56 ICm 1702/2017
Č.j.: 56 ICm 1702/2017-40 (KSPA 56 INS 26362/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Mgr. Martin Červinka, 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, insolvenční správce dlužníka Tibora Danka, nar. 26. října 1963, bytem 561 25 Rudoltice 608, zastoupený JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem se sídlem 539 01 Hlinsko, Wilsonova 368, proti žalované: BNP Paribas Personal Finance, 750 09 Paříž, boulevard Haussmann 1, Francie, reg.č. 542097902, o žalobě na popření pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužníka Tibora Danka, nar. 26. října 1963, bytem 561 25 Rudoltice 608, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 26362/2016, pohledávku ve výši 255.769,64 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 4. dubna 2017 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že její pohledávka ve výši 255.769,64 Kč přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 26362/2016 dlužníka Tibora Danka není po právu (věřitelka poř.č. 1, přihláška P1). V žalobě zejména uváděl, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem pro nedostatek pravomoci rozhodce zejména s odkazem na neplatnost rozhodčí doložky pro její neurčitost a rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele. Proto rozhodčí nález nemohl přivodit účinky na běh promlčecí doby, která isir.justi ce.cz jeho vydáním běžet nepřestala. Pohledávka byla splatná ke dni 31. srpna 2010 a přihláškou byla uplatněna až dne 9. ledna 2017, promlčecí doba uplynula. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 2524/16. Pakliže žalobkyně ignorovala novou ustálenou judikaturu a nereflektovala ji ve své vymáhací praxi, nemůže spoléhat na právní účinky neplatného rozhodčího nálezu. K důkazu navrhl pouze listiny.

Dne 15. května 2017 reagovala na žalobu žalovaná. Odkázala na ustanovení § 112 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 104 VSPH 158/2013 a Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 19/2015. Namítala, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když dne 8. listopadu 2010 podala návrh rozhodci a rozhodčí nález nabyl právní moci a vykonatelnosti. Po získání exekučního titulu podala i exekuční návrh, exekuce na majetek dlužníka byla nařízena. Postupovala v dobré víře, v době vydání rozhodčího nálezu nebyl postup ve věci takto sjednaných rozhodčích doložek zpochybněn. V tom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 a dále i na sp.zn. 31 Cdo 958/2012, kdy platilo, že v době probíhajícího exekučního řízení nemůže spočívat obrana povinného v námitce neplatnosti rozhodčí doložky, ale pouze v podání návrhu na zastavení exekuce a navazujícího rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu. Soud by měl vycházet i ze zásady vigilantibus iura skripta sunt, která se projevuje instituty promlčení a prekluze. Žalovaná se snažila mimosoudním jednáním dlužnou částku vymoci, ale neúspěšně. Má za to, že jednala náležitým, aktivním a obezřetným způsobem. Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 6. března 2017, mohl insolvenční správce žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání, a proto byla žaloba podaná včas. Soud vzal za prokázané, že dne 6. ledna 2017 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 26362/2016-A-8 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Martin Červinka. Dne 26. dubna 2017 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 26362/2016-B-4 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 9. ledna 2017 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované. V přihlášce je uvedena 1 pohledávka v celkové výši 255.769 64 Kč, jako vykonatelná a nezajištěná (jistina 155.588,64 Kč a příslušenství 100.181 Kč-zákonný úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je uvedena smlouva o úvěru č. 42030936149004 24. října 2006 (správně 6. listopadu 2006) a č. 42030936149005 ze dne 13. listopadu 2007 (správně 20. listopadu 2007). Na přezkumném jednání insolvenční správce pohledávku popřel co do pravosti z důvodu promlčení, kdy zahájení exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu nemá vliv na běh promlčecí doby a v době uplatnění pohledávky přihláškou již promlčecí doba marně uplynula. Dlužník pohledávku uznal.

Dne 6. prosince 2017 se ve věci konalo jednání za účasti obou stran sporu. Žalobce na žalobě trval a žalovaná žalobě nadále odporovala i v rámci závěrečného návrhu. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák. soud zjistil následující skutkový stav, který byl mezi stranami nesporný. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. listopadu 2006 č. 42030936149004 soud zjistil, že společnost CETELEM ČR, a.s., 150 00 Praha 5, Karla Engliše 5/3208, IČO 25085689, poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 150.000 Kč; dlužník se zavázal úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 3.435 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. listopadu 2007 č. 42030936149005 soud zjistil, že stejná společnost poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 200.000 Kč; dlužník se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 4.467 Kč. Nedílnou součástí smluv o úvěru byly Všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR, a.s., které dlužník samostatně nepodepsal. V nich v čl. IV. bod 8 byla sjednána rozhodčí doložka, kdy veškeré spory ze smluv měly být rozhodovány v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, a to podle zákona číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zák. o rozh. říz. ) a v souladu s Rozhodčím a Poplatkovým řádem vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o. Z přihlášky i z nesporného tvrzení účastníků vyplývá, že splatnost pohledávky nastala dne 31. srpna 2010. Z rozhodčího nálezu ze dne 10. května 2011, sp. zn. 39717/10, soud zjistil, že rozhodce Mgr. Martin Dvořák uložil dlužníkovi a Jitce Dankové zaplatit společnosti CETELEM ČR a.s. společně a nerozdílně částku 244.408 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. září 2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 58.334 Kč; vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že žaloba byla doručena rozhodci dne 8. listopadu 2010. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci i vykonatelnosti. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. října 2011, č.j. 0EXE 8151/2011-10, soud zjistil, že podle uvedeného rozhodčího nálezu byla nařízena na majetek dlužníka a Jitky Dankové exekuce a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov. Z osvědčení o zákonnosti přeshraniční fúze ze dne 5. května 2015 vyplývá, že došlo k fúzi společnosti CETELEM ČR a.s. se žalovanou.

Předmětem posuzování soudu mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Protože insolvenční správce s odkazem na ustanovení § 193 ins. zák. popíral pouze pravost pohledávky, její výší se soud nezabýval.

Podle ustanovení § 497 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 397 obch. zák. činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouvy o úvěru byly sjednány podle ustanovení § 497 an. obch. zák. Závazkový vztah se tak sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obch. zák., předmětné smlouvy o úvěru ze dne 6. listopadu 2006 a 20. listopadu 2007 jsou však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou a subsidiárně se na ně vztahují i ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Soud předně uvádí, že sjednaná rozhodčí doložka je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen obecně stanovila, že rozhodčí řízení se bude konat jediným rozhodcem podle zák. o roz. říz. a v souladu s Rozhodčím a Poplatkovým řádem vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o. S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. září 2012, sp.zn. 23 Cdo 2021/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. července 2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, se tak jedná o neplatné ujednání, když rozhodce byl určen netransparentně. Ujednání o rozhodčí doložce jsou i nepřípustným ujednáním v rámci spotřebitelských smluv, a proto s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné. Ohledně námitky promlčení soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, např. rozsudek ze dne 4. srpna 2014 č.j. 104 VSPH 50/2014-62 (KSPH 40 INS 1545/2012) nebo usnesení ze dne 19. března 2015 č.j. 104 VSPH 160/2015-68 (KSPA 56 INS 24266/2012), kdy je s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1, § 16, § 31, § 32 odst. 1, § 35 odst. 1 písm. a) a § 35 odst. 2 zák. o rozh. říz. vyvozeno, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. (účinné od 1. ledna 1992) sice spojuje stavení promlčecí doby se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, ale pozdější zákon o rozhodčím řízení (účinný od 1. ledna 1995) vychází z jiné koncepce a uvedené ustanovení bylo uvedeným zákonem nepřímo z části novelizováno. Promlčecí doba tak podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. přestala běžet i tehdy, jestliže věřitelka zahájila rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí doložky. Ostatně i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. června 2016, sp.zn. 23 ICdo 19/2015 uzavřel, že ke stavení běhu promlčení doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Jak dále rozvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. června 2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014, v témže duchu musí být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. V projednávaném případě bylo rozhodčí řízení zahájeno za běhu čtyřleté promlčecí doby dané v ustanovení § 397 obch. zák., zahájením rozhodčího řízení promlčecí doba přestala běžet a rozhodčím nálezem přiznané právo se promlčí až uplynutím obecné promlčecí doby podle ustanovení § 408 obch. zák. uplynutím deseti let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé. Konkrétně v poměrech dané věci byla předmětná pohledávka splatná ke dni 31. srpna 2010 a promlčecí doba začala běžet 1. září 2010. I když se jedná o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na daný případ čtyřletá promlčecí doba (která by uplynula až dne 31. srpna 2014), přičemž rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 8. listopadu 2010. Ohledně námitky žalobce odkazující na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. října 2016 sp.zn. IV. ÚS 2524/16, soud uvádí, že ke změně judikatury ve směru neplatnosti rozhodčích smluv začalo docházet nejprve usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp.zn. 12 Cmo 496/2008, zveřejněným pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2010. Podstatné však je, že k zásadní změně došlo až sjednocujícím usnesením ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, tj. až po zahájení rozhodčího řízení v dané věci dne 8. listopadu 2010 a po vydání rozhodčího nálezu dne 10. května 2011. I když k nařízení exekuce došlo až v říjnu 2011, jedná se o časově hraniční situaci a nebylo v té době možno dospět k jednoznačnému nepochybnému závěru o vztahu uvedeného exekučního titulu k promlčení. Ze všech uvedených důvodů insolvenční soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl a ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák., kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce ve věci úspěšný nebyl, a proto mu soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná sice ve věci měla plný úspěch, ale s odkazem na ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák. jí soud náhradu nákladů přiznat nemohl.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 13. prosince 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Cejpková