56 ICm 1736/2017
Č.j.: 56 ICm 1736/2017-59 (KSPA 56 INS 26362/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: AB 4 B.V., 1077XX Amsterdam, Strawinskylaan 933, Nizozemské království, reg.č. 34186049, zastoupená Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem 128 00 Praha 2-Vyšehrad, Svobodova 136/9, proti žalovanému: Mgr. Martin Červinka, 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, insolvenční správce dlužníka Tibora Danka, nar. 26. října 1963, bytem 561 25 Rudoltice 608, zastoupený JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem se sídlem 539 01 Hlinsko, Wilsonova 368, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávky žalobkyně ve výši 116.286 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Tibora Danka, nar. 26. října 1963, bytem 561 25 Rudoltice 608, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 26362/2016, jsou po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 12.865 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 5. dubna 2017 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhala určení, že její 3 pohledávky ve výši 116.286 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 26362/2016 dlužníka Tibora Danka jsou po právu (věřitelka poř.č. 6, přihláška P6). V žalobě zejména uváděla, že jí dne

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková. isir.justi ce.cz

13. března 2017 bylo doručeno vyrozumění o popření pohledávek insolvenčním správcem. Namítala, že promlčecí doba vztahující se k jednotlivým dílčím pohledávkám dosud neuplynula, a proto pohledávky promlčeny nejsou. Uvedla, že její právní předchůdkyně Home Credit a.s. uzavřela s dlužníkem dne 12. května 2008 smlouvu o úvěru, pro nehrazení splátek byl úvěr dne 26. října 2010 zesplatněn spolu s úroky a smluvní pokutou. Dne 20. června 2011 byla rozhodci doručena žaloba s návrhem na vydání rozhodčího nálezu a dne 15. července 2011 byl vydán rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou rozhodčí nález sp.zn. BUL-PPF2-G 406/2011, který nabyl právní moci i vykonatelnosti. Na jeho základně bylo dne 31. prosince 2012 vydáno usnesení o nařízení exekuce č.j. 0EXE 9409/2012-12. Promlčecí doba začala běžet ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od 27. října 2010 do dne podání žaloby, tj. do 20. června 2011, dále pak ode dne následujícího po právní moci rozhodčího nálezu, tj. od 3. srpna 2012 do dne pověření soudního exekutora k provedení exekuce, tj. do 31. prosince 2012. Z promlčecí doby uplynulo pouze 386 ze 1.460 dní. Námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Dříve jednotná judikatura přijímala rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách za platně sjednané. Z rozhodčího nálezu plyne, že se žalobkyně domáhala rozhodčí žalobou svého nároku u rozhodce bez zbytečného odkladu. Bylo by nepřiměřeným požadavkem za žalobkyni, aby po vytříbení judikatury znovu ohledně téže pohledávky podávala žalobu u řádného soudu, a to i s ohledem na možnost zastavení tohoto soudního řízení pro překážku věci již rozhodnuté. K odklizení rozhodčího nálezu v řízení o jeho zrušení nedošlo, když dlužník žádnou takovou žalobu nepodal. V tom odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 85/2010. Měla za to, že přelomový judikát stran platnosti rozhodčích doložek byl zcela zásadním zásahem do právní jistoty, neboť zcela opačným způsobem posoudil věc, která byla konstantním způsobem posuzována všemi články soudní soustavy. Zásah do právní jistoty je ještě amplifikován vznesením námitky promlčení a žalobkyně se dostává do bezvýchodné situace. V tom odkázala na rozhodnutí sp.zn. 155 ICm 1372/2013 (KSPL 54 INS 26746/2012), sp.zn. 29 ICm 3643/2013 (KSCB 28 INS 12490/2013) a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 19/2015, 33 ICdo 63/2015, 23 ICdo 19/2015, 29 ICdo 41/2014 a 33 ICdo 50/2015. Odkázala na ustanovení § 112 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), na ustanovení § 14, § 15, § 16 a § 23 zákona číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zák. o rozh. říz. ) a uzavřela, že podáním rozhodčí žaloby bylo rozhodčí řízení zákonem předepsaným způsobem zahájeno, vydáním (doručením) rozhodčího nálezu nemohlo z důvodu jeho nicotnosti skončit a musí být ukončeno jiným (zákonným) způsobem, což je usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci rozhodce z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Nakonec odkázala na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci a v Praze. K důkazu navrhla pouze listiny.

Dne 14. června 2017 reagoval na žalobu žalovaný insolvenční správce zejména s tím, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem pro nedostatek pravomoci rozhodce rozhodnout spor, zejména pro neplatnost rozhodčí doložky pro její neurčitost a rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele. Proto rozhodčí nález nemohl přivodit účinky na běh promlčecí doby, která jeho vydáním běžet nepřestala. Pohledávky byly splatné ke dni 26. října 2010 a přihláškou byly uplatněny až dne 30. ledna 2017, promlčecí doba uplynula. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 2524/16. Pakliže žalobkyně ignorovala novou ustálenou judikaturu a nereflektovala jí ve své vymáhací praxi, nepostupovala dostatečně obezřetně. Dále žalovaný namítal, že judikatura uváděná žalobkyni je již překonaná. Ohledně souladu námitky promlčení vznesené v rozporu s dobrými mravy poukázal na to, že nezneužil žádné ze svých práv, naopak plní své povinnosti vyplývající ze zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ). V tom odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 41 ICm 4013/2015-39. Nakonec navrhl žalobu zamítnout. Dne 30. června 2017 reagovala na vyjádření žalovaného

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.

žalobkyně. Upozornila zejména na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 ICdo 63/2015 a rozporovala, že argumentace odmítacím rozhodnutím Ústavního soudu je nepřípadná.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 ins. zák. mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 6. března 2017 a vyrozumění o popření žalobkyně převzala dne 13. března 2017, byla žaloba podána včas. Soud vzal za prokázané, že dne 6. ledna 2017 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 26362/2016-A-8 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Martin Červinka. Dne 26. dubna 2017 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 26362/2016-B-4 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 30. ledna 2017 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně. V přihlášce jsou uvedeny 3 pohledávky v celkové výši 116.286 Kč, všechny jako nevykonatelné a nezajištěné. Konkrétně pohledávka č. 1 je ve výši 79.680,27 Kč (jistina 74.427,08 Kč a příslušenství 5.253,19 Kč-úrok); jako důvod vzniku je uvedena smlouva o úvěru reg. č. 3805047889 ze dne 12. května 2008. Pohledávka č. 2 je ve výši 35.932,73 Kč (vše jistina); jako důvod vzniku je uvedena smluvní pokuta podle hl. 7 § 6 úvěrových podmínek. Pohledávka č. 3 je ve výši 673 Kč (vše jistina); jako důvod vzniku jsou uvedeny jednorázové smluvní pokuty a poplatky. Na přezkumném jednání insolvenční správce všechny pohledávky popřel co do pravosti z důvodu promlčení, kdy zahájení exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu nemá vliv na běh promlčecí doby a v době uplatnění pohledávky přihláškou již promlčecí doba marně uplynula. Dlužník pohledávky uznal.

Dne 6. prosince 2017 se ve věci konalo jednání za účasti obou stran sporu. Žalobkyně na žalobě trvala a odkázala i na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 5258/2016. Žalovaný žalobě nadále odporoval i v rámci závěrečného návrhu. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák. soud zjistil následující skutkový stav, který byl mezi stranami nesporný. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. května 2008 č. 38050478890000 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. Home Credit a.s., 602 00 Brno, Moravské nám. 249/8, IČO 26978636, poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 90.000 Kč. Dlužník se zavázal úvěr splácet včetně úroku v 84 měsíčních splátkách po 1.949 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 21. dubna 2011 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dlužníkovi oznámila postoupení pohledávky z úvěru na společnost PPF B2 B.V, soukromá společnost s ručením omezeným, která se přejmenovala následně na AB 4 B.V. a současně dlužníka vyzvala k neprodlené úhradě dlužné částky, na kterou byl dlužník již upozorněn dopisem ze dne 27. října 2010. Strany učinily nesporným i datum splatnosti pohledávky, a to den 26. října 2010, tak jak je uvedeno v přihlášce. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly i Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.-TRIO-telefonní půjčka, které dlužník samostatně nepodepsal. V nich v hlavě 14. § 15 byla sjednána rozhodčí doložka, kdy majetkový spor ze smlouvy měl být rozhodován s konečnou platností jediným rozhodcem, který bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, a to ze seznamu rozhodců jím vedeným. Jmenovaný advokát je v seznamu uveden též, a proto byl oprávněn určit rozhodcem sám sebe. Pro případ, že by JUDr. Radim Kuchta nemohl rozhodce určit, měl určit rozhodce ze seznamu žalobce. Dále byly sjednány

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková. podmínky vedení rozhodčího řízení. Z rozhodčího nálezu ze dne 15. července 2011, sp. zn. BUL-PPF2-G 406/2011, soud zjistil, že rozhodce JUDr. Radim Kuchta uložil dlužníkovi zaplatit žalobkyni částku 75.049,08 Kč, spolu s úrokem 4.631,19 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,0212 % denně z částky 116.286 Kč ode dne 11. listopadu 2010 do zaplacení a smluvní pokutu 36.605,73 Kč a dále náklady řízení ve výši 37.630 Kč; vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že žaloba byla doručena rozhodci dne 20. června 2011. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci i vykonatelnosti. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31. prosince 2012, č.j. 0EXE 9409/2012-12, soud zjistil, že podle uvedeného rozhodčího nálezu byla nařízena na majetek dlužníka exekuce a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Robert Pazák, Exekutorský úřad Brno-venkov.

Předmětem posuzování soudu mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Protože insolvenční správce s odkazem na ustanovení § 193 ins. zák. popíral pouze pravost pohledávky, její výší se soud nezabýval.

Podle ustanovení § 497 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 397 obch. zák. činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouva o úvěru byla sjednána podle ustanovení § 497 an. obch. zák. Závazkový vztah se tak sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obch. zák., předmětná smlouva o úvěru ze dne 12. května 2008 je však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou a subsidiárně se na ni vztahují i ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Soud předně uvádí, že sjednaná rozhodčí doložka je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen stanovila, že rozhodčí řízení se bude konat jediným rozhodcem jmenovaným JUDr. Radimem Kuchtou ze seznamu rozhodců jím vedeným. Jmenovaný rozhodce JUDr. Radim Kuchta není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona ve smyslu ustanovení § 13 zák. o rozh. říz. S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. září 2012, sp.zn. 23 Cdo 2021/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. července 2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, se tak jedná o neplatné ujednání, když rozhodce byl určen netransparentně třetí osobou. Ujednání o rozhodčí doložce jsou i nepřípustným ujednáním v rámci spotřebitelských smluv, a proto s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné. Ohledně námitky promlčení soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, např. rozsudek ze dne 4. srpna 2014 č.j. 104 VSPH 50/2014-62 (KSPH 40 INS 1545/2012) nebo usnesení ze dne 19. března 2015 č.j. 104 VSPH 160/2015-68 (KSPA 56 INS 24266/2012), kdy je s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1, § 16, § 31, § 32 odst. 1, § 35 odst. 1 písm. a) a § 35 odst. 2 zák. o rozh. říz. vyvozeno, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. (účinné od 1. ledna 1992) sice spojuje stavení promlčecí doby se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, ale pozdější zákon o rozhodčím řízení (účinný od 1. ledna 1995) vychází z jiné koncepce a uvedené ustanovení bylo uvedeným zákonem nepřímo z části novelizováno. Promlčecí doba tak podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. přestala běžet i tehdy, jestliže věřitelka zahájila rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí doložky. Ostatně i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. června 2016, sp.zn. 23 ICdo 19/2015 uzavřel, že ke stavení běhu promlčení doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Jak dále rozvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. června 2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014, v témže duchu musí být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. V projednávaném případě bylo rozhodčí řízení zahájeno za běhu čtyřleté promlčecí doby dané v ustanovení § 397 obch. zák., zahájením rozhodčího řízení by promlčecí doba přestala běžet a rozhodčím nálezem přiznané právo by se promlčelo až uplynutím obecné promlčecí doby podle ustanovení § 408 obch. zák. uplynutím deseti let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé. Konkrétně v poměrech dané věci byla předmětná pohledávka splatná ke dni 26. října 2010 a promlčecí doba začala běžet 27. října 2010. I když se jedná o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na daný případ čtyřletá promlčecí doba (která by uplynula až dne 26. října 2014), přičemž rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 20. června 2011. V daném případě však soud promlčení nepřisvědčil. Vědom si rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. října 2016 sp.zn. IV. ÚS 2524/16, seznal, že ke změně judikatury ve směru neplatnosti rozhodčích smluv začalo docházet nejprve usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp.zn. 12 Cmo 496/2008, zveřejněným pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2010. Podstatné však je, že k zásadní změně došlo sjednocujícím usnesením ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, tj. před zahájením rozhodčího řízení v dané věci dne 20. června 2011 a před vydáním rozhodčího nálezu dne 15. července 2011. Z toho je zřejmé, že v době zahájení rozhodčího řízení a vydání rozhodčího

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková. nálezu bylo možno dospět k jednoznačnému závěru o neplatnosti rozhodčí doložky. Soud má tak za to, že pokud žalobkyně nárok ze smlouvy o úvěru přesto uplatnila namísto u obecného soudu v rozhodčím řízení, které vedlo k vydání nezákonného rozhodčího nálezu a navíc přistoupila k jeho vymáhání v roce 2012 v exekučním řízení, nejedná se o vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy a vzhledem k okolnostem daného případu nelze dovozovat stavení čtyřleté promlčecí lhůty. Ze všech uvedených důvodů insolvenční soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl a ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák., kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobkyně ve věci úspěšná nebyla, a proto jí soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů nepřiznal a s odkazem na ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák. ani přiznat nemohl. Žalovaný insolvenční správce, který byl zastoupen advokátem, měl ve věci plný úspěch. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ) mu náleží odměna za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 13. června 2017 a účast na jednání dne 6. prosince 2017), celkem částka 9.300 Kč. Dále mu přináleží související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu jízdného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jednalo se o cestu konanou k jednání dne 6. prosince 2017 z Hlinska do Pardubic a zpět, 42 km x 2, tedy 84 km, za použití vozidla se spotřebou 5,7 l/100 km, cena nafty 28,60 Kč/1 l, základní náhrada 3,90 Kč/l km; částka 464,53 Kč, a protože advokát jel stejný den i k dalšímu jednání u stejného soudu přiznává se polovina částky, tj. 232,26 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 4 půlhodiny á 100 Kč; celkem 400 Kč, a protože advokát jel stejný den i k dalšímu jednání u stejného soudu přiznává se polovina částky, tj. 200 Kč. Dohromady částka 10.632,26 Kč, a protože je advokát plátcem DPH, zvýšila se částka o 21 %, tj. o 2.232,77 Kč. K úhradě tak 12.865 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 13. prosince 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.