56 ICm 1056/2010
Č.j.: 56 ICm 1056/2010-442 (KSPA 56 INS 873/2010-C2-13)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Česká republika-Ministerstvo obrany, 160 01 Praha 6, Tychonova 221/1, proti žalované: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., 530 02 Pardubice, třída Míru 67, IČO 26126788, insolvenční správkyně dlužnice VESTAP Pardubice s.r.o., 530 02 Pardubice-Mikulovice, V Zahradách 54, IČO 47470364, zastoupená JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem 533 33 Pardubice, Dražkovice 181, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že část pohledávky č. 1 ve výši 2.581.029,35 Kč přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 873/2010 dlužnice VESTAP Pardubice s.r.o., 530 02 Pardubice-Mikulovice, V Zahradách 54, IČO 47470364, je po právu.

II. Žaloba ohledně zbývající části pohledávky č. 1 ve výši 33.853.256,29 Kč přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 873/2010 dlužnice VESTAP Pardubice s.r.o., 530 02 Pardubice-Mikulovice, V Zahradách 54, IČO 47470364, se zamítá.

III. Řízení ve věci pohledávky č. 3 ve výši 2.840.903,29 Kč se zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29.007,76 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 27. srpna 2010 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že její pohledávka č. 1 ve výši 36.434.285,64 Kč a pohledávka č. 3 ve výši 2.840.903,29 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp.zn. KSPA 56 INS 873/2010 jsou po právu. V žalobě ohledně pohledávky č. 1 zejména uváděla, že o pohledávce je vedeno řízení před Okresním soudem v Pardubicích sp.zn. 18 C 111/2009, které bylo v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužnice přerušeno. Právním důvodem pohledávky je nárok na slevu z ceny díla, nárok na smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vad díla a nárok na smluvní pokutu za prodlení s předáním díla bez vad podle smlouvy o dílo č. 238 uzavřené s dlužnicí dne 1. října 2003. Dílo bylo provedeno s vadami. Předmětem smlouvy bylo zhotovení a předání díla Čáslav, rekonstrukce nabíjecí stanice, přesná specifikace a rozsah prací byly uvedeny v položkovém rozpočtu. Dlužnice se zavázalo dílo dokončit a předat žalobkyni bez vad a nedodělků nejpozději do dne 31. května 2004. Jako cenu nejvýše přípustnou byla sjednána částka 21.354.989 Kč bez DPH. Dodatkem č. 2 byla částka navýšena na 23.323.522,69 Kč včetně DPH. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za každý započatý den prodlení se splněním povinnosti dodat předmět díla ve výši 0,2 % ze sjednané nejvýše přípustné ceny díla bez DPH. Dále si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý započatý den prodlení s odstraněním vad ohlášených v záruční době. Dílo bylo předáno žalobkyni a jí převzato dne 3. června 2004. Dlužnice žalobkyni vyfakturovala celkovou cenu díla ve výši 23.323.522,69 Kč včetně DPH a žalobkyně tuto cenu v plné výši uhradila. Žalobkyně tvrdila, že dlužnice dílo zhotovila v rozporu s požadavky projektové dokumentace, v rozporu se smlouvou o dílo včetně dodatků a specifikací v rozpočtech, nebyla zjištěna ani shoda v kvalitě a množství výrobků. Vady díla jsou popsány ve znaleckém posudku č. 1472/2006 a č. 388-29/2009. Přípisy a při místních šetřeních dne 13. července 2004, 15. října 2004, 31. srpna 2005, 11. dubna 2006, 2. června 2006, 9. května 2007, 27. června 2007, 27. září 2007, 21. dubna 2008 a 1. srpna 2008 vytkla žalobkyně dlužnici vady díla a zároveň uplatnila nárok z vad díla, a to odstraněním vad opravou. Dlužnice odstranila jen vady uplatněné přípisy ze dne 9. května 2007, 27. září 2007 a 1. srpna 2008; ve všech třech případech je však neodstranila ve stanoveném termínu. Dne 27. července 2008 vytkla žalobkyně dlužnici další vady díla, současně uplatnila nárok z těchto vad díla ve výši 407.894,40 Kč a dlužnici vyzvala k úhradě do 14 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 28. července 2008, dlužnice na ni nereagovala. Přípisem ze dne 8. října 2008 vytkla žalobkyně dlužnici další vady díla, současně uplatnila nárok z těchto vad díla ve výši 62.537,90 Kč a dlužnici vyzvala k úhradě. Výzva byla doručena dne 13. října 2008, ale dlužnice na ni nereagovala. Protože dlužnice v dodatečné lhůtě neodstranila vady vytčené dne 13. července 2004, 15. října 2004, 31. srpna 2005, 11. dubna 2006, 2. června 2006 a 27. června 2007, uplatnila žalobkyně přípisem ze dne 8. října 2008 nárok na slevu z ceny díla v částce 725.346 Kč a dlužnici vyzvala k její úhradě. Výzva byla dlužnici doručena dne 13. října 2008, dlužnice na ni nereagovala. Žalobkyně tak tvrdila, že jí vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý započatý den prodlení dlužnice s odstraňováním vad díla, celkem ve výši 7.230.000 Kč a na úrok z prodlení. Dne 8. října 2008 žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu a vyzvala dlužnici k zaplacení. Výzva byla doručena dne 13. října 2008, dlužnice na výzvu nereagovala. Dále tvrdila, že dlužnice odstranila pouze projev vad, nikoliv jejich příčinu. Nakonec tvrdila ohledně pohledávky č. 1, že ji vznikl nárok i na smluvní pokutu ve výši 0,2 % z částky 21.905.623 Kč za každý započatý den prodlení se splněním závazku předat dílo bez vad. Přípisem ze dne 24. července 2008 uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu za 1.516 dní prodlení ve výši 66.417.848,94 Kč a vyzvala dlužnici k jejímu zaplacení. Výzva byla doručena dne 28. července 2008, dlužnice na výzvu nereagovala. S ohledem na ustálenou judikaturu ve věci přiměřenosti výše smluvní pokuty do výše zajištěného závazku uplatnila nárok na smluvní pokutu pouze ve výši ceny díla, tj. 23.323.522,69 Kč a na úrok z prodlení. Jako důkazy pak žalobkyně označila množství listinných důkazů. Ohledně pohledávky č. 3 tvrdila, že jejím právním důvodem je smluvní pokuta za prodlení dlužnice s předáním díla podle smlouvy o dílo č. 82/2005, jejímž předmětem bylo provedení stavebních oprav a oprav ZT v ubytovně na letecké základně Čáslav. Cena díla byla stanovena na 1.790.425,82 Kč bez DPH a dodatkem č. 2 byla upravena na částku 2.302.114 včetně DPH. Specifikace a rozsah prací byl uveden v položkovém rozpočtu. Termín dokončení a předání díla byl dodatkem č. 2 sjednán nejpozději do 30. listopadu 2005. Za nedodržení termínu dokončení díla a sjednaného rozsahu plnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 % z ceny celkového plnění bez DPH za každý započatý den prodlení. Dílo bylo předáno a převzato dne 29. listopadu 2005, vyfakturováno a plně zaplaceno. Podle tvrzení žalobkyně byly dodány jiné typy dveřních křídel, celkový rozdíl mezi cenou zaplacenou a cenou skutečně dodaných částí díla činil 76.741,90 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na přiměřenou slevu z díla. Dílo nebylo dodáno řádně a bez vad, proto ode dne 1. prosince 2005 vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 1 % z ceny díla ve výši 1.934.549,15 Kč bez DPH za každý den prodlení, celkem 12.961.479,30 Kč za 670 dnů prodlení. Uplatnila však nárok na smluvní pokutu pouze do výše ceny díla s DPH tj. 2.302.114 Kč a na úrok z prodlení. Nakonec uváděla, že o pohledávce č. 3 bylo vedeno řízení před Okresním soudem v Pardubicích pod sp.zn. 10 C 462/2007 a před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 22 Co 267/2009. V řízení bylo pravomocně rozhodnuto v její neprospěch, proto se dovolala k Nejvyššímu soudu; o dovolání nebylo dosud rozhodnuto. Jako důkazy pak žalobkyně označila množství listinných důkazů.

Dne 1. září 2010 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 25. října 2010 s tím, že by pohledávku mohla v případě jejího řádného uplatnění a vyčíslení uznat v řádu okolo 2 až 6 % z uplatněné částky. Ohledně pohledávky č. 1 činila nesporným tvrzení žalobkyně, že dílo převzala jako dílo řádně a podle smlouvy zhotovené. Pokud žalobkyně potom tvrdí, že dílo nebylo řádně předáno a požaduje smluvní pokutu, navrhuje zamítnutí žaloby s použitím již provedených důkazů. Žalobkyně není oprávněna uplatňovat vady díla, které nevytkla při jeho předání a které byly zjevné a zjistitelné a když předání provedli její odborníci. Proto jí nemůže být přiznán nárok z vad, a už vůbec ne smluvní pokuta z tvrzeného prodlení s předáním nebo dokonce nepředáním díla u vad, které by dokonce existovaly. Je zde právní fikce potvrzená žalobkyní, že dílo ke dni předání bylo bez vad a nedodělků. Téměř po pěti letech není možno napadat drobné vady díla. Jiná situace je u vad, které na dílech vznikly po jeho předání, tj. reklamační závady. Ve věci smluvní pokuty za pozdní odstranění či neodstranění vad tvrdila ohledně reklamace ze dne 13. července 2004, že vada odstraněna byla ještě před termínem, a to ke dni 27. července 2004. Ohledně reklamace ze dne 15. října 2004 tvrdila opět, že byla vyřízena. Stejná situace nastala u reklamace ze dne 9. května 2007, ze dne 27. září 2007, 21. dubna 2008 a 1. srpna 2008. Na smluvních pokutách požaduje žalobkyně absolutně nepřiměřenou částku. Žalobkyně výslovně uplatnila slevu z ceny díla na reklamované vady, čímž jasně a neodvolatelně zvolila způsob řešení reklamovaných vad. Proto jí nevzniklo z tohoto titulu právo na smluvní pokutu za neodstranění vady, která je řešena slevou z ceny díla. Žalovaná akceptuje slevu z ceny díla, neakceptuje však její výši. Řada vad, ba jejich převážná většina byla odstraněna, řada jich nevznikla zaviněním zhotovitele. Žalobkyně požaduje slevu na díle, které již téměř pět let užívá. Pokud uplatnila slevu z díla na reklamované vady, nemůže zároveň požadovat sankci za případně neodstranění těchto vad. Sleva je účinná zpětně v termínu od předání díla, respektive ke dni, kdy ta která vada byla uplatněna. I kdyby byly zjištěny důvody pro přiznání smluvní pokuty za neodstranění vad, může se jednat maximálně o částku 1.000 Kč za den prodlení, bez ohledu na počet vad. Dále se žalovaná vyjádřila k uplatnění slevy z ceny díla, kterou akceptuje a nesouhlasí a nebude souhlasit se změnou této volby. Pokud jde o slevu v částce 62.537,90 Kč, tak ta je nesmyslná, v době předání díla byly stromy a celková výsadba zkontrolovány. Pokud jde o slevu v částce 407.894,40 Kč, taky ji neuznala v požadované částce, ale akceptovala by slevu z ceny díla na uvedené položky. Slevu v částce 725.346 Kč neuznala a požádala o její snížení podle provedených důkazů. Dále zdůraznila, že slevu z ceny díla akceptuje, ale neakceptuje její výši, kdy by se mělo jednat o slevu maximálně v řádu statisíců. Dodání použitého materiálu bylo odsouhlaseno písemným protokolem, řada vad vůbec neexistuje, převážná většina z nich byla odstraněna, řada jich nevznikla zaviněním zhotovitele. Nejedná se o vady díla, ale o vady projektu a nahodilé okolnosti. Ohledně uplatnění smluvní pokuty za nepředání díla namítala, že žalobkyně vlastně tvrdí, že dlužnice dílo dosud nepředala a přitom v jiné části žaloby uplatňuje slevu z ceny doposud nepředaného díla . Ohledně pohledávky č. 3 žalovaná namítala, že ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto a je zde překážka věci pravomocně rozhodnuté. Jako důkazy navrhla listiny, zejména spisy Okresního soudu v Pardubicích a k tomu příslušný rozsudek krajského soudu. Žalobu navrhla zamítnout v celém rozsahu, respektive v převážném rozsahu 98 %.

Dne 20. dubna 2011 obdržel soud repliku žalobkyně. Ohledně pohledávky č. 1 uváděla, že dílo mělo v době předání vady. Většina z nich má povahu vad skrytých a nemohla je zjistit při předání díla, mohly být zjištěny až v okamžiku, kdy se projevily. Namítala, že zjištěné vady oznamovala bez zbytečného odkladu. Vady zjevné v době předání pak mohly být oznámeny ve lhůtě 4 let s odkazem na ustanovení § 428 odst. 2 a odst. 3 a § 562 odst. 2 a odst. 3 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ). Ke smluvní pokutě za pozdní odstranění vad dlužnice na reklamačním řízení dne 27. července 2004 skutečně vytčené vady deklarovala jako odstraněné, ale odstranila pouze projev vad, nikoliv jejich příčinu. Vady se opakovaly. Obdobná situace nastala i v případě ostatních vad. Namítala dále, že nárok na slevu z ceny díla uplatnila pouze u některých vad a navíc nárok na smluvní pokutu za neodstranění vad uplatňuje pouze do 13. října 2008, tj. do dne, kdy změnila svůj nárok na odstranění vad, na nárok na slevu z ceny díla v souladu s ustanovením § 437 odst. 5 obch. zák. K tvrzenému chybnému vypracování projektové dokumentace by byla dlužnice povinna upozornit na nevhodnost pokynu žalobkyně, a protože tak neučinila, podle ustanovení § 551 odst. 3 obch. zák. zcela odpovídá za vady díla. Vady díla byly způsobeny nekvalitně provedenou prací a podle znaleckého posudku je nárok na slevu z ceny díla dán minimálně v částce 1.461.974,50 Kč. Sama žalovaná přiznává, že dlužnice nesplnila závazek dokončit a předat dílo bez vad nejpozději do 31. května 2004, a proto žalobkyni náleží smluvní pokuta ve výši 23.323.522,69 Kč, když ve smlouvě bylo dlužnici uloženo nejen dílo fakticky předat, ale i předat jej bez vad.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 29. července 2010 a vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 13. srpna 2010, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že dne 15. dubna 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 873/2010-A-37 zjištěn úpadek dlužnice a současně byla insolvenční správkyní ustanovena 1. správcovská a konkurzní v.o.s. Následně dne 4. srpna 2010 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 873/2010-B-21 na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Dne 14. května 2010 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované, která je vedena jako věřitelka poř.č. 75. V přihlášce jsou uvedeny 3 pohledávky celkem ve výši 39.277.435,16 Kč, všechny nevykonatelné a nezajištěné. U pohledávky č. 1 v částce 36.434.285,64 Kč byla uvedena jistina ve výši 31.749.300,99 Kč a příslušenství ve výši 4.684.984,65 Kč (úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je vyplněno: nárok na slevu z ceny díla, nárok na smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vad díla a nárok na smluvní pokutu za prodlení s předáním díla bez vad. U pohledávky č. 3 v částce 2.840.903,29 Kč je uvedena jistina ve výši 2.302.114 Kč a příslušenství ve výši 538.789,29 Kč (úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je vyplněno: smluvní pokuta za prodlení s předáním díla. Dne 29. července 2010 se ve věci konalo přezkumné jednání, na kterém byly obě předmětné pohledávky insolvenční správkyní i dlužnicí popřeny. Konkrétně pohledávku č. 1 popřely s tím, že nárok na smluvní pokutu je neoprávněný. V přezkumném listu, na který odkázaly, bylo dále uvedeno, že dílo bylo předáno bez vad a nedodělků, převzato AČR, proběhla kolaudace předmětného díla Vojenským stavebním úřadem, provedená stavebními odborníky AČR s konstatováním technické dokonalosti a způsobilosti předmětného díla a dílo bylo řádně AČR zaplaceno. Pohledávku č. 3 popřely s tím, že nebyla pravomocně přisouzena. V přezkumném listu, na který odkázaly, bylo dále uvedeno, že ve věci tohoto nároku již bylo vydáno zamítavé rozhodnutí OS (potvrzeno KS), které je pravomocné.

Na den 27. dubna 2011 bylo ve věci nařízeno v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v předmětném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona přípravné jednání, na které se dostavily obě strany sporu. Žalobkyně setrvala na žalobních tvrzeních a navrhla výslech svědkyně paní Markéty Tlustošové, který nebyl v rámci projednávání věci před Okresním soudem v Pardubicích proveden. Žalovaná nadále žalobě odporovala, další tvrzení ani návrhy nevznesla. S odkazem na ustanovení § 114c odst. 4 o.s.ř. účastníci požádali o poskytnutí další lhůty za účelem doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodujících pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů, a proto po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo po 30 dnech od skončení přípravného jednání ke koncentraci řízení. V průběhu další lhůty obdržel soud dne 19. května 2011 vyjádření žalobkyně. Sdělila, že k mimosoudní dohodě nedošlo, když žalovaná nabídla uznání pohledávky ve výši cca 2.000.000 Kč. Žalovaná dále nijak nereagovala. Na 7. listopadu 2013 bylo nařízeno první jednání. Před jeho zahájením obě strany sdělily, že se pokusí věc projednat ve smyslu jejího smírného vyřešení. Dne 11. prosince 2013 sdělila žalovaná, že žalobkyni navrhla v případě zpětvzetí žaloby v plném rozsahu, že se vzdá poloviny náhrady nákladů řízení a v případě uzavření dohody do konce roku, by se vzdala 100 % nákladů řízení. Návrh přijat nebyl. Na to dne 18. prosince 2013 sdělila žalobkyně, že na své žalobě nadále trvá. Při jednání dne 24. dubna 2014 žalobkyně odkázala na žalobu a na svá písemná vyjádření, žalovaná také odkázala na svá písemná vyjádření. Dále bylo přikročeno k dokazování sdělením obsahu listin ve věci pohledávky č. 3. Dne 23. července 2014 při dalším jednání byly provedeny listinné důkazy ve věci pohledávky

č. 1 a dne 24. září 2014 došlo k výslechu svědkyně. Předtím dne 16. září 2014 předložila žalovaná své vyjádření k provedeným důkazům. Závěrečný návrh pak byl žalovanou předložen soudu dne 29. září 2014 a žalobkyní dne 1. října 2014. Nakonec soud vyhlásil dne 6. října 2014 rozsudek.

Pohledávka č. 1: Ohledně skutkového stavu věci mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 1. října 2003 uzavřela žalobkyně jako objednatelka a dlužnice jako zhotovitelka smlouvu o dílo č. 238, která se řídila obch. zák. a jejímž předmětem bylo zhotovení a předání díla Čáslav-rekonstrukce nabíjecí stanice. Podle části 3, bod 3.2. se zhotovitelka zavázala dokončit a předat dílo bez vad nejpozději do 31. května 2004. Podle části 11, bod 11.1. záruční doba za jakost díla počala běžet dnem předání a převzetí kompletně dokončeného díla bez vad a skončila 60 měsíců od tohoto dne. Podle bodu 11.2. byla zhotovitelka povinna nejpozději do 15 dnů po obdržení oznámení vad písemně oznámit objednateli, zda vady uznává a jakou lhůtu navrhuje k jejich odstranění. Jinak měla uvést důvody, proč vady neuznává. Pokud by tak neučinila, mělo by se za to, že odstraní oznámené vady do 30 dnů. Podle části 12 smluvní strany sjednaly za nesplnění závazku ze smlouvy smluvní pokutu za nesplnění povinnosti dodat předmět díla podle bodu 3.2 za každý započatý den prodlení 0,2 % ze sjednané nejvýše přípustné ceny díla bez DPH a za prodlení s odstraněním vad ohlášených v záruční době v dohodnutých termínech smluvní pokutu 1.000 Kč za každý započatý den prodlení. Dne 22. dubna 2004 byl ke smlouvě o dílo uzavřen dodatek č. 1 a dne 26. května 2004 dodatek č. 2, kterými se měnila zejména cena díla na konečnou nejvýše přípustnou cenu včetně DPH ve výši 23.323.522,69 Kč. Nesporné rovněž bylo, že dílo bylo předáno dne 3. června 2004 zápisem o odevzdání a převzetí dokončeného díla. Nakonec bylo nesporné, že cena za dílo ve výši 23.323.522,69 Kč byla žalobkyní vyfakturována a v plné výši uhrazena.

Podle ustanovení § 544 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

Podle ustanovení § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Podle ustanovení § 536 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

Podle ustanovení § 560 odst. 1 obch. zák. má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání (§ 554); jestliže však nebezpečí škody na zhotovené věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto přechodu. Za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po době uvedené v odstavci 2, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinností. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu spočívá-li dílo ve zhotovení věci, platí obdobně ustanovení § 420 až 422 a § 426.

Podle ustanovení § 428 odst. 1 obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy a) kupující vady zjistil, b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle § 427 odst. 1 a 2, nebo c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu k účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží.

Podle ustanovení § 436 odst. 1 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), může kupující: a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 kupujícímu náleží, jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího. Jestliže se však ukáže, že vady zboží jsou neopravitelné nebo že s jejich opravou by byly spojeny nepřiměřené náklady, může kupující požadovat dodání náhradního zboží, požádá-li o to prodávajícího bez zbytečného odkladu poté, kdy mu prodávající oznámil tuto skutečnost. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu neoznámí-li kupující volbu svého nároku ve lhůtě uvedené v odstavci 2, má nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu vedle nároků stanovených v odstavci 1 má kupující nárok na náhradu škody, jakož i na smluvní pokutu, je-li sjednána.

Podle ustanovení § 562 odst. 1 obch. zák. objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla. Podle odstavce 2 soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci 2.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že právními tituly pohledávky č. 1 byl a) nárok na smluvní pokutu za nesplnění povinnosti dodat předmět díla řádně a včas, b) nárok na slevu z ceny díla a c) nárok na smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vad ohlášených v záruční době v dohodnutých termínech.

a) smluvní pokuta za nesplnění povinnosti dodat předmět díla řádně a včas Jak bylo prokázáno podle zápisu o odevzdání a převzetí dokončeného díla, dílo bylo předáno dne 3. června 2004 s tím, že práce byly dokončeny k datu 31. května 2004. V zápisu je výslovně uvedeno, že přítomní zástupci stran jsou pověření k účasti a oprávněni k veškerým úkonům spojených s přejímacím řízením. Jak bylo konstatováno v zápise, zjištěné drobné vady a nedodělky nebyly. Dílo tedy bylo předáno včas a bez výhrad. Jak bude popsáno dále, v záruční době se sice objevily některé vady díla, které však byly z větší části odstraněny a žalobkyně dílo již roky užívá. Soud však měl za rozhodující, že v době předání žádné závady zjištěny nebyly. Přihlédl i k tomu, že řada namítaných vad byla zjistitelná už při předání, žalobkyně se tak na situaci podílela. Proto měl s odkazem na ustanovení § 265 obch. zák. za to, že uplatnění smluvní pokuty, navíc v částce dosahující ceny celého díla, by bylo v rozporu s poctivým obchodním stykem a nelze mu poskytnout soudní ochranu. Soud tak vzhledem ke všem okolnostem uzavírá, že předmětný výkon práva, který je pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku nevymahatelný, nemůže požívat právní ochrany pro zneužití práva a smluvní pokutu nepřiznal.

b) nárok na slevu z ceny díla Soud konstatuje, že ohledně slevy z ceny díla byly uplatněny 3 pohledávky, a to 1) nárok na slevu z ceny díla ve výši 725.346 Kč, 2) nárok na slevu z ceny díla ve výši 407.894,40 Kč a 3) nárok na slevu z ceny díla ve výši 62.537,90 Kč. 1) nárok na slevu z ceny díla ve výši 725.346 Kč se zákonným úrokem z prodlení Nároky z vad byly uplatněny dne 13. července 2004, 15. října 2004, 31. srpna 2005, 11. dubna 2006, 2. června 2006, 9. května 2007, 27. června 2007, 27. září 2007, 21. dubna 2008 a 1. srpna 2008. Žalobkyně požadovala ve všech případech odstranění vad jejich opravou. Jak uvedla sama žalobkyně v žalobě, zcela odstraněny byly vady uplatněné dne 9. května 2007, 27. září 2007 a 1. srpna 2008. Jak bylo dále žalobkyní tvrzeno při jednání dne 9. července 2009 vedeného před Okresním soudem v Pardubicích sp.zn. 18 C 111/2009, ve věci reklamačního řízení ze dne 13. července 2004 (přípis č.j. 294-190/2004-1420) nebyla odstraněna vada č. 1, tj. uvolněné oplechování střechy, vada č. 2 uvolněná pěna PUR u podkladu, vada č. 3 uvolnění krycí nástřik a vada č. 4 uvolněný nástřik. Vady byly sice odstraněny k 27. červenci 2004, objevily se znovu a dále vytčeny byly 27. září 2007. Ve věci reklamačního řízení ze dne 15. října 2004 (přípis č.j. 294-201/2004-1420) nebyla odstraněna vada č. 1, tj. prosakování vody stropní konstrukcí. Vada byla sice odstraněna, ale znovu se objevila a byla uplatněna dále 27. září 2007. Ve věci reklamačního řízení ze dne 31. srpna 2005 (místní šetření) nebyla odstraněna vada č. 7, tj. trhlina u nástřiku PUR pěny. Vada byla sice odstraněna, ale znovu se objevila, dále vytčena 27. září 2007. Ve věci reklamačního řízení ze dne 11. dubna 2006 (místní šetření) nebyla odstraněna vada č. 9, tj. uvolněné oplechování. Ve věci reklamačního řízení ze dne 2. června 2006 (přípis č.j. 294-277/2006/DP-1420) nebyla odstraněna vada č. 1, tj. zatékání střešní krytinou. Ve věci reklamačního řízení ze dne 27. června 2007 (přípis č.j. 294-420/2007/DP-1420) nebyla odstraněna vada č. 2, tj. zatékání do kotelny. Ve věci reklamačního řízení ze dne 21. dubna 2008 (přípis č.j. 891-84/2008/DP-1420) nebyly odstraněny všechny vady. Ostatní vykazované vady podle tvrzení žalobkyně odstraněny byly. Ve věci zbývajících vad uplatnila dne 8. října 2008 přípisem č.j. 107-00070-07-34-10 nárok na slevu z ceny díla ve výši 725.346 Kč a současně dlužnici vyzvala, aby uvedenou částku zaplatila do 14 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 13. října 2008. Splatnost nastala 27. října 2008. Soud je toho názoru, že jelikož k odstranění vad nedošlo v přiměřené dodatečné lhůtě, mohla žalobkyně v souladu s ustanovením § 436 odst. 2, věta čtvrtá, obch. zák. změnit způsob nároku z vad díla a namísto opravy díla požadovat slevu z ceny díla. Soud dále zjistil ze znaleckého posudku ze dne 12. července 2009 č. 388-29/2009 vyhotoveného Mgr. Bc. Tomášem Gruberem, 537 01 Chrudim II, Opletalova 436, že předmětná nemovitost vady ke dni 27. dubna 2009 vykazovala, konkrétně pak A) střešní plášť v ploše 546 m2 provedený nástřikem PUR vykazoval vady a dochází k zatékání do stropní konstrukce, B) ve spodních místnostech stanice je v místech zatékání poškozena vnitřní omítka stropů a stěn v ploše 85 m2, C) v části místností č. 130 a 131 je poškozena podlaha v ploše 25 m2 a D) venkovní zpevněná asfaltová plocha má trhliny v délce 40 m. Jako příčinu znalec určil ve všech případech nekvalitně provedenou práci, v případě A) a B) v kombinaci s nejednotným technickým řešením pláště a v případě C) v kombinaci s přetěžováním tahačem. Jako výši případného nároku na slevu z ceny díla v případě ad A) znalec určil částku 1.139.800 Kč, v případě ad B) částku 29.750 Kč, v případě ad C) částku 25.000 Kč a v případě ad D) částku 34.000 Kč; celkem i s DPH 1.461.974,50 Kč. Z protokolu o dalším jednání ze dne 13. října 2009 bylo patrno z výslechu znalce, že uvedené vady byly zjistitelné objednatelem při převzetí díla, kdy šlo zjistit, že nástřik pěny na střeše má být ošetřen ještě ochrannou vrstvou. Stejně tak to mohl zjistit zhotovitel z technické zprávy i z projektové dokumentace, když v jednom z řezů je uvedeno, že má být jedna vrstva ochranná před UV zářením. Šlo o vady zjevné. Soud tak s odkazem na ustanovení § 526 obch. zák. dovodil, že žalobkyně mohla vady rozpoznat již při řádné prohlídce a nejednala tak bez zbytečného odkladu. Soud však přesto s odkazem na ustanovení § 428 odst. 3 obch. zák. nárok z vad v požadované výši 725.346 Kč přiznal. Přihlédl k tomu, že dlužnice minimálně o vadě provedení střešního pláště v ploše 546 m2 provedeným jen nástřikem PUR bez ochranné vrstvy musela jako odborná stavební firma vědět a podle ustanovení § 551 odst. 1 obch. zák. měla na nevhodnost postupu upozornit objednavatelku. Pokud se dlužnice brání tím, že v projektové dokumentaci byly vady, měla zjištěnou nesrovnalost řešit s projektantem, případně přímo se žalobkyní. Se závěry uvedenými ve zmíněném znaleckém posudku je souladná i výpověď svědkyně paní Markéty Tlustošové, zejména pak v tom, že použití PUR pěny nebyla nová technologie a projektová dokumentace byla standardní. Soud s odkazem na ustanovení § 193 insolvenčního zákona dále konstatuje, že insolvenční správkyně popřela pravost pohledávky nikoli její výši. Proto se již skutečnou výší slevy z ceny díla nezabýval, když nárokovaná výše byla nižší, než kterou určil znalec. Přiznal i související zákonný úrok z prodlení od 28. října 2008 do 15. dubna 2010, který činí 10,75 % ročně z této částky za období od 28. října 2008 do 31. prosince 2008 (13.672,28 Kč), 9,25 % ročně od 1. ledna 2009 do 30. června 2009 (33.087,70 Kč), 8,5 % ročně od 1. července 2009 do 31. prosince 2009 (30.911,66 Kč) a 8 % ročně od 1. ledna 2010 do 15. dubna 2010 (16.533,91 Kč), celkem úrok 94.205,55 Kč. Zjištěna tak byla částka 819.551,55 Kč. 2) nárok na slevu z ceny díla ve výši 407.894,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení Nárok z vad byl uplatněn přípisem ze dne 24. července 2008, č.j. 107-00070-07-19-10, kdy současně byl uplatňován nárok na slevu z ceny díla. Vady spočívaly v tom, že A) vnější kontaktní zateplovací systém (ETICS) neodpovídá jeho specifikaci v technické správě a ve výkresech, soklová část je provedena v rozporu s běžným a obvyklým způsobem provedení, sokl pláště je cca 10 cm pod přilehlým terénem, spodní hrana není uzavřena proti hlodavcům, pěnový polystyren není určen do prostředí, kde je namáhán vlhkostí, nebylo provedeno 20 cm výšky ETICS, B) keramické dlažby a obklady jsou provedeny s lištami odchylnými od výrobků uvedených v projektové dokumentaci a nabídkovém rozpočtu, v keramických dlažbách nebyly zjištěny lišty Schlutter, nebyly zjištěny požlábkové lišty ani požlábkové tvarovky, u keramických obkladů nebyly použity požlábky a lišty, byly použity platové, rohové a ukončovací lišty podle tvaru pravděpodobně ukončovací výrobce Profin, C) ocelová vrata a dveře nabíjírny ve fasádě ohraničují vytápěné prostory, z tohoto důvodu musí splňovat tepelně technické požadavky, ty však nesplňují, D) nebylo zjištěno jedno čerpadlo SO 02 odd. 722 pol 372 UPS 25-40, E) vodovodní baterie Metalia byly osazeny v rozporu s projektovou dokumentací a specifikace ve smlouvě o dílo, v kalkulaci ceny jsou uvedeny baterie jiného výrobce a vyšší ceny a F) odlišný plot od od specifikace a projektové dokumentace, zhotovitel musí prokázat certifikace na stupeň bezpečnosti 2, tyto však neprokázal. Soud je toho názoru, že už podle popisu musely být všechny vady zjistitelné objednatelkou již při převzetí díla, šlo o zjevné vady, které žalobkyně s odkazem na ustanovení § 526 obch. zák. mohla rozpoznat při řádné prohlídce a nejednala tak bez zbytečného odkladu, když vady vytkla po více jak čtyřech letech. Proto nárok na slevu z ceny díla nepřiznal. 3) nárok na slevu z ceny díla ve výši 62.537,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení Nárok z vad byl uplatněn přípisem ze dne 8. října 2008, č.j. 107-00070-07-34-10, kdy současně byl uplatňován nárok na slevu z ceny díla. Vady spočívaly v tom, že nebylo dodáno 5 kusů jalovců, 50 kusů listnatých stromů, 5,2 m3 mulčovací kůry, 8 kg hnojiva cererit a v neprovedení prací, tj. výkopu 55 jamek na výsadbu, výsadbu dřevin, mulčovaní rostlin a hnojení půdy k rostlinám. I v tomto případě, je soud toho názoru, že všechny vytčené vady byly zjistitelné objednatelkou již při převzetí díla, šlo o zjevné vady, které žalobkyně s odkazem na ustanovení § 526 obch. zák. mohla rozpoznat při řádné prohlídce a nejednala tak bez zbytečného odkladu, když vady vytkla až po více jak čtyřech letech. Navíc z provedeného dokazování například výpovědi pana Bohumila Hanouska nebo pana Josefa Bureše bylo zřejmé, že uvedená část díla byla řádně předána, ale následně byla při úpravách objektu žalobkyní měněna. Proto nárok na slevu z ceny díla nepřiznal.

c)smluvní pokuta za prodlení s odstraněním vad ohlášených v záruční době v dohodnutých termínech Žalovaná sice dne 16. září 2014 vznesla námitku promlčení, došlo k tomu však až po koncentraci řízení ke dni 27. května 2011. Podle ustanovení § 436 odst. 4 obch. zák. má žalobkyně na sjednanou smluvní pokutu nárok i vedle nároků z vad uvedených v odstavci 1 tohoto paragrafu. Jak bylo shora uvedeno ve věci nároku na slevu z ceny díla ve výši 725.346 Kč, některé projevy vad sice byly odstraněny v dohodnutých termínech, ale vady nadále přetrvávaly, a proto byly vytčeny znovu. Za této situace soud smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý započatý den prodlení přiznal, nikoliv však pro každý jednotlivý případ, protože v části 12 nebyla smluvní pokuta pro každý jednotlivý případ sjednána. Soud vyšel z toho, že nejstarší (dosud přetrvávající vady) byly vytčeny shora uvedeným přípisem ze dne 13. července 2004 (přípis č.j. 294-190/2004-1420) a ve skutečnosti v určené dodatečné době do 30. července 2004 nebyly natrvalo odstraněny. Ke dni účinnosti změny nároku z vad díla, tj. 13. října 2008 byla dlužnice v prodlení s odstraněním vad 1.535 dnů, a proto žalobkyni soud přiznal nárok na smluvní pokutu ve výši 1.535.000 Kč. Nárok na smluvní pokutu byl žalobkyní uplatněn přípisem ze dne 8. října 2008 č.j. 107-00070-07-34-10, kterým současně vyzvala dlužnici k úhradě do 14 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 13. října 2008. Splatnost tak nastala dne 27. října 2008. Soud přiznal i požadovaný související zákonný úrok z prodlení od 28. října 2008 do 15. dubna 2010, který činí 10,75 % ročně z této částky za období od 28. října 2008 do 31. prosince 2008 (28.933,70 Kč), 9,25 % ročně od 1. ledna 2009 do 30. června 2009 (70.021,23 Kč), 8,5 % ročně od 1. července 2009 do 31. prosince 2009 (65.416,23 Kč) a 8 % ročně od 1. ledna 2010 do 15. dubna 2010 (34.989,59 Kč), celkem úrok 199.360,75 Kč. Zjištěna tak byla částka 1.761.477,80 Kč.

Pohledávka č. 3: Jak bylo prokázáno, o uvedené pohledávce již bylo rozhodnuto v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 462/2007. Dne 26. března 2009 byl vydán rozsudek č.j. 10 C 462/2007-85, kdy výrokem ad I. bylo žalované, tj. dlužnici uloženo, aby žalobkyni, tj. Česká republika-Ministerstvo obrany zaplatila částku 76.741,90 Kč spolu s úrokem z prodlení (sleva z ceny díla). Výrokem ad II. byla žaloba ve zbylé části ve výši 2.302.114 Kč spolu s úrokem z prodlení (smluvní pokuta) zamítnuta. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, dne 22. září 2009, rozsudkem č.j. 22 Co 267/2009-122, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Oba citované rozsudky nabyly právní moci dne 3. listopadu 2009. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky dne 27. ledna 2011, usnesením č.j. 23 Cdo 505/2010-151, odmítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. května 2011.

Podle ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

V daném případě novému projednání téže věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené, když došlo ke kumulativnímu naplnění podmínky totožnosti účastníků (to je dáno i v případě, kdy namísto dlužnice vystupuje insolvenční správkyně) a dále podmínky totožnosti předmětu řízení. Soud zjišťoval existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté z úřední povinnosti. Seznal, že následkem je zastavení řízení podle ustanovení § 160 odst. 5 insolvenčního zákona, protože se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Za dané procesní situace se další dokazování neprovádělo.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka č. 1 byla zjištěna ve výši 2.581.029,35 Kč a pohledávka č. 3 nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ve věci měla sice částečný úspěch, soud jí však podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona náhradu nákladů přiznat nemohl. Žalovaná insolvenční správkyně měla ve věci částečný úspěch podle rozdílu výše částek v procentuálním vyjádření 86,86 %; byla zastoupena advokátem. Po zrušení vyhlášky číslo 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2013, senátní značky 29 ICdo 19/2012, náležela by jí v případě plného úspěchu ve věci podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), ve spojení s přechodným ustanovením čl. II. vyhlášky číslo 486/2012 Sb. odměna za 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení dne 20. října 2010-částka 2.100 Kč, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 22. října 2010-částka 2.100 Kč a účast při přípravném jednání dne 27. dubna 2011-částka 2.100 Kč); celkem částka 6.300 Kč. Dále by jí přináležela podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu odměna za 6 úkonů právní služby (tj. účast na jednání dne 7. listopadu 2013, dne 24. dubna 2014, dne 23. července 2014 a dne 24. září 2014-částka 3.100 Kč x 4 a písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 16. září 2014 a dne 29. září 2014-částka 3.100 Kč x 2); celkem částka 18.600 Kč. Přináležela by jí i související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2.700 Kč (9 úkonů po 300 Kč). K úhradě by tak byla částka 27.600 Kč, ale protože žalovaná byla úspěšná do výše 86,86 %, náleží jí adekvátní část, tj. 23.973,36 Kč. Protože je advokát plátcem DPH zvýšila se o 21 %, tj. o 5.034,40 Kč; celkem tedy 29.007,76 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalované, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 6. října 2014

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Hocká