56 ICm 1964/2011
Č.j.: 56 ICm 1964/2011-114 (KSPA 56 INS 15768/2010-C1-11)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Milan Motyčka, nar. 14. prosince 1964 bytem 500 12 Hradec Králové-Třebeš, tř. Edvarda Beneše 575/90, zastoupený Mgr. Helenou Kuberovou, advokátkou se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované: Komerční banka, a.s., 114 07 Praha 1, Na Příkopě 33 čp.969, IČO 45317054, o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Řízení se ve věci částky 1.023.794,74 Kč (z toho 480.024 Kč jistina, 7.000 Kč smluvní úrok a 536.770,74 Kč úrok z prodlení) zastavuje.

II. Žaloba, aby soud určil, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení sp.zn. KSPA 56 INS 15768/2010 vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, za dlužníkem Ing. Vladimírem Kotlandem, nar. 13. listopadu 1958, bytem 533 22 Býšt 241, IČO 12997561, pohledávku ve výši 403.685,02 Kč (z toho 393.205,02 úrok z prodlení a 10.480 Kč poplatky), se zamítá.

III. Určuje se, že u částky 10.480 Kč (poplatky) nemá žalovaná právo na uspokojení ze zajištění.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 5.869,97 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 12. července 2011 předložil shora uvedený žalobce jako věřitel poř.č. 2 u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, na předepsaném tiskopisu popření pohledávky věřitelky poř.č 1 Komerční banky, a.s., která je v dané věci žalovanou. Popěrným úkonem se vůči žalované domáhal určení, že z přihlášené částky 2.769.834,79 Kč část její pohledávky popřená do výše 1.427.479,76 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 15768/2010 dlužníka Ing. Vladimíra Kotlanda, 533 22 Býšt 241, není po právu co do výše a pravosti a dále popřel pořadí s tím, že pohledávka je ve výši 10.480 Kč nezajištěná. V podání zejména uváděl, že z přihlášky pohledávky žalované ani z příloh není ohledně smlouvy o úvěru ze dne 31. října 2000, uzavřené mezi žalovanou a dlužníkem, zřejmé, s kterými splátkami a kdy se dlužník dostal do prodlení, které splátky jsou zahrnuty v jistině a zda již některé splátky nejsou promlčeny. Dále uvedl, že lze pochybovat i o správnosti výpočtu smluvních úroků a úroků z prodlení. Žalovaná neuvádí, od kdy jsou jednotlivé neuhrazené splátky splatné. Rovněž je možné, že žalovaná mohla uplatnit úrok z úroků. Také není zřejmé, jaké poplatky jsou v rámci jistiny uplatněny, když není uveden žádný odkaz na smluvní ujednání. Sjednané zajištění úvěru podle článku V. smlouvy o úvěru se vztahuje pouze na úhradu jistiny a příslušenství, nikoliv na poplatky. Ty nejsou uvedeny ani v článku I. zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 31. října 2000. Dále uvedl, že protože se jedná o spotřebitelskou smlouvu, mělo se prodlení dlužníka řídit § 517 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obč. zák. ). Z přihlášky ani z příloh není zřejmé, jaké úroky žalovaná uplatnila, nicméně se lze domnívat, že uplatnila smluvenou výši úroků z prodlení. Popřel proto celou výši úroků z prodlení, když nárok na smluvený úrok nevznikl a zákonný úrok z prodlení žalované v přihlášce neuplatnila. Nakonec shrnul, že popřel jistinu v rozsahu 480.024 Kč, smluvní úrok 7.000 Kč, úrok z prodlení 929.975,76 Kč a poplatky 10.480 Kč. Správná výše pohledávky žalované tak podle jeho názoru měla činit 1.342.355,03 Kč. Označil listinné důkazy, a to předmětnou smlouvu o úvěru, dodatek č. 1, obecné podmínky pro úvěry občanům, zástavní smlouvu a přípis insolvenčnímu správci.

Dne 9. listopadu 2011 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 15. prosince 2011 zejména s tím, že se dlužník v předmětné smlouvě zavázal k úhradě jistiny vždy k 25. v měsíci počínaje 25. dubna 2001 a to ve výši rozdílu mezi částkou 22.936 Kč a úroky splatnými za období od předcházejícího smluvně dohodnutého termínu úhrady úroků a případně též jistiny. Dodatkem č. 1 došlo od 25. října 2005 ke změně splátky na částku 19.205 Kč v souvislosti se změnou výše úrokové sazby z 8 % p.a. na 4,1 % p.a. Konečný termín byl stanoven nejpozději do 25. března 2016. Splátky jistiny a řádných úroků byly hrazeny do 25. listopadu 2007. Dlužník pak přestal hradit splátky a přes opakované písemné výzvy nedošlo k úhradě splátek po splatnosti od 25. prosince 2007. Proto využila oprávnění podle článku VII. odst. 2 písm. d) podmínek a přistoupila k uplatnění úvěrového opatření, kdy dopisem ze dne 17. března 2008 vyzvala dlužníka k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky a k datu 4. dubna 2008 celou pohledávku zesplatnila. Přiložila tabulku č. 1 s přehledem čerpání a splácení jistiny a řádných úroků s tím, že vyvrací tvrzení o částečném promlčení jistiny a úroků řádných. Ohledně úroků z prodlení předložila žalovaná s odkazem na stávající judikaturu další tabulku s jejich přepočtem na výši stanovenou zákonem, tj. 393.205,02 Kč. Ve výši rozdílu mezi původně přihlášenou a přepočtenou částkou, tj. 536.770,74 Kč pak vzala přihlášku zpět. Přiložila i tabulku s přehledem vyúčtovaných a zaplacených poplatků spojených s úvěrem s tím, že nárok na jejich úhradu vyplývá z článku II. podmínek. Jednalo se o poplatky za správu úvěru ve výši 80 Kč měsíčně; od uzavření smlouvy o poskytování státní finanční podpory hypotečního úvěrování bytové výstavby dne 22. dubna 2002 se poplatek zvýšil na 150 Kč měsíčně. Po ukončení vyplácení státní finanční podpory se sazba snížila na 100 Kč měsíčně. Od 1. července 2007 činí částka 150 Kč a od 1. prosince 2008 je účtována částka 20 Kč za výpis z úvěrového účtu. Byly účtovány i poplatky za upomínky, a to do 31. prosince 2006 ve výši 400 Kč a od 1. ledna 2007 ve výši 500 Kč. Žalovaná rozporovala popření pořadí poplatků, že ty jsou jistinou a měly by být uspokojeny v přihlášeném pořadí jako zajištěné. Jako listinné důkazy navrhla mimo důkazů navržených žalobcem zejména i uvedené tabulky, výzvu k okamžitému splacení pohledávky výňatky ze sazebníku poplatků a smlouvu o poskytnutí státní finanční podpory.

Dne 8. února 2012 obdržel soud repliku žalobce ke shora uvedenému vyjádření žalobkyně. Namítal mimo jiné, že žalovaná v přihlášce uplatnila smluvený úrok z prodlení ve výši 25 % p.a., a proto se nemůže po přepočtu domáhat uspokojení zákonného úroku z prodlení, když ho v přihlášce výslovně neuplatnila. Ohledně poplatků uvedl, že článek II. obecných podmínek nese název Ceny za poskytované služby , v předmětných odstavcích se však hovoří o službách, nikoliv o poplatcích. Dlužník se v uvedeném článku ani ve smlouvě k hrazení jakýchkoli poplatků nezavázal. Pojem poplatek a služba nelze zaměňovat. Ze strany žalované se jedná o svévolný výklad obsahu podmínek a dotváření obsahu bez souhlasu druhé strany, je to i rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Ohledně pořadí poplatků žalobce zmínil, že jako o jistině se ve smlouvě hovoří pouze o částce poskytnutého úvěru, nikde není uvedeno, že by měla zahrnovat nějaké jiné platby nebo poplatky. Pokud by byly poplatky samostatnou pohledávkou-jistinou, ke které by se vztahovalo zajištění, musely by být jako zajišťovaná pohledávka v zástavní smlouvě uvedeny. Nakonec vzal žalobce žalobní návrh co do částky 487.024 Kč odpovídající popřené jistině a smluvnímu úroku zpět s tím, že přehled o jejich čerpání a splácení byl předložen až nyní.

Podle ustanovení § 200 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží. Podle odstavce 5 tohoto paragrafu jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Formulář popření pohledávky věřitelem s odkazem na ustanovení § 200 odst. 2 insolvenčního zákona měl stanovené náležitosti a byl insolvenčnímu soudu doručen ve stanovené lhůtě. Podle ustanovení § 200 odst. 5 stejného zákona se v daném případě toto podání považovalo za žalobu po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, tj. ke dni 28. července 2011. Požadovaná jistota podle ustanovení § 202 odst. 3 stejného zákona byla složena v požadované lhůtě.

Soud vzal za prokázané, že dne 3. května 2011 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 15768/2010-A-27 zjištěn úpadek dlužníka a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. David Letošník, 530 02 Pardubice, Masarykovo nám. 1484. Dne 19. července 2011 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 15768/2010-B-7 na majetek dlužníka prohlášen konkurs, který je veden jako konkurs nepatrný. Dne 18. února 2011 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobce, který je veden jako věřitel poř.č. 2. Před tím dne 21. prosince 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované, v níž jsou uvedeny 3 pohledávky v celkové výši po opravě 2.879.483,93 Kč. První pohledávka ve výši 2.769.834,79 Kč byla uvedena jako zajištěná, ostatní dvě jako nezajištěné. Pohledávka č. 1 se skládala z jistiny 1.635.542,16 Kč (jako důvod vzniku uvedeno: smlouva o úvěru reg.č. 051000241101 ze dne 31. října 2000 ve znění dodatku č. 1 ze dne 18. října 2005) a příslušenství 1.134.293,63 Kč (úroky z úvěru-řádné 8 % p.a. do 24. října 2005, od 25. 2005 4,1 % p.a. z jistiny, úroky z prodlení 25 % p.a. a náklady řízení 4.882). Dne 18. července 2011 se ve věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správce i dlužník všechny pohledávky uznali. Žalobce pak pohledávku č. 1 popřel do částky 1.427.479,76 Kč a do pořadí v částce 10.480 Kč popřel zajištění.

Dne 13. srpna 2012 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona přípravné jednání. Žalobce po seznámení se se stanoviskem žalované ve věci částečného zpětvzetí přihlášky žalovanou vzal zpět žalobní návrh i co do výše 536.770,74 Kč (úrok z prodlení). Nadále trval na popření úroku z prodlení v rozsahu 393.205,02 Kč a na popření poplatků. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo po 30 dnech od přípravného jednání ke koncentraci řízení. V uvedené době žalobce namítal, že žalovaná poskytla vysvětlení k přihlášce teprve po doručení žalobního návrhu a to by mělo být zohledněno při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Pokud by žalovaná podala vysvětlení k přihlášce včas, nemuselo dojít k popření takové částky a k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu. Trval na tom, že žalovaná v přihlášce uplatnila pouze smluvní úrok z prodlení a nemůže se tedy domáhat zákonného úroku z prodlení. Přepočtem úroků žalovaná úrok z prodlení v zákonné výši uplatnila dodatečně, jednalo se o přihlášku nové pohledávky. Ve stanovené 30 denní lhůtě žalovaná doplnila listinné důkazy, a to zejména kopie upomínek. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Soud tak měl posoudit, zda úroky z prodlení v zákonné výši byly řádně přihlášeny, zda byly platně sjednány poplatky a zda tyto jsou zajištěnou pohledávkou.

V projednávaném případě, kdy došlo ke zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 1.023.794,74 Kč (z toho 480.024 Kč jistina, 7.000 Kč smluvní úrok a 536.770,74 Kč úrok z prodlení), soudu nezbylo, než řízení v uvedené části v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavit. Nadále tak mělo být rozhodováno pouze o úroku z prodlení v rozsahu 393.205,02 Kč a o poplatcích v částce 10.480 Kč. Dne 17. září 2014 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 115 odst. 1 o.s.ř. jednání, kterého se zúčastnily obě strany sporu. Setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto skutkovým závěrům: Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužník a žalovaná uzavřeli dne 31. října 2000 smlouvu o úvěru reg.č. 051000241101. Podle ní byl dlužníkovi poskytnut hypoteční úvěr ve výši 2.400.000 Kč. V článku V. se dlužník zavázal zajistit závazek na úhradu jistiny a příslušenství z uvedené smlouvy. V článku VI. byly sjednány úroky z prodlení s tím, že žalovaná je oprávněna jejich sazbu vyhlásit a publikovat v oznámení a použít ji pro výpočet. Přílohou a nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Obecné podmínky Komerční banky, a.s. pro úvěry občanům, které dlužník dne 31. října 2000 podepsal. V jejich článku II. se banka zavázala dlužníkovi poskytnout veškeré služby spojené s úvěrem s tím, že výše jejich cen je bankou vyhlašována a publikována v Sazebníku Komerční banky, a.s. Dlužník se zavázal služby za sjednané ceny uhradit. Ke smlouvě byl dne 18. října 2005 sjednán dodatek č. 1. Dále byly smluvní strany zajedno v tom, že dne 31. října 2000 byla uzavřena zástavní smlouva k nemovitostem registrační číslo 051000601101, kde v článku I. je jako zajišťovaná pohledávka označena jistina 2.400.000 Kč a příslušenství. Žalovaná skutkově nerozporovala správnost výpočtu přepočtu smluvních úroků z prodlení na úroky zákonné ani správnost vyúčtování poplatků.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném v rozhodné době (dále jen obchodní zákoník ) ve znění platném v rozhodné době ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Podle ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Při právním hodnocení věci ohledně úroku z prodlení vyšel soud z toho, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena podle ustanovení § 497 an. obchodního zákoníku. Závazkový vztah se sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obchodním zákoníkem, předmětná smlouva je však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž v dané době dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva za úplatu mezi žalovanou jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují i ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Spotřebitelský charakter smlouvy pak vylučuje smluvní volnost stran při ujednání úroku z prodlení podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. V souladu s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku lze v daném případě sjednat platně úrok z prodlení jen ve výši stanovené občanským zákoníkem, konkrétně pak ustanovením § 517 odst. 2 tohoto zákona (ve spojení s ustanovením § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. března 2005 sp.zn. 33 Odo 1117/2003, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2006, je ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. ustanovením kogentním, výše úroku z prodlení nemůže být v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než jak stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Stejné závěry jsou vyvozeny i v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 18. prosince 2008, sp.zn. 15 Co 707/2008, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2010.

Ten mimo jiné dále uvádí, že má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Žalovaná přihláškou přihlásila v kolonce 15 jako příslušenství úroky z prodlení , aniž je nějak dále nazvala jako smluvní či snad zákonné. Ze způsobu výpočtu uvedeného v přihlášce, je zřejmé, že se jednalo o úrok smluvní ve výši 25 % p.a. Podle názoru soudu byly úroky z prodlení jen jako úroky z prodlení bez dalšího rozlišení přihlášeny řádně a správně, když i podle ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. se terminologicky jedná pouze o úroky z prodlení bez dalšího označení. Pokud po přepočtu žalovaná nárokovala úroky ve výši úroků zákonných, nejedná se o novou pohledávku, mění se pouze její výše na zákonnou úroveň, ale stále se jedná o přihlášené úroky z prodlení. Proto soud žalované přepočtenou částku úroků z prodlení ve výši 393.205,02 Kč přiznal.

Při právním hodnocení věci ohledně poplatků vyšel soud dále z toho, že předmětná smlouva o úvěru žádné zvláštní ustanovení o poplatcích neobsahuje. Obecné podmínky Komerční banky, a.s. pro úvěry občanům, které jsou přílohou a nedílnou součástí smlouvy, byly dlužníkem podepsány, dlužník prohlásil, že se seznámil s jejich obsahem a souhlasí s nimi. Článek II. neobsahuje žádná překvapivá ujednání. Banka se zavázala dlužníkovi poskytnout služby spojené s úvěrem, dlužník s tím souhlasil a zavázal se za ně uhradit bance ceny podle sazebníku vyhlášeného a platného v době poskytnutí služby. Jak bylo prokázáno vyúčtováním, za poskytnuté služby (vedení účtu, upomínky a výpisy) zbývá uhradit jejich cenu ve výši 10.480 Kč. Ta je s odkazem na ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. jistinou. V přihlášce ji žalovaná jako jistinu v kolonce 13 označila. Podle názoru soudu by bylo přílišným formalismem nepřiznat žalované cenu za služby, které byly dlužníku prokazatelně poskytnuty a správnost jejich výpočtu nebyla žalobcem rozporována, jen proto, že ceny za služby byly označeny jako poplatky. Jiná situace však nastává ve věci popření pořadí těchto poplatků. V zástavní smlouvě k nemovitostem ze dne 31. října 2000 je v článku I. zajišťovaná pohledávka uvedena smlouva o úvěru znějící na jistinu 2.400.000 Kč, zajištěná je pak jistina a příslušenství. Z toho plyne závěr, že vyjma vlastní částky úvěru 2.400.000 Kč jiná jistina zajištěna není, a proto popření pořadí pohledávky co do částky 10.480 Kč na poplatcích bylo důvodné. Proto soud žalované sice prokázanou částku poplatků přiznal, ne ale jako pohledávku zajištěnou, nýbrž jen jako pohledávku nezajištěnou.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že část popřené pohledávky byla zjištěna v částce 403.685,02 Kč (z toho 393.205,02 úrok z prodlení a 10.480 Kč poplatky). Současně částka 10.480 Kč (poplatky) byla zjištěna jako nezajištěná.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a ve spojení s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. Soud přihlédl k tomu, že žaloba byla částečně vzata zpět pro částku 1.023.794,74 Kč, a to pro chování žalované, přičemž žaloba byla podána v této části důvodně. Ohledně částky 480.024 Kč (jistina) a 7.000 Kč (smluvní úrok) žalovaná totiž až v průběhu incidenčního sporu doložila přehled čerpání a splácení jistiny a řádných úroků. Ohledně částky 536.770,74 Kč (úrok z prodlení) pak žalovaná vzala přihlášku částečně zpět. Žalobce tak ve věci měl částečný úspěch a navíc měl úspěch ve věci určení pořadí pohledávky ve výši 10.480 Kč (poplatky); byl zastoupen advokátkou. Soud tak poměřoval úspěch v částce 1.034.274,74 Kč ku neúspěchu v částce 393.205,02 Kč; rozdíl výše částek v procentuálním vyjádření činil

44,90 %. Pokud by měl plný úspěch náležela by žalobci po zrušení vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2013, senátní značky 29 ICdo 19/2012, podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), ve spojení s přechodným ustanovením čl. II. vyhlášky číslo 486/2012 Sb. odměna za 4 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení dne 20. června 2012-částka 2.100 Kč, účast na přípravném jednání dne 13. srpna 2012-částka 1/2 z 2.100 Kč, podání ve věci samé ze dne 30. srpna 2012-částka 2.100 Kč a účast na jednání dne 17. září 2014-částka 3.100 Kč); celkem 8.350 Kč. Dále podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu by náležela za uvedené 4 úkony právní služby paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.200 Kč (4 x 300 Kč). Soud by přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jednalo se o cestu konanou k přípravnému jednání dne 13. srpna 2012 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, celkem 50 km, za použití vozidla s průměrnou spotřebou 8,06 l/100 km, cena benzinu 95 34,90 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 325,64 Kč a cestu konanou k jednání dne 17. září 2014 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, celkem 50 km, za použití vozidla s průměrnou spotřebou 8,06 l/100 km, cena benzinu 95 35,70 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 328,87 Kč; celkem 654,51 Kč. Soud by přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to dne 13. srpna 2012 3 půlhodiny á 100 Kč a dne 17. září 2014 3 půlhodiny á 100 Kč; celkem 600 Kč. K úhradě by tak v případě plného úspěchu byla částka 10.804,51 Kč, a protože byl žalobce úspěšný do 44,90 %, náleží mu adekvátní část nákladů v daném poměru, tj. 4.851,22 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka je plátcem DPH zvyšuje se částka o 21 %, tj. o 1.018,75 Kč; celkem tedy 5.869,97 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právní zástupkyně žalobce, neboť jde o advokátku (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 24. září 2014

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Hocká