56 ICm 1058/2013
Č.j.: 56 ICm 1058/2013-28 (KSPA 56 INS 24266/2012-C1-8)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., 530 02 Pardubice, třída Míru 67, IČO 26126788, insolvenční správkyně dlužníka Lukáše Pluciaka, nar. 8. října 1983, bytem 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, nám. Míru 1, IČO 76448746, zastoupená Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., 186 00 Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, zastoupená Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem 156 00 Praha 5, Zbraslav, Na Královně 862, o žalobě na popření pohledávky,

takto:

I. Řízení se ve věci částky 8.689 Kč (z toho 469 Kč úrok z prodlení a 8.220 Kč náklady nalézacího řízení) zastavuje.

II. Určuje se, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení sp.zn. KSPA 56 INS 24266/2012 vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, za dlužníkem Lukášem Pluciakem, nar. 8. října 1983, bytem 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, nám. Míru 1, IČO 76448746, pohledávku ve výši 10.990 Kč (náklady oprávněného v exekuci).

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSPA 56 INS 24266/2012-C1-8)

Odůvodnění:

Dne 22. března 2013 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že její pohledávka ve výši 21.922,60 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 24266/2012 dlužníka Lukáše Pluciaka, není v popřené části jistiny 19.679 Kč pohledávkou po právu. Ve stručné žalobě zejména uváděla, že pohledávku popřela proto, že nebyla uplatněna řádně, náklady v souvislosti s vymáháním pohledávky nebyly vynaloženy účelně a nárok na náhradu nákladů oprávněného v exekuci nevznikl. Žalobkyně byla zastoupena advokátem již při podání přihlášky a uplatnila náklady právního zastoupení jako součást jistiny, ačkoliv se jedná o příslušenství. Žalovanou nebylo namístě vyzývat k opravě přihlášky, když by byla poučována o hmotném právu. Podle názoru žalobkyně je ustanovení § 188 odst. 2 zákona číslo 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) analogické k ustanovení § 43 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a nešlo by o odstranění vad podání, ale o návod, jak by měl účastník postupovat, aby byl ve věci úspěšný. Jako důkazy navrhla přihláškový spis a protokol o přezkumném jednání.

Dne 29. března 2013 soud vyzval žalovanou k vyjádření. Ta reagovala dne 1. července 2013 zejména s tím, že Okresní soud v Novém Jičíně uložil dlužníkovi pravomocným platebním rozkazem ze dne 28. července 2011, č.j. 13 EC 388/2011-8 zaplatit pohledávku ve výši 2.243 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladu řízení 8.220 Kč. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. října 2012, č.j. 135 EX 5256/11-25, vydaným soudním exekutorem Mgr. Janem Peroutkou, Exekutorský úřad Chomutov, bylo dlužníkovi uloženo zaplatit náklady oprávněného ve výši 10.990 Kč; příkaz nabyl právní moci dne 16. listopadu 2012. Ačkoliv je v přihlášce uvedena částka 21.922,60 Kč jako výše jistiny, z obsahu přihlášky vyplývá, že jistinou je pouze částka 2.243 Kč. K zahrnutí příslušenství v částce 19.679 Kč jakožto jistiny, došlo administrativně technickým pochybením. Má za to, že měla být insolvenční správkyní vyzvána k opravě či doplnění přihlášky, když pochybení je pouze formální, nikoliv materiální. Odkázala na judikát Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 1089/2000 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 701/2009. Rozlišení mezi jistinou a příslušenstvím vyplývá i z příloh. Žalovaná namítala, že argument o právním oddělení žalované měl dlužník uplatňovat v nalézacím, resp. exekučním řízení. Insolvenčnímu správci nepřísluší revidovat pravomocná rozhodnutí soudu či soudního exekutora a odkázala na ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 21. února 2013, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona (KSPA 56 INS 24266/2012-C1-8) podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že insolvenční řízení ve věci uvedeného dlužníka bylo zahájeno dne 4. října 2012. Dne 21. listopadu 2012 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 24266/2012-A-9 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno její oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena 1. správcovská a konkurzní v.o.s. Dne 19. června 2013 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 24266/2012-B-10 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 21. prosince 2012 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 10. V přihlášce je uvedena jedna pohledávka v celkové výši 21.922,60 Kč jako vykonatelná a nezajištěná (všechno jistina). Jako důvod vzniku byla uvedena pojistná smlouva č. 502251164 ze dne 8. března 2010 sjednaná na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelů. Jako další okolnosti byl uveden shora citovaný elektronický platební rozkaz a příkaz k úhradě nákladů exekuce. Na přezkumném jednání insolvenční správkyně uznala 2.243,60 Kč a popřela 19.679 Kč (úrok z prodlení 469 Kč, náklady nalézacího řízení 8.220 Kč a náklady oprávněného v exekuci 10.990 Kč). Jako důvod uvedla, že se nejedná o jistinu, ale o příslušenství. Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení a náklady oprávněného v exekuci popřela dále jako neúčelně vynaložené, kdy věřitelka má právní oddělení, které mohlo návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vypracovat samo. Náklady oprávněného v exekuci popřela i z důvodu, že insolvenční řízení bylo zahájeno dříve, než byl vydán exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dlužník pohledávku uznal.

Dne 17. září 2014 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 115 odst. 1 o.s.ř. první jednání. Před tím dne 15. září 2014 obdržel soud podání žalobkyně, ve kterém vzala částečně žalobu zpět, a to ohledně zákonných úroků z prodlení ve výši 469 Kč a náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 8.220 Kč. Trvala na popření částky 10.990 Kč z titulu nákladů oprávněného v exekuci. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2010, sp.zn. 25 Cdo 4802/2008 s tím, že exekutorovi vznikla nevykonatelná pohledávka, již měl exekutor přihlásit a vyúčtovat. I kdyby soud shledal náklady žalované v exekučním řízení za účelně vynaložené, po právu by mohla být pohledávka pouze do výše 3.600 Kč, kdy se podle ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky číslo 484/2000 Sb. nepřihlíží k příslušenství pohledávky (odměna 2.400 Kč + 2 režijní paušály 600 Kč + DPH). Nakonec se z nařízeného jednání omluvila. Při jednání byla tedy přítomna pouze žalovaná a ta setrvala na svém stanovisku.

Protože došlo ke zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 8.689 Kč (z toho úrok z prodlení 469 Kč a náklady nalézacího řízení 8.220 Kč), soudu nezbylo, než řízení v uvedené části v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavit. Nadále tak mělo být rozhodováno pouze o nákladech oprávněného v exekuci v částce 10.990 Kč.

Mezi stranami nebyl rozpor v hodnocení skutkového stavu věci, soud tak měl učinit právní posouzení oprávněnosti nákladů oprávněného v exekuci. Bylo nesporné, že dne 8. března 2010 uzavřela žalovaná s dlužníkem smlouvu o pojištění profesní odpovědnosti č. 502251164 a dne 3. srpna 2010 vystavila žalovaná oznámení o zániku pojištění pro neuhrazení dlužného pojistného. Dále bylo nesporné, že dne 20. května 2010 vystavila dlužníku upomínku o zaplacení a dne 28. července 2011 byl vydán elektronický platební rozkaz Okresním soudem v Novém Jičíně č.j. 13 EC 388/2011-8, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 31. srpna 2011. Následně dne 15. října 2012 vydal Exekutorský úřad Chomutov, soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka, 430 01 Chomutov, Revoluční 48, pod č.j. 135 EX 5256/11-25 příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým stanovil náklady oprávněného, tj. (KSPA 56 INS 24266/2012-C1-8)

žalované částkou 9.158 Kč + 20 % DPH ve výši 1.832 Kč, celkem částka 10.990 Kč. Tento příkaz je opatřen doložkou právní moci dne 16. listopadu 2012.

Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona číslo 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ) náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu má oprávněný právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona ve znění platném v předmětné době se se zahájením insolvenčního řízení spojuje i účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Při právním hodnocení věci vyšel soud z toho, že ke dni zahájení insolvenčního řízení, tj. 4. října 2012 nebyla exekuce dokončena a v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona nebyl exekutor po zahájení insolvenčního řízení oprávněn příkaz k úhradě nákladů exekuce vydat (byl vydán až dne 15. října 2012). Nárok na náhradu nákladů řízení však podle názoru soudu vznikl již v souvislosti s vydáním usnesení o nařízení exekuce. V projednávaném případě se mělo jednat o usnesení vydané Okresním soudem v Novém Jičíně dne 25. listopadu 2011, č.j. 55 EXE 1810/2011-8, který však k důkazu nebyl předložen a ani jako důkaz nebyl navržen. Soud by přiznal náhradu nákladů oprávněného, pokud by nárok na jejich úhradu byl doložen a řádně vyúčtován, a to jako pohledávka nevykonatelná. Žalovaná jako důkaz v daném směru uvedla pouze příkaz k úhradě nákladů exekuce, který však exekutor po zahájení insolvenčního řízení již nemohl vydat, proto nezakládá žádné právní účinky. Co se týče námitky, že výdaj nebyl vynaložen účelně, soud je toho názoru, že i když má žalovaná právní oddělení, měla možnost vzít si právního zástupce a i v případě, kdy nic vymoženo nebylo, měla by na náhradu nákladů v přiměřené výši v exekuci právo. Jelikož se však v dané věci nejednalo o popření výše pohledávky, ale o popření pravosti, dalšími úvahami v tomto směru se soud již nezabýval. Co se týče námitky, že i příslušenství pohledávky bylo přihlášeno jako jistina, soud seznal, že z obsahu přihlášky i z obsahu příloh bylo jasné a nesporné, o jaké příslušenství se jedná. Toto příslušenství, tj. úrok z prodlení, náklady nalézacího řízení i náklady oprávněného v exekuci byly v samotné přihlášce řádně označeny, byť nesprávně v kolonce č. 5, ale bylo by přílišným formalismem, aby soud z toho (KSPA 56 INS 24266/2012-C1-8) vyvodil, že nebyly přihlášeny řádně. Nadto je soud toho názoru, že insolvenční správkyně v dané situaci nebyla povinna žalovanou vyzývat k opravě přihlášky, když z ní bylo patrno, co vlastně žalovaná nárokuje. Soud pak uzavřel, že vzhledem k tomu, že náklady oprávněného v exekuci nebyly doloženy přímo usnesením o nařízení exekuce a nebyly vyúčtovány, nárok na jejich úhradu nevznikl.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka žalované nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. Žalovaná podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenční správkyni. Žalobkyně, která byla zastoupena advokátem, pak ve věci měla částečný úspěch, nicméně zpětvzetím části žalobního návrhu zavinila, že ohledně ní muselo být řízení zastaveno. Proto soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 24. září 2014

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Valentová