč. Jak vyplývá z dalších listinných důkazů, měla být mezi společností Credium, a.s. a dlužnicí uzavřena dne 15. května 2008 úvěrová smlouva č. 70080788, která však k důkazu předložena nebyla, byly předloženy pouze 2 splátkové kalendáře, které s ní mají souviset. První je ze dne 16. května 2008 a je na 36 splátek, druhý není datován a je na 60 splátek. Oba splátkové kalendáře vycházejí z jistiny ve výši 572.113,60 Kč. Podle článku III. uvedené kupní smlouvy ze dne 9. srpna 2010 byl předmětem koupě užitkový automobil Citroen Jumper 33 2,2 HDI 16 V 33C Y, VIN VF7YBBMVB11453056, reg. značka 3E3 0532. Podle článku II. byl předmět koupě financován formou úvěru poskytnutého společností Credium, a.s., 158 00 Praha 13, Office Park, Bucharova 2657/12, IČO 25139886. Kupující současně vstoupila do všech práv a povinností prodávající vyplývajících z úvěrové smlouvy ze dne 15. května 2008 č. 70080788. Podle článku VI. činila celková kupní cena 392.997 Kč a ke dni podpisu smlouvy byla uhrazena. Podle článku VII. vlastnictví k předmětu koupě mělo přejít okamžikem účinnosti smlouvy o právním nástupnictví k úvěrové smlouvě č. 70080788. Podle článku XI. bod 1. kupní smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu smluvními stranami a podmínkou účinnosti byl podle bodu 2 písemný souhlas společnosti Credium, a.s. s převodem vlastnického práva. Podle bodu 3 se práva a povinnosti účastníků řídily úpravou kupní smlouvy podle ustanovení § 409 a násl. zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (dále jen obchodní zákoník ). Předávacím protokolem bylo prokázáno, že předmět koupě byl řádně předán. Podle článku II. bod 1. smlouvy o právním nástupnictví k úvěrové smlouvě č. 70080788 uzavřené mezi společností Credium, a.s. jako věřitelkou, dlužnicí jako původním klientem a žalovanou jako novým klientem, vstoupila žalovaná ke dni účinnosti smlouvy do všech práv a povinností dlužnice z úvěrové smlouvy, zejména převzala povinnost splatit úvěr. Článek II. bod 3 obsahuje prohlášení žalované, že je jí známo, že pohledávky věřitelky z úvěrové smlouvy jsou zajištěny smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětu financování. Podle článku III. bod 1. smluvní strany dohodly, že dlužnice převede vlastnické právo k předmětu financování na žalovanou ke dni účinnosti smlouvy samostatnou kupní smlouvou; podmínkou její účinnosti byl podle bodu 2. písemný souhlas věřitelky vyznačený na originálu kupní smlouvy. Podle článku IV. bod 3 smlouva o právním nástupnictví nabyla platnosti a účinnosti podpisy všech smluvních stran.

Ohledně právního hodnocení věci soud nejdříve konstatuje, že ustanovení § 241 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahuje k situaci, kdy se některému věřiteli dlužníka na úkor ostatních dostane vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. V daném případě však žalovaná vůbec není v insolvenčním řízení přihlášeným ani jiným věřitelem. Navíc je z obsahu soudního spisu patrno, že by se přihlášeným věřitelům mohlo dostat v konkursu téměř úplného uspokojení. Proto je soud toho názoru, že žaloba v dané věci je pojmově vyloučena. Z důvodu procesní opatrnosti se však soud věcí dále zabýval. Nejdříve zkoumal časový test s odkazem na ustanovení § 241 odst. 2 stejného zákona a došel k závěru, že uvedená kupní smlouva ze dne 9. srpna 2010 byla učiněna v době, kdy byla dlužnice v úpadku. Pro osoby blízké totiž platí zákonná domněnka, kterou žalovaná nevyvrátila, když se k jednání vůbec nedostavila. Kupní smlouva byla učiněna ve prospěch osoby dlužnici blízké, když v inkriminované době pan Boris Lichnický, nar. 25. listopadu 1979, byl u dlužnice společníkem s obchodním podílem 7/11 k celku a u žalované společníkem s obchodním podílem ve výši 49 % k celku. Dále soud zkoumal časový test daný v ustanovení § 241 odst. 3 stejného zákona. Prodej byl uskutečněn dne 9. srpna 2010, byl tedy učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení, které nastalo dne 2. listopadu 2010. Oba časové testy tak byly splněny. Soud poté zkoumal samotný právní úkon z hlediska určení jeho případného zvýhodňování. Jak bylo z faktury ze dne 16. května 2008 patrno, dlužnice uhradila za předmětné vozidlo přímo částku 206.043 Kč a na zbytek kupní ceny byl poskytnut v roce 2008 úvěr ve výši 572.113 Kč. Po více jak 2 letech, tj. dne 9. srpna 2010 za prodej stejného vozidla dlužnice získala částku 392.997 Kč. Protože nebyla k důkazu předložena úvěrová smlouva ze dne 15. května 2008 č. 70080788, nepodařilo se prokázat, kolik splátek ke dni 9. srpna 2010 již bylo uhrazeno. Samotný žalobce uváděl, že v případě řádného splácení by bylo na jistině ke dni prodeje na jistině splaceno 395.865,87 Kč a nesplacená jistina by činila 176.247 Kč. Proto se uvedená kupní cena nezdá být nepřiměřená, a to i vzhledem k tomu, že žalovaná převzala všechny závazky z úvěrové smlouvy. Tato cena by byla ještě určitě modifikována i technickým stavem vozidla ke dni jeho prodeje i počtem ujetých kilometrů. K tomu však žalobce předložil pouze dopis prodejce uvedeného typu vozidel ze dne 9. srpna 2012, který určil cenu v rozmezí 412.090 až 494.504 Kč. Podle názoru soudu tento důkaz není průkazný, když prodejce sám uváděl, že mu nebyl znám skutečný stav vozidla; jednalo se tak pouze o informativní údaj bez důkazní hodnoty. Pro úplnost soud ještě konstatuje, že tvrzení, že pokud by bylo vozidlo zůstalo v majetku dlužnice, mohl by se poskytovatel úvěru přihlásit do insolvenčního řízení se zajištěnou pohledávkou do výše nesplacené jistiny, je pouze spekulativní, neboť smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva měla vyplývat podle odkazů v předmětné kupní smlouvě a ve smlouvě o právním nástupnictví právě z nepředložené smlouvy úvěrové, tudíž není na jisto postaveno, zda k platnému uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva podle ustanovení § 553 obč. zák. vůbec došlo. Soud tak uzavřel, že prodej předmětného vozidla nebyl neúčinným právním úkonem a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodl soud za použití ustanovení § 163 insolvenčního zákona podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl. Žalovaná sice plný úspěch ve věci měla, ale o žádnou náhradu nákladů nepožádala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 3. září 2014

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Hocká