56 ICm 1481/2017
Č.j.: 56 ICm 1481/2017-28 (KSPA 56 INS 24754/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Mgr. Eva Budínová, 738 01 Frýdek-Místek, Dobrovského 724, insolvenční správkyně dlužníka Jana Červíčka, nar. 20. března 1986, bytem i místem podnikání 539 01 Mrákotín 33, IČO 73800732, zastoupená Mgr. Zuzanou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem 738 01 Frýdek-Místek, Dobrovského 724, proti žalované: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1-Nové Město, Klimentská 1216/46, IČO 61860069, zastoupená JUDr. Ervíne Perthenem, MBA, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o žalobě na popření pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužníka Jana Červíčka, nar. 20. března 1986, bytem i místem podnikání 539 01 Mrákotín 33, IČO 73800732, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 24754/2016, pohledávku č. 1 ve výši 15.848 Kč a pohledávku č. 2 ve výši 35.348 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 20. března 2017 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že její pohledávka č. 1 ve výši 15.848 Kč a pohledávka č. 2 ve výši 35.348 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 24754/2016 dlužníka Jana Červíčka nejsou po právu (věřitelka poř.č. 4, přihláška P5). V žalobě zejména uváděla, že pohledávky vznikly ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. ledna 2015, která je typickou spotřebitelskou smlouvou a vztahují se na ni ustanovení upravující isir.justi ce.cz spotřebitelské smlouvy. Smlouva však požadavkům těchto předpisů neodpovídá, což způsobuje s odkazem na ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění (dále jen o.z. ), neplatnost některých smluvních ujednání. Odkázala i na ustanovení § 1813 o.z. a na čl. 3 odst. 1 a čl. 7 Směrnice Rady 93/13/EHS. Konkrétně rozporovala, že smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalovanou, do kterého byly doplněny pouze osobní údaje dlužníka, dlužník ji podepsal, aniž měl možnost cokoli pozměnit, smlouva je rozsáhlá, bez větších zvýraznění složitě formulovaná, žalovaná má možnost od smlouvy odstoupit nebo požadovat sankce, aniž by stejné právo měl dlužník, smlouvou byl sjednán nepřiměřený a lichevní úrok ve výši 82 % ročně, stanovení smluvní pokuty je pouze jednostranným ujednáním zvýhodňující žalovanou a její výše je nepřiměřená vůči porušení povinnosti dlužníka a smluvní pokuty se kumulují. Tyto části ujednání pak činí neplatnou celou smlouvu pro rozpor s dobrými mravy a dobrou vírou a způsobují značnou nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky 6M Cdo 9/2012, na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2877/10, sp.zn. III. ÚS 562/12 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2401/2014. Žalobkyně namítala, že rozhodce neměl pravomoc spor rozhodnout, neboť rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, když v ní není jednoznačně a transparentně určena osoba rozhodce. Žalovaná jako podnikatelka tak dostala dlužníka jako spotřebitele do nevýhodného postavení. V té souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2401/2014, Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2164/10 a sp.zn. III ÚS 1624/12. 6. K důkazu navrhla pouze listiny.

Dne 13. dubna 2017 reagovala na žalobu žalovaná. Namítala, že předložený rozhodčí nález dokládá vykonatelnost pohledávek. Odkázala zejména na ustanovení § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen ins. zák. ), kdy důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud jsou v popěrném úkonu uvedeny skutečnosti neuplatněné dlužníkem v nalézacím řízení, je to důvodem pro popření vykonatelné pohledávky; pokud jsou v popřeném úkony uvedeny skutečnosti uplatněné dlužníkem v nalézacím řízení, není to důvodem pro popření vykonatelné pohledávky; jiné právní posouzení věci nikdy nemůže být důvodem pro popření vykonatelné pohledávky, a pokud je uvedeno něco jiného, než skutečnosti, nemůže to být důvodem pro popření vykonatelné pohledávky. Proto není možné, aby se soud zabýval předmětnou smlouvou o zápůjčce, rozhodčí smlouvou, jejich jednotlivými ujednáními a platností jejich uzavření. V tom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 7/2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. 12 VSOL 15/2016-69, č.j. 12 VSOL 52/2016-72, č.j. 12 VSOL 182/2016-59 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 149/2016-45. Dále odkázala na zvláštní část důvodové zprávy k vládnímu návrhu ins. zák. a tvrdila, že je lhostejné, zda skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí rozhodce, neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně. Odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 247/2001 a sp.zn. 29 Odo 296/2003 s tím, že jakékoli právní posouzení vylučuje možnost popření pohledávky pro právní posouzení jiné. V daném případě rozhodčí nález obsahuje právní hodnocení rozhodce, že nároky neodporují právním předpisům a objektivně existují. Ke smluvní pokutě žalovaná uvedla, že je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejím smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku a jejím účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční povahu. Sjednání pokuty a její výše je věcí vzájemné dohody stran s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 498/2009 a žalovaná má tak za to, že tato částka neodporuje dobrým mravům. Svou argumentaci o výši smluvní pokuty a její přiměřenosti podporuje rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1109/2000, sp. zn. 29 Odo 426/2001, sp. zn. 23 Cdo 436/2011, sp. zn. 33 Odo 438/2005, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, sp. zn. 23 Cdo 3789/2011 a sp.zn. 33 Odo 805/2005. Dále žalovaná odkázala na nálezy Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3900/12 a sp.zn. I. ÚS 557/05, kdy smluvní strany si musí být vědomy své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemohou smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle. Podle rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5361/2008 a sp. zn. 33 Odo 938/2004 nečinnost osoby při uzavírání smluv nemůže být zaměňována s legalizací práva nečíst smlouvy, resp. nezajímat se o dohodnutý obsah svých smluvních závazků. Nelze strany zbavit veškeré odpovědnosti za negociační proces, to by odporovalo konceptu způsobilosti smluvní strany k právním úkonům. Žalovaná uzavřela své vyjádření odkazem na obecné zásady týkající se zejména uzavírání a dodržování smluv, a to ustanovení § 1725 o.z., § 3 odst. 2 písm. d) o. z., § 4 odst. 1 o. z., § 574 o. z. a na nález Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. IV. ÚS 1783/11. Závěrem zdůraznila, že předmětná smlouva o zápůjčce není smlouvou spotřebitelskou, kdy ji dlužník uzavřel jako fyzická osoba podnikatel, což potvrdil uvedením identifikačního čísla ve smlouvě. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 1129/2008 s tím, že tvrzená neplatnost smlouvy o zápůjčce a rozhodčí smlouvy pro rozpor s předpisy na ochranu spotřebitele, není na projednávanou věc aplikovatelná. Nakonec žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, a aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 ins. zák. insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 20. února 2017, mohla insolvenční správkyně žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání, a proto byla žaloba podaná včas. Soud vzal za prokázané, že dne 22. prosince 2016 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 24754/2016-A-9 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena Mgr. Eva Budínová. Dne 20. dubna 2017 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 24754/2016-B-4 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 5. ledna 2017 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované. V přihlášce jsou uvedeny 3 pohledávky v celkové výši 51.680 Kč, první a druhá jako vykonatelné a třetí jako nevykonatelná; všechny nezajištěné. Konkrétně pohledávka č. 1 je ve výši 15.848 Kč (jistina 13.719 Kč a příslušenství 2.129 Kč-zákonný úrok z prodlení 929 Kč a náklady rozhodčího řízení 1.200 Kč). Jako důvod vzniku jsou uvedeny nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy č. 9200060666. Pohledávka č. 2 je ve výši 35.348 Kč (jistina 33.106 Kč a příslušenství 2.242 Kč-zákonný úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je uvedena nezaplacená smluvní pokuta dle smlouvy č. 9200060666, čl. 6 odst. 6.1 písm. a) a písm. b) a čl. 6 odst. 4 smluvních ujednání. Pohledávka č. 3 je ve výši 484 Kč (jen jistina). Jako důvod vzniku jsou uvedeny neuhrazené náklady oprávněné v exekučním řízení dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 Ex 18389/16-33. Na přezkumném jednání insolvenční správkyně všechny pohledávky popřela co do pravosti. Namítala, že rozhodčí nález je nicotný, dlužník byl a je spotřebitelem. Smlouva o zápůjčce je formulářovou smlouvou, dlužník nemohl ovlivnit její znění ani změnit její obsah. Je rozsáhlá, bez větších zvýraznění, složitě formulovaná, úrok je nepřiměřený ve výši 82 %. Rozhodčí smlouva je formulářová, dlužník nemohl ovlivnit její znění ani ji odmítnout. Výběr rozhodce není transparentní, smlouva je rozsáhlá, složitě formulovaná, dlužník nezná její účinky, nebyly mu věřitelkou dostatečně vysvětleny. Smluvní pokuta je zcela nepřiměřená, kumulující se. Věřitelka nezkoumala dlužníkovu schopnost splácet. Dlužník pohledávky uznal.

Dne 6. prosince 2017 se ve věci konalo jednání za účasti obou stran sporu. Žalobkyně na žalobě trvala a žalovaná jí nadále odporovala i v rámci závěrečného návrhu. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák. soud zjistil následující skutkový stav, který byl mezi stranami nesporný. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. ledna 2015 č. 9200060666 soud zjistil, že žalovaná jako zápůjčitelka poskytla dlužníkovi jako vydlužiteli částku ve výši 30.000 Kč, výše sjednaného úroku byla stanovena částkou 24.876 Kč. Vydlužitel tak měl splatit 54.876 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4.573 Kč. Ve smlouvě byl označen jménem, příjmením, adresou místa podnikání, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou, identifikačním číslem osoby a rodným číslem. Podle čl. 1 bod 1.6 smluvních ujednání smlouvy, která byla součástí smlouvy samotné, byla zápůjčka poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. Podle čl. 6 bod 6.1 byla pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části o více jak: a) 15 dní po termínu splatnosti sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné splátky a b) 30 dní po termínu splatnosti navíc smluvní pokuta ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Podle čl. 6 bod 6.4 bylo sjednáno, že pro případ zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky (zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok) stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Podle čl. 6 bod 6.5 byla pro případ nezaplacení nové jistiny ani ve lhůtě do 5 dnů od zesplatnění zápůjčky, sjednána další smluvní pokuta, a to jednorázová ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek, tedy 27.438 Kč. Dne 23. ledna 2015 pak žalovaná vystavila dlužníku oznámení o schválení půjčky k uvedené smlouvě a splátkový kalendář; první splátka splatná dne 20. února 2015 a poslední dne 20. ledna 2016. Ze samostatné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stejnými stranami rovněž dne 22. ledna 2015 bylo zjištěno, že podle čl. II. bod 2.1 měly být veškeré spory rozhodovány v rozhodčím řízení. Podle čl. III. bod 3.1 pak kterýmkoliv z rozhodců uvedených v bodě 3.3, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení mělo být vedeno vždy jen jediným ze sjednaných rozhodců. Žalobce projeví volbu konkrétního rozhodce tím, že mu doručí žalobu. V bodě 3.3 pak rozhodčí smlouva jmenovitě určuje 13 rozhodců (fyzických osob), z nichž každý je oprávněn spor účastníků samostatně rozhodnout. Dne 20. dubna 2015 žalovaná vystavila dlužníku na vyúčtování smluvních pokut fakturu č. 915026851 na částku 960 Kč (8 % z výše splátky za období od 20. března 2015 do 7. dubna 2015 a 13 % z dlužné splátky za období od 7. dubna 2015 do 20. dubna 2015); dne 7. září 2015 fakturu č. 915051288 na částku 2.057 Kč (8 % z výše splátky za období od 20. května 2015 do 5. června 2015, 13 % z dlužné splátky za období od 5. června 2015 do 22. června 2015, 8 % z výše splátky za období od 20. června 2015 do 7. července 2015, 8 % z výše splátky za období od 20. července 2015 do 5. srpna 2015 a 8 % z výše splátky za období od 20. srpna 2015 do 7. září 2015); dne 21. prosince 2015 fakturu č. 915070264 na částku 2.286 Kč (13 % z výše splátky za období od 7. září 2015 do 21. září 2015, 8 % z dlužné splátky za období od 20. září 2015 do 6. října 2015, 8 % z výše splátky za období od 20. října 2015 do 5. listopadu 2015, 8 % z výše splátky za období od 20. listopadu 2015 do 7. prosince 2015 a 13 % z výše splátky za období od 7. prosince 2015 do 21. prosince 2015) a dne 20. ledna 2016 vystavila fakturu č. 916011357 na částku 27.803 Kč (8 % z výše splátky za období od 20. prosince 2015 do 5. ledna 2016 a 50 % z výše půjčky). Z oznámení ze dne 20. ledna 2016 vystavené žalovanou dlužníkovi vyplynulo, že neplněním závazků podle splátkového kalendáře se staly okamžitě splatné všechny závazky, které činily 46.825 Kč (zbývající splátky 13.719 Kč, penalizační faktury 5.668 Kč a smluvní pokuta ve výši 50 % z výše úvěru 27.438 Kč). Z návrhu na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne 19. února 2016 soud zjistil, že žalovaná podala tento návrh rozhodci JUDr. Evě Vaňkové, 566 01 Vysoké Mýto-Litomyšlské Předměstí, Rokycanova 114. Ta dne 14. dubna 2016 vydala rozhodčí nález č.j. Va 7-36/2016-10, kterým bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalované částku 46.825 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení od 19. února 2016 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.200 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci i vykonatelnosti. Na jeho základě vydal dne 5. října 2016 JUDr. Dalimil Mika, LLM., soudní exekutor, Exekutorský úřad Klatovy, příkaz k úhradě nákladů exekuce pod č. 120 EX 18389/16-33, kdy měl dlužník jako povinný uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.865 Kč a oprávněné žalované její náklady ve výši 484 Kč. Z karty klienta ze dne 3. ledna 21017 vyplynulo, že dlužník uhradil 41.157 Kč, splátky hradil se zpožděním, poslední úhrada dne 19. listopadu 2015.

Předmětem posuzování soudu mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný.

Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle ustanovení § 1810 o.z. se ustanovení tohoto oddílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy ) a na závazky z nich vzniklé.

Při právním hodnocením věci vyšel soud z toho, že smlouva o zápůjčce byla sjednána podle ustanovení § 2390 an. o.z. Soud nepřisvědčuje námitce žalobkyně, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Ve smlouvě byl dlužník označen jménem, příjmením, adresou místa podnikání, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou, identifikačním číslem osoby a rodným číslem a podle čl. 1 bod 1.6 smluvních ujednání smlouvy, která byla součástí smlouvy samotné, byla zápůjčka výslovně poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. Na dlužníka jako podnikatele kladou právní předpisy zvýšené nároky i z hlediska kontraktačního procesu. Uvedl-li podnikatel, jakožto účastník smlouvy, údaje identifikující jej jako podnikatele a souhlasil-li výslovně s tím, že zápůjčka je uzavírána pro jeho podnikatelské účely, musel být seznámen s důsledky svého jednání, a proto se příslušná ustanovení na ochranu spotřebitele daná v ustanovení § 1810 an. o.z. pro daný případ neuplatní. Ze stejných důvodů se neuplatní ani pro posuzování rozhodčí smlouvy. Soud pak shledal, že smluvní pokuty jsou po právu, když byly v čl. 6 bod 6.1 a bod 6.5 smluvních ujednání řádně sjednány a nastaly podmínky pro jejich uplatnění. Žalobkyně popřela jen pravost pohledávek, a proto soud s odkazem na ustanovení § 193 ins. zák. zkoumal jen základ nároku, aniž by se zabýval jejich výší. Ze stejných důvodů soud shledal, že po právu je i rozhodčí smlouva, když byla uzavřená řádně mezi podnikateli a obsahuje všechny potřebné náležitosti. Soud s odkazem na ustanovení § 580 o.z. neplatnost smlouvy o zápůjčce ani neplatnost rozhodčí smlouvy nedovodil. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl a ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák., kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto jí soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná sice ve věci měla plný úspěch, ale s odkazem na ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák. jí soud náhradu nákladů přiznat nemohl.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 13. prosince 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová